Reklama

Reklama

Jazzová revue

Muzikál / Komedie
Velká Británie, 1962, 78 min

Obsahy(1)

V Anglické JAZZOVÉ REVUE se představují filmovým divákům nejpopulárnější zpěváci a jazzové skupiny. Film má jednoduchý rámec: starosta venkovského města je zapřísáhlým odpůrcem jazzu. Mladí se však nechtějí vzdát své milované zábavy. Zorganizují proto velkou jazzovou přehlídku ve svém městě a pan starosta, který se všemi možnými prostředky snažil "akci" zabránit, nakonec přijímá obdiv za realizaci tak zábavné myšlenky. Jména účinkujících - Chubby Checker, Chris Barberův Jazz Band, Kenny Ballovy jazzisté, Bob Wallis a jeho Storyville Jazzmen, Terry Lightfoot a jeho New Orleans Jazz Band, David Jacobs, Pete Murray, Alan Freeman, bratří Brookové, Del Shannon, Gary Bonds, Gene Vincent, Gene McDaniels a Helen Shapirová a Craig Douglas v hlavních rolích - byla v té době známa především anglickým jazzovým nadšencům.

Ohlas dobového tisku:

Prvních deset minut mě téměř smetlo ze židle, ale když se mé zvukovody přizpůsobily, přistihl jsem sám sebe v dobré náladě. Dvacet šest hudebních čísel a písní je vtěsnáno do filmu a rytmicky předvedeno nejznámějšími jazzovými hudebníky a zpěváky. Acker Bilk, Chris Barber, Kenny Ball, Chubby Checker, Craig Douglas, John Leyton... vždyť je znáte. Nadaný nový režisér Dick Lester udržuje scénu nepřetržitě živou, plnou nápadů a vtipů. Příběh sám nerozhoduje. Helen Shapirová zpívá dobře, ale není ještě velkým objevem jako herečka. Celá tato přehlídka je jako bomba dobré nálady. (Daily Mirror, Londýn, 30.3.1962)

Film je svěžím, drzým, hlučným putováním po studiích a klubech, kdy známí mladí lidé vytvářejí zvláštní formy hudby a předvádějí je věkovým skupinám, které ještě neměly dvacet, řekněme pětadvacet let. Bylo by snadné napsat oslavný článek na tento film vzhledem k sociálnímu jevu, který odráží. Musí zde stačit, když řekneme, že film byl zpracován s nemalou dovedností a inteligencí. Jsou tady satirické sekvence a jeden okamžik, který bere dech - když mladý zpěvák vykládá své soukromé mínění o svém vlastním výkonu. Helen Shapirová, Craig Douglas, Chris Barber a jeho orchestr, bratři Brookovi a Gary Bonds (USA) jsou známá jména. Film je pro všechny mladé. (The Times, Londýn, 30.3.1962) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Výnimočne som sa rozhodol nehodnotiť film podľa jeho filmových kvalít, ale podľa toho, čo pre mňa v danej dobe znamenal. Bol som na ňom v kine viackrát a zúfalo som zháňal soundtrack k nemu, aby som ho mohol nahrať na Sonet duo. Nakoniec som sa k nemu dostal, lebo jedna známa ukecala premietača. Dodnes si rád vypočujem skladby z filmu (okrem jazzových, pochopiteľne). Shannonovu skladbu You Never Talked About Me mám dlhé roky ako zvonenie v mobile. A k päťdesiatym narodeninám som si prial a dostal DVD. Takže žiaden komentár, iba impresie z dôb dávno minulých. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Hudobné klipy z koncertov, štúdií či barov jazzových hráčov je vtipným sposobom poprepájaná minimálnymi dialógmi alebo gagmi. V tomto Richard Lester exceluje, tento sposob hudobného filmu je mu vlastný. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Děj je zde vcelku nepodstatný, jen spojuje jednotlivé "klipy" protagonistů dobového popu, kdy dozníval pop založený na jazzu a nastupoval pop založený na rocku a blues. Koho zajímá tato dobová muzika, tak film ocení. Jistě, v Československu r. 1964 to musela být bomba. ()

Proserpina 

všechny recenze uživatele

Pre našich starých rodičov a rodičov znamenal tento film niečo, čo je pre nás už asi ťažko pochopiteľné. Bol jedným z mála "západných" zábavných hudobných filmov, na ktorý mohli už krátko po jeho uvedení na druhej strane železnej opony zájsť do kina aj v socialistickom Československu, a ktorý im umožnil ojedinelé "stretnutie so svetovými interpretmi tanečnej a zábavnej hudby" - ako sa o ňom písalo v roku 1964 aj v časopise Melodie. Aby však duch doby nezaostal, autor na záver článku dodáva: „Ale aby nás toto první setkání po tak dlouhém hladovění příliš neoslnilo, neuškodí snad připomenout, že většina účinkujících (až na čestné výjimky) přece jen nepatří k té první, skutečně vynikající extratřídě.“ Príbeh v tomto filme neznamená naozaj takmer nič, ide hlavne o radu hudobných vystúpení, z ktorých je však cítiť atmosféra tej doby... ()

Jehan 

všechny recenze uživatele

Pro milovníky (neřku-li pamětníky) 60. let naprostá lahůdka, pro hudební archeology povinná záležitost. Dick Lester naznačil, že má dost lásky k tehdy moderní hudbě a spoustu praštěných nápadů, aby se za pár let s vervou chopil hudebních taškařic se světovými hvězdami první velikosti. O děj vůbec nejde, zato sonda do tehdejší britské společnosti a jejího popu, oblečení a stylu je to vynikající. Pokud dnešní český divák nezná všechny ty muzikanty, není to jejich chyba. V UK (a nejen tam) byli tehdy všichni účinkující pojmem, včetně těch jazzových partiček. Na začátku 60. let byl jazz stále velmi oblíbený i mezi mládeží i přes invazi rock and rollu a twistu. Ale beatová smršt a Mersey sound v čele s Beatles už se rychle chopí vlády a hitparády začne válcovat taky Tom Jones a Rolling Stones. Z velkých hvězd zde chybí Cliff Richard a Shadows. Ale ti měli vlastní film. A Lester se tímto filmem dobře rozjel. Pro nezasvěcené je tento film spíše fosilie. ()

Reklama

Reklama