poster

Pásky z Nagana

  • USA

    The Nagano Tapes

  • USA

    The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed

Dokumentární / Sportovní

USA / Česko / Kanada, 2018, 73 min

(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (429)

  • golfista
    *****

    Za těch dvacet let se už trošku zapomínalo na největší sportovní úspěch tohohle národa. Dokonce už to vypadalo, že se nám to všechno jenom zdálo. Proto moc děkuju panu Hudečkovi za nádherné připomenutí, že to nebyl sen. ... Myslím,že líp to udělat nešlo.(2.4.2018)

  • Cival
    *****

    Ondřej Hudeček na pána. Libová práce. Perfektní vytěžení ikonického momentu českých (sportovních) dějin a vydrcení na max po stránce fanouškovsko-emocionální, nostalgické i řemeslné. Nejlepší film českého režiséra minimálně za posledních pět let... a doufám, že Frank Marshall přehodnocuje režiséra Indiana Jones 5 :)(9.3.2018)

  • Tsunami_X
    *****

    Před pár lety jsem ve spalujícím létě pospíchal na pivo do lokálu u nás v ulici. Uvnitř, v takové malé zastrčené místnosti, do které se nám nikdy moc nechtělo, seděl hlouček lidí. Dřív, než jsem se tam stačil podívat, jsem od přítomných věděl, kdo tam je. Jágr se Svobodou. V tu chvíli mi to všechno najelo. Život na Moravě, nový elektronický budík značky Philips nařízený každý den na brzké ranní vstávání, osmá třída základky, narvaná učebna chemie s televizí, semifinále s Kanadou u kterého jsme bouchali do stolů a řvali, euforie jako blázen, teletext, BBV, finále a můj brečící otec. Dost se toho od té doby změnilo a možná jsem si to jenom dlouho nepřiznal, ale tohle jsou jedny z nejzásadnějších vzpomínek na mé dětství. A Ondřej Hudeček je dokázal přivolat zpátky. I patos má v životě své místo. A někdy stačí jen patnáct sekund mlčet, přesně jak to říkal Robert Záruba.(1.3.2018)

  • Gemini
    *****

    Jaká škoda, že to není delší! Pro moji generaci, která se začátkem roku 1998 nacházela někde na střední škole, "začínala brát rozum", a o pár let později pařila technologický klenot jménem NHL 2003 se všemi těmi osobnostmi hokeje, které tam tehdy byly, a jejíž někteří příslušníci třeba 17. 8. 2004 skupinově vystřízlivěli při návratu z družby v Německu, když na hranicích dostali do rukou noviny se zprávou o úmrtí Ivana Hlinky, jsou Nagano Tapes zjevením z nebes. Troufám si říct, že režisér zvládl na velmi omezeném prostoru (jak časovém, tak "ideovém", aby nevznikl nějaký problém s apolitičností olympijské filmotéky) maximálně vykreslit atmosféru doby, a přiblížit význam celého "turnaje století". Přesto můj úvodní povzdech je zcela na místě, protože z rozhovorů s hráči a trenéry je jasné, že z množství materiálu, který byl k dispozici, se velmi tvrdě vybíralo, co do výsledné stopáže přijde a co ne. Netroufám si tvrdit, jak to vnímají jiné věkové skupiny, ale pro mě vidět to celé v souvislostech, a ještě očima "druhé strany", byl neskutečný zážitek. O to mocnější, že se shodou náhod stalo, že jsem mohl Nagano Tapes poprvé vidět ve společnosti mého mladšího bratra, a to v televizi, sto kilometrů od domova, i když jsem je měl už asi měsíc stažené na disku;) Finále jsem tehdy sledoval pro změnu s tátou, bráchovi bylo osm, takže jsme ho nebudili:) A semifinále na mrňavé televizce v kanceláři zástupce ředitele našeho gymplu - samozřejmě s celou třídou:) Z toho je jasně vidět, jak velká věc byl turnaj tenkrát a jak velká věc je tento film dnes. Sestřihy zápasů s divákem úplně cloumají. Je fascinující vidět, jak se hrdinové tehdejších událostí - a tím myslím hlavně Kanaďany, z Rusů pokud si vzpomínám snad ani nikdo ve filmu nemluví - změnili. Obzvlášť u Erica "Starýho Prasete" Lindrose pobaví, jaký je z něj usedlý tatík. A u "ou Kéneda" chlapců obecně pobaví, jak se s tím ani po dvaceti letech nesrovnali, a obviňují pro ně údajně šokující herní systém turnaje z toho, že prostě nedokázali v řádné hrací době dát víc gólů než český tým, a pak postavili galaktický pomník Dominiku Haškovi a Robertu Reichlovi. Ale to už by stačilo. Nagano Tapes jsou geniální záležitost a zaslouží si plnou palbu. 100 %.(6.10.2018)

  • Isherwood
    *****

    Mocná je nostalgie. Najelo mi to jak před dvaceti lety a chvílemi jsem se přistihl, že mám chuť se rozbulet úplně stejně jako Robert Záruba. Ale není to žádná kýčovitá glorifikace něčeho, co za dvě dekády narostlo do národního pomníku. Je to parádně sestříhaná montáž známého i neznámého, vyvážená na všech frontách barikády a s neskutečně lehkonohou rytmikou dává do souvislosti i historické křivdy s hokejovými odvetami. Takhle plnokrevný filmový zážitek nabídne letos už máloco.(9.3.2018)

  • Malarkey
    *****

    Naprosto bombasticky ztvárněný dokument na hokejové vítězství v Naganu, které celému českému národu natolik pozvedlo sebevědomí, že z toho těžíme ještě dnes. Krásné vyprávění snad všech, včetně tehdejších protivníků. Obrovský respekt jak hokejistům, panu Hlinkovi do nebe, tak i tvůrcům tohoto dokumentu v popředí s panem Hudečkem. Během těchto 73ti minut mi bylo neuvěřitelně krásně a to i přesto, že mi tenkrát bylo osm let, když jsem sledoval, jak Petr Freedom vystřelil celému národu svobodu. A ano...vím přesně, kde jsem v tu chvíli byl. Stejně jako celé moje okolí, kterého jsem se po shlédnutí tohoto dokumentu musel zeptat. Tohle totíž ví celý národ, kde v té době byl, když se hrálo finále se, záměrně uvádím, Rusáky.(3.1.2019)

  • Enšpígl
    *****

    Pro mně osobně je strašně těžký oprostit se od emocí, které vě mně vyvolává slovo Nagano a okomentovat práci Ondry Hudečka, protože jak to řekl kanadský komentátor v tomto dokumentu "Jestli tohle s Vámi nic nedělá, tak nejste naživu". O Naganu jsem toho viděl tolik, vlastně snažím se vidět všechno, i zápasy si čas od času pustím, ale tady musím říct že Ondra odvedl výbornou práci, skvěle sestřihaný dokument, doplněn o mnoho rozhovorů/ postřehů a pohledu z "druhé strany". Možná kdyby bylo víc našich zlatých kluků a škoda, že se nepodařilo sehnat Great One, ale i tak příjemné zavzpomínání na něco, co už se nikdy nebude opakovat, nejde jen o to zlato, ale o celou to dobu do které to vítězství patří, ono se nám co jsme Nagano zažili to těžko vysvětluje těm, co o něm jen slyšeli, jak to řekl Robert Záruba, těžko se to dá popsat. Nagano je prostě takový rodinný známénko štěstí v srdci každýho Čecha, co s těma klukama prožil celou olympijskou zlatou cestu. V tomhle dokumentu mně došlo, že po první třetině z USA odcházeli z ledu outsideři a na druhou třetinu nastoupili šampioni.(3.3.2018)

  • T2
    ****

    Zázrak na ľade. Silný dokument.(3.3.2018)

  • Marigold
    *****

    Hudeček natočil něco, co se nezdráhám nazvat dokonalým dokumentem. Rytmus, informační montáž, vyváženost perspektiv a schopnost vám staré zážitky nabídnout s novou intenzitou... víc než uslintané vzpomínání na časy národní slávy... nostalgie s ostnem... jeden velkej zážitek... yeah boy.(8.3.2018)

  • Renton
    *****

    Perfektní dokument, který k olympijskému Naganu - jeho hokejovému turnaji století - přistupuje zprvu hodně zeširoka a čím je blíž cíli, tím víc emocí a taktéž neskutečných vzpomínek - nejen na tuhle sportovní událost, ale i těch osobních, co jsem v dané zápasy dělal a jak vstřebával celonárodní euforii - přináší s neuvěřitelnou razanci. Je to tam, v srdci. Už dvacet let a bude navždy. Vzpomínka, která nezmizí. Je totiž ze ZLATA.(5.3.2018)

  • RedAK
    ***

    Aha. Tak tohle je ta událost, kvůli který se v devadesátým osmým přepisovaly dějiny. Tohle je ten památnej hokejovej zápas, kvůli kterýmu nakonec nebyl Adolf Hitler černoch. Proto tehdy neobjevil Ameriku španělskej masér Enrico González. Tak kvůli tomuhle si Severní Korea nepodrobila většinu Evropy. Záruba měl tenkrát držet hubu a vysrat se na veškerý přepisování dějin, člověk v tom má akorát bordel. Mně tenkrát bylo sedm, matně si vzpomínám, jak fotr zrovna mlátil matku a pak řval po celý garsonce: „Ty píčo, Svoboda to dal, to mě pojeb!" Dodneška na to vzpomínáme s modřinou v oku. Nejvíc mě pobavil neprůstřelnej Dominátor, kterýho fanaticky úctívaj po celý planetě, i malí křováci na jihu Chile si pinkaj klackama šutry do zhnisaných rán a u toho hučej Haškovo jméno, a ta slovutná legenda si v tady v Práglu točí tutoriály pro autisty, jak správně do skleničky nalívat jeho Smarty drink. To je tak, když dvacet let dostáváte pukem do lebky. Jako jo, pěkný, ale na můj vkus přehnaně nasládlý. Kdyby to aspoň nebylo tak starý, člověk nemůže věčně oslavovat něco, co se jednou kdysi povedlo. Já si taky každoročně nepřipomínám svůj jedinej pohlavní styk. Ale co se hodnocení týče, obchodník s vlastenectvím, imigrant Okamura s maminkou z Moravy, by z vás měl orgasmickou radost.(21.4.2018)

  • DaViD´82
    ****

    Při všem tom haló kolem několika desítek vteřin dosud neviděných Imax záběrů apod. se jaksi z éteru a šeptandy vytratila jedna taková nepodstatná informace; a sice že to je sám o sobě neskutečně dobře sestříhaný (až "zrytmyzovaný"), poskládaný i "obsazený" dokument ryze západního profi střihu. Až jsem koukal koho všechno se podařilo dostat na kameru a jak široký záběr si to vzalo na paškál. Ano, speciálně zpočátku to trochu nesourodě skáče z tématu na téma (emigrace, změna NHL po cunami hráčů z postkomunistických zemí, hokej jako produkt apod.). Ovšem sedne si to. Je na tom jasně poznat, že to vzniklo pro svět, ovšem zároveň to není "o nás bez nás". Snad jen to nemuselo tolik ignorovat zbytek týmu (a ostatně i další týmy z turnaje) nad rámec těch tří čtyř vyvolených, ovšem tohle je pohádka o Naganu a nikoli hokejový dokument řešící Hejdukovu roli při zlatém gólu. Jakkoli nám tedy kvalitní a trochu patetický celovečerák o Naganu stále chybí, tak tyhle VHSky ho plně nahrazují se vším všudy.(1.3.2018)

  • Superpero
    *****

    Mrda. Poprvý, co jsem si pobrečel u dokumentu. Navíc je to tak precizně udělaný, že to podle mě dokáže zaujmout i zahraničního diváka,(11.3.2018)

  • kiddo
    *****

    So this guy whose name is Peter Freedom scores the winning goal against the evil empire. This is the dumbest thing I've ever heard.(2.4.2018)

  • Fr
    *****

    „HVĚZDY NHL SE UTKAJÍ NA OH 1998...“ /// Točeno pro Olympic Channel, takže tady máme „válku“ s Rusy ve finále jako odplatu za 1968…takže Petr Svoboda (emigrace vs. vítěznej gól)… povídání o vlivu Evropanů na NHL po pádu železný opony… a o tom, jak se z NHL stal byznys, což muselo (zákonitě) vyústit v jejich účast na OH. Zvlášť po tom, co Dream Team způsobil basketbalovou revoluci (OH 1992). Medajlonek Ivana Hlinky… a když Záruba řekne „že tam něco je“ – je to o slzičkách. Kdy jindy už by měl člověk pocítit vlastenecký nadšení? Jestli s váma tenhle dokument nic neudělá, tak (opravdu!) nejste na živu! Hokej jako politickej sport – pro východní blok (teda nás a Rusáky) URČITĚ! Experti to nečekali. Ani já… A když ho pak Svoboda flákne pod víko… emoce dojetí…prostě NAGANO! Tenkrát to bylo něco víc než jen sport… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem tenkrát dres a mapu – kdybych chtěl emigrovat. 2.) Když se hrálo finále OH 1998 v hokeji tak jsem byl… (dosaď si sám…). 3.) Porovnávám Nagano s Ester .(30.3.2018)

  • novoten
    *****

    Těžko slovy definovat, proč právě Hudeček teď slízává smetanu od všech. Od diváků, kteří rok 1998 zažili v dospělém věku a hokejové výsledky v nich rostly víc jako jistá satisfakce, než jako sportovní senzace - až po nás, kteří jsme na základní škole hulákali jména, některá slyšená vůbec poprvé v životě. Dokumentů, které glorifikovaly Jágra, Haška nebo celý Turnaj století, jsem viděl spoustu a za těch dvacet let jsou pro někoho všechny přepisované dějiny nebo gumy, které pálí, už poněkud zprofanované a vousaté. Pro mě jsou ale Zárubova zlatá slova pořád stejně elektrizující, stejně jako pro něj tolik netypické mlčení, asi nejsilnější okamžik celých Pásek. Právě v kontextu známé historie, dekády dlouhé frustrace, tisíckrát viděných střel, gólů a nájezdů, ve formě více než hodinu dlouhé ódy se ty pocity vrací téměř v totožné formě. Přerušovaná (či komplet rušená) vyučování, víkendové budíky, poprvé v životě vyřvané hlasivky u sportovní události, řidiči MHD pouštějící radiové přenosy na celý autobus nebo jasný úkol naučit se zpaměti celou sestavu. Tohle a mnohem víc se mi vrací v maximální síle a neprobulet ony vrcholné okamžiky se mi vážně nepodařilo. Nejen kvůli tomu, že se mi dva dny po finále narodila ségra, tak zůstane únor toho roku navždy zacementovaný v mém životě.(17.3.2018)

  • Slasher
    ****

    Dobrá práce především proto, že nejde jen o strohý Nagano, ale jak dobře byl "olympijský turnaj století" posazen do širšího kontextu naší politický historie i tehdejších změn v NHL. Vtěsnat to spolu s opáčkem vyřazovacích zápasů (a několika minipříběhů) do těch 70 minut, dostat před kameru tolik hvězd a expertů i ze zahraničí, to tvůrcům všechna čest. Už vím, kdo se má jednoho dne postarat o náležitý zdokumentování kariéry Jágra - prosím Ondřej Hudeček. A ano, sport je sice "jen blbost", ale na druhou stranu, není ten příběh k nezaplacení?(2.3.2018)

  • Zeck
    *****

    Jestli jsem něčeho milovníkem a mám o tom přehled, pak je to dokumentární žánr a hokej. The Nagano Tapes je po filmařských stránkách asi jeden z deseti nejlepších dokumentů, které jsem v životě viděl a bezesporu ten nejlepší sportovní dokument. To píšu bez veškerého sentimentu, i kdyby ten turnaj vyhrál Kazachstán a dokument byl o něm v identickém provedení, bavil by mě úplně stejně. Ačkoliv mám notoricky nakoukanou dobovou VHS kazetu a hokej mě zajímá a baví, některé vyštrachané informace a především pohledy samotných protagonistů pro mě byly zcela nové. Marginální výtky mohu mít snad jen k tomu, že stopáži by slušelo o 20 minut víc a trochu větší zasvěcení do sportovní stránky turnaje včetně představení největších hvězd (Švédové a Finové jsou zde vynecháni). Celý sportovní pavouk mimo nás byl ignorován (sportovního diváka ze zahraničí by zajímal) a byly opomenuty i sportovní témata té doby týkající se turnaje, například rozhodčí a jejich posuzování zákroků, či český protest proti Švédům (Ulf Samuelsson). To je mi ale vlastně ve výsledku jedno, protože tomu se detailně věnuje třeba výše zmíněná alternativa. Ano, takto se dělá světová dokumentární tvorba 21. století a jsem nesmírně hrdý, že do této doby neznámý Ondřej Hudeček předvedl vlastní obdobu Nagana, ne na ledových kluzištích, ale na poli dokumentárního žánru. Víc podobných talentovaných českých lidí, víc podobné tvorby, která se vymaňuje z české průměrnosti a marastu. Přeju jemu i nám všem aby měl dokument co největší světový dosah a zakoupila ho některá ze zahraničních TV, protože nejde ani tak o malicherné vítězství na jednom turnaji před 20 lety, jde o geniálně minimalistické zobrazení českého 20. století, které by mělo vidět co největší procento zahraničních diváků a co největší počet Čechů by si ho měl povinně připomenout, protože začíná zapomínat. 100 % ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- V době Nagana mi bylo 8 a taky si pamatuji kde jsem v tu dobu byl. Na škole v přírodě nás vyhodili učitelé do pokojů z místnosti s televizí, aby se mohli sami podívat na reprízu ČR - Kanada. Dívat jsme se chtěli i my, leč národní soudržnost na hory patrně nedorazila. Když jsem jako jediný zůstal za dveřmi a cca. půl hodiny alespoň poslouchal a vzrušující dění si pouze představoval, po nenápadném nakouknutí dovnitř a mém okamžitém zpozorování přede mnou zabouchli dveře, aby se v místnosti 30x3km mohli dívat ve třech sami. Proto mě trochu pobavila ta sentimentální pasáž jak se celý národ semkl a díval se společně. Škoda, mohl jsem mít taky pěkné vzpomínky, takhle si z Nagana vybavuji jen ta masivní dřevěná futra.(4.3.2018)

  • emma53
    *****

    Kdybych měla dělat statistiku a ptala se lidí od cca 15ti let, co jim říká Nagano, myslím, že naprostá většina by byla v obraze. Na to se totiž nedá a ani nechci zapomenout. Byla to tak obrovská emotivní nálož, o které se mně od té doby může snad jen zdát. Vidět zářícího Dominátora, potažmo celou partu na Staromáku....ne ne, to se snad už nevrátí. Škoda Ivana Hlinky, ten si to moc dlouho nevychutnal. Asi každá výhra má i svá negativa a tohle bylo moc smutný. Jinak bych se tady jen opakovala a opakovala......žádné hodnocení kamery, zpracování, režie a jinou kritiku tady nebudu psát ani omylem (stejně tomu nerozumím). A kluci si to v žádném případě nezaslouží! Ale byl to nerves jako hrom, že jo?(10.3.2018)

  • Jara.Cimrman.jr
    *****

    "Zde leží Mike Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy." A já budu mít na hrobě nápis: Ten, který na vzdálenost 12.491 kilometrů mentálně přinutil Mikea Crawforda, aby nevybral Gretzkého na nájezdy. Ano, byl jsem to já. Stejně si myslím, že ani Great One by Dominátorovu branku neodemkl, ale jistota je Gretzky při nájezdech na lavičce. Jinak samozřejmě patřím k těm, kteří znají svou polohu během všech zápasů v Naganu. Dokonce si pamatuju i vyhrocenost zápasů s CCCP, takže mi tento dokument přinesl jen pár nových záběrů, několik pro mne dosud utajených informací a spoustu staré dobré nostalgie při přepisování olympijské historie. Díky za to.(8.3.2018)

<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace