poster

Haškovy povídky ze starého mocnářství

Komedie / Historický / Povídkový

Československo, 1952, 80 min

  • Schlierkamp
    ****

    Československý film natočený podle povídek J. Haška. Každá ze čtyř povídek má dvacet minut a herci tak mohou v krátkém čase ukázat své umění a je vskutku co sledovat. Jednoznačně jako nejlepší hodnotím první povídku, v níž exceluje F. Smolík v roli dobrotivého knížete. Sledovat jeho kreace při ochutnávání jeho botové polívky, stejně tak i opilého J. Vojtu při servírování bylo skvělé. Druhou a poslední povídku považuji za podobně zábavné dílo, co se týče povídky, v níž vězeň E. Fiala sveřepě bojuje o knedlík za ministraci, jejímu hodnocení značně pomohl pohled na neobvykle rozjařenou inspekční komisi v závěru. Povídka o konkurzu na místního policajta, byla velmi dobrá, kromě tradičně výborného J. Pivce a V. Řepy mě pobavili uchazeči kostelník S. Neumann a pastýř V. Trégl. Trampoty pana Tenkráta mě však nemile překvapily, oproti zbývajícím povídkám u mě neobstojí, aspoň průměrnou úroveň zachraňoval J. Marvan v jeho klasické roli bouřlivého otce rodiny, L. Pešek i R. Hrušínský tentokrát zklamali. Celkově soubor povídek hodnotím velmi dobře, mnoho slavných herců se zde představilo v komické poloze ve vtipných povídkách českého satirika, navíc výjimečně ideologocky imunní snímek z počátku 50. let vždy potěší.(10.12.2014)

  • Šandík
    ***

    Na předloze je žel velmi znát, že ji Hašek psal vysloveně jenom jako "chlebovku" za niž dostane příslušný honorář. K tomu je navíc potřeba přidat ideologický náboj padesátých let, aby člověk pochopil proč je ten film tam slabý. Na druhou stranu zde zdánlivě paradoxně září řada skvělých herců. Vetchý děj jim totiž dal obrovskou možnost zcela volně improvizovat a projevit tak svůj komediální talent, což tento film tahá z šedého průměru. Lepší tři hvězdičky...(10.9.2006)

  • Marthos
    *****

    Patrně nemá širší smysl polemizovat o Haškově literární nadproduktivitě, která se musela logicky odrazit i na kvalitě často improvizovaných a svým způsobem náhodně sesmolených textů, jimiž si zajišťoval existenční status. Na druhé straně je nutné přiznat Haškovým povídkám charakteristický rukopis, utvářený znechucujícím stanoviskem k rakousko-uherské monarchii, výborně karikující mentalitu měšťanské společnosti přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejíž banalitní a pletichářské tendence okupují v nemalém měřítku i současnost. Jak jinak si lze vysvětlit nadčasovou aktuálnost příhody nazvané Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, kde o pomyslném výběrovém řízení na místo venkovského policajta rozhodují úplatky, pokoutní intriky a vzájemné vlichocování, podobně jako se v povídce Polévka pro chudé děti pokouší degenerovaný šlechtic velkodušně vyhovět dobročinnému účelu, aniž by si uvědomoval směšnost celé, fiaskem zakončené situace. Nepominutelným a v rámci hrané tvorby padesátých let poměrně zásadním faktorem zůstává celková absence tzv. povídkových filmů, jejichž trend se v Československu v protikladu se světovou kinematografií začal objevovat až v poválečném období (prvním filmem tohoto typu byly Fričovy Čapkovy povídky). Samozřejmě, realizaci byla věnována nemalá pozornost vládnoucích špiček, které usilovaly o plnohodnotné naplnění Haškova úmrtního jubilea, ovšem o celkové absurdnosti nejlépe svědčí původní (a vzápětí jednohlasně odmítnutý) pracovní název Býval svět jako květ (v německy mluvících zemích byl film promítán pod názvem Gute Alte Zeiten / Staré dobré časy). Naprostého maxima dosáhly výkony plejády vynikajících hereckých osobností, kteří se v rámci svých miniaturních drobnokreseb vyšplhaly až na pomyslný herecký Olymp. Výborně odstíněné tu jsou jednotlivé typy klasického herectví; Smolíkův portrét dětinského knížepána nebo Fialova vězeňská kreace uzavírají mohutnou pyramidu, podpíranou zčásti Peškem, Marvanem, Vojtou, Pivcem, Plachým, Záhorským, Filipovským, Baldovou, Šejbalovou a dalšími. Připočteme-li k již jmenovaným veličinám jistě nemalý umělecký vklad tehdy mladého Oldřicha Lipského, vzhlíží k nám důstojný a dnes stěží překonatelný pomník Haškova génia, směřovaný svým nesmlouvavým satirickým tónem nejen k odkazu minulosti, ale především k úsvitu budoucnosti.(9.10.2010)

  • ripo

    Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952(3.2.2008)

  • Mikino00
    ***

    Povídky dosti proměnlivé kvality, první dvě mi přišly natahované, založené na kratších povídkách, které ždímají. Ovšem od okamžiku, kdy se na scéně objeví ve třetí povídce Marvan, přichází pověstná Haškova vtipnost a s ní úsměvné příběhy, protože nejen Tenkrát, ale i knedlíkový příběh splňuje nejvyšší kritéria chytré zábavy.(23.11.2013)

  • - Film se měl původně jmenovat Býval svět jako květ, což se nelíbilo tehdejší komunistické schvalovací komisi, která nechtěla, aby snímek vyvolával dojem, že se v dřívějším Rakousku-Uhersku hezky žilo. (Landauer)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace