poster

Toni Erdmann

  • Německo

    Toni Erdmann

  • Rakousko

    Toni Erdmann

  • Francie

    Toni Erdmann

  • Slovensko

    Toni Erdmann

  • Velká Británie

    Toni Erdmann

  • Nový Zéland

    Toni Erdmann

Drama / Komedie

Německo / Rakousko / Švýcarsko / Rumunsko / Francie, 2016, 162 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marek1991
    ****

    Príbeh z neoliberálneho sveta. Možno trocha rozťahaný, ale určite poučný a k zamysleniu sa nad snobizmom a hraním sa na akúsi vyššiu rozumnejšiu triedu v niečom a zároveň totálne nerozumné drogovanie a iné záležitosti. Pokrytectvo hranej dokonalosti bez sebakritiky. Toto je veľmi významné európske dielo, ktoré keby nemalo istú ťažkopádnosť v deji, mohlo byť určite tým najlepším čo v Európe ako kritika systému za minulý rok bolo v kinematografii. Tá prázdnota na záver, tá úzkosť z toho je cítiť. Podľa mňa veľmi depresívne dielo, ale zasmial som sa občas. Táto doba je občas priam na prášky najmä kvôli ľudskému uvažovaniu.(25.1.2017)

  • Anderton
    *****

    V Tonim Erdmannovi je množstvo situácií, ktoré by sa dali dotiahnuť do vtipnejšieho záveru, ale vtedy by sa z neho vytratila oná ľudskosť, o ktorú sa bojí otec u svojej dcéry po rokoch v.i.p. práce. Stala by sa potom z neho iba mravokárna bláznivá komédia. Ignesini priatelia nie sú zobrazení ako nejaké komediálne kreatúry, ale proste ako dnešní ľudia v ich postavení. Že si potom občas šňupnú, je tiež iba odrazom doby a nie ich prvoplánovým autorským odsúdením. V otázkach masiek, aké v živote nosíme, sa dostaneme až k metaforickým extrémom typu vytrhávania nechtu a k záverečnej dlhej a nezabudnuteľnej sekvencii oslavy. Ono takmer celý Toni Ermann sa odohráva na nejakých večierkoch, oslavách a stretnutiach. Film je tak správne rytmizovaný a táto epizodickosť, pevne previazaná a s vývinom postáv, je odpoveďou na to, prečo film nezačne nudiť. Toni Erdmann je divácky vďačný film, ktorý sa zaobíde bez doslovnosti a treba nad ním premýšľať. Čo viac od kinematografie chcieť.(27.10.2016)

  • mcb
    *****

    51. MFFKV: Jasný divácký favorit a zároveň snímek, u něhož je jakékoliv holé konstatování jeho kvalit jen bezobsažným opakováním frází z recenzí. Německá režisérka Maren Ade po dekonstruktivní vztahovce Všichni ostatní (2009) natočila smutné rodinné drama, u něhož se budete popadat za břicho. I během více než dvou a půl hodinové stopáže Toni Erdmann uběhne rychleji než libovolný o polovinu kratší počin – zásluhu na tom má hlavně režisérka, která dokonale ovládá timing jednotlivých scén, u nichž ví, kdy střihnout pryč a kdy naopak nechat záběr doznít. Výsledkem je nejen nejlidštější film festivalu, který velmi komplexně popisuje zbytečně strastiplné přežívání ve světě 21. století, ale zároveň očišťující komediální zážitek, který nenechá jedno oko suché. Ale z opačných důvodů, než byste čekali.(15.1.2017)

  • MessiáŠ
    *****

    Přidám se k občasným nářkům nad délkou snímku, mrzí mě totiž, že není alespoň dvakrát delší. V zásadě však toto uvažování nemá valného smyslu, neboť si jenom stěží představit ještě lepší, tj. čistější, výsledný tvar. Jinak řečeno, neznám příliš jiných filmů, v nichž by takřka všechno bylo s fascinující důsledností na svém místě, každý motiv by byl později funkčně zužitkován a zároveň se vrstvil do komplexu dalších významů. Zkrátka Maren Ade je pro mne – i s přihlédnutím ke dvěma předchozím počinům – definitivně geniální filmařka. ___ Právě ve vztahu k předcházející tvorbě režisérky je nejmarkantnějším rozdílem humor; dříve jsme se sice mohli více či méně ušklíbat nad příběhy jejích postav, ovšem tak nějak uštěpačně, krutě, kdežto v Tonim Erdmannovi se s humorem pracuje jinak, snad by se dalo říci – možná trochu nejapně – bergsonovsky. Pro Bergsona totiž humor představuje cosi ne-očekávatelného, ne-předvídatelného (zkrátka opak mechanického) a z takové podstaty tedy cosi, co podvrací daný řád či pořádek (status quo, chcete-li); humor není žádná lidová zábava, žádná řachanda, ale cosi mnohem hlubšího – s aspirací na nové poznání či pochopení skutečnosti, prozření. Proto tak geniálně funguje postava Toniho Erdmanna, přičemž její působení je ještě vtipnější (nebo snad humornější) v kontextu, ve kterém operuje: podvrací jednak fenomén korporátní kultury, totiž osobní kouče (viz scéna skypující Ines, která s koučem konzultuje svůj výkon při prezentaci), jednak je chytře provázán (pochopitelně) ve vztahu k dceři, kterou chce Winfried „naučit žít“. ___ Ade se sice věnuje opět (do jisté míry) stejnému tématu (možnosti mezilidské komunikace, nebo snad lépe – porozumění), ale tentokrát – i dík humoru – vykračuje trochu jiným směrem; v Lesu pro stromy jsme sledovali – i kvůli snaze absolutně kontrolovat svůj život, viz závěrečná scéna, ve které mladá hrdinka odstupuje od volantu a nechává konečně svůj život volně plynout – ne-možnost se k druhému přiblížit, ve Všech ostatních lze propast odcizení překročit už jenom předstíráním smrti a konečně v Tonim Erdmannovi už jenom (jak přeneseně, tak doslova) nasazením masky. Právě v ní, resp. humoru s ní spojeného, se skrývá klíč k umění života, jak by ho možná postuloval učitel Winfried, zatímco Ines mu zprvu odporovala vžitým korporátním newspeakem o životních cílech a jiných (prázdných) ambicích, aby si nakonec přece jenom nasadila falešné zuby, jež ji – paradoxně – zbavují falše a upjatosti. A protože ty nejkrásnější okamžiky trvají v životě (nespravedlivě) krátce a nemaje jiné kanály pro jejich zhmotnění, musí si ji Winfried/Toni vyfotit... a stejně tak já se budu k snímku opakovaně vracet.(9.10.2016)

  • Disk
    *****

    Skutečně festivalový zázrak. Bezmála tříhodinová komorní dramedy ani na okamžik nesklouzne do nějaké banality či klišé. Skvělé vykreslení otce vtipálka a jeho workoholické dcery má za následek, že vás ty postavy budou zajímat v každém okamžiku. Celá sekvence s nahou party mě neskutečným způsobem rozesmála. Opravdu výborný snímek, jenž si právem zaslouží vaši pozornost.(10.10.2016)

  • - Režisérka Maren Ade strávila stříháním více než rok, během kterého porodila své druhé dítě. (Hal_Moore)

  • - Spoiler: Narozeninová oslava byla vyhlášena nahou scénou roku webovým magazínem Vulture. (Hal_Moore)

  • - Winfried Conradi a jeho otravný humor je zčásti napsán podle otce Maren Ade, který si rád nasazoval falešné zuby jako vtip a zčásti podle komika Andy Kaufmana. (Hal_Moore)