Benedetta
Benedetta
Režie:
Paul VerhoevenKamera:
Jeanne LapoirieHudba:
Anne DudleyHrají:
Virginie Efira, Charlotte Rampling, Daphne Patakia, Lambert Wilson, Olivier Rabourdin, Clotilde Courau, Louise Chevillotte, Hervé Pierre, Alexia ChardardObsahy(2)
Schopnost konat zázraky vynese charismatické Benedettě (Virginie Efira) koncem 17. století výsadní postavení v toskánském klášteře. Když její slabost pro mladou a živelnou Bartolomeu přeroste v nespoutanou vášeň, začíná hra plná intrik sahající do vyšších pater italské církve. Erotické drama legendárního Paula Verhoevena (Základní instinkt), natočené podle skutečného příběhu, si v hlavní soutěži festivalu v Cannes vysloužilo pro svou odvážnost bouřlivé reakce diváků i kritiků. (Aerofilms)
(více)Recenze (195)
Matko představená, to mi ho vyndej...... Holandský provokatér Verhoeven je i ve svých 83 letech nefalšovanej perverzák. A protože fetišismu není nikdy dost, protentokrát si na stará kolena natočil lesbický porno k obrazu svému – tedy jako erotické drama z Itálie 17. století inspirované skutečnými událostmi, specificky z církevního prostředí toskánského římskokatolického kláštera, kde se masturbace zásadně praktikuje krucifixem a namísto lubrikantu se používá svěcená voda. Pakliže jste ateista jako já, nebojte se - nemáte sebemenší šanci se jakkoliv nudit. Snímek 'Benedetta' není pouze o milostných hrátkách, ženské rozkoši a blasfemii vně řeholnického mikrosvěta plného jeptišek. Jde o dílo, které umně spojuje kontrasty, a zamýšlí se jak nad otázkou celibátu, tak nad podstatou lidských stigmat a fyzického významu sexu v prostředí, jež je přísně asketické...... Verhoeven zde velmi provokativně akcentuje relativně aktuální konflikt nespoutané přirozenosti lásky proti silně konzervativním křesťanským dogmatům (viz. současná situace v Polsku který se rozhodlo že opět zavede středověk), jež netolerují nic, co by nedovolovalo slovo Boží – lásky, která nemá jakoukoliv konkrétní podobu, a pakliže ano, tak výhradně tělesnou – to vše navíc na historickém pozadí morové rány. Verhoeven tak zcela bez příkras demonstruje, že církev a pánbíčkáři jsou banda fanatickejch manipulativních zmrdů s velmi paranoidním pohledem na svět. Snímek 'Benedetta' lze svým způsobem vlastně chápat jako manifest o queer liberation, neřkuli nekompromisní kritiku teismu s pomocí antiteismu – jako pomyslnou paralelu k současnosti, kdy spoustě zakomplexovanejm πčusům, jejichž životní postoje se zakládaj na tři tisíce let starý knize plný vymyšlenejch pohádek s názvem Bible, vadí, že spolu maj šťastnej milostnej vztah dva lidi stejnýho pohlaví. Tyto motivy Verhoeven samozřejmě prezentuje velmi implicitně, senzuálně, ale přesto dokáže provokativně kritizovat institucionální postavení církve a náboženské přesvědčení. Neustále jsem si však při sledování říkal, že by mohl ještě víc překročit čáru divácký tolerance, tnout do živýho a šokovat tak mnohonásobně intenzivněji a skandálněji, než jen explicitním vyobrazením lesbického sexu mezi Virginií Efirou a Daphne Patakiou. To že někteří ortodoxní věřící bez smyslu pro humor budou chtít Verhoevena upálit na hranici je však bezesporu dobrým znamením. Každej nasranej křesťan se totiž počítá...... // VERDIKT: 7,9 robertků s pannou Marií z 10 // ()
