Muž z prvního století

Mírně budovatelské sci-fi zapadajícího do dobového kontextu svou satirickou notou a budovatelským i dějinným optimismem. Film z přelomového období dvou dekád - nejen rastrem československé kinematografie toho nejhoršího a jednoho z nejlepších druhé poloviny 20. století. Na danou dobu ale překvapivě obstojný film... (27.08.2011)

"Po odumření státu, po historicky nevyhnutelném vítězství komunismu, nezkřiví již kapitalistické výrobní vztahy páteře lidí. V budoucím světě bude všechno správné, hrdé, důstojné, efektivní, plné lásky, tepla a vůbec rozumně zařízené. Z takových věcí, soudruhu Lipský, si legraci dělat nemůžete, na nich nelze nalézt nic směšného!" "Dobře soudruhu tajemníku, všechno zesměšnítelné a zesměšněné bude představovat maloměšťák Kopecký, sedlina buržoazních přežitků, imperialistický nohsled, melouchářský oportunista, příživnícký floutek a notorický flákač." +++++ A tak se Kopecký v prostředí těch nejnudnějších soudruhů patronů snažil a snažil, ale přes veškerý talent a nasazení sám na dělání srandy jen načtvrt stačil. Již nikdy se Lipský nevrátil do období splněných proroctví marxismu-leninismu. Dobře udělal. Točit komedii o něčem, z čeho si střílet NESMÍTE, nejde. +++++ Shovívavě nabídněme ještě dva možné výklady. Za prvé: "S odumřením státu odumře i humor, všechno ztratí jiskru. S komunismem zvítězí nekonečná nuda." Za druhé: "Kopecký představuje postavu dnešního socialismu. Ne kapitalismu, socialismu. Jaké kouzlo promění takové lidi za 500 let v dokonalé?" Indicie pro tato čtení se žel dovedně skrývají, příliš dovedně. (15.01.2019)

Zaměstnanec "strakonických raketáren" opravuje čalounění v raketě a je omylem vystřelen do vesmíru. Vrací se do budoucnosti (rok 508 po Sputniku), kde svými přízemně konzumními touhami přivádí v údiv své prapraprapotomky, žijící v socialismu ad absurdum. :-) Hovadinka, ale hezká. Práci s triky si poprvé vyzkoušel Vladimír Novotný, pozdější autor zrcadlových kejklů v Dívce na koštěti nebo Doktoru Mráčkovi, kostýmy poprvé navrhla Ester Krumbachová, hudbu složil slavný Zdeněk Liška... Koho ovšem v titulcích nenajdete, je Miloš Macourek. Před ním se už se scénářem potýkali čtyři lidé, Lipskému se to stále nechtělo točit, tak požádal MM, jehož vztah k bláznivým příběhům už byl dobře znám z diavdla Na Zábradlí a z animovaných filmů. Dodnes se Muž z prvního století neobjevuje ani v Macourkových filmografiích. Ale patří tam, je to začátek všeho, co přišlo potom. 60% (21.02.2006)

"Musíme se podívat na mapu, kde ležel Tuzex." Dříve, než zvítězil socialismus v Lucemburku, se lidé neměli rádi, povyšovali se nad druhé, záviděli si a práce je netěšila? To muselo být hrozné, ještěže tohle se naší civilizace netýká. Nicméně já jsem hrozně rád za to, že mi čalouník Josef vysvětlil tu dávnou minulost, ve které neměl rád rasisty, Židy a černochy. A ať je to, jak chce, tak mě dokáže muž z prvního století kdykoli pobavit, i když musím uznat, že mu v závěru dochází šťáva. (08.02.2017)

Velmi odvážné především tím, že tu byla demaskována pravá stránka dobové socialistické společnosti (Ústava z roku 1960 slavně proklamovala - aby se Novotný nepřetrh -, že proces budování socialismu byl zdárně ukončen, již neexistují vykořisťovalé, nastává proces odumírání práva a státu a nastupuje cesta ke opravdovému komunismu.) Se Západem naši "socialistickou" realitu pochopitelně srovnat nešlo, proto byla zvolena forma utopické budoucnosti, v níž jasně vyniklo, jak vypadá takový "socialistický" člověk, příslušník obrozené lidové demokracie. Demagogické - i když i ve své době dost dvojznačně vyznívající úlitby - pochopitelně rád odpustím. (01.12.2006)