Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyři zfilmované povídky největšího českého satirika Jaroslava Haška. "Polévka pro chudé děti" vypráví o tom, jak kníže Robert sám uvařil polévku pro chudé děti, "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" je historií obsazení místa obecního policajta, "Trampoty pana Tenkráta" ukazuji, jak podivné události vedou k sňatku a povýšení, "Vzpoura trestance Šejby" líčí vítězný boj trestance Šejby o knedlík za ministrováni při mši. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (40)

ripo

všechny recenze uživatele

Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952 ()

Bigrambo 

všechny recenze uživatele

Velmi zdařilé zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška, které jsou svým způsobem stále aktuální, protože nešvary dějící se v dobách Rakouska-Uherska se jen v mírně pozměněné formě dějí i dnes. V povídce "Polévka pro chudé děti" exceluje František Smolík v roli bohatého aristokrata, který přece jednou tu dobročinnost vykonat musí ****. Při povídce "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" jsem si hned vzpomněl na úplatkářské kauzy nejmenovaného hejtmana či nejmenovaného lobbisty *****. O povídce "Trampoty pana Tenkráta" platí v podstatě to samé, jen se nejedná o úplatek hmotný, ale „duševní“ – holt jedině něco za něco. Ladislava Peška mi bylo líto ****. A při poslední povídce "Vzpoura trestance Šejby" jsem si zase vzpomněl na nedávná „vyjednávání“ odborů hrozících stávkou ****. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju další adaptace jeho povídek: Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem nebo Podskalského Zvony pana Mlácena a Tři muži se žralokem. ()

Reklama

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Zpracováním nebo dějem žádná povídka vyloženě nevyniká, všechny čtyři jsou v tomto ohledu příjemně vyvážené. Třetí příběh se ovšem chlubí skvělým hereckým obsazením (jakmile Jaroslav Marvan a Zdeňka Baldová hrají manželskou dvojici, je to sázka na jistotu, no a k nim si ještě přidejte další neodolatelnou tragikomickou figurku Ladislava Peška) a ze čtvrtého přímo trčí výborný výkon úžasného Emana Fialy. Hašek by měl radost. ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Velmi dobrý přepis Haška na filmové plátno. Někdo si možná neuvědomuje, jak dokonalá satira na lidskou povahu to je. Povídka Trampoty pana Tenkráta je ale přece jenom drsná. Alespoň pro ty, kdo ví, že zde Ladislav Pešek hrál vlastně sám sebe, což pro něj muselo být bolestné. On sám byl kdysi fanatickou fanynkou donucen k uzavření manželství, ve kterém trpěl. Tady se jednalo o něco podobného. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Patrně nemá širší smysl polemizovat o Haškově literární nadproduktivitě, která se musela logicky odrazit i na kvalitě často improvizovaných a svým způsobem náhodně sesmolených textů, jimiž si zajišťoval existenční status. Na druhé straně je nutné přiznat Haškovým povídkám charakteristický rukopis, utvářený znechucujícím stanoviskem k rakousko-uherské monarchii, výborně karikující mentalitu měšťanské společnosti přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejíž banalitní a pletichářské tendence okupují v nemalém měřítku i současnost. Jak jinak si lze vysvětlit nadčasovou aktuálnost příhody nazvané Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, kde o pomyslném výběrovém řízení na místo venkovského policajta rozhodují úplatky, pokoutní intriky a vzájemné vlichocování, podobně jako se v povídce Polévka pro chudé děti pokouší degenerovaný šlechtic velkodušně vyhovět dobročinnému účelu, aniž by si uvědomoval směšnost celé, fiaskem zakončené situace. Nepominutelným a v rámci hrané tvorby padesátých let poměrně zásadním faktorem zůstává celková absence tzv. povídkových filmů, jejichž trend se v Československu v protikladu se světovou kinematografií začal objevovat až v poválečném období (prvním filmem tohoto typu byly Fričovy Čapkovy povídky). Samozřejmě, realizaci byla věnována nemalá pozornost vládnoucích špiček, které usilovaly o plnohodnotné naplnění Haškova úmrtního jubilea, ovšem o celkové absurdnosti nejlépe svědčí původní (a vzápětí jednohlasně odmítnutý) pracovní název Býval svět jako květ (v německy mluvících zemích byl film promítán pod názvem Gute Alte Zeiten / Staré dobré časy). Naprostého maxima dosáhly výkony plejády vynikajících hereckých osobností, kteří se v rámci svých miniaturních drobnokreseb vyšplhaly až na pomyslný herecký Olymp. Výborně odstíněné tu jsou jednotlivé typy klasického herectví; Smolíkův portrét dětinského knížepána nebo Fialova vězeňská kreace uzavírají mohutnou pyramidu, podpíranou zčásti Peškem, Marvanem, Vojtou, Pivcem, Plachým, Záhorským, Filipovským, Baldovou, Šejbalovou a dalšími. Připočteme-li k již jmenovaným veličinám jistě nemalý umělecký vklad tehdy mladého Oldřicha Lipského, vzhlíží k nám důstojný a dnes stěží překonatelný pomník Haškova génia, směřovaný svým nesmlouvavým satirickým tónem nejen k odkazu minulosti, ale především k úsvitu budoucnosti. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (1)

  • Film se měl původně jmenovat Býval svět jako květ, což se nelíbilo tehdejší komunistické schvalovací komisi, která nechtěla, aby snímek vyvolával dojem, že se v dřívějším Rakousku-Uhersku hezky žilo. (Landauer)

Reklama

Reklama