Kdo mne zná, ví, že jsem poslední dobou mírně řečeno alergický na všechny ty gay a bi filmy o menšinách, které ač jsou menšinami, tvrdě si vynucují respekt většiny. A cokoliv jde na sílu, je to špatně. A to - na sílu - považuji i v kinematografii u stále větší záplavu snímků věnující se této tématice. U Bendetty jsem do tohoto žánru šel ale záměrně s vědomím, že se jedná v podstatě o ale jeden zásadní. Tohle se jednak opravdu stalo a pak se zde jedná o jeden z prvních docela slušně sepsaných peripetiích lesbiček při soudních výsleších. Kdo o historii něco ví, nebude si nikterak idealizovat tehdejší dobu. Středověký člověk měl vztah k sexu velmi vřelý navzdory působení a moci církve. V novověku tomu bylo nejinak a co se dělo v kláštěrech ať mužských či ženských se můžeme jen domnívat. Celibát je pro člověka cosi nepřirozeného, lidským potřebám obzvláště. A když jste mladí, musíte to pnutí nějak ventilovat. Nedělám si vůbec žádné iluze co se tehdy v klášterech dělo, případně mimo jejich zdi. Krom oněch diskutabilních vizí Bendetty se tedy nelze prakticky ničemu dalšímu z příběhu divit. Díla se ujal mistr nad mistry Paul Verhoeven, a modří již jistě vědí a vybavují si přehozenou nohu přes nohu tehdy nádherné Sharon Stone... S tímto historickým snímkem se popasoval velmi dobře a samozřejmě i dkyž si tam asi lecos přidal, soškou počínaje a hranicí konče, přesto se mi to moc líbilo i hlavní představitelka. Můžeme se jen dophadovat jaká to asi byla hrůza když přišel do města mor, všude se válely haldy mrtvých a umírajících s hlízami po celém těle... Šílené! Každopádně já jsem s filmem byl moc spokojen a dávám za 4 střípky. * * * * ()
Dostal som, čo som čakal: okázalé, vulgárne, rúhačské, remeselne bravúrne nakrútené nunsploitation s parádnou dávkou humoru. Verhoeven starne ako víno. ()
Paul Verhoeven je králem i po oslavě osmdesátky. Ten člověk je jednoduše génius. Byl jsem do snímku vtažen, celou dobu udržován v napětí, neustále přemýšlel, jestli je Benedetta opravdu světice nebo vypočítavá mrcha. A do toho všeho není divák ochuzen o Verhoevenův typický režijní rukopis plný vášnivého sexu a násilí. Ale mou oblíbenou postavou se stal papežský nuncius v démonickém podání Lamberta Wilsona. Ať už budou reakce jakékoli, Benedetta nikoho nenechá chladným a právem se řadí k Verhoevenovým nejslavnějším a nejznámějším snímkům. ()
Verhoeven bude rozkošně rouhačské intelektuální prase až do smrti, díky Bohu za to. 8/10 ()
Snáď iba Paul Verhoeven dokáže spracovať vo filme prvky sexuality, homosexuality a náboženstva, dať to dohromady a ponúknuť divákovi výtvor, ktorý neurazí a na ktorý sa veľmi dobre pozerá. Rovnako aj samotný príbeh zaujal. Na druhú stranu, u tohto režiséra som zvyknutý na onakvejšie diela, ktoré sa neboja ísť ešte do väčšej hĺbky. Napríklad Turks fruit. Ak ste sa namlsali týmto, rozhodne vyskúšajte turecké ovocie :) Nadpriemer. 75/100 ()
Když jsem poprvé narazil na informaci, že jde tenhle film do kin, moje první reakce byly, že Virginie Efira už je na to trochu stará, a ten plakát s bradavkou mi přišel nevkusný (a ať už je na něm kdokoli, rozhodně to není 44 letá žena - tedy ne bez bez drastických retuší ve Photoshopu). A teď, když jsem to konečně viděl, asi moc nevím, co si o tom myslet (podle mě se tam mele moc motivů najednou), podobně jako si moc neumím udělat názor na samotnou Benedettu Carlini - z filmu jsem nepochopil, jestli ji vykreslil jako podvodnici nebo ne (byť je mi to vlastně zcela jedno). Každopádně to množství drastických výjevů jsem tam nesl silně nelibě, vůbec se mi nelíbila ta ošklivka Daphne Patakia, a těch 131 minut délky mi přišlo poněkud úmorných. Charlotte Rampling je ovšem samozřejmě fantastická jako vždy, Virginii Efiru už však asi navždy budu mít nejradši v jejích starších rolích v romantických komediích ze současnosti, které jí podle mě šly vždy nejlíp. Vzato kolem a kolem, můj názor je, že kdybych to neviděl, asi bych o nic moc nepřišel. ()
Dlouhá stopáž, klášter, pobožný žvásty a křesťanství. Všechny tyhle faktory mě od filmu odrazovaly. Ale jak se říká-za zkoušku nic nedáš. Nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Teď už k filmu. Počáteční klášterní nudu rozvíří až příchod Bartolomei(Daphne Patakia). Zkažená to diva která okoření drama o lesbické hrátky třeba i se soškou panny Marie. Jenomže jak je známo tak klášterní zdi mají "oči" takže to nezůstane dlouho bez povšimnutí. Což pro Benedettu(Virginie Efira) a Bartolomeu bude mít nedozírné následky. A aby toho nebylo málo tak kolem řádí MORibundus. Ke konci se to pěkně zvrhne a já (byť jen na chvilku) přemýšlel i o pátý hvězdě. Možná i proto, že jsem nečekal, že by mě film plnej křesťanskejch keců(společně s vším tím hnusem okolo) udrží moji pozornost celou (pro mě ze začátku hrozivou) stopáž. Ale Bennedetě a Bartolomei potažmo Paulu Verhoevenovi se to podařilo. Dobře natočeno, dobře zahráno. ()
Tak nějak cítím, že Paul Verhoeven po osmdesátce už rozhodně nemá jakoukoliv potřebu se komukoliv zavděčovat, a tak si natočil nový film hlavně sám pro sebe a zcela podle svého gusta. Výsledek pro mě je tedy místo áčkové artovky spíš ryze béčkovým nunsploitation, kde režisér opět dává na odiv svůj velký smysl pro provokaci a černý humor. Já jsem stále zcela naladěn na jeho vlnu, takže mu asi budu z ruky zobat cokoliv, co mi předloží, ale je mi jinak jasné, že Benedetta rozhodně nebude filmem pro každého. [KVIFF 2021] ()
Precizně vycizelovaný chlípný náhled za zdi jednoho kláštera, v němž dvě hravé děvy dokazují, že zakázané orgasmy (si) (vy)chutnají nejlépe. Geni(t)ální režijní obšourník Paul Verhoeven se tímto delikátně dekadentním dílem, kterým doživotně rozcupoval náboženství i teology, zařadil do obžalované řady za Madonnu a její hořící kříže a Mela Gibsona, který zbičoval Ježíše. Verhoevenovi si sice dávno nadobro zavřely brány Hollywoodu, ovšem takovéto filmy by zde z dramaturgického hlediska rozhodně nikdy nebyly na pořadu dne. Takže následně oprášil znalosti francouzského jazyka, ve kterém je film natočen, a uchýlil se se svým filmovým štábem do evropských lokalit, kam vyslal brutálně vnadnou čtyřicítku Virginii Efira a rozpustilou třicítku Daphne Patakia (obě ve filmu zdárně popírají svůj reálný věk), aby si příkladně vjely do vlasů i do genitálií. A až se bude konat inkviziční soud, k němuž bude přivolán dokonale lesbickým vztahům nepřející Lambert Wilson, tak se bude režisér chechtat, jak svým důvtipem vyzrál nad prudérností a dobrými mravy tehdejší krutopřísné náboženské církve. Film se sice opírá o skutečné události, žena, která to z jeptišky časem dotáhla na matku představenou, je reálná postava, ovšem berme film s určitými rezervami, jehož takovýto způsob nastavení je z něj cítit a znát. Verhoeven určitě nemá ložnici obloženou krucifixy, ačkoliv je film hojně protkán náboženskými symboly a řečmi, většinou je přítomen nadhled zkušeného tvůrce, který má vše do puntíku uspořádané a promyšlené. Rozpomněl si i na svoji rannou syrovější tvorbu, konkrétně Maso a krev, kdy je během filmu možné uzřít nenápadné styčné body, viz morová nákaza, která přímo dýchá nemilosrdným středověkem. Film nepůsobí nikterak předraženým dojmem. Scén, které se odehrávají mimo kostel, sice není mnoho, občasně se ale stávalo, že mírně narušovaly kompaktnost klášterního prostředí i rušily svou překvapivou strojeností i televizní laciností. Film si zakládá na velmi kvalitním herectví. Dvě ústřední hrdinky a také jedna jeptiška totiž mohou působit i vyvolat dojem, že právě slezly z přehlídkového mola. Jejich herecké výkony jsou však naprosto přesvědčivé a uvěřitelné. A z hereckého hlediska film nemá v žádné postavě slabinu. Nestandardní fragmenty, mezi něž patří to, že hrdinka je obviněna, že si stigmata přivodila podvodným způsobem, do toho se jí zjevuje smilný Ježíš a v jejím nitru dlí nečisté síly, manifestující démonickým hlasem, každý divák sice neocení, ovšem tím je podtržena celá nestandardnost tohoto snímku. Paul Verhoeven i po překročení osmdesátky má stále dost sil kvalitně provokovat a rozčeřovat relativně stojaté filmové vody. Erektivní zkazka pro gurmány, podložená nahými těly lepých žen, mu evidentně prospěla na mysli i těle. 8/10 ()
Jak Goyove prízraky, ale viac s dešpektom a škodoradosťou. Dokonalý vianočný zážitok. 90% ()
O existenci Boha můžeme pochybovat, o uměleckých kvalitách Paula Verhoevena ale nikoliv. Další velká pecka holandského provokatéra a jediný film ve Varech, který mě opravdu nadchnul. 85 % ()
Pokiaľ si prečítate, o čom Benedetta je, tak asi by ste ťažko predpokladali, že by vás niečo podobné mohlo vyše dvoch hodín v kine baviť a to ani nemusíte byť hard core arťák. Ale keďže to natočil Vrehoeven, tak je to predovšetkým film jeho autorského štýlu a pokiaľ vám od začiatku film sadne, tak budete hltať každú scénu, dá sa povedať, že bez výnimky. Len treba rátať s tým, že sex a mučenie tu nie je skoro vôbec explicitné, premýšľanie nad filmom je tu stále dôležitejšie, než potešenie zo sledovania lesbických scén dvoch mníšok. ()
Erotický film o jeptiškách, odehrávající se v italském klášteře v 17. století na pozadí morové epidemie. Jde o poměrně nevyrovnaný pokus o pozvednutí béčkového základu, čerpajícího z tradice především italských exploatačních filmů s jeptiškami (tzv. nunsploitation), na áčkovou festivalovou úroveň. Paul Verhoeven do něj zasadil své trademarky a oblíbené obsese, mezi nimiž nechybí kupříkladu sžíravá ironie, sadismus a perverze či feminismus, v tomto případě okořeněné ještě výsměšnou kritikou církve jakožto pokrytecké instituce řízené mocenskými zájmy a stojící v cestě sexuální svobodě. Jeho hrdinku, mladou jeptišku prožívající velmi živé vize Kristova zjevení a procházející lesbickým probuzením s nově příchozí novickou, v něm sledujeme již od dětství v sérii svatokrádežných eskapád, jejichž tajemstvím zahalený pravý původ (možná skutečný Boží zázrak, možná jen hrané divadélko se zištným cílem) je hnacím motorem celého filmu. Snímek je po většinu času rozklížený mezi pokleslou černohumornou fraškou o zneužívání důvěřivosti věřících (s prděním, vyměšováním, laškovnými pornografickými motivy a s postavou Ježíše Krista v roli ochránce, který neohroženě usekává hlavy nepřátelům i zvířecím bestiím), a trýznivým seriózním dramatem s vážnou hudbou a naturalistickým násilím, pojednávajícím o blouznící ženě tíhnoucí k sebepoškozování a o negativních dopadech fanatické víry. Střet obou těchto tonálně protichůdných přístupů vyznívá dost problematicky a neuspokojivě, což ale může být Verhoevenovi klidně jedno, protože se chtěl zřejmě jen vyřádit a také zas trochu provokovat a pobuřovat, což se mu podařilo. Benedetta i kvůli tomu spadá do kategorie hraniční guilty-pleasure zábavy vhodné pro festivalové půlnoční projekce, která bude rozdělovat publikum, a v níž z hlediska hereckých výkonů nejvíce září nikoli představitelky milenecké dvojice, nýbrž Charlotte Rampling ve vedlejší (avšak podstatné a pozoruhodné) roli skeptické matky představené. ()
Historickému dramatu ze 17. století v toskánském klášteře už se dostalo mnoha přízvisek, třeba rouhačské nebo pornografické. Obě tyto škatulky jsou zcela mimo, a výkřiky zřejmě pocházejí od lidí, kteří jen slyšeli, o čem film je. Paul Verhoeven filmařinu rozhodně nezapomněl a v tomto filmu zajímavě mísí několik témat. A na rozdíl od mnohých si nemyslím, že by mu šlo primárně o provokaci. To je jen vedlejší efekt, který používá, aby ušetřil za reklamní kampaň. Historické Benedettě ve finále tohohle filmu bylo 29, takže se bohužel připojuji k tomu, že Virginie Efira je zjevně starší. Ale kolik mladších by se herecky neztratilo vedle Charlotte Ramplingové? Je to po všech stránkách výborně natočené (od kamery až po hudbu), ale na čtvrtou hvězdičku mi zkrátka ještě něco chybí (70%). ()
Príbeh dostatočne zaujímavý. Film nie zlý, ale podľa mňa Verhoeven vie aj provokatívnejšie. Bohužiaľ som to ale videla s dabingom, nie zlým, ale aj tak. 3,5* ()
Verhoeven byl z hollywoodských spektáklů unavený a tak se vydal zpět do Evropy aby točil malé filmy, ve kterých může provokovat výrazně více než u americké produkce. Tentokrát vypráví skutečný příběh jeptišky, která má nejen záhadné vize Ježíše Krista, ale hlavně najde zalíbení v nové "kolegyni". Už samotné téma je dostatečně kontroverzní a Verhoveven nikdy neuhýbal před nahotou a sexem. Nikdy nezajde do explicitního extrému, ale pohlavních orgánů a lesbického sexu si divák užije dostatek. Naštěstí je dostatečně zajímavé i vše okolo a celým filmem nás provází výborné herecké výkony a na malém prostoru i nádherná výprava a hudba. Bohužel stopáž přesahující dvě hodiny pro mě byla nad rámec a po skvělé první půlce mě film trochu začínal nudit a přišlo mi, že se příběh nevyvíjí dostatečně provokativně, jak jsem očekával a chyběl mi nějaký výraznější závěr. Rozhodně zajímavý film, který s klidem doporučím, ale není v něm nic, co by mě výrazně strhlo nebo zatáhlo. ()
Sud hoven už nevie, ako by ešte viac provokoval a urážal a tak si v 83-rokoch kupuje jednosmerný rýchlik do pekla. Tak nech si ho užije. ()
Paul Verhoeven ponúkol vo svojej tvorbe zopár cenných kúskov, ktoré sa stali kultom, Benedetta to určite nebude, napriek tomu, že si pichol do osieho hniezda cirkvi, čo by malo byť chvályhodné. Historicko-životopisná dráma je natočená diváckym spôsobom, má atraktivitu nielen v zobrazovaní lesbických scén alebo drsných snových vízií. Ocenil by som však väčšiu priamočiarosť a údernosť a väčšiu pomoc strihača na výsledku filmu. ()
Související novinky
Paul Verhoeven točí lesbický thriller
Režisér Paul Verhoeven (RoboCop, Hvězdná pěchota) se do paměti filmových fandů nadosmrti zapsal jako autor kultovních pecek Total Recall s Arnoldem Schwarzeneggerem či erotického thrilleru Základní… (více)
