poster

Utøya, 22. července

  • Norsko

    Utøya 22. juli

  • anglický

    U: July 22

  • Slovensko

    Utøya, 22. júla

Drama / Thriller

Norsko, 2018, 98 min

Režie:

Erik Poppe

Střih:

Einar Egeland

Zvuk:

Gisle Tveito

Scénografie:

Harald Egede-Nissen

Kostýmy:

Rikke Simonsen
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • campix
    *****

    Když správně zvolená forma umocní filmový zážitek, tak často dokážu odhlédnout i od některých nedostatků a to je přesně případ Utoya. Opravdu se mi líbila forma jakou Norové přistoupili ke ztvárnění tragických událostí dne 22. července 2011. Dynamická kamera ala found footage, kdy rozstřeseně sledujeme cestu hlavní hrdinky takřka na vlastní kůži. Dále stylizace bez střihu a intenzivní akce, kdy vlastně většinu toho, co se děje, vůbec nevidíte, jelikož se schováváte společně s hlavní hrdinkou. Plusem je pro mě i to, že útočník není nikdy pořádně vidět a v hlavní roli není on sám, jak Norové pravděpodobně chtěli. Jde tak hlavně o velice intezivní zážitek umocnění svojí formou. Jeden z nejintenzivnějších za poslední roky.(3.8.2018)

  • =woody=
    *****

    Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo.(4.7.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Připomíná to táborovou bojovku, ale tentokrát na ostro, v panice a s desítkami mrtvých. Ocitáme se uprostřed kempu na norském ostrově Utøya. Od prvního výstřelu prožíváme společně s postavami více než hodinu vyhroceného boje o život, plnou zmatku, strachu a nejistoty. Netušíme, co se děje, odkud přijde výstřel, kolik útočníků je a kam utéct. Každá minuta je nekonečná a pomoc nepřichází. Vidíme umírat mladé lidi a to, že jakékoliv neuvážené rozhodnutí se nemusí vyplatit. Na Utøye došlo k mnoha chybám, zejména ze strany policie, která reagovala příliš pomalu, a následky byly fatální. Snímek, bolí a nenechá nikoho se nadechnout. Divákům však nepřináší jen další drastický biják, ale hlavně zprávu, že je sice chyba žít stále ve strachu, ale nebýt na rizika připraven, je chybou mnohem větší.(4.7.2018)

  • Kejf.
    ***

    Hra na kocku a mys (pripadne na schovku) natocena na jeden zaber (za coz tleskam) v realnem case. Uprimne jsem si pred navstevou kina rikala, ze me to pravdepodobne psychicky semele i presto, ze jsem o tomhle masakru dost cetla a vim, do ceho jdu. To se ale bohuzel nestalo. Po celou dobu filmu ve mne nejak nic nedokazalo vyvolat uprimny pocit strachu, coz jsem tak nejak predpokladala. Vetsina zaberu je dlouhych, kdy jen z dalky slysite vystrely, pripadne se podle zvuku priblizuji, vidite stale nekoho utikat, ale nevidite to samotne zabiti, jak slibuje popis filmu, ze zachycuje masakr na letnim tabore na ostrove Utøya, protoze nezachycuje. Abych neznela jak nenazrana krvelacna bestie, podle me je na realny zobrazeni tehle tragedie dost brzy, vsichni to mame v zive pameti. Verim, ze s odstupem casu nekdo natoci film na stejne tema, kde veci budou ukazany, tak, jak skutecne probehly - napr. amputace koncetin, strileni do deti, kteri ve snaze uplavat skakali do vody, schovavani se pod sve mrtve kamarady, abyste unikli pozornosti strelce atd. Kazdopadne ocenuju fyzicku jak kameramana, tak predstavitelky Kaji, verim, ze nataceni nebyla prochazka ruzovym sadem(19.7.2018)

  • Mr.Cinephile
    ***

    7 let poté, co Breivikovi přeskočilo a popravil 69 dětí, se Erik Poppe rozhodl téměř zrekonstruovat tento odporný čin. Jestli je to brzo nebo tak akorát nedokážu správně posoudit, ale kontroverzi tento film určitě vyvolá. Formou je tento snímek jedinečný, ukazuje totiž celých 90 minut (bez střihu) osud mladé dívky, která se jen snaží přežít a najít svou setru. Forma je právě to, co podráží tomuto snímku nohy. Díky tomu je film pocitově strašně dlouhý, jelikož se odehrává na opravdu pár místech a tak nedokáže tolik zaujmout jak by asi měl. Tleskalo se, ale ne tolik jako jindy. » Berlinale «(20.2.2018)

  • - Film nebyl natočen na ostově Utøya, nýbrž na sousedním ostrově. (Endavour)

  • - Spoiler: Ve filmu nezazní ani jednou jméno Anderse Breivika. (Bioscop)

  • - Spoiler: Vraha za celý film spatříme pouze jednou, a to z velké dálky. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace