
Bohu žel
-
God Forsaken
(festivalový název)
Dokumentární
Česko, 2018, 86 min
Režie:
Saša DlouhýScénář:
Saša DlouhýKamera:
Saša DlouhýHudba:
Ondřej SkalaHrají:
Ahmed Al-SabaieiPlakáty
Obsah
-
Celovečerní autorský dokumentární film Saši Dlouhého Bohu žel sleduje šest uprchlických příběhů prožívaných po dobu několika let v České republice. Ta, jako bývalý člen sovětského socialistického bloku a dnes součást Evropské unie, vykazuje z celoevropského pohledu téměř největší odpor vůči uprchlíkům, aniž by sama nějaké měla. Míra odmítání migrantů, především těch nelegálních a s muslimskou vírou, je v přímé úměře k frekvenci tématu ve volebních programech politických stran i hlavy státu. Cíleně podporovaná protiuprchlická hysterie s uprchlíkem jako virtuální realitou je ve filmu, naštěstí stejně jako ve skutečnosti, vyvažována prací lidskoprávních organizací i stále ještě podstatnou částí společnosti odmítající přijmout nenávist jako jednu ze svých norem. Nenávist, která pramení ze strachu a neznalosti. Nenávist, která umožňuje manipulaci a zítra se může obrátit proti komukoliv z nás.(Aerofilms)
- Přišli sem z různých důvodů, nikdo z nich si svůj osud nevybral a v Česku hledají útočiště. Jak se k nim tahle země zachová? Šest skutečných příběhů imigrantů tak, jak je ve zpravodajství neuvidíte... Saša Dlouhý sledoval po dobu několika let šest uprchlických příběhů, které se v určitém momentě protnuly právě v České republice. Jeho film Bohu žel tak na osudech konkrétních lidí mapuje český přístup k migrační krizi. Jaký je rozdíl, když za imigračním úředníkem přijde Nigerijec, Syřan nebo Rus? „Dokument jsem zamýšlel jako sondu do života cizinců v současném Česku. Ačkoliv jsem se v něm snažil vyhnout všem aktuálně známým politikům parazitujícím na lidském strachu, film přesto zahrnuje i politickou rovinu“ říká režisér a kameraman Saša Dlouhý a dodává: „Téma se mě dotýká i jako občana státu, ze kterého lidé v historii spíše utíkali a hledali útočiště jinde ve světě. Teď na to ale zapomínáme.“ Příběhy hlavních aktérů jsou rozmanité: Vladimír musel z politických důvodů opustit Rusko; Olalekan se v Nigérii nechtěně zapletl s teroristickou organizací; stavební inženýr George nemohl zůstat v centru Islámského státu v Sýrii; Gruzínec Zurab, fyzik a akademik, uniká nespravedlivému soudu. Jedno mají společné – nikdo si svůj osud nevybral dobrovolně. Ne všichni z nich touží po Česku, ale Česko pro ně představuje záchranu; někdy přechodnou, jindy definitivní stanici.(Česká televize)
- Českem už pár let otřásá virtuální uprchlická krize. Dokument Saši Dlouhého dává planou hysterii do ostrého kontrastu s reálným obrázkem života šesti lidí, kteří u nás hledají útočiště. „Syna jsem neviděl 4 roky, vnučku ještě vůbec. Mluvíme spolu přes Skype,“ líčí Gruzínec Zurab, který v Praze už 20 let čeká na vyjádření o udělení azylu. Vladimír z Ruska, který je svou vlastí pronásledován za to, že se veřejně omluvil za invazi sovětských vojsk do ČSSR, měl větší štěstí. Azyl dostal i s celou rodinou. Syřan Hadí o něj nestojí – necítí se v Česku vítán. Příběhy šesti lidí, kteří unikli před válkou či pronásledováním, jsou si podobné. Spojuje je touha po novém začátku. Zástupci organizací pomáhajících uprchlíkům se ve filmu zamýšlejí nad tím, kam se poděl solidární přístup české společnosti z počátku 90. let, kdy jsme nabídli pomocnou ruku tisícům Bosňáků prchajícím z Jugoslávie. A ptají se, vůči komu je vlastně namířená nenávist převlečená za vlastenectví.(Jeden svět)
- Českem už pár let otřásá virtuální uprchlická krize. Režisér Saša Dlouhý dává hysterii do kontrastu s reálným obrázem života šesti lidí, kteří u nás hledají útočiště. Gruzínec oddělený od rodiny, Rus, který se omluvil za invazi vojsk v roce 1968, nebo Syřan, který o azyl u nás nestojí. Kde v dnešní době končí vlastenectví a kde začíná nenávist?(Finále Plzeň)
- Sedm příběhů uprchlíků. Sedm žádostí o azyl v České republice. Sedm soubojů s úředním šimlem. Nikdo z hrdinů snímku Bohu žel si nevybral cestu uprchlíka dobrovolně a všichni sní o návratu domů. Jak se ale vypořádají se životem v novém prostředí? Zvládá život v mnohdy nepřátelském prostředí lépe ambiciózní Nigerijec, mladý Rus, gruzínský docent obviněný z vraždy, irácký režisér nebo syrský křesťan vyhnaný z dnešního centra Islámského státu? S čím více bojují? S předsudky nebo se státní mašinérií? A jsou jejich problémy v něčem jiné než naše?(Elbe Dock)
- Celovečerní dokument Saši Dlouhého přináší šest různorodých portrétů uprchlíků v České republice, od Syřanů přes Iráčana, Gruzínce a Nigérijce až po Rusa. Bez nadbytečného obviňování a bez stereotypů snímek představuje konkrétní osudy lidí, jejichž touha je společná – žít v bezpečí, ať už to bude kdekoliv.(Letní filmová škola)
-
Photo © freeSaM
50%
Hodnocení uživatelů
-
Matty
-
Bluntman
-
xxmartinxx
-
gudaulin
-
InJo
-
Bachy
-
Slarque
- freelexodpad!
- Marzeodpad!
-
Rachmanino
všechna hodnocení
(190)
(190)
Fanklub filmu
Premiéry
Mládeži přístupný
![]() |
17.05.2018 Aerofilms |
---|
gudaulin
Že má Saša Dlouhý jasně vyprofilovaný názor, není na škodu a je to to poslední, co bych mu vyčítal. Že jde proti většinovému mínění a davové hysterii, je spíš sympatické. Problém je v tom, že chce vychovávat a jeho snímek se řadí mezi aktivitickou tvorbu, která si nepřipouští problémy a má tendenci posuzovat odlišné pohledy nedostatkem informací a zabedněností, nikoliv odlišnými zkušenostmi a kritickým pohledem. Je to předvídatelné a tendenční do té míry, že to bude, jak bývá u takové tvroby často zvykem, uspokojovat přesvědčené a odrazovat ty, o které by měl Saša bojovat. Celkový dojem: 45 %.(6.4.2019)
sator
Takový průměr, je zajímavé sledovat své reakce, přiznám se že v sobě kus xenofoba a nejspíš i rasisty nosím, tím se ale nechlubím... Ach ty předsudky...😢 Jinak si myslím že každému člověku který odejde ze své rodné země se po zbytek života stýská a kus ho chybí , odejde li tedy, musí to být závažný důvod...(28.3.2019)
Slarque
Tři roky ze života několika žadatelů o azyl v ČR. K tomu nepadnoucí název a zbytečně moc záběrů na nějaké protiislámské zpovykance. Přitom je tu jen jeden irácký pár a asi dva Syřané, zbytek nemá s islámem nic společného. Pobavil mě v Brně žijící Nigerijec v tričku s nápisem Nejsu Pražák, ale zbytek se tvářil smrtelně vážně. Možná to měl natočit ten Iráčan, třeba by ten film byl lepší. Tohle je jen snadno zapomenutelný průměr (50%).(20.3.2019)
xxmartinxx
Strašně, strašně fádní! Fakt to chce vyjít z krabice a začít uvažovat mimo rámec českého utilitárního žurnalistického dokumentu, protože koukat 85 minut na rutinní observaci obsahující přesně a výhradně to, co je naprosto jasné, že v ní musí být, je prostě... zbytné. Zvlášť když jsou vybíráni lidé stejného ražení, tedy bezproblémoví sympaťáci, co brnkají na kytaru romantické melodie, nebo jsou tak alespoň prezentováni, aniž bychom se o nich něco pořádného dozvěděli. Stačí se podívat, jak se s úplně stejným námětem vypořádal třeba Hendrikx v Cizinci v ráji. 2 a 1/2.(11.5.2018)
Luk Skywalker
Zajímavé je, že se vybrali uprchlíci, ať už z Afriky či postsovětských republik se kterými u nás žádný problém není a nikdy nebyl. Snaží se začlenit, učí se česky atd. Jenom ten světlý Syřan, který stejně po studiích odešel, byl tady nespokojen. Pak tu máme manželský muslimský pár, kteří nejsou žádní fanatici a točí filmy (i když nevím, kdo jim to platí). Dále Nigerijec, který tu píchá česká děvčata a založil tu druhou rodinu (jednu už má ve své domovině), Gruzínci a Rus. Čili pokud měl tyhle konkrétní lidi "oslavit" tak se povedlo, pokud se mělo ukázat, že problémoví uprchlíci u nás nejsou, tak OK je jich tu málo, ale pokud, že takoví jsou všichni, kteří skončili v Německu, tak tomu stejně nikdo nevěří.(20.3.2019)