Jumorist
Humorista
The Humorist
Režie:
Michail IdovScénář:
Michail IdovKamera:
Alexander ŠurkalaHrají:
Alexej Agranovič, Jurij Kolokolnikov, Polina Aug, Alisa Chazanova, Olga Dibceva, Anatolij Kotěňov, Pavel Iljin, Arťjom Grigorjev, Semjon Štejnberg (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Borise Arkadije živí humor v době, kdy vás smích může existenčně zlikvidovat. Polovina 80. let. Brežněv zemřel, Andropov zemřel a o Černěnkovi se šeptá, že to má taky za pár. Boris vystupuje s neškodným skečem o opičce a žije život prominenta, komika režimem nejen tolerovaného, ale i podporovaného. Pod povrchem se ale dusí. Humor je z podstaty svobodný a pohrdá hloupostí mocných. V Borisovi zuří vnitřní boj mezi konformistou a buřičem. A to vše v době, kdy humor může zabíjet. Tragikomedie Michaila Idova (scénář k filmu Léto) pojednává o možnostech svobody v nesvobodné době, o srážce lidské kreativity s tupostí moci. (Artcam Films)
(více)Recenze (32)
Košická filmová krasojízda pokračuje. Tentokrát jsem si vybral film od Michala Idova, která má na kontě spoluscénář k superpecce Léto a opět nelituju. Je to hodně chytře napsaný humor, který se prostřednictvím minulosti trefuje do současného Ruska. Boris tam hláškuje sice neápadně, ale je to přesně ten druh humoru, který miluju. Vojenský důstojník "já vás sleduju v televizi jak se vám daří" a odpověd Borise "já Vás sleduju v Afganistánu jak se Vám daří" . Závěrečná saunová scéna je luxus a vůbec celá postava Borise je krásně propsaná až do interních pocitů hlavní hrdiny. ()
Pro tenhle typ filmu, který balancuje na hraně humoru a deprese, mám slabost. Navíc po tuhém televizáckém rozjezdu (tím nemyslím první "homevideo" sekvenci, která je boží) film najde celkem uměřený výtvarný klíč, který mu dodává uspokojivou dávku retra, ošuntělosti a určité snovosti. Příběh zbytečného člověka, který se pokouší opatrně žertovat v době důsledně potlačující humor, má svoje jasné vrcholy (skvělá scéna z Bajkonuru) a je doprovázený jemně absurdní vibrací. Humorista je metafora nejen reálného socialismu jako pragmatické doby bez iluzí, ale obecně vztahu moci a humoru v Rusku. Humorista spojuje komedii o konformitě a drama o úzkosti. Podobně jako Dovlatov je i tenhle film o vnitřních vzpourách bez ohňostrojů a podobně jako Léto (jehož je Idov scenáristou) zachycuje ospalou dobu bez velkých hrdinů. ()
Líbí se mi, když někdo natočí drama o humoristovi nechce z toho dělat komedii? Nač taky, všichni ví, že humor je vážná věc a pobavit či dokonce po několik let bavit diváky je pořádná dřina a makačka na bednu. Konec konců dřív nebo později se najde nějaký šikovný admin, který k profilu tu komedii přišpendlí. Humoristou většinou nazýváme člověka, který je vtipný. Boris Arkadij je zábavný a zároveň smutně vážný. Balancuje na velmi tenkém ostří, protože je oblíbený mi mezi soudruhy, stačí jeden špatně pochopený vtípek a může znamenat definitivní konec humoru, tedy spíše humoristy. Snímek na malé ploše odkrývá celou křehkost Borisova bytí - odcizení od rodiny, opatrnost i závist přátel, nevolnost, kterou nemusí způsobit jen jeseter druhé kvality, vládní zakázka, ze které nemusí vyjít každý živý, protože ví víc, než se sluší ... Charismatický humorista se tak stává i křehkým a zranitelným a hlavně rezignovaným. Alexej Agranovič je velmi přesvědčivý. ()
Tuhé časy sovětského socialismu jsou výchozí situací pro tvůrce, kteří do tohoto bezčasí zasadili příběh o jednom inteligentním chlapíkovi, který je známým, širokými vrstvami respektovaným komikem a miláčkem sovětských potentátů. Ale je jen otázkou času, kdy ho přestane bavit býti cvičenou opičkou. Tragikomické vyznění filmu bych možná tak trochu přirovnal ke kultovním českým Pelíškům, kdy na mě dýchala ta bezradnost neutěšené a dusivé doby, ale zároveň ta melancholie a trochu jiný typ humoru, než na který jsem z filmů zvyklý. A to je právě na tomto filmu sympatické. Zpočátku jsem se totiž bál, že filmu nerozumím, ale postupem času se mi začal hlavní hrdina a celý příběh dostávat pod kůži natolik, že mi až bylo líto, když jsem se s ním musel rozloučit. Tenhle film frčí svým pomalejším tempem, ale je to tempo milé, vstřícné i k divákovi mimoruskému, který úplně nechápe skeče hlavního hrdiny a humor v nich obsažený, a hlavně dospěje k závěru, který byl z mého pohledu více než uspokojivý, včetně scény vložené do závěrečných titulků. Není důležitý, jestli žijete v blbý době, důležitý je to, abyste jí přežili. A s humorem jde všechno líp! [27. Art film Fest Košice] ()
Epizodky zo zivota ruskeho komika pocas 80. rokov minuleho storocia. Niektore scenky su slabsie (vecera s kamaratmi), ine vynikajuce (astronaut). Celkovo kladny dojem vsak prevlada. Kritika zvrhleho politickeho zriadenia je prijemne decentna. Vsetko krasne buble pod povrchom az k zaveru ako z ineho sveta. Na prvu pohlad o nicom, no pod povrchom vlastne o vsetkom. Velmi vydarena vec 8/10 ()
Mě to teda vůbec nebavilo, příliš plitké. ()
Sledujete humoristu, ale nemáte ani jednu šancu sa zasmiať a nemá ju ani on. Ide skôr o ľudské rozprávanie v istej situácii, na istom mieste, kde nemáte veľké šance k slobode. Atmosféra je depresívnejšia než by ste čakali, posolstvo sa vás však až tak dotýkať nebude. Celkovo z filmu žiari prázdnota a preto ma to úplne neoslovilo. ()
Film o jednom týdnu v životě Borise Arkadieva, který je v sovětských zemích velmi populární pro své vládou schválené vtipy, které jsou kousave i dnes. Měla ho ráda zvláště KGB, již dělal narozeninové party pro jejich manželky, ale třeba i pro bohaté lidi. Komik je svými úspěchy zbaven a vadí mu cenzura, takže stále více riskuje a přijímá americké způsoby. Paradoxně dnes se neomarxismus, který jsme u nás vyhnali na východ, přestěhoval do USA a na západ, odkud se k nám korektní cenzura vrací. Obsazení je pěkně, zvuk a styl také. Uvidíte obskurnosti sovětského života a struktury moci. ()
Byť cvičenou opicou pre komunistických pohlavárov môže omrzieť a sovietsky komik z 80-tych rokov to chce zmeniť. Na ceste sa však musí tento odvážny muž vysporiadať a sám so sebou. Koprodukčný filmový príspevok je práve v tomto najsilnejší. ()
Nepřesvědčivý pokus vylíčit předgorbačevskou atmosféru. Vím a chápu, co chtějí tvůrci říci, ale nelíbí se mi, jak to činí. Více se mi zamlouvá dobově podmíněný "měkčí" československý již poněkud postarší bratříček. ()
Panenka, kterou humoorista Boris Arkadiev přivezl dceři z jednné z pobaltských republik, je podle jejího mínění vadná. Závadné (byť ne příliš) je vše, co se kolem Humoristy děje (včetně jesetera druhé jakosti). Arkadiev (můžeme spekulovat, zda není jeho jméno odvozené od řecké historické oblasti Arkadie) slíbil, že jí příště přiveze správnou panenku, a také se o to celý film snaží. Proto také po idylickém prvním výstupu následuje několik dalších, které tak rozhodně nelze nazvat. Tu správnou panenku se však najít nepodaří, i když k ní mnohdy blízko; v "komunikační kabině" s vesmírem i v mramorových lázních, přestavěných snad z římského cirku či pravoslavného kostela. ()
Čo môže byť smutnejšie ako komik, ktorý nesmie byť vtipný? ()
Doba osmdesátých let v Sovětském svazu humoru zrovna moc nepřála, však to dobře známe z vlastní zkušenosti. Estrádní umělec Boris Arkadiev ve skvělém podání Alexeje Agranoviče se tím společensko-politickým marastem protlouká, jak se dá a je na něj povětšinou značně neveselý pohled. Jeho vnitřní revolta vůči režimu nakonec vybublá na povrch v sauně, kde mu soudruzi jasně dají najevo, že podobný styl legrácek nehodlají akceptovat. Přínos snímku Humorista spočívá zejména v tom, že obsahuje kritické narážky i na současné poměry, které v Rusku panují. (80%) ()
Nemastné, neslané... ()
Tak toto išlo ale masívne mimo mňa. 1 z 5 ()
Chtělo to více přitlačit na pilu. Takhle je to jen v náznacích a občas se to přesně trefí na komoru ruské duši, ale není to více, než slušný průměr. 64%. ()
Jeden z tech modernejsich ruskych filmu, ktery tak trosku a opatrne okopava kotniky te jejich zle minulosti... ()
Vzpoura nevtipného prorežimního komika. Kdyby nebyl Boris Arkadij tak nějak pičus, celkem bych tomuhle příběhu věřil. Takhle to pro mě byl jen dobrý pokus o vykreslení atmosféry v SSSR. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2018. ()
V skutočnosti nevieme nič o protagonistovi príbehu. Nevieme, či svoju manželku podvádza náhodne alebo opitý, či je jeho jediná publikovaná kniha dobrá, alebo či napísal niečo úspešné okrem hitu, ktorý neustále opakuje. To je presne dôvod, prečo sa postava javí tak zaujímavá, dojímavá a zároveň odpudivá. ()