Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lena60
    ****

    Vynikající experiment, kdy se před námi vyvíjí jeden lidský život od samotného konce(smrt) až k začátku(dětství). Stěžejním bodem filmu jsou dialogy, které díky tomu, že se odvíjí pozpátku, jsou poněkud absurdní, ale často taky velmi komické. Snímek náročný na pozornost, ale určitě stojí za to, během koukání ji udržet.(19.10.2008)

  • Aluska88
    *****

    Happy end je dokonalou ukázkou toho, že České komedie byly kdysi naprostou špičkou, která s přehledem válcovala všechny ostatní komedie z jiných zemí. I pozpátku:) Naše komediální skvosty z let dávno minulých mají své jedinečné české, nostalgické kouzlo a nedají se srovnávat, se spoustou těch současných, rádoby vtipných, trapných a vulgárních komedií. Ty těm dávným klasikám nesahají ani po paty. Originální a vtipné provedení, které ve mě vyvolávalo záchvaty smíchu. U většiny komedií se zasměju, pousměju, u některých se nesměju vůbec. U této jsem se chvílemi skutečně řezala smíchy, což se mi zatím podařilo u komedií "Světáci" a "Já, truchlivý bůh." Je jen velká škoda, že Happy End není v širokém diváckém podvědomí příliš znám.(15.9.2007)

  • Matty
    ****

    Podstatná část hraných filmů v rámci nepsané dohody s divákem respektuje jistá narativní pravidla. Následku předchází příčina, odpovědi otázka, konci začátek. Happy End si zažitá pravidla uzpůsobuje svému vlastnímu, reverzibilnímu světu. ___ Herní rámování celého filmu je v Happy Endu zpřítomněno již úvodními titulky. První slovem je „konec.“ Po něm následuje oznámení „Ústřední půjčovna filmů v Praze uvedla.“ Tradiční titulky jsou od jistého okamžiku vystřídány textem psaným zrcadlově a následně převráceným. V pozadí textu je po celou dobu jako puzzle skládán úvodní záběr filmu. Výsledný obraz, od trupu oddělená hlava Vladimíra Menšíka, nás následně šibalským mrknutím žádá o spoluúčast. Tvůrci si hrají a zároveň nás vybízejí, abychom se připojili. ___ Tím, že celou historku s parametry mordýřské balady posuzuje dle své převrácené logiky, ospravedlňuje Bedřich veškeré zločiny, jichž se dopustil. Jako vypravěč celého příběhu nepřipouští alternativní výklad, který by z něj učinil viníka. Jeho komentář de facto není v přímém rozporu s viděným, popírá však obecně platná měřítka pro to, co je považováno za přípustné a správné. Stává se tudíž Bedřich automaticky vypravěčem nespolehlivým, který překrucuje pravdu dle svých osobních zájmů? Anebo v rámci svého univerza mluví pravdu? ___ Rozbíjí-li formální hrátky narativní koherenci vyprávění, objekty v mizanscéně vycházejí srozumitelnosti děje a charakterizaci postav vstříc. Nápaditě si tvůrci hrají i se zvukovou stopou. Slova někdy nesmyslně popisují to, co slyšíme („cvak“), a plní tak stejnou funkci jako mezititulky v němém filmu, případně to, co vidíme („ruka“, „hlava“, „noha“), čím je podtržen atrakční charakter některých scén. Ve všech příkladech jde o odlišné použití zvuků, než k jakému svádí obecné zvyklosti – zvuk informace nesené obrazem nedoplňuje, ale zdvojuje. Tyto diskrepance vyvolávají komický efekt a přispívají k posuzování Happy Endu jako filmu, jehož řídicím principem je cílené převrácení logiky, na jakou jsme z běžných hraných filmů zvyklí. ___ Filmového média je prostřednictvím Happy Endu stejně jako v prvních letech kinematografu využíváno na způsob pouťové atrakce k pobavení široké veřejnosti. Několikrát dochází k pomyslnému zastavení toku vyprávění a k narušení narativní integrity, aby nám byly nabídnuty podněty atrakčního charakteru, vzbuzující údiv nebo úžas nad možnostmi filmového média (názorně zachycené rozčtvrcení manželky, několikaminutové vytahování koláčků z úst, vyskakování z vody). Navzdory přítomnosti jednoduchého příběhu Happy End místy připomíná pásmo atrakcí, z nichž své programy sestavovali první provozovatelé kin. Nároky kladené na příjemce audiovizuálního obsahu jsou nicméně nesrovnatelně vyšší než éře kinematografie atrakcí. Střídání narativního a atrakčního organizujícího principu znemožňuje vnímat viděné výhradně skrze stimulaci smyslů. Vzhledem ke zpětnému chodu musíme obrazy a zvuky také neustále vyhodnocovat, aktivně nad nimi přemýšlet. Obdobně se film nespokojuje s prvoplánovým komickým efektem. Obraz i diegetický zvuk nás nutí myslet pozpátku, Bedřichův monolog naopak odpovídá chronologickému chápání věcí. Neustále přepínání mezi těmito dvěma módy recepce a zpětné přiřazování point dříve vyřčenému je relativně náročné na pozornost. Neustálé vracení se k provedeným hereckým akcím a vyřčeným slovům však zároveň neznemožňuje sledovat komedii, jejíž humor je srozumitelný okamžitě. Happy Endv jistém smyslu funguje obousměrně. Happy End představuje ojedinělý počin nejenom v rámci československé kinematografie. Zaváděním vlastních pravidel a současnou neochotou jakákoliv pravidla dodržovat, jde o ojedinělé převedení dadaistické poetiky do filmu. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Steffa.(5.5.2015)

  • troufalka
    *****

    "Věděl jsem, že jakou si jí složím, takovou jí budu mít!"                                                                                                         Pro mě tam nechybělo nic. Rozlepování sáčku, odevzdávání menáže, aby měli všichni spravedlivě, nebožka Božka, poskládání snoubenky z jednotlivých dílů a prsten od pana ředitele!! Dokonalý start do života!!(21.9.2014)

  • gudaulin
    ****

    Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %.(22.11.2013)

  • - Celý film má sépiovú farbu obrazu pripomínajúcu staré fotografie na začiatku 20. storočia. (Raccoon.city)

  • - Dôkladnú prípravu si žiadalo mimoriadne náročné nakrúcanie filmu, ktoré sťažovali predovšetkým dialógy postáv. V prípade ojedinelých slov herci hovorili pred kamerou pospiatky. U rozsiahlych dialógov nezostávalo než tieto spôsobom odohrať aj celú fyzickú akciu. (Zdroj: cinepur.cz) (Raccoon.city)

  • - Film sa točil v lokalitách Praha-Nebušice, Břve a Hamr na Jezeře. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace