Dubček - krátké jaro, dlouhá zima
Dubček - Krátka jar, dlhá zima
Dubček
Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Recenze (139)
Dubček je silný ve faktografii a Adrian Jastraban ho hraje skvěle, ale České století bylo zkrátka mnohem více emocionální a mělo téměř permanentní vnitřní napětí. Tady se události skládají za sebou jak v nějakém dokumentu a všechno to už (většinou?) známe. Třeba ta osudová jednání v Moskvě byla odbyta několika scénami a monologem o ohromném tlaku, který ovšem nebyl vidět. Chyba! ()
Slovenská kinematografie mě začala být nesmírně symatická a proto jak mám možnost jít na něco od našich bratrů neváhám. Navíc tady mně to lákalo i tématicky. Alexandr Dubček je historická postava, která si jistě zaslouží svůj film. Zprácování jako úsporná komorní dialogovka by vůbec nevadilo i když v některých scénách (demonstrace na podporu Dubčeka ) bylo vidět, že se pracovalo opravdu s malým budgetem a to je fakt škoda. Co bych filmu vyčetl jsou dokumentární prostřihy, protože u mě platí buď film nebo dokument, kočkopsy moc neuznávám a i když se jednalo o krátké sekvence nepůsobí to dobře. Musel jsem si zvykat na kombinaci slovenština/anglické titulky, ale to není výtka. Možná si úplně nejsem jistý výběren Adriana pro roli Dubčeka, ne že by zahrál špatně, to ne, ale pokud si vybavuju tak měl Saša ostřejší rysy a takový přímý hubený dlouhý frňák. Chvalím tvůrce, že se jim povedlo navodit složitost situace a vykreslit charaktery jednotlivých postav. Tady bych zdůraznil jméno František Kriegel, protože tohle je pro mě skutečný hrdina 1968, kterýmu se nepochopitelně vyhýbá pozornost medií i veřejnosti, musel mít odvahu jak prase. Pokud jde o Dubčeka já s tvůrci tu glorifikaci nesdílím, osobně si myslím z toho co jsem o něm a kolem něj četl, že spíše vsadil vše na jednu kartu a byl hodně na kariéru, nechci se pouštět do větších rozborů já v 68 nemusel sedět v Kremlu s vidinou nejasnýho osudu. Dobře, že zazněli jména těch zmrdů co rusáčkům napsali at sem přijedou tanky a okupanti a vůbec jsem rád za film. Dneska když ta zkurvená rudá chátra zase otvírá hubu, diktuje podmínky, zpochybňuje historii včetně 1968 je dobrej každej film tohoto typu. ()
Po shlédnutí filmu přichází srovnání s filmovým Masarykem. Jenže na rozdíl od Masaryka je Dubček evidentně z levnějšího kraje…což nemusí být nutně na škodu. Neotřelí herci tu rozjíždí zřejmou divadelní formou politické čachry roku 1968, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Uznávám, že Saša Dubček pro mě byl velkou neznámou. Obecná fakta v takové situaci neznamenají víc, než nic, a tak jsem sledoval každý dialog a vnímal každou postavu, aby mi neutekly nějaké souvislosti. Ty samozřejmě utíkaly, protože toho ve filmu je hrozně moc. Na druhou stranu jsem si o Dubčekovi dokázal trošku udělat obrázek. Komunista, leč z toho lepšího ranku. Jen nedokážu pochopit, proč tak, milý a vstřícný člověk, věří v idey politického směru, který o dvacet let dřív znárodní hospodářství a o deset let dřív například zničí Miladu Horákovou. To úplně nechápu a musím říct, že větším hrdinou pro mě byl František Kriegel, o kterém se nikde nemluví, ale přitom byl jediný, který nepodepsal moskevskou smlouvu s předpokladem, že v tu ránu se mu může stát cokoliv. Čímž neříkám, že Dubček udělal zle, když ji podepsal. Ve výsledku by mu stejně nic jiného nezbylo. Ostatně jako Háchovi, který si do Mnichova jel vyposlechnout, jak mu Hitler zabírá zemi a přitom se k dialogu ani nedostalo. Po filmařské stránce jsem tedy byl více než spokojený. Komornost a divadelnost k takovému příběhu prostě patří. Nedá mi ale, abych se u takového filmu nevyjádřil ke komunistům. K té svoloči a verbeži, která to veškeré zlo způsobila. Dubček může být sebelepší člověk, ale to nic nemění na tom, že to co tady komunisti s naší zemí udělali, to tu rezonuje i mezi lidmi v dnešní době. V závěrečné scéně měl vlastně i pravdu. Rusové se zachovali před padesáti lety tak, že jim to ani v nadcházejících padesáti letech půlka Evropy nezapomene. ()
Tak trochu hagiografie problematického politika. A místy opravdu mizerně napsaná, jako patetická esej bilancujícího Dubčeka. Film o důležitých věcech. A k ničemu. ()
Na tento typ filmu je DUBČEK zdařilým dílem, které zpřítomňuje vlastní názory tohoto předního československého politika a současně vrací lidský i etický a historický formát protagonistům Pražského jara. A Pražskému jaru (Lednu) vůbec. Stín velkého československého Slováka je stále s námi. Je náš. ()
V době premiéry Dubčeka jsme zrovna byly na Slovensku, tak to do sebe krásně zapadlo. Ten příběh je trochu jiný, než jak jsme ho zvyklí vnímat v Čechách. A je dobré se s ním seznámit. "Chtěli jste federaci, máte okupaci." ()
Jako velkou slabinu současných historických filmů vidím důslednou snahu zobrazit všechno "jak to doopravdy bylo", výsledkem je jakýsi pseudo hraný dokument, který nic nového nepřinese. Místo plnokrevného dramatu vznikne slabý odvar čehosi, co spíš uspává než zaujme. ()
Historicky celkem přesné, byla z toho cítit maximální snaha o autenticitu. Oproti jiným filmům prolínání mezi hranými pasážemi a dovovými záběry díky sépiovým filtrům bylo téměř neznatelné a to velmi chválím, protože jindy je skok z barvy do černobílé opravdu pěst na oko a divák hned vidí, že sleduje jen ,,reprízu'' něčeho dodatečně uplácanou v ateliéru bez řádného rozpočtu znemožňujícího to celé natočit bez dobových vsuvek. Jastraban - matador nekonečného seriálu TV Nova Ulice na takovouto roli asi čekal dlouho a těžko říci zda mu někdy přijde pod ruku další taková osobnost. Toliko k filmu, protože je to tu hlavně o něm, nikoliv o Dubčekovi samotném. Já osobně jej beru náhledem dvou optik. Jednou na něj koukám optikou šedesátých let, kdy po šílených padesátých letech jakýkoliv závan svobody a reforem působil v zemi těžce spoutané komunismem opojně a nádherně. Určitě nebyl svině jako Husák nebo Bilak a spol., možná byl i trochu naivní, ale také určitě nebyl v Kremlu takový hero jak ukazuje film aby tam bouchal před Brežněvem do stolu takovým způsobem, že se soudruhu Leonidovi rozechvělo jeho husté obočí a z neodklepnutého cigára odpadl popel... Vzdálenější optikou jej beru jen jako mladého komunistického aparátčíka - jakousi podivnou serebritu totality i s celou tou skvadrou soudruhů odvezených do Moskvy, který se nezříkal ideálů komunismu, socialismu, dělnického vedení a diktatury proletariátu. Koneckonců sám se tím v Moskvě opakovaně hájil a to i ve filmu. ,,Socialismus s lidskou tváří'' možná pootevřel stavidla svobody slova, revidoval sem tam nějaký ten šílený proces z dob Gottwalda, pořád se však opíral o nepropustnou hráz komunismu. Je otázkou, kam by to vše došlo, nebýt srpnové invaze. Určitě ne tam, kde jsme dnes. Nejsem Slovák. Není to můj hrdina a ani to není můj hrdina srpna 1968. Je to prostě komanč, který byl tehdy u toho. Jsem rád, že se nestal prezidentem ČSFR, protože by to bylo opravdu podivné navázání na cosi, čemu se v listopadu 1989 snad definitivně odzvonilo klíčema na náměstích. Souhlasím s Enšpíglem, že pokud mluvíme o hrdinech byl to opravdu především František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol ačkoliv věděl co to znamená. A znamenat to mohlo všelicos. Jen ať si někdo nemyslí, že v srpnu 1968 byla v Rusku už jiná doba a nemizeli lidi jen tak jako dříve... A tak tedy dávám za tři kostky cukru kdyby bylo třeba, protože jako politické drama si to udrželo moji pozornost v tento památný den padesátiletého výročí od okupace bratrskými armádami až do konce. * * * ()
Co mi zde hlavně chybí (kromě toho, že pro nedostatek peněz davové scény hraje pět lidí), je ona hlavní linie uvažování tehdejší naší elity - naprostá priorita je být komunistou, a teprve potom představitelem národa a státu. Právě z tohoto vnitřního a nepřekročitelného přesvědčení pramenila neschopnost těchto quasi vládců chovat se jako skuteční vládci své země. Kdyby takoví byli, museli by hned po první Brežněvově výhrůžce: nebudeš-li konat ty, budu konat já, vyhlásit mobilizaci. Možná by pak ani nepřijeli. Do Jugoslávie a Rumunska se také neodvážili. A kdyby i ano, nezdědili bychom dvacet a pohříchu i mnohem více let hanby. Právě o tom by podle mého měl film o Dubčekovi být, ale tento nebyl. ()
Vezmeme kilo patosu, smícháme ho s dalším kilem patosu, přidáme kilo patosu, pečlivě jednotlivé ingredience promícháme a za stálého míchání vsuneme do televize. ()
Co by to bylo za chlapa bez pořádného frňáka! A že maskéři udělali Adrianu Jastrabanovi pořádně dlouhý nos, kterým dost možná dělá coby politik Dubček "dlouhý nos" na své stranické kolegy. Asi nejzásadnější problém vyvstal s osobností Alexandra Dubčeka, která už dávno ztratila na své zajímavosti. Sledujeme jej a jeho konání v kritickém roce 1968, v době památné invaze vojsk Varšavské smlouvy, kratičký úsek zabírá jeho život v době normalizace, kdy už byl odstaven od veškeré vládní moci a je z něj řadový občan, zajímavě působí i prostřihy do roku 1992 a jeho osudná cesta autem, dojem kazí jen katastrofální maska starce. Nechce se mně pouštět do rozebírání tehdejší politické situace, divák by měl počítat s tím, že zkreslovaná fakta své zastoupení mít budou, daleko více se zaměřím na to, zda dané téma obstojí z filmového hlediska. Vesměs se jedná o velice solidně udělaný film televizního ražení, který často kombinuje dokumentární montáže s hranými pasážemi, jak je známo kupříkladu ze seriálu Vyprávěj. Laco Halama to celé však natočil o poznání poutavěji a zajímavěji. A dominují především herecké tváře, povětšinou málo známé, o to víc je doslova zábavné vidět důkaz toho, že někdo může být podobný komunistickým pohlavárům jako byl Biľak. Titulní představitel Adrian Jastraban by si možná přál vymanit se z úmorného seriálového kolovrátku, jakým je Ulice, nicméně složitost dané postavy mně občas přišla nad jeho síly, i tak pro mě jeho herecký projev nepředstavoval nic extra rušivého. Je sice poměrně bizár sledovat film o kontroverzním československém politikovi, od jehož tragického úmrtí uplynulo více jak čtvrt století a poměrně se na něj už zapomnělo, ovšem tvůrcům se podařilo upoutat moji pozornost, ačkoliv si rozhodně nemíním o Dubčekovi shánět patřičné (podrobné) dokumentární materiály. Ten filmový nástin, byť v podstatě zkratkovitý, jeho osobnosti mně bohatě stačil. 7/10 ()
Kde nie sú peniaze, tam je každá výpomoc dobrá. Ak nemáte na to, aby ste nakrútili rekonštrukciu vpádu vojsk do ČS, tak si vypomôžete doku-zábermi. Prináša to však riziko ťažkého wtf faktoru pri mnohých scénach. Dubček tak vyzerá ako televízny film českej televízie z 90. rokov. Chápem, že nakrútiť a dokončiť v slovenských pomeroch celovečerák a pustiť ho do kín je zázrak podobného razenia, ako zabehnúť stovku za 9.70 alebo vyhrať v jeden rok štyri grandslamy. Napriek tomu som rád, že som film videl doma a nie v multiplexe, tam musel pôsobiť skutočne nepatrične. Hudobná zložka asi bude publikum rozdeľovať na dva tábory, osobne som ju takmer neprežil. Film ale našťastie naberie v poslednej tretine na obrátkach a kladné pocity nakoniec minimálne dobehli tie negatívne. O praskajúcich parketách pri rokovaniach sa mi asi bude pár nocí snívať. ()
Adrian aka Béda Liška si konečně taky střihnul jinou roli než v jeho stereotypní Ulici. A to dokonce hlavní se super příčeskem, který byl poznat z Prahy až do Moskvy. ()
Aj keď je "Dubček - Krátka jar, dlhá zima" reálne dobrým a zaujímavým filmom, plynú z neho pre mňa 2 veľké problémy, ktoré mi bránili si ho užiť naplno. Myslím si, že film bude lepším pre ľudí, ktorí sa chcú dozvedieť niečo a rok 1968 im reálne nič nehovorí. Pretože tí pochopia z toho čo sa reálne udialo. Ja sa však o históriu zaujímam a čo film hovorí pre mňa nebolo nič nové. Takže reálne som sa z neho nič nové nedozvedel. A len sa človek utvrdí v tom, že bol Dubček naivný, že to všetko dopadne podľa jeho predstáv. Na jednej strane ale musím uznať, že jeho názory, o ktorých chcel Sovietov presvedčiť boli veľmi racionálne a keby sa v jeho práci pokračovalo, tak si myslím, že všetko mohlo pre Sovietov dopadnúť úplne inak. Pretože keď sa ľudia cítia dobre, tak je to pre nich väčší dôvod na to, aby vytrvali. Ale miesto toho si Rusi v roku 1968 narezali konár pod sebou a už bola len otázka času, kedy to nakoniec praskne. A to sa stalo roku 1989. Je len smutné, že to všetko muselo stáť niekoľko nevinných životov. Aby sa ukázala Ruská sila. My sme vás v roku 1945 oslobodili a musíte nám byť do konca života vďační a robiť to, čo povieme. "Pekná myšlienka". Môj druhý problém filmu je však jeho kostra. Máme Dubčeka, ktorý si pred svojou smrťou spomína na staré časy a čo sa udialo v roku 68. Ale je to pretkané filmovými zábermi a súčasne aj historickými zábermi, ktoré sú čiernobiele. A neviem prečo to je spracované takto. Lebo to nijakým spôsobom nehovorí film lepšie. Možno to mali poňať buď ako dokument alebo ako film. Nie takýto mix, ktorý tomu nič nepridá. Pre neznalcov film odporúčam, pre ľudí čo o histórii vedia si myslím, že to možno nejako ocenia, ale nie je to nič výnimočné. Ale stojí za pozornosť. A minimálne mi to potvrdzuje 2 veci. Biľak bol Sviňa a Husák sa chopil šance, aby sa ukázal pred Rusmi ako "veľký normalizátor". Hodnotenie: C+ ()
Vypadá to jako pomůcka pro školní výuku dějepisu. Takhle si chceme pamatovat Alexandera Dubčeka. Nic proti Adrianu Jastrabanovi, ale pár let stará verze z cyklu České století mi připadala věrohodnější. Navíc už dlouho ve mně použití dobových záběrů tak jasně neevokovalo snahu snížit výrobní náklady, protože bylo spíš rušivé. ()
Filmová rekonstrukce srpnových událostí v osmašedesátém se dokázala pod vedením slovenských tvůrců proměnit v atraktivní podívanou, zcela akcentující skutečné historické reálie. Pokusy reformních komunistů prosadit v tehdejším Československu změny, které by umožnily svobodnější život, byly sovětskou stranou předem vyhodnoceny jako nežádoucí a je tedy téměř s podivem, že se alespoň necelých osm měsíců podařilo vytvořit iluzi toho, v čem o jedenadvacet let později pokračovali účastníci listopadové revoluce. Pražské jaro, období plné euforie, velkých nadějí a ještě větších zklamání. Socialismus s lidskou tváří je dnes již dávno mrtvý, ale hrozba ztráty občanských svobod přetrvává dodnes. Agrese, vyvolávaná tuzemským i celosvětovým politickým vývojem, neustává a stává se stejně nebezpečnou jako před padesáti lety. / Z ryze diváckého pohledu si zaslouží pochvalu herecký výkon Adriana Jastrabana v roli Alexandra Dubčeka i záměrné prolínání dokumentárních a inscenovaných záběrů. Opravdu silný dojem. ()
S ohledem na formát velmi dobré! Figurky tragických událostí, které předznamenaly životy ještě našich dětí. Jastraban je výborný. Montáž autentických záběrů s hranými je pojata velmi zvláštně, některé scény jsou tím ozvláštněny, nicméně v jiných je příliš vidět, že Adrian a Alexandr si zase nebyli tak moc podobní (např. fotografie skutečného Dubčeka na stole paní Dubčekové hrané). Ačkoliv po Mnichovu se nic dělat nedalo, tady se měl národ skutečně na odpor postavit, i kdyby půlka měla zařvat. ()
Rozpočet tu nesporne chýbal a ja sa pýtam prečo si Slováci nedali viac záležať na investovaní do poriadneho filmu o jednej z ich najväčšej osobnosti. Každopádne aj z vody sa podarilo uvariť veľmi prospešný film, ktorý sleduje historické udalosti krok za krokom, tak ako to bolo a herci robia čo môžu. Hoci sa obávam, že tak hystericky Dubček voči Brežnevovi asi nemohol vystupovať. Ale inak veľký prínos, stojí za pozretie. ()
Dokument nepřináší nic objevného. Ani ze scén ze soukromí se toho o Dubčekovi moc nezvíme. Aspoň autor hledá Dubčekovi zajímavé portrétní rysy. Dubček na mě působí až moc aristokraticky. Popisnou mozaiku vesměs politických deklamací typu „inteligence chce všechno hned“ rozsvítí pouze výjev z plovárny, který postihne tehdejší Dubčekovu popularitu rockové hvězdy, a pak vypjatá nálada osudové noci s příjezdem armád. Tam kde má film vnitřní napětí, dává zapomenout na nudu. Vidíme jalové rodinné výjevy, hodně popisností, působí to jak kapitola z nějakého cyklu. Nic nového se nezvíme. ()
Velmi dobré. Jdu si nalít. ()
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)