poster

Toni Erdmann

  • Německo

    Toni Erdmann

  • Rakousko

    Toni Erdmann

  • Francie

    Toni Erdmann

  • Slovensko

    Toni Erdmann

  • Velká Británie

    Toni Erdmann

  • Nový Zéland

    Toni Erdmann

Drama / Komedie

Německo / Rakousko / Švýcarsko / Rumunsko / Francie, 2016, 162 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    ***

    Mohla jsem se předem spolehnout, že tohle bude stoprocentně dobrých fimů (byť stopro dobrý ještě neznamená vrcholně nepřekonatelný) - to je skvělý pocit i proto, že ho dnes dovede oprávněně vzbudit jen málo tvůrců - většinou se člověk trochu obává, že se v jednu chvíli se sebou spokojí a přestanou se překonávat, stanou se zavedenými symboly a usnou na vavřínech. Tady to prostě víte, že se to nestane. Na to je příliš vynalézavá, fascinovaná a provokovaná materií života i vlastními schopnostmi, svými i druhých. *** Čímž chci hlavně říct, abyste neopominuli shlédnout i předchozí smínky Maren Ade. Jak se vyvíjí, tak se neopakuje, a v nových a nových, zjemnělejších i odvážnějších a sebeironičtějších tazích krouží kolem jediného důležitého tématu - lidských vztahů a opravdovosti prožívání - s čím dál větším zaujetím a uvolněnějším tvůrčím potenciálem sleduje a předvádí, jak se oboje navzájem vychyluje v nesmířenosti, ovlivňuje v boji se sebou a harmonizuje v přijetí. *** Na druhou stranu musím dodat, že přestože si tu Maren Ade vzala bez obalu na mušku trapnost samu, a často ten druh trapnosti, který se prostě nevykoupí ničím a je nutno ho jen přestát, a zcela jistě to musel být i její vnitnří boj nejen při natáčení, ale vůbec, po čase z filmu i díky tomu, jak dál rezonuje mediálním prostorem, tak jako tak zůstává dojem, že drtivé většině lidí se zalíbil ze špatných důvodů, že je prostě bavil jakožto film plný gagů a absurdní komiky. A to je špatně, v tom případě se Maren Ade tristně nepodařilo komunikovat, co zamýšlela neboť jinak by se lidé museli bezprostředně po shlédnutí a ještě dlouho po něm uvnitř sebe i navenek nepříjemně a svědivě ošívat. Ujímám jednu hvězdičku právě za to. *~~(9.10.2016)

  • xxmartinxx
    *****

    Nepamatuju si, kdy naposledy mi přišlo, že kvality nějakého filmu nejdou popsat, že se musí prostě vidět. Jenže cokoliv by se řeklo o Erdmannovi, by nedokázalo vysvětlit ten pocit upřímnosti, úpěnlivosti a opravdovosti, jaký jsem měl. Erdmann mě donutil jít čtyřikrát do kina, to se zatím žádnému filmu nepovedlo. Je to ve všech ohledech výjimečný a jedinečný zážitek, ze kterého jsem načerpal energii a těším se, až ji budu čerpat znovu.(22.9.2016)

  • Radek99
    *****

    Estetika evropské artové kinematografie se prolnula s duchem amerického nezávislého filmu. Toni Erdmann je široce rozkročen mezi postavou Tony Cliftona, alter egem Andy Kaufmana, a Elementárními částicemi Michela Houellebecqa. Nová identita hlavní postavě umožňuje proniknout do světa a sociální bubliny jeho dcery (přičemž popis dané sociální bubliny vyznívá velmi nelichotivě), překonat odcizení a umožnit vlastnímu potomkovi kýžené sebepoznání, šířeji ovšem umožnit sebereflexi životů současné západní civilizace, v nichž panují fenomény jako syndrom vyhoření, vyprázdnění obsahu života, ztráta smyslu, odcizení, atomizace rodiny, maximální individualismus, samota, stres, deprese, masky naučených statusových i profesních rolí, materialismus jako nové náboženství... Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to nejspíš i veselé... Smutnokrásné jako písnička Plainsong od The Cure...z alba se symbolickým názvem Disintegration... Jeden z opravdu silných a hlubokých filmů poslední doby!(2.1.2017)

  • jhrasko
    *****

    po 13 rokoch v korporáte a čerstvo v dobrovoľnej výpovedi ma nemohol žiaden film, celkom na záver kviff, zasiahnuť viac. Ani chvíľa zbytočná, presné, úderné, smutné, neuveriteľne smutné (pre tých, čo aspoň chvíľu takto žili) a paradoxne, vtipné zároveň. Ako zabíjame seba, seba v sebe, navzájom, ako zabúdame na tých, čo nám dali dobré základy. Ako čumíme do mobilov, miesto toho, aby sme sa zhovárali, ako devastujeme prežívanie. Takmer celú dobu som pozeral s otvorenou hubou. Kto pozná mojich posledných pár rokov takto detailne ? Sandra Hüller - geniálne. Za mňa jediné - zbytočných posledných 5 minút, monológ pre nepozorných. Takto si každopádne predstavujem moderný európsky film !(12.7.2016)

  • JASON_X
    ****

    Studená ryba Ines se postupně promění v politováníhodnou, lidskou a téměř sympatickou tatínkovu holčičku, ale to jen a pouze díky scénáristovu umu. Ve skutečnosti podobné typy jako ona určitě nemají vůbec duši a jedná se o jakési prázdné astrální slupky zplozené a vyvržené samotným peklem. Vždycky, když vidím takovéhle děsivé kreatury, jsem neskonale vděčný za mou multikáru, motorovku, montérky a absenci pudů zvaných "kariérní ambice" a "touha po společensky významném postavení". To už jsou mi snad milejší poblití zfetovaní pankáči, než tihle duchoprázdní buržoazní kupčíci, považující se snad za jakousi novodobou aristokracii. Její papa Toni, působící v kruzích top managementu rozpačité úsměvy a úšklebky, je ovšem jiná klasa. Tělnatý starý klaun s usmívající se pusou plnou falešných zubů, ale s hluboce smutnýma očima, který světu své dcery nerozumí, působí v něm jako slon v porcelánu a divákovi je ho, na rozdíl od Ines, líto od samotného začátku... Aby ho ale naopak v průběhu filmu litovat postupně přestával, protože si uvědomí, že on žádnou lítost nepotřebuje, protože je skutečná lidská bytost s duší a srdcem velkými jako hrom, a že člověk by ho měl spíš obdivovat a závidět mu jeho donkichotství, než ho litovat... Film mohutně graduje svou poslední hodinou (malováním kraslic, nahou party, bulharskou maskou a pohřbem matky/babičky), a leckterý divák si možná díky závěrečnému Toniho proslovu položí spoustu existenciálně závažných otázek po smyslu života a dosažení životního štěstí, na které si pak ale samozřejmě nebude umět odpovědět. P.S.: Závěrečnětitulkoví Kjúři mi svým zvonivým Plainsongem, jedním z vrcholů Disintegration, nečekaně přivodili mírnou euforii, takže díky.(5.1.2017)

  • - Maren Ade vyhodila materiál za dva dny natáčení a následně jej znovu natočila, protože měla pocit, že nemá materiál, jaký si představovala. (Hal_Moore)

  • - Maren Ade svůj film nevidí jako komedii. Svému producentovi řekla, že natáčí "smutný a supervážný film". Herci měli z natáčení ten samý pocit. (Hal_Moore)

  • - Timeline: Film si odbyl světovou premiéru 14. května 2016 na filmovém festivalu v Cannes, kde byl zařazen do méně prestižní soutěžní kategorie Un Certain Regard. Den před plánovanou tiskovou konferencí Maren Ade oznámila, že její film bude soutěžit o Zlatou palmu. Krátce nato zakoupila práva na kinodistribuci ve Spojených státech společnost Sony Pictures Classics. V kinech se dramedie objevila 14. července, ve Spojených státech pak 25. prosince 2016. (Hal_Moore)