Jméno Paula Verhoevena nejspíš není potřeba představovat. Tvůrce filmu jako Robocop, Total Recall, Základní instinkt či Hvězdná pěchota je velmi známým jménem a mezi jeho rukopis patří černý humor, satira či také fakt, že se Verhoeven ve svých nebál brutálního násilí či výrazných sexuálních scén. Robocop či právě Hvězdná pěchota obsahují satirické komentáře, přičemž právě i jeho novinka Benedetta jich je plná. Jen si tentokrát Verhoeven utahuje z něčeho tak trochu jiného. Od začátku filmu je jasné, že si Verhoeven bude tak trochu utahovat z církve a křesťanské víry. V Benedettovi divák velmi snadno pozná starého provokatéra Verhoevena, přičemž je jasné, že ani ve věku 83 let se tenhle Holanďan nebude držet zkrátka. Benedetta je totiž zcela očividně provokativní film a Verhoeven dodal mnohem více než pouhou erotickou lesbickou romanci. Opět servíruje neskutečně chytrý film, který má ovšem typický Verhoevenovský šibalský rukopis. Což dokáže nejen vyobrazení Ježíše Krista, ale také náznak počátku jistého druhu sexuálních pomůcek na konci 17. století. Verhoeven ani na prahu života neztrácí svůj osobitý přístup a Benedetta opět rozdělí diváky ve velkém. Klasicky jde ovšem u Verhoevena o víc než sex a brutalitu. Benedetta je především fantasticky natočený film. Dobová výprava je naprosto fantastická, stejně tak kostýmy jsou naprosto povedené. Pod tím hezkým pozlátkem definitivně Verhoeven začne rýpat do zkorumpované církve a zfanatizovaných panbíčkářů. Jde o neskutečně sofistikovanou záležitost, kterou velmi rychle mnoho odsoudí jako film, kdy si z nich jeho autor dělá naprostou prdel. A víte vy co? Verhoeven si dost možná tak trochu prdel dělá. Jenomže i to dělá neskutečně chytře a Vatikán z jeho novinky radost mít rozhodně nebude. Verhoeven neztrácí svižné tempo, v Benedettě se pořád něco děje a postupný dějový vývoj dodává divákovi satisfakci v tom, že to celé skutečně někam vede. Postupně funguje budování atmosféry ústřední zápletky, především ovšem tři hlavní herečky podávají fantastické výkony. Kromě skvělé Virginie Efiry a solidní Daphne Patakie stojí za zmínku především úžasná Charlotte Rampling, přičemž její postava je ve finále dost možná tou nejzajímavější postavou. Nebo minimálně postavou s nejzajímavějším vývojem. Verhoeven má očividnou vizi, která skvěle funguje, opět ovšem platí, že film rozhodně nebude pro každého a naznačí to už katarze první scény. Do samotného příběhu je kromě oné lesbické vášně a církevními záležitostmi také výtečně zapojena morová epidemie, která v příběhu sehrává klíčovou roli. Verhoeven se projeví jako skvělý vypravěč, kdy se definitivně prokáže, že pod tou drzou slupkou má Benedetta skutečně silný příběh a jde o jedno z nejpůsobivějších historických dramat za poslední dobu. Za zmínku též stojí půvabná kamera Jeanne Lapoirie i povedený soundtrack Anne Dudley. Celkově Benedetta velmi hezky vypadá, prostředí dobové Itálie se skutečně dokáže prodat. Celkově se Benedettě něco vyčítá velmi těžce, jen pár momentů možná přeci jen hraničí s dobrým vkusem (právě vyvrcholení první scény), díky tomu co následuje po ní je ovšem velmi snadné Benedettě odpustit. Takhle vzrušující a chytře provokativní filmy nevznikají každý den. Osobně bych se nebál Benedettu označit za jeden z vrcholů Verhoevenovy tvorby. Benedetta je chytrá, provokativní, půvabná a neskutečně vtahující podívaná, která je rozpoznatelnou Verhoevenevkou, což pro spousty lidí bude zásadní překážkou. Benedetta se ovšem vrací k satiře, kterou Verhoeven tak výrazně servíroval v Robopocovi a Hvězdné pěchotě a také k erotické vášni servírované v Základním instinktu. Verhoevenovi sice táhne na 90 let, svůj rukopis ještě ovšem naštěstí pořád neztratil. Kdo Benedettu odsoudí jako lesbické porno a Verhoevena jako perverzního úchyla nemá soudnost a měl by se jít vyzpovídat! () (méně) (více)