Nastala chyba při přehrávání videa.
  • SaNcHeZ_cz
    *****

    Trefné, zábavné a vyzývavé. Komedie Oldřicha Lipského v mnohém předběhla svou dobu a nestala se tak doceněnou jak by si zasloužila. Skvěle pojