The Nagano Tapes
Režie:
Ondřej HudečekHrají:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (více)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenze (474)
Super to je. Emócie na konci ako pri hranom filme a dúfam, že aj my sa dočkáme podobného filmu. 9/10 ()
...Kanadské trauma se nějakou dobu jmenovalo Česká republika. Z Haška byli nemocní. Na naše hráče hákliví. 90% ()
Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme... ()
strhující dokument o tom, kterak Čechistán alespoň projednou dobyl svět. ()
Po všech stranách perfektní práce která pro českého diváka není pouze filmem. Je to život ()
Tady nejde jít pod 5. To jsou zlaté vzpomínky, které nám nikdo nevezme. Na Nagano nikdy nezapomenu. Perfektní dokument. ()
Jedinečný hokejový turnaj všech dob a jeho dokonalé zpracování. Jedinečný a nezapomenutelný zážitek a skvěle dokumentárně zvládnutý. Není věc, kterou bych tomuto dokumentu vytkl. 10/10 = 100% ()
Ach ta nostalgie... a bulící Kanaďané, že nájezdy nebyly fér... a Crawfordův epitaf... a Petr Freedom poráží zlotřilé impérium... a Theo Fleury mající zuby, ale postrádající posledních víc jak 20 let klid v dušince... a otylý Lindros... pecka. Na to se dá dívat. Je to jako film Prázdniny v Římě - víte, jak to dopadne, ale stejně se dojmete jako nasáklá houba. ()
Velice děkuji všem autorům za tento do dokonalosti vybroušený dokument. Zase jsem si to celé prožil a vychutnal. ()
Legendy zlaté generace českého hokeje vzpomínají po dvaceti letech na náš největší úspěch. Oceňuji rozhovory s tehdejšími hvězdnými protihráči z USA a Kanady. Co jméno, to hokejový pojem. Nagano - turnaj století. Tak se mu říkalo. Pro mě krásná vzpomínka na sledování hokeje ze školních lavic a celonárodní poblouznění. Důstojné ohlédnutí do zářivých dějin, které byly přepsány zlatým písmem našeho olympijského týmu pod vedením Ivana Hlinky. ()
Jak osvěžující, když o Češích jakoby točí cizinci. ()
Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 ()
Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země. ()
Záhada vysraného puku japonského hokejisty Hanemiro Stolici se stala obrovskou kauzou. Byly jím vstřeleny všechny české góly v Naganu. A to je nepřípustné. O dvacet let později sportovní komise rozhodla o odebrání titulu olympijským mistrům a česká hokejová reprezentace už nepřepsala dějiny. Titul bude s konečnou platností přiřknut Japoncům, nebo Rusům, pokud ovšem tehdejší ruský tým přistoupí na opakované finále, ale tentokrát s Japonci. Podmínkou ale je, aby se na rozhodující zápas dostavil ruský tým ve stejném složení jako z roku 1998. Náhradníky musí být Charlamov s Makarovem. Copak o to, k Makarovovi stačí bagrem udělat cestu skrz vypité flašky s ruskou vodkou, horší je to s kosterním nálezem Charlamova, ale nějak to půjde. Těsně před zápasem Japonci chtějí být fér a přepouštějí finále českým hochům z Nagana. Aktivní je z nich už jenom Jágr, ale přemluví ostatní tehdejší spoluhráče spolu s Michalem Davidem, který mezitím už skládá vítězný song pod názvem Největší z naganských nálezů a ztrát a novou verzi Céčka, sbírá céčka pod trefným názvem Tituly, sbíráme tituly, který pak společně zazpívají na Staromáku cikánským metařům. Nikdo jiný už nepřijde. Rusko v plné síle vyjíždí na led. Spoléhá se na opory Bureho a Jašina. Jako by za těch dvacet let nezestárli ani o den, dokonce na Bureho z hlediště mává i Anna Kurnikovová, která mateřské povinnosti předala Enriqueovi, aby si i ona připomněla dobu, kdy o její zemljanku zápolil Bure s Fedorovem. Naši jsou oslabeni o Petra Svobodu, který je na hormonech, úspěšně absolvoval změnu pohlaví a v současnosti moderuje zprávy na Nově, a také o Čechmánka, tomu sice prezident na poslední chvíli udělil prezidentskou milost, měl být popraven po opětovném zavedení trestu smrti, nicméně zápas může sledovat jen z lavičky. První třetina končí, prohráváme 10:0. Dál už nikdo z českého týmu nechce hrát. Titul má Rusko. Má smysl pro fair play, titulu se vzdává, předává jej Japoncům. Japonci jsou zaskočeni, předávají titul zemi, kde se hokej nehraje. Titul má Ghana. Ghana titul nechce a přeposílá ho fotbalové Spartě. Sparta se leká titulu, přeposílá jej amatérskému hokejovému klubu HC Kostomlaty. Titul z Nagana mají Kostomlaty. To je celé. 5/10 ()
Tohle je velmi pravděpodobně první sportovní dokument, který jsem kdy viděl (na žádný jiný si opravdu nevzpomínám). A taky mě dostal... Je to bezvadně strukturované, dojemné a díky historicko-politickému kontextu to má zásadní přesah a nečekanou komplexnost. A samozřejmě je to taky krásná óda na Jágra, Haška a spoustu dalších národních hrdinů. Bravo, pane Hudečku! 90 % ()
Fandil jsem jako před 20 lety, i když bylo snadno předvídatelný, jak to dopadne. ()
Turnaj století. Díky za to, že jsem to zažil. ()
Prostě srdcovka. ()
Jakkoli je autor Čech, (jako by) byl dokument natočen spíše pro zámořské obecenstvo, jelikož se nesoustředí pouze na dění na ledě, resp. na olympiádě v Naganu v roce 1998, ale stručně shrnuje i česko(slovensko)u historii po druhé světové válce až do zmiňovaného roku, a tím zasazuje naše vítězství do širšího rámce; tedy vysvětluje náš přinejmenším pohnutý vztah s Ruskem a co toto vítězství v polistopadové době znamenalo. S tím jde ruku v ruce i celá plejáda amerických či kanadských hokejistů či hokejových odborníků, nabízejících zajímavý vhled z druhé strany. Dokument je skvěle koncipován a ačkoli ve mně jako v té době sedmiletém neprobouzí žádné osobní vzpomínky, několikrát jsem se u něj dojal k slzám... 100% ()
V tomto případě je zkrátka 5* málo. Je samozřejmě jasné, že pro lidi, které hokej nezajímá, případně pro jiné než české občany nebude mít Hudečkův počin takový ohlas, avšak u mě, jakožto letitého fanouška, má vysokou hodnotu. Slovo Nagano je dodnes synonymem úspěchu a zlaté medaile, zní téměř až magicky a jeho význam narůstá s přibývajícími lety a s nimi spojenými neúspěchy, resp. ubývajícími úspěchy české hokejové reprezentace. The Nagano Tapes jsou unikátním dokumentem v tom ohledu, že reflektují i výpovědi zahraničních komentátorů a aktéru posledních zimních olympijských her 20. století. V dnešní době se již zdá takřka mýtické a nemožné, aby malá země jako je ČR dokázala porazit v řadě za sebou 3 velké hokejové velmoci v plné zbroji, navíc na "turnaji století", turnaji, v němž poprvé nastoupili ti nejlepší z nejlepších, hráči z NHL. Již při pouhých pohledech na soupisky všech zúčastněných týmů (těch patřících mezi hokejové země) se tají dech. Ta jména a sláva, která je poplatná jejich výkonům! USA či Kanada s tolika hráči, kteří se později stali členy Síně slávy, Rusko se všemi svými kanonýry, kontext doby a proces sestavování českého výběru, motivace odčinit propadák na SP 1996, to vše dodává Naganu punc jedinečnosti. Při sledování záběrů z jednotlivých utkání, která člověk již nespočetněkrát viděl a rád si je připomíná, se i po 20 letech stále tají dech. Nelze nekroutit nevěřícně hlavou nad zákroky Dominika Haška, nekochat se herním projevem party kolem Růžičky, Straky, Jágra, Ručinského či Reichela a nedojímat se nejen radostí z našich úspěchů, ale také nad žalem z prohry u zcela zlomeného Waynea Gretzkyho po prohře na nájezdy v semifinále. Tato historie i dnes dokáže silně zapůsobit a jen potvrzuje, o jak výjimečný turnaj se jednalo. V ČR se zastavil čas, národ se semkl a jednomyslně fandil svým hrdinům všude, kde to šlo. My, co jsme to zažili, můžeme být vděční za tohle štěstí, které se nám poštěstilo prožít a sdílet. Pravda, že já, toho času čerstvě školou povinný, jsem si závažnost a význam rodícího se úspěchu příliš neuvědomoval a v širších souvislostech mi vše došlo až o pár let později, ale vzpomínky na sledování zápasů místo výuky nelze z paměti vymazat, podobně jako vysílání příletu šampionů. O Naganu by se dalo psát dál a dál. Celá řada výroků osobností účinkujících v tomto dokumentu by stála za zmínku a rozebrání, avšak to bychom tu byli ještě dlouho. Za zmínku stojí třeba úsměvná glosa kanadského trenéra Marca Crawforda, že na svém náhrobku bude mít napsáno "Ten vůl, co neposlal na nájezdy Gretzkého". I po tolika letech si každý fanoušek vybavuje legendární a již zlidovělé hlášky českých komentátorů, ale taktéž rozhovory s nejen našimi hokejisty, před očima má celou řadu akcí, ať už útočných či defenzivních, pamatuje si i nejrůznější fotografie a samozřejmě pak triumfální návrat do domoviny, oslavy a tiskovou konferenci. Zlatá olympijská medaile z her v roce 1998 předznamenala naprostou dominanci českého hokeje na přelomu století a nyní nezbývá, než věřit, že se zlaté časy jednou (a snad brzy) opět vrátí... () (méně) (více)