Örök tél

Boľševikmi zamlčiavaná história odsunu práceschopných síl na oslobodzovaných územiach do sovietskych táborov. Celé toto odsunové šialenstvo slúžilo v zásade pragmatickému cieľu - naštartovaniu a obnove sovietskej ekonomiky, ktorej zúfalo chýbala pracovná sila v dôsledku obrovských vojnových strát. Je veľmi potrebné a dobré, ak vznikajú filmy ako Večná zima, ukazujúce príťažlivou formou cez individuálne osudy, zvrhlosť fungovania celého mechanizmu. Príšerné pracovné, ubytovacie a najmä medicínske a vyživovacie podmienky, spoločne s neľútostne uplatňovanou vojenskou disciplínou zapríčinili hynutie importovanej pracovnej sily po tisíckach. Skolektivizovanému mysleniu boľševických kádrov to však nejako extra nevadilo. Osloboditelia a víťazi nad príšerným nacizmom jednoducho nie vždy priniesli len radosť a pohodu. Často mali víťazné opatrenia komunistického strihu podobu uplatnenia princípu kolektívnej viny - v tomto prípade to mali byť obyvatelia nemeckej národnosti. Nejako extra nevadí, že výsledok samotný nie je nejako novátorský a zapadá do rámca gulag filmov, pričom využíva prostriedky typické pre mainstreamovú americkú produkciu príbehových filmov, založených na skutočných udalostiach. Mimochodom, keď už som pri angloamerickej geografickej oblasti, veľmi dobré je záverečné titulkové upozornenie na to, že niekoľko státisícový odsun maďarského obyvateľstva sa dial s vedomím a súhlasom ako amerického tak anglického najvyššieho vedenia. Poznámka: Masové nečakané povojnové odsuny obyvateľstva zažilo aj povojnové Česko-Slovensko. Z východného Slovenska bolo odhadom odsunutých cca 20 000 obyvateľov, často úplne náhodne. Jediným kritériom bola ich pracovná schopnosť. Hodnoverne zdokumentovaných je dnes niečo cez 6000 prípadov odsunu. Téma bola aj literárne spracovaná. Niekdajší slovenský minister kultúry Dušan Slobodník o odsune a zážitkoch v ruskom pracovnom tábore napísal spomienkovú knihu Paragraf: polárny kruh. (21.10.2020)

„Proč bych neměla snít?“ - „Jinak zemřete.“ - „Sny nám dávají sílu, ne? Abychom vydrželi.“ - „Ne. Tady ne.“ V tomhle táboře totiž platí jiná pravidla… Aneb menšinoví němečtí obyvatelé prohrávajícího fašistického Maďarska začali sklízet to, co jim (nejen) jejich vláda zasela. A kukuřice to věru nebyla…Vcelku kvalitní záležitost. Sympatické Irén nemá divák problém naplno fandit, a přestože se film nezaobírá holocaustem, odvážení nahých mrtvol před zrovna dorazivšími pracovníky opravdu nevěstí nic dobrého. Smyslem života se stane co nejrychleji splnit denní normu, aby měl člověk alespoň min. šanci na trochu jídla a spánku. Film působí docela uvěřitelně až do 55. minuty (resp. scény, po které jsem odmítal uvěřit, že by Irén směla žít dál). Určité chvilkové rozezlení se ale u mě brzo začalo vytrácet, protože od momentu, kdy hlavní hrdinka změní přístup a snaží se řídit „pravidly“, dostane film nový náboj a začne zas naplno bavit. Samotný konec se dal víceméně čekat (přesto mi to bylo líto), celkově téhle (doslova) mrazivé podívané dávám slušné 4*. (19.01.2020)

Na tému Gulag asi najlepší alebo min. jeden z najlepších filmov aké som videl. Maďari naozaj zabodovali, film má úžasnú atmosféru, herecky výborne obsadené i zahrané. Záverečná scéna s naťahovaním diváka, či sa hlavným hrdinom podarí ísť spolu, je absolútne skvelá, jedna z tých nezabudnuteľných. Presne takto sa to dialo nielen v Maďarsku, ale aj u nás v Československu, myslím, že štatisticky o dosť viac na Slovensku ako v Čechách. Mám zopár kníh na túto tému a vždy si rád prečítam akúkoľvek. Osobne pracujem v stavebníctve a raz sa mi stalo, že ma oslovila jedna staršia pani, či by som jej nevymaľoval izbu. Popri práci sme sa nejako dostali k vojne (starších ľudí sa vždy pýtam ako bolo) a po dojímavých slzách z nej vyšlo, že po vojne prišli Rusi do Medzeva (pri Košiciach) a manžela jej bezdôvodne naložili do auta a už ho nikdy nevidela. V Medzeve, rovnako ako v tomto filme rovnako žije nemecká menšina takz. "švábi". Aj takéto príbehy píše život...Skvelý film. 100%. (31.10.2020)

V pracovných táboroch ci pred vojnou, počas vojny alebo po vojne to nikde nemali "na ružiach ustlané". Ani Japonci ani Nemci, ba ani Rusi v sa vo svojich gulagoch s nikým nemaznali. Tento film rozpráva o pracovnom tábore a živote žien Maďariek nemeckého (švábskeho) pôvodu v gulagu v ukrajinskom Donbase (mimochodom je to tá oblasť, ktorú ukrajinskí Rusi sa snažia odtrhnúť od Ukrajiny a vyhlásiť samostatnú republiku). Kruté až neľudské podmienky v tábore počas vojny, ale i po nej sužovali ženy z ktorých mnohé to veru nevydržali. V záverečných titulkoch filmu je poznámka, že do Maďarska sa zo 700 000 odvlečencov vrátilo len 400 000. Film bol veľmi dobre a neskutočne vierohodne natočený. (22.12.2019)

V roce 1944 bylo na rozkaz Stalina, s vědomím a souhlasem Churchilla a Roosevelta, odvedeno na nucené práce 700 tisíc maďarských mužů a žen. 300 tisíc z nich se už nikdy nevrátilo. Kdo se domů vrátil, nesměl o letech strávených v pracovním táboře nic říct. Ani vlastní rodině. A jako pocta těmto lidem byl natočen tento snímek, který nelidské utrpení vězňů záměrně odlehčuje dnes tolik populární romantickou linkou, jakou známe i z české kinematografie, viz 'Colette' (2013). Neinspirovali se takhle náhodou maďarští tvůrci právě tímto snímkem? Maďarský snímek, stejně jako náš zmíněný český, připomíná významný moment v národních dějinách, avšak nikoliv jako historické drama. Přímo se zaměřuje na lidský osud. Právě romantická linka navodí lepší pocit diváckého pohodlí k lepšímu uchopení stavu věci, čímž se zvyšuje lepší porozumění dané hrůzi minulosti. Příběh obsahuje spoustu detailů, velký důraz ke každé scéně a přirozeně málo dialogů, čímž se posiluje už tak silná atmosféra celého konceptu příběhu. Právě vizuální stránka navozuje napětí a zoufalství jedinců a vůbec není třeba dál něco vysvětlovat. Jedná se o silný snímek, který by si měli Maďaři připomínat hodně často. (08.02.2020)