Toni Erdmann

Spoilery! Nevidím to, co na snímku viděli ostatní. Že se lidé rádi a často přetvařují není snad žádnou novinkou. Každý je sám sebou až v okamžiku, kdy se schová za nějakou masku. Z tříhodinové stopáže jsem měl neskutečný strach. Nicméně nesmírně pozitivní ohlasy všech mých oblíbenců mě ke zhlédnutí přinutily. Měl jsem stejný problém jako moje spolusledovatelka. Taktéž jsem měl problém udržet svoji pozornost na delší dobu. Rozhodně to nebylo tím, že jsme se na film koukali společně. Svojí nepozorností jsem vlastně ani o nic nepřišel. Příběh pojednává o totálně hnusné a neskutečně netalentované workoholičce, která se snaží prorazit. Její snaha však vyznívá dost naprázdno a tato workoholička bývá i přes svůj neatraktivní zevnějšek spíše prorážena. Nedivím se, že do snímku bylo třeba vložit dvě úchylné scénky(zákusek se smetanou a oslava nahoře i dole bez), jejichž prostřednictvím jsem udržel pozornost alespoň na chvíli, neboť něco tak divného puritánsky zaměřený člověk přeci jen nevídá a nezažívá denně. Proč byl snímek tak špatný jsem pochopil, až po nahlédnutí na režisérskou židli - ona tam celou dobu seděla cicina. Celkem mě zaskočilo, že vztah otce s dcerou napravilo až to, když si tatínek prohlédl svoji dceru nahou. Z mého pohledu je tento snímek jedním velkým a prázdným zklamáním. Mnoho povyku pro nic! (01.02.2017)

Jsem samozřejmě rád, že je tu opět nějaký německý film tak vysoce ceněný, ale sám bych tak vysoko nešel. Tedy - bezpochyby je to skvělý film, smál jsem se, postava Winfrieda se svou neschopností brát cokoli či kohokoli vážně a dělající si ze všeho srandu nemá chybu a můžu mu jen tiše závidět, neb já svůj smysl pro humor zřejmě nikdy na jeho úroveň nedotáhnu. Ačkoli... ještě nemám pošahanou, workoholickou dceru, že... Celá řada vynikajících scén (brunch, jen tak namátkou), ale asi mi tam chybělo takovéto filmové, kýčovité, takovéto tamto, kdy jeho dcera zjistí, že se chová jak píča a všichni kolem ní jsou materialističtí idioti, a tak s tím sekne a jde rodnému táteři pomáhat se skalkou, nebo něco v tom smyslu. A ne že ho jen obejme, dá vale bukurešťským kokotům a vymění je za ty singapurské... No nevadí. Hodně silné čtyři... 90% (02.11.2016)

Niektoré veci v živote robíme len tak automaticky, pretože si myslíme, že to od nás spoločnosť očakáva. Veríme, že po ich odškrtnutí z pomyselného zoznamu príde sadisfakcia a na stupnici šťastia postúpime o schodík vyššie. Lenže ten pocit vykúpenia sa veľa krát nedostaví a tak si povieme, že po ďalšom odškrtnutí to už ale iste príde. Nakoniec prejde pár rokov a pochopíme,že miesto nezmyselného plnenia jednej úlohy za druhou je rozumnejšie nechať aspoň občas život len tak plynúť a len jemne poťahovať za nitky,ak sa vychýli zo svojej trate. Toni Erdmann má pekné myšlienky, je aktuálny, no napriek tomu ma nechytil za srdce tak, ako som čakala. Možno to bolo tým, že som ho konečne odchytila v kine po celodennej 10 hodinovej ceste vlakom. Ale uznajte, že téma sa dala spracovať aj do dvoch hodín a nič by tam nechýbalo. Boli chvíle, kedy som sa pozrela na hodinky a to sa mi často v kine nestáva. V porovnaní s I, Daniel Blake u mňa vyhráva Daniel. Pre niekoho možno zvláštne porovnanie,ale oba snímky boli aktuálne a riešili ťažké sociálne problémy, ktoré sa snažili vyvážiť originálnym humorom. Toniho teda odškrtávam zo svojho zoznamu, ale za stratu času to nepovažujem. (17.11.2016)

Tohle je hodně ojedinělé. Přišlo mi to jako taková směsice všeho dohromady. Chvíli to člověka baví, pak následuje nudná nebo smutná scéna a následně zase pravý opak. Celkem se divím, že mi nevadila délka snímku, ale musím uznat, že to uteklo rychle, jelikož mě to bavilo. Ovšem, co bych vážně vidět nepotřebovala je tělo Sandry Hüller, nicméně i to tam sedělo. (12.01.2017)

Obávám se jen jedné věci. A to faktu, že možná (nejen) letos už nic lepšího neuvidím. Víc, než dokonalá záležitost. (30.10.2016)

Rozprávať za pochodu vymyslené príbehy s vážnou tvárou a vydávať ich za pravdivé, to môžem. Meniť svoju identitu a vydávať sa za niekoho druhého, to už chce odvahu. No a miešať sa dcére do života v týchto prestrojeniach a s týmito vymyslenými príbehmi, to je už iná liga. Toni je smutno - veselý príbeh otca, ktorý chce dostať svoju dcéru naspäť na zem. Aj keď je to vlastne Toni Erdmann, mňa paradoxne totálne fascinovala Sandra ako Ines. Skvelý herecký výkon. (30.12.2016)

Hluboký význam, k němuž vedla proklatě dlouhá cesta. Vztah otce a dcery, jemuž tvůrci věnovali 160 minut artového času. Nebýt oslavy narozenin (a nahé Ingrid Bisu), asi by se mi dostatečně nelíbila ani jedna scéna. Začátek je divácky hodně náročný, ale navádí nás do situace, kdy se Toni objeví na večírku. V tu chvíli jsem čekal, že začne coby mentální kouč udávat rytmus všemu a všem, překope život Ines naruby, a udělá z ní nejlepší korporátní zaměstnankyni, která pak následně ovládne celý rumunský průmysl. A to se nestalo, jenomže to se dozvíte až když běží titulky. Divnější film jsem hodně dlouho neviděl. Je to naprosto autentické, citlivé, zajímavé, a taky nudné, praštěné a skandální. (01.02.2017)

Nerozumiem nadšeniu z tohto filmu, ide o takmer trojhodinový film, kde sa málo čo stane. Nejde o žiadny výpravný film, akcie je tam málo, jednu hodinu sa to len ako tak rozbieha. Humor? Tých pár frkov alebo poznámok, to malo byť všetko? Neverte komentárom, že film je vtipný, len málokedy pohne vôbec kútikmi úst. Alebo mi malo prísť smiešne ako si tam Rumun vyhoní pred špatnou Nemkou? Alebo keď začali brať kokaín? Film mohol byť kľudne o hodinu kratší a o nič by sme neprišli. Jeden chlap si chce získať pozornosť dcéry, ktorá sa zaujíma len o prácu a visí na telefóne. Myšlienke rozumiem, ale rozvinutá bola veľmi odtažito a okrem jednej lepšej scény s piesňou od Whitney Houston som tam nič nenašiel. Ani narodeninová nahá párty nestála za nič. A navyše originál strieda nemčinu s angličtinou, to vyznelo chaoticky. (16.01.2017)

Mnohými zmiňovanou genialitu jsem zde nenašel a takřka tříhodinová stopáž, taky nemá opodstatnění. Na druhou stranu poutavě zvláštní film se zajímavou ústřední postavou. Jen by mi sedlo svižnější tempo. (24.04.2017)

Kouzelné vtipné vyprávění o lidském otci a pragmatické dceři. Demaskování nefunkčních lidských vztahů, osamělosti a návratu k humanismu. Od kariérismu v neosobní atmosféře korporátního prostředí zpět k vřelosti. Krásné dílko, ale poněkud přehnaná stopáž. (10.09.2017)

Zaujímavý, pozoruhodný, pikantný, odvážny i pomerne zvláštny, k tomu takmer s 3. hodinami času na konte, znejúci, nemecko - rakúsky film, režisérky Maren Ade, s geniálnym Petrom Simonischekom, ktorý ma pekne prekvapil, či s hereckou predstaviteľkou Sandrou Hüller, ktorú som po celý čas považoval za slovenskú speváčku - Zuzanu Smatanovú, na ktorú sa tak podobá... Z produkcie Nemecka s Rakúskom, hovorí sa tu nemeckým jazykom, ktorý prevažne prevyšuje angličtina, tou sa vo väčšine dorozumievajú v Rumunsku, kde pôsobí workoholička Ines, za ňou prichádza na návštevu jej otec Winfried, ktorý má s ňou nulový vzťah, na bode mrazu, medzi nimi nastáva akési ticho, prázdnota. Tatko sa chce iba dozvedieť, ako sa jeho dcéra má, ako sa jej darí, jednoducho - pozrieť sa na ňu priamo v akcii. Pobyt v Rumunsku, nie je pre nich oboch prospešný, po nejakom čase, sa Winfried Conradi, rozhodne, že sa radšej vráti domov. Ale neodíde, ako pôvodne mal. Na scénu prichádza jeho : Druhé Ja, druh Alter Ega, ktorý sa nazýva Toni Erdmann. On sa votrie dcére kompletne do života, síce Ines ho spoznáva, ale toleruje mu túto premenu. Od vzniku Toniho, sa začne meniť ich vzťah, zblížia sa tak, ako sa to dalo očakávať, s jedným záverečným otáznikom na konci... ? Veľmi sa mi páčila scéna, keď obaja boli u jednej rumunskej rodiny, kde prichystali spevácke číslo, ktoré ma naprosto ohromilo, ale zase na druhej strane, sa film správa strašne nevyspytateľne, v niektorých scénach, napríklad Inesina narodeninová “nahá” párty. Občas sa mi zdá, že to prehnali. Film sa považuje, ako kandidát na Oscar, za najlepší cudzojazyčný film. Viac - menej, je kvalitný, výborné herecké výkony, tá dĺžka vôbec nevadí, ALE : hovorí sa tu často anglickým jazykom, k tomu je tu pár scén, ktoré starí dedovia v Akadémii - nestrávia ? Fakt neviem, neviem, nezdá sa mi, že by vo februári, roku 2017. sa títo tvorcovia tešili zo zlatého plešivca ? Najmä príliš angličtiny v nemeckom filme ! Trochu divné, že ? ! (02.01.2017)

S narozeninovým brunchem, uspořádaným v rámci tmelení pracovního kolektivu, ke mně přišla jedna z nejlepších filmových scén za poslední dobu. Nahá znouzectnost :-) (07.10.2016)

51. MFFKV: Jasný divácký favorit a zároveň snímek, u něhož je jakékoliv holé konstatování jeho kvalit jen bezobsažným opakováním frází z recenzí. Německá režisérka Maren Ade po dekonstruktivní vztahovce Všichni ostatní (2009) natočila smutné rodinné drama, u něhož se budete popadat za břicho. I během více než dvou a půl hodinové stopáže Toni Erdmann uběhne rychleji než libovolný o polovinu kratší počin – zásluhu na tom má hlavně režisérka, která dokonale ovládá timing jednotlivých scén, u nichž ví, kdy střihnout pryč a kdy naopak nechat záběr doznít. Výsledkem je nejen nejlidštější film festivalu, který velmi komplexně popisuje zbytečně strastiplné přežívání ve světě 21. století, ale zároveň očišťující komediální zážitek, který nenechá jedno oko suché. Ale z opačných důvodů, než byste čekali. (15.01.2017)

Nuž ako tu už niekto podotkol: "film nie pre každého". V tomto prípade som zrejme tým "každým". Nieže by som nedokázala oceniť kvality tohto filmu, ktoré čo sa týka dramatickej stránky sú neodškriepiteľné, ale spôsob "humoru" či už Winfrieda a následne jeho dcéry je mi absolútne cudzí. Toto si musí, ale každí rozhodnúť za seba... (17.02.2017)

Po dlhom čase opäť film, ktorý ma zasiahol, unikal mi skoro dva roky, kým som si ho pozrel. Nádherná ukážka toho, ako sa film robí srdcom, bez mrkania na divácky komerčný vkus, pričom stále je v tom kopec citu a zároveň rácia. Netlačí sa na pílu, ale veľa vecí odstáva pod povrchom. Pár scén je doslova nezabudnuteľných, hoci mňa "dostali" aj tie úplne nenápadné, v ktorých sa nič nedeje, pretože sa v nich deje zároveň všetko (napr. čakanie otca a dcéry na výťah a to trápne ticho). Perfektne vystihnutý svet korporátu a jej zamestnancov, ktorý pracujú dlhé hodiny v prácach, ktorú nemajú radi, aby si mohli kúpiť veci, ktoré nepotrebujú a tým oslnili ľudí, ktorých aj tak nemajú radi. Dve hlavné postavy sú autentické a maximálne presné. Vôbec nevadí, že film má skoro tri hodiny, pozeral by som na to aj ďalšie tri. Nádherný film tento Toni Erdmann - správne hravý a crazy (nahá party, koláčik:)), originálny, emotívny, hlboký, vtipný, vážny a ...trefne ľudský. Aj tak všetci skôr či neskôr prídeme na to, že zmyslom je "Carpe Diem", inak prejde život taxíkom okolo nás. Viac takýchto filmov, poprosím... :) (25.11.2018)

Winfried je zváštny človek, ktorý si kráti život na dochodku občasnými pubertálnymi vtípkami. Keďže jeho vzťah s dcérou je na bode mrazu a ona pozná len svoju prácu, votrie sa do jej pracovného a súkromného života a obráti ho naruby. Použije pritom vymyslenú identitu Toniho Erdmanna... Príbeh veľmi pomalým tempom rozpráva o nedorozumeniach medzi ľuďmi, pracovnom ošiali, syndrómu vyhorenia a svojským sposobom chce opatovne nastoliť poriadok vo vzťahoch. Ako pracovný nástroj používa smutné i vtipné scény a osviežujúcu otvorenosť. (16.01.2017)

[Cannes 2016] Maren Ade přivezla do hlavní soutěže ,,malý" tří hodinový zázrak, který na novinářské projekci vyvolal hned několik vln spontáního potlesku i hlasitého dojímání se, a získal jednu pozitivní kritiku za druhou. Jen málokdo by očekával, že se autorce podaří po dobu tří hodin udržet dramatickou stavbu i narativní tah. Režisérka vkusně propojuje to nejlepší z žánrů rodinného dramatu a komedie a dlouhou metráž využívá především k rozvíjení charakteru své nezapomenutelné postavy - Tonyho Erdmanna, alter ega, které si vytvoří neúnavný vtipálek a starostlivý otec, aby se přiblížil ke své dceři a zjistit, zda pod tíhou kariéry neztratila lidskost. Mnohokrát zpracované téma Ade zbavuje klišé a díky bizarním situacím a jemné pracé s fraškou vytváří unikátní studii odcizení, která si včera získal novináře a na dnešní veřejné projekci dostane i zbytek Cannes. (20.05.2016)

Toni Erdmann je strašně nepříjemný a smutný film. Snad nikdy jsem neviděl žádný jiný příběh, který by se víc rochnil v trapných mezivztahových situacích. Přes svou nepříjemnost je to ale ta největší devíza celého filmu, která vás nad ním donutí přemýšlet ještě třeba několik dní poté. Co tenhle zajímavě vystavěný film kazí je však nesoudnost tvůrců. Film, který by mohl mít úplně jistě 90 minut má téměř dvojnásobek. Chápu, že když postavy stojí půl minuty beze slov před výtahem, má to svůj dramaturgický význam. Některé obrazy jsou ale jednoduše roztahané. Měl jsem pocit, jakoby tvůrci sestřihali hrubáč a už nedošlo na žádné krácení. Netuším zda za to může ego režisérky, nebo aura "je to přece festivalový film", nicméně Toni Erdmann mě i přes zajímavé situace a postavy nakonec ubíjel svojí délkou k nudě. 6/10 (24.11.2016)

Je to trefný, ze života, skvěle zahraný, dost smutný a v pár místech zase neuvěřitelně vtipný (týmový stmelovací FKK brunch), ale hlavně je to dlouhý jak tažení na východ. Kdyby ten film měl místo 160 minut takových 90, vůbec bych nepochyboval o plném hodnocení. (02.12.2016)

Scéna s oslavou narodenín je nezabudnuteľná. A plusové body za Plainsong v záverečných titulkoch. (Kunsthalle, Art Film Fest Košice - 23.6.2016) (01.01.2017)