Pásky z Nagana

Ach ta nostalgie... a bulící Kanaďané, že nájezdy nebyly fér... a Crawfordův epitaf... a Petr Freedom poráží zlotřilé impérium... a Theo Fleury mající zuby, ale postrádající posledních víc jak 20 let klid v dušince... a otylý Lindros... pecka. Na to se dá dívat. Je to jako film Prázdniny v Římě - víte, jak to dopadne, ale stejně se dojmete jako nasáklá houba. (09.02.2023)

Takové hezké připomenutí dvacátého výročí naganského vítězství, ale pro fandy hokeje a pamětníky nic nového. Je pravda, že slyšet Bretta Hulla, Lindrose, Crawforda či Jašina jak mluví s respektem o našich, je pořád příjemné a stejně tak je super vidět, jak to Fleuryho strašně žere, ale jinak tu není nic, co bych neviděl či nevěděl už dřív. Ale je fakt, že tenhle dokument asi není primárně určen českému fanouškovi, což soudím i z toho, jak je dokument zasazován do historického rámce. Každopádně nejzajímavější záběry pro mě byly ty ze Svobodova draftu. Nicméně i přesto, že to všechno znám, mě to pohladilo na duši a dokud zase nevyhrajeme něco podobného, tak mě to hned tak neomrzí. 80% (05.03.2018)

Kdybych měla dělat statistiku a ptala se lidí od cca 15ti let, co jim říká Nagano, myslím, že naprostá většina by byla v obraze. Na to se totiž nedá a ani nechci zapomenout. Byla to tak obrovská emotivní nálož, o které se mně od té doby může snad jen zdát. Vidět zářícího Dominátora, potažmo celou partu na Staromáku....ne ne, to se snad už nevrátí. Škoda Ivana Hlinky, ten si to moc dlouho nevychutnal. Asi každá výhra má i svá negativa a tohle bylo moc smutný. Jinak bych se tady jen opakovala a opakovala......žádné hodnocení kamery, zpracování, režie a jinou kritiku tady nebudu psát ani omylem (stejně tomu nerozumím). A kluci si to v žádném případě nezaslouží! Ale byl to nerves jako hrom, že jo? (10.03.2018)

Dokument roku. Hudeček je stejné věkové kategorie jako já, takže se není čemu divit, že si to pamatuje stejně. Bylo nám 12! Neexistuje lepší věk při sledování olympijského hokeje. Američani měli supermany a spider-many, zatímco my měli tyhle kluky, kteří se přes týden stali modlami. Při nájezdech s Kanadou jsem byl ve škole a protože jsme na patře měli jako jediní tu kouzelnou bednu a protože jsem seděl v první lavici a protože jsem byl zaklesnutý ramena mezi kamarády a protože to Dominátor tenkrát vychytal něco se ve mě hnulo a já byl hrdý, že jsem Čech. Tenhle dokument tu vzpomínku vyvolal a přes všechno špatné co se tu stalo nebo děje jsem jím rád pořád. (05.03.2018)

Největší sportovní vítězství naší země si k dvacátému výročí zasloužilo řádně kvalitní dokument. A tady ho máte. Zápasy proti USA, Kanadě nebo Rusům jsem viděl častěji než kdejaký film, tudíž jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic překvapit, ale režisér, nevím odkud, vytáhl záběry, které tu snad do teď nikdy nebyly. Navíc doprovodné rozhovory bývalých hokejistů, velkých hvězd, tomu dodávají punc světového formátu (a poslouchat, jak Kanaďany semifinálová prohra bolí i po dvaceti letech... rajská hudba pro moje uši). A nikdo mi nevymluví, že tenhle turnaj, nejlepší v historii hokejové i olympijské, byl napsán tím nejlepším dramatikem- vyřadit postupně nejsilnější týmy- USA, Kanada a Rusko, čtvrtfinálový proslov o první přestávce, semifinálové nájezdy, a finále, jenž rozhodne emigrant se jménem Svoboda, navíc proti prašivým Rusům? Priceless. Aneb každý Čech ví, co dělal v neděli 22. února 1998 po páté hodině ranní... (12.03.2018)