Zabijáci rozkvetlého měsíce

Ve scéně námluv, kdy Ernest s Mollie sedí po večeři mlčky u stolu, je to Ernest, kdo nedokáže chvíli nemluvit a nehýbat se; pořád sebou šije a něco povídá. Scorseseho film je přitom spíš na Ernestově straně, než aby souzněl s klidnější Mollie. Potenciálně tichou scénu, u které jsem čekal, že aspoň pět deset vteřin záběr ulpí na mlčících postavách v dvojzáběru, záhy utíná střih. A neposednost a umluvenost je nakonec typická pro celé Zabijáky rozkvetlého měsíce, kde sice dostává prostor každá mikroakce, každý článek tragického řetězce, ale navzdory mamutí stopáži film ani na moment nespočine, nezastaví se, aby všechnu tu hrůzu zpracoval. Co naplat, Scorsese točí filmy podobné tomu, jako sám mluví: jsou to takové motorové myši, důkladně naolejované, hodinářsky přesně seskládané hračky, o tom žádná, ale nedokáží na vteřinu zavřít zobák, přestat se efektivně hýbat mezi záběry a sekvencemi. Není to přitom jen estetický, ale i etický problém. Když Scorsese takto natočil třeba Mafiány, dávalo to jakž takž smysl. Mohli jste říct, že bezskrupulózní sociopatické mordování lidí film ztvárňuje přehlíživě, s distancovanou a snad lehce pobavenou bezcitností, s chladnou krutostí proto, že přesně takoví (a navíc užvanění) jsou i samotní protagonisté. Jenže co tady? Má podobně kruté, strojově procedurální vyprávění místo i ve filmu, jako jsou Zabijáci, kde bychom alespoň papírově měli souznít i s optikou obětí? Podle mě ne. Scorsese poslední dobou točí filmy zhruba stejně dlouhé, jako je Jeanne Dielmanová, a přestože se toho v nich odehrává nepoměrně víc, nechávají mě zvláštně lhostejné, s respektem vůči řemeslu, ale vnitřně prázdné. Oproti tomu opus magnum Chantal Akerman portrétuje něco tak skromného, jako je život ovdovělé ženy v domácnosti během několika dnů, ale dokáže se mnou absolutně pohnout jen tím, že naruší Jeanninu rutinu; že jednoho dne po odpoledne stráveným s kunčaftem prostě převaří brambory a pak už se to jenom veze. Scorseseho novinka trvá subjektivně o hodinu míň a upřímně řečeno jsem doufal, že po závěrečné jevištní rekapitulaci přijde poslední akt filmu, kde budeme sledovat dožívající Mollie, její běžné denní úkony nebo zkrátka všednost poté, co se celá zápletka uzavřela. Nic z toho ale nepřišlo, film si vystačil se stručným faktickým (a snad i zábavným, haha) shrnutím. V nějakém tweetu jsem četl, že Zabijáci vůbec nevypadají jako film 80 letého režiséra a že tady snad Scorsese pro sebe objevuje nějaké nové obzory. S tím nesouhlasím. Scorsese maluje s menšími obměnami pořád tentýž obraz-pohyb, akorát teď na to má větší plátno. (29.10.2023)

Vlastně typický Scorsese, když jej nikdo nehlídá. První půlhodina osvěžující náhled na úplně neznámé kapitoly dějin, pak příšerná rozbředlá táhlá nuda s šíleně televizním lookem. Kolik že to stálo ? 200 mega babek ? Ahaaa.... Není to špatný, ale Sheridan ve Wind River nebo 1883 a 1923 ukázal daleko lépe. To samé bravůrní Až na krev... (10.12.2023)

Na první pohled stejné symptomy jako měl Irishman. Scorsese už nedokáže ve svých posledních filmech stupňovat, či alespoň držet tempo vyprávění příběhu a tím pádem diváka v zápřahu. Když k tomu z druhé strany přibude obludná stopáž, problém je na světě. Ačkoliv mají Killers of the Flower Moon nezpochybnitelnou výpovědní hodnotu, umělecký rukopis i dramatické ambice, těch 200 minut bylo z větší části protrpěných a to i navzdory tomu, že DiCaprio s De Nirem herecky doslova koncertují. (04.11.2023)

Tady si více, než při jiných filmech, uvědomíte, že i velcí tvůrci by měli mít producentský dohled, oponenturu, která by jim naznačila, že tak obludná stopáž je neobhajitelná. Martyho zásadní díla vždy koketovala se třemi hodinami, ale měla neskutečný tah na branku a sledovala se jedním dechem. Tady mě to zaháčkovalo až s příjezdem vyšetřovatelů a tou závěrečnou katarzí, která byla silná, takže až po nějakých dvou hodinách, které šly prostříhat a to píšu jako člověk, který pomalé filmy a jejich postupné uvádění do děje má rád. Dějou se tu hnusný věci, ale tenzi jsem nepocítil skoro žádnou a nevýrazná monotónní hudba tomu moc nepomáhala. A Leovi měl někdo jasně říct, že když pravidelně bude krabatit svá ústa do obraceného U, není to známka dobrého hereckého výkonu, takže vedle tradičně spolehlivého De Nira mě nadchla jenom Lily Gladstone. Ta její klidná síla, oduševnělý výraz a poutavé minimalistické herectví, to bylo něco. Neváhal bych jí označit za srdce celého filmu, za jediný prvek dobra v té hnusné lidské špíně kolem. Jsem rád, že pořád vznikají podobný zvolna přemítavé filmy v dnešní zrychlený  tiktokový době, ale obávám se, že Marty svojí oscarovou sbírku tentokrát nerozšíří. (19.01.2024)

Proč jsem po týdnu snížil na 3*? Není to proto, že je to k*revsky dlouhý (i když, intermission už by se hodila), nenudil jsem se. Ale nesednul mi humorný tón, až skoro a la Wolf of Wall Street, ale přitom na tak vážný téma - Scorsese chtěl očividně vzbudit srdceryvný dojem, výsledek je však úplně bez emocí. Leo v poloze komickýho hlupáka dobře sedí, ale prostě jak se můžu zároveň nad něčím dojímat... (30.10.2023)