„Marečku, podejte mi pero!“

Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... (17.11.2006)

Dalsi z Lipskyho perfektnich komedii, tentokrat se navic mohl oprit o skvelej scenar Sveraka a Smoljaka. Plati tu vlastne to samy, co u dalsich Lipskyho filmu, takze skvelej pribeh, perfektni hlasky a suprovy herci, ze kterejch nejvic potesi Frantisek Kovarik, ten je naprosto genialni. Zkratka film, na kterej se da divat porad. (11.09.2007)

Jednoduchý a geniální nápad mistrů Smoljaka a Svěráka. Skoro dědečkové zasednou do školních škamen = pak je na mnoho legendárních scén, tvořících vlastně celý film, jistojistě zaděláno. Inteligentní legrace o dělnících v době normalizace, která snímkem ani na maličkou chviličku neprostupuje. -VY NEKOUŘÍTE? -NE...JÁ KDYŽ KOUŘÍM, TAK ZVRACÍM... (15.04.2003)

Jedna z nejlepších komedií, které se kdy urodili v rukou Svěráka a Smoljaka, i když fakt je, že každý film, který v jejich rukou vznikl, pokaždé stál za to. Nasmál jsem se, bavil se, pokaždé když jsem tento film viděl, a nic na tom nemění ten fakt, že když se na to podívám znova, opět se budu bavit a opět stejně jako dřív. Není, co bych tomuhle filmu vytkl. Když se stará garda vrací do školy, je to trochu nadsázka, ale s tím Svěrák se Smojlakem nemá nejmenší problém, a proto také nechali vzniknout parádním hláškám, kterým se pokaždé zasměju s radostí, a které často slýchávám kdekoliv a kdykoliv. Tento film u nás prostě zlidověl a tak to taky zůstane. Minimálně u mě rozhodně. (12.02.2005)

„Dej mu polívku. Víc si nezaslouží.“ Tu je snáď 100 geniálnych hlášok. Ak ich nie 100, tak ani jedna. Tony kultových hlášok („Střetneme se na cintoríne“) a dialógov ("Hliník!“ - „Hliník se odstěhoval do Humpolce.“ – „Ale to mě nezajíma, píšu mu nepřítomen.“), nezabudnuteľné nápady (Mlhovi pardon Plhovi rodičia), špičkové herecké výkony, ktoré však napriek istej karikatúre neprestali byť uveriteľnými ľuďmi (vtierka Hujer, dvojka Šlajs a Tuček, češtinár Hrbolek). Absolútne zaslúžená klasika televíznych obrazoviek, ktorá vždy zlepší náladu. Smoljak so Svěrákom bodujú. A skvelá Iva Janžurová k tomu: "Dobrý večer!" - "Večer." (01.01.2005)