Utøya, 22. července

Konečne film, ktorý nestavia celú svoju pointu na digitálnych superefektoch a trápnych drsňáckych hláškach. Práve vďaka absencii týchto nezmyslov, ktoré tak nemám rád, sa divák má možnosť priamo vtiahnuť do prostredia deja a prežívať ho s postavami. Napriek tomu, že nie som zďaleka plne stotožnený s ľavicovými liberálmi, záverečný odkaz tohto filmu beriem na vedomie. (09.01.2019)

Při hodnocení filmu mám rozporuplné pocity. Nebylo to filmařky vyumělkované, autoři vsadili na dokumentární pohled ze strany napadených, což vidím jako velké plus. Jako velmi emotivní divák mám problémy dívat se na jakékoliv násilí, byť je jen naznačeno. Chápu záměr přiblížit atmosféru celého masakru, jenže moje vnitřní já se bránilo sledovat něco, v čem nemohu zabránit a o čem vím, že to špatně dopadne. Z pohledu diváky mi chyběl nějaký přelom, vyvrcholení, (nebo tam bylo?), ale asi nebudu mít odvahu vidět snímek znovu. (20.11.2022)

Film, kde forma vítězí nad obsahem a kde prvotní nadšení z působivého zpracování, přechází do monotónnosti. Efekt jednoho dlouhého nepřetržitého záběru je výborný a celé dění, kdy ví divák to co ví postavy je působivé, problém je pouze v tom, že se toho člověk rychle přejí a divákova pozornost a soucítění s postavami, začne nepříjemně rychle upadat. Jsem zvědav jak dané téma zpracuje Greengrass, který to pojme přeci jen jinak a věřím, že to v jeho podání dopadne přeci jen lépe a pro diváka atraktivněji. Utøya, 22. července není film, je to zážitek, nepříjemný, mrazivý ale lehce zapomenutelný a to se určitě nedá říct o situaci, kterou zpracovává. (08.10.2018)

Asi zhruba pred mesiacom a pol dozadu som videl Angličanovu verziu, alebo ak chcete, rekonštrukciu z júla 2011 na malom ostrovčeku Utøya s poetickým názvom- 22 JULY, keď tento mrazivý snímok bol spracovaný z viacerých uhľov pohľadu, a taktiež sa nekompromisným spôsobom priblížil na centimetre do mysle masového vraha A.B.B. _ Jeho originálny nórsky kolega Erik Poppe tiež veľmi účinným, realistickým, a strašne bravúrnym štýlom pracuje s touto desivou víziou, ktorá sa odohrala v 72. minútach, kedy sa táto mládež v hojnom počte nachádzala v pozícii „škodnej zveri” , ktorú prišiel brutálne vystrielať jeden človek, ktorého identita ostáva utajená... Vezmite si, že títo študenti nemali ani tušenia, čo sa tu vlastne KURVA deje, síce začuli častú streľbu, ale sprvoti si mysleli, že sa jedná o cvičenie, alebo neskôr zase, že páli do nich samotná polícia. Utekali, schovávali sa všade, kde sa dalo, a ja sa na tento film pozerám prostredníctvom Kaji, ktorá tu je so sestrou Emíliou, keď hlavným motorom snímku je- nájsť ju, a k tomu- vydržať a prežiť ? ! . _ Už som načrtol, že teroristický útok trval vyše niečo nad hodinou, kedy sa všetko sníma, pozoruje v naprosto REÁLNOM ČASE, keď pohotová, ručná kamera Martina Otterbecka je doslova nalepená na ksichte herečky Andrey Berntzen, ktorú v surových, krutých, neprerušovaných záberoch sprevádzam po miestach, kde počuť samé kriky, náreky, bolesť, utrpenie. Pristúpilo sa na to, že film sa nakrútil na jeden, jediný, nikdy neprerušovaný, dlhý záber bez akéhokoľvek strihu a hudby, akoby ste tam priamo boli, a zažívali to na vlastnej koži !!!!! Skrátka, predstavte si, že niekto tam vtedy mal, malú, ručnú kameru, batéria bola nabitá na maximum, keď nakrúcal úplne všetko z pohľadu študentov, ktorí boli vo najnevhodnejšom čase na najhoršom mieste ich doterajšieho života. _ Bezpečnostným zložkám trvalo extrémne dlho, pokiaľ sem konečne dorazili, trvalo im to aj preto, lebo boli zamestnaní prvým teroristickým útokom, t.j. bombovej explózii vo vládnej štvrti v hlavnom meste Oslo, a to len podtrhuje, zdôrazňuje, ako dokonale odpútal od seba pozornosť, aby mohol i naďalej vyčínať na ostrove, kam prišiel za jedným CIELOM- vykonať MASAKER, z ktorého ma bude ešte dlho mraziť_ Erik Poppe mi na milimetre priblížil, čo sa vtedy uskutočnilo... (04.12.2018)

Nadhodnocené až běda a naprosto divácky nevděčný a zbytečný film, který jen mediálně přiživuje Brevikovu nechvalnou proslulost. Událost, která se stala 22. července 2011 na ostrově Utøya v Norsku byla strašlivá a zemřelo při ní 77 mladých studentů, bohužel samotný film nepředstavuje ani zdaleka hrůzu, která v reálnosti proběhla. Měl jsem velký problém s tím, že ve filmu absolutně nic nevidíme pouze slyšíme, takže kdybych byl slepý odnesu si zážitek naprosto obdobný. Film se zaměřuje pouze na jednu dívku, která celý film běhá, křičí, ukrývá se v jehličí či pod skalou a hledá svou sestru, zatímco Breivik kdesi v nedohlednu střílí bezhlavě všechny studenty, avšak divák slyší jen výstřely, řev a běh. Ve filmu je jen jedna mrtvola, jedno zranění a absolutně žádná krev, dokonce ani samotného Breivika neukážou a to beru za obrovský podraz už když všude zmiňují slovo "Masakr". Natočeno poměrně autenticky a na jeden záběr, ale co z toho když se za celý film nic nestane. Doufám, že Paul Greengrass v Americkém remaku příští rok natočí opravdový masakr s dusným psychickým terrorem a maniakálním Breivikem, aby předvedl na plátno opravdovou hrůzu, která tehdy proběhla. Kdyby alespoň v závěru ukázali fotky zesnulých, abych to mohl brát jako památku, ale ani toho jsem se nedočkal. Tohle je bez koulí, bez šťávy, bez drajvu a emocí. Ble. 30% (26.09.2018)