Hojoom
Invasion
Invázia
Obsahy(1)
Všichni jsou podezřele bledí, lidstvo budoucnosti je sužováno epidemiemi, část planety je zahalena do trvalé temnoty, svět je rozdělen neprostupnými hranicemi. Velkolepá hra s divákem spojuje dystopii, detektivku ze sportovního zákulisí a tajemnou romanci s motivy vampirismu – to vše v jednom záběru. (MFF Karlovy Vary)
Recenze (8)
Na film jsem se těšil hlavně poté co jsem si přečetl obsah ale absolutně jsem nepochopil nic. Během projekce co lidé postupně odcházeli ve velkém jsem myslel asi dvakrát nebo třikrát že bych mohl něco pochopit ale vzápětí mě hned tvůrci dostali do stavu, že jsem nevěděl nic. Klobouk dolů natočit něco takového na jeden záběr ale za mě naprosto neuchopitelný film a to mám podobné snímky rád. ()
Zase jednou jsem naletěl slibně vypadající synopsi, ačkoliv se jednoduše dalo rozklíčovat, že tohle nemá moc velkou šanci mě zaujmout. Film je sice řemeslně na vysoké úrovni, ale obsahově krutě nezajímavý. Úmorná nuda na mě dolehla už po pár minutách a její tempo bylo zničující. Těch 102 minut mi přišlo jako věčnost. Film je natočen na jeden dlouhý záběr, a i přesto není vyprávěn lineárně – to je asi to nejzajímavější, co se o něm dá říct. Všechny tyhle vychytávky jsou ve výsledku vcelku zbytečné, když film nedokáže diváka patřičně zaujmout a vtáhnout do děje. ()
Zdar kuráži! Páni, široko daleko nenajdete odvážnější film! Šílená motanice u které si každý musí připadat zhulený, sjetý, opilý, nebo snad i všechno dohromady! Režisér a zároveň scénárista tohoto íránského nepochopeného filmu rozhodně musel pod nějakou návykovou látkou být, když psal a točil. Pravda, ještě nikdy jsem neslyšel tak živé debaty, když jsem po filmu míjel skupinky diváků. Jestli ale někdo z nás porozuměl filmu správně, těžko říct. Jedna hvězda za originální přístup, druhá za kuráž. Mějte se filmově, Woo. ()
Kdyby mi někdo řekl, popiš svoje největší utrpení za rok 2018, řeknu Invaze od pana Shahrama Mokrýho. I když jediný, co bylo mokrý byl můj obličej od slz bolesti a mučení. Tenhle film nejen, že má ve svém názvu a synopsi ten největší clickbait co si umíte představit, ale je navíc totálně nesmyslný, scénář nemá hlavu ani patu, pořád se tam jenom mele a mele a ve 102 minut dlouhé stopáži se tam neustále něco twistuje, postavy mají jména, která se nedají zapamatovat a v tom zmatku a měnících se časových liniích nemáte absolutně přehled o tom, kdo je kdo a kdo je s kým a proč se ta postava jmenuje tak a když se tam objeví podruhé, tak se jmenuje zase onak. Prostě neskutečný bordel. Nepopíšu ani kousek z toho, co jsem viděla, protože po polovině filmu jsem už vzdala nad čímkoliv dumat. Ještě ke všemu, prostředí je příšerně neatraktivní, všechny postavy vypadají stejně, každý dialog je jen další šifra, kterou divák není schopen rozluštit a i kdyby se sebevíc snažil, já si stojím za tím, že Invaze neměla smysl ani na papíře. Jediné, co uznávám a před čím tak trochu smekám klobouk (i když ty kulisy mi v tom fakt hodně brání) je fakt, že je to opravdu natočené na jeden záběr, což je ohromná výzva vzhledem k tomu, že tento film a časová posloupnost o sobě nikdy neslyšely. Jinak si ale stojím za tím, že tenhle film jsou obrovská muka a měla jsem co dělat, abych ze sálu neodešla. Půl hvězdy. KVIFF 2018 ()
Mindfuck od kterého byste to asi nečekali. Definice by mohla znít asi takto: iránský post-apokalyptický paralelně/mozaikovitě vyprávěný one-shot thriller s prvky krimi. Stačí? ()
35 minut jsem se snažil nějak pochopit co se to děje, ... pak jsem to vzdal. Lidi pobíhali sem a tam, nosili divné věci z místa na místo, divně mluvili "Ty jsi Réza? Ne já jsem Amir, Rézu jenom hraju", Dvojčata bratr a sestra předstírali že sestra zmizela na druhou stranu hranice. Avšak jeden z nich se vždy schovával v "kufru" ani rodiče nepoznali že jednou je doma syn a jindy dcera ... v Íránu alkohol asi nahradili nějakým opravdu kvalitním hulením. ()
Totální mindfuck. Zmatek. Symbolismus. Smrt. ()
Íránský sci-fi film natočený v jednom záběru, ve kterém se prolínají různé časové roviny. Zní to na první pohled bizardně, ale režisér nalezl originální způsob, kterým film funguje a nakonec vše do sebe výborně zapadne. Zajímavý je osud snímku. Protože v průběhu děje se trochu experimentuje s genderovou identitou, byl snímek na filmovém festivalu Berlinale nominován na Teddy Award - cenu pro LGBT filmy. Bohužel tato nominace byl hřebíček do rakve pro ten film, neboť následoval zákaz promítání v jeho domovské zemi Íránu, kde do té doby běžel a vřele přijat místním publikem. ()