poster

Utøya, 22. července

  • Norsko

    Utøya 22. juli

  • anglický

    U: July 22

  • Slovensko

    Utøya, 22. júla

  • Velká Británie

    Utøya – July 22

Drama / Thriller

Norsko, 2018, 92 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Nach
    ****

    Hodně akustické, spíše pro TV než velké plátno. Vrah zde po celou dobu není úmyslně nikde vidět, jen jeho řádění slyšíme, což podporuje napínavou atmosféru (a je to i originální přístup), ale pak vám dojde negativum tohoto směru... že výstřely budou vždy mimo hlavní hrdinku, a tak se o ni přestanete bát a tedy i chápat nějaké její nelogické rozhodnutí. Natáčení na jeden jediný záběr tomu dává až dokumentárně-hororovou atmosféru, která tomu sedne i s tou roztřesenou kamerou. Proto říkám, že toto není moc pro kino plátna (však je to i navíc točené na videokameru). Charaktery moc silné nejsou, sledujeme je jen proto, abychom viděli jejich boj o život, více je nepoznáme. Takže suma sumárum: jde o povedené drama, které věřím věrně ukazuje hrůzy, které se odehrály a dýchne to na vás fakt děsivou atmosférou. Ale tu se nedaří držet stále a druhá půlka a hlavně část u skály je fakt úmorná. Palec nahoru a jsem zvědavý, co předvede Greengrass. Jinak taková malá závěrečná třešnička... Film se snaží tím, že neukazuje vraha držet linky obětí, aby zločinec nedostal více prostoru než ti, které zabil či jinak poznamenal. Ale po samotném filmu toto tvůrci poruší při závěrečných titulcích, kdy se začnou rozepisovat o tom, proč dotyčný vraždil a co tím chtěl říci. 75%(28.9.2018)

  • castor
    ***

    Pamatuju si večerní zprávy ve veřejnoprávní televizi, které se skoro výhradně věnovaly útoku ve vládní čtvrti v Oslu, a pak v rámci telefonátu s externím spolupracovníkem ČT došlo ke zmínce, že se má údajně střílet i na nedalekém ostrově. A až pár desítek minut poté bylo zřejmé, co za tragédii se na ostrůvku Utøya odehrálo. Zvlášť když umírali zejména mladí lidé. Běhal mi mráz po zádech. Zatraceně moc. Po projekci snímku režiséra Erika Poppa, který sleduje klíčové okamžiky na ostrově od útoku do příchodu policie takřka v reálném čase bez střihu a hudby, jsem si reportáž České televize pustil znovu. A emoce zase udělaly své. Ovšem u samotného snímku to s nimi bylo velmi rozpačité. Prostě se příliš nedostavily. Fakta jsou zřejmá. Provedení ovšem nejisté. Kamera si záhy za zvuku prvních výstřelů vybírá hlavní hrdinku, která v panice hledá mladší sestru, a už se jí nepustí. Je stále s ní, nahlíží jí přes rameno. Snímání v nepřetržitém záběru už nicméně známe, tentokrát mě ale napadá pouze slovo monotónní. Zastavíme se u několika postav, ale ani ony v téhle štvanici nijak nezaujmou. Samozřejmě občas zamrazí – volání, které už dcera nezvedne, tahanice o poslední úkryty, chlapec ve žluté bundě – ale stejně mi chybí odpověď, proč snímek vlastně vznikl. Pocta obětem? K dobru jde fakt, že masového vraha snímek nezmíní ani jednou, nechce mu dělat radost či „reklamu“. Nevím, zda je správné použít spojení přidaná hodnota, ale něco mi prostě zoufale chybělo. Minimálně emoce ano.(21.9.2018)

  • Necrotongue
    ****

    Kamera mě zpočátku silně otravovala, ale později jsem pochopil, že velice dobře dotváří tísnivou atmosféru, kterou se tvůrcům podařilo vytvořit. Téma bylo jasné, tím pádem jsem samozřejmě věděl, jak film dopadne, ale zpracování se mi velmi líbilo, pobíhání zpanikařené mládeže po lese a hledání jakéhokoliv úkrytu se zvuky střelby v pozadí vytvářelo slušné napětí a snímek mě i díky tomu hodně bavil.(31.10.2018)

  • RUSSELL
    **

    Myslím si, že tvůrci zvolili opravdu ideální formu k natočení filmu o masakru na ostrově Utøya. Navíc mám rád filmy využívající dlouhé záběry a obdivuji snahu každého, jenž natočí film v jednom záběru. Ono se tomuto filmu těžko něco vytýká. Je asi dobře, že vznikl, a že byl natočen tak, jak byl. Jsem rád, že tvůrci zvolili neotřelý způsob zobrazení skutečné události a nenatočili nějaký klasický biopic o Breivikovi, nebo něco podobného. Filmů o masových vrazích a dalších pomatencích bylo už habaděj a je lepší se taky jednou pořádně zaměřit na opačnou stranu barikády – tedy na lidi postižené těmito činy. Ze všech těchto důvodů bych tvůrcům dal palec nahoru, tak proč ale dávám filmu 2*? Prostě mě to nechytlo za srdce a neponořil jsem se do 72 minut zmatku a beznaděje – v čemž shledávám obrovský problém. Rozhodně nejsem divák, který potřebuje k prožitku z filmu neustálou akci, ale některé scény se tady tak neuvěřitelně táhnou, že jsem prostě byl většinu děje myšlenkami někde jinde a ne s mladými studenty bojujícími o přežití. Film začal skvěle a když se na ostrově začala ozývat střelba, tak mě opravdu zamrazilo. První minuty jsou tedy velmi silné a působivé. Film mě ale ztratil záhy při snad 10 minutové scéně, kdy se několik děti společně s hlavní hrdinkou schovávají u jednoho stromu a řeší, co se asi děje. Od té doby mě to začalo extrémně nudit, nedokázalo mě to přesvědčivě vtáhnout do jejich pocitů. Ačkoliv většinou bývám dosti empatický, zde to prostě na mě ze záhadných důvodů nepůsobilo. Nijak znatelně mě nepoložila ani dlouhá scéna s umírající holčičkou. Nejzajimávější mi přišly poslední minuty s vyústěním příběhu hlavní hrdinky – když ale nad tím přemýšlím, tak vlastně ani to mě zpětně nějak extra nedostalo, jen v ten daný moment jsem to moc nečekal. Utøya, 22. července je vcelku úctyhodný počin, který ale nejsem schopen patřičně ocenit. Ještě si to budu muset nechat trochu projít hlavou – rád bych tomu dal alespoň 3*, ale něco mi to nedovolí. Nevím... jsem z toho trošku rozpačitý. P.S.: Jednoznačně nejlepší rekonstrukcí útoku masového vraha stále zůstává chirurgicky přesná a šokézně chladná Polytechnika od Denise Villeneuvea.(4.7.2018)

  • EvilPhoEniX
    *

    Nadhodnocené až běda a naprosto divácky nevděčný a zbytečný film, který jen mediálně přiživuje Brevikovu nechvalnou proslulost. Událost, která se stala 22. července 2011 na ostrově Utøya v Norsku byla strašlivá a zemřelo při ní 77 mladých studentů, bohužel samotný film nepředstavuje ani zdaleka hrůzu, která v reálnosti proběhla. Měl jsem velký problém s tím, že ve filmu absolutně nic nevidíme pouze slyšíme, takže kdybych byl slepý odnesu si zážitek naprosto obdobný. Film se zaměřuje pouze na jednu dívku, která celý film běhá, křičí, ukrývá se v jehličí či pod skalou a hledá svou sestru, zatímco Breivik kdesi v nedohlednu střílí bezhlavě všechny studenty, avšak divák slyší jen výstřely, řev a běh. Ve filmu je jen jedna mrtvola, jedno zranění a absolutně žádná krev, dokonce ani samotného Breivika neukážou a to beru za obrovský podraz už když všude zmiňují slovo "Masakr". Natočeno poměrně autenticky a na jeden záběr, ale co z toho když se za celý film nic nestane. Doufám, že Paul Greengrass v Americkém remaku příští rok natočí opravdový masakr s dusným psychickým terrorem a maniakálním Breivikem, aby předvedl na plátno opravdovou hrůzu, která tehdy proběhla. Kdyby alespoň v závěru ukázali fotky zesnulých, abych to mohl brát jako památku, ale ani toho jsem se nedočkal. Tohle je bez koulí, bez šťávy, bez drajvu a emocí. Ble. 30%(26.9.2018)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 19. února 2018 na Berlínském IFF. (Varan)

  • - Režisér kvůli hercům na natáčení přizval tým psychologů a psychiatrů. (Bioscop)

  • - Andrea Berntzen, ktorá hrala postavu mladej Kaji, strávila po natočení filmu 2 týždne na psychiatrii. [Zdroj: cinematik.sk] (leila22)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace