Pásky z Nagana

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ (03.03.2018)

Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země. (28.03.2018)

„HVĚZDY NHL SE UTKAJÍ NA OH 1998...“ /// Točeno pro Olympic Channel, takže tady máme „válku“ s Rusy ve finále jako odplatu za 1968…takže Petr Svoboda (emigrace vs. vítěznej gól)… povídání o vlivu Evropanů na NHL po pádu železný opony… a o tom, jak se z NHL stal byznys, což muselo (zákonitě) vyústit v jejich účast na OH. Zvlášť po tom, co Dream Team způsobil basketbalovou revoluci (OH 1992). Medajlonek Ivana Hlinky… a když Záruba řekne „že tam něco je“ – je to o slzičkách. Kdy jindy už by měl člověk pocítit vlastenecký nadšení? Jestli s váma tenhle dokument nic neudělá, tak (opravdu!) nejste na živu! Hokej jako politickej sport – pro východní blok (teda nás a Rusáky) URČITĚ! Experti to nečekali. Ani já… A když ho pak Svoboda flákne pod víko… emoce dojetí…prostě NAGANO! Tenkrát to bylo něco víc než jen sport… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem tenkrát dres a mapu – kdybych chtěl emigrovat. 2.) Když se hrálo finále OH 1998 v hokeji tak jsem byl… (dosaď si sám…). 3.) Porovnávám Nagano s Ester . (30.03.2018)

Dokument roku. Hudeček je stejné věkové kategorie jako já, takže se není čemu divit, že si to pamatuje stejně. Bylo nám 12! Neexistuje lepší věk při sledování olympijského hokeje. Američani měli supermany a spider-many, zatímco my měli tyhle kluky, kteří se přes týden stali modlami. Při nájezdech s Kanadou jsem byl ve škole a protože jsme na patře měli jako jediní tu kouzelnou bednu a protože jsem seděl v první lavici a protože jsem byl zaklesnutý ramena mezi kamarády a protože to Dominátor tenkrát vychytal něco se ve mě hnulo a já byl hrdý, že jsem Čech. Tenhle dokument tu vzpomínku vyvolal a přes všechno špatné co se tu stalo nebo děje jsem jím rád pořád. (05.03.2018)

Mocná je nostalgie. Najelo mi to jak před dvaceti lety a chvílemi jsem se přistihl, že mám chuť se rozbulet úplně stejně jako Robert Záruba. Ale není to žádná kýčovitá glorifikace něčeho, co za dvě dekády narostlo do národního pomníku. Je to parádně sestříhaná montáž známého i neznámého, vyvážená na všech frontách barikády a s neskutečně lehkonohou rytmikou dává do souvislosti i historické křivdy s hokejovými odvetami. Takhle plnokrevný filmový zážitek nabídne letos už máloco. (09.03.2018)