Haškovy povídky ze starého mocnářství

Velmi dobrý přepis Haška na filmové plátno. Někdo si možná neuvědomuje, jak dokonalá satira na lidskou povahu to je. Povídka Trampoty pana Tenkráta je ale přece jenom drsná. Alespoň pro ty, kdo ví, že zde Ladislav Pešek hrál vlastně sám sebe, což pro něj muselo být bolestné. On sám byl kdysi fanatickou fanynkou donucen k uzavření manželství, ve kterém trpěl. Tady se jednalo o něco podobného. (11.12.2006)

"Sníst to Oni milostivá paní, tak už určitě chcípli!" :D Miluju Haška!! Každá z povídek zde uvedená je totální nářez a každá trefně vystihuje charaktery postav a postaviček, navíc dokonale zahranými naší tehdejší hereckou elitou. Tohle je fakt palba co tam herci předvádějí! Nemá cenu je jmenovat, tady každý válí na sto dvacet procent! Doba je zachycena taky dokonale, myslím, že nic lepšího od Haška zfilmováno nebylo (snad jen s výjimkou Švejka). Tohle je zkrátka dokonalost! Haškologové musejí být nadšeni! Jedinou chybu spatřuji v tom, že to strašně rychle uteče a já bych chtěl víc, víc, víc! Čtyři povídky jsou málo. Zde jsou jejich názvy : Polévka pro chudé děti, Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, Trampoty pana Tenkráta, Vzpoura trestance Šejby. Moc rád bych se někdy v budoucnu dočkal filmu v restaurované verzi, nebo kdyby ho aspoň některá televize (např. ČT3) odvysílala v HD kvalitě. Zatím se tak ještě ani jednou nestalo. (01.10.2021)

Nikdo jiný tak perfektně nezachytil lidskou povahu jako Jaroslav Hašek. Jeho nejslavnější Švejk budiž příkladem. Ale nebyla to pouze tato postava. Jaroslav Hašek má na svědomí spoustu povídek, jejichž kouzlo je v mnohem kupodivu poplatné i dnes. Svým černým humorem, anarchismem, antimilitarismem, provokativními narážkami a téměř neznatelnými psychologicko,-filozofickými přesahy ve svém díle naprosto předčí očekávání. Myšlenky povídek a danou atmosféru se pokusili v roce 1952 zachytit filmaři a buď jak buď, povedlo se. Vyrobili povídkový film obsahující čtyři povídky, jejichž obsah a satirický nadhled by mohlo závidět i Divadlo Járy Cimrmana. A není to pouze zásluhou scenáristů Ivana Oswalda a Karla Feixe, kteří povídky výborně přepsali do filmového scénáře, či režiséra Miroslava Hubáčka, který naprosto věrně zachytil atmosféru všech povídek, ale hlavně všech herců, kteří pochopili charaktery svých postav a zcela podle představ Jaroslava Haška je zahráli. Tohle je filmové dílo, které se již nikdy nepodaří zopakovat. (27.03.2023)

Povídky dosti proměnlivé kvality, první dvě mi přišly natahované, založené na kratších povídkách, které ždímají. Ovšem od okamžiku, kdy se na scéně objeví ve třetí povídce Marvan, přichází pověstná Haškova vtipnost a s ní úsměvné příběhy, protože nejen Tenkrát, ale i knedlíkový příběh splňuje nejvyšší kritéria chytré zábavy. (23.11.2013)

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). (16.01.2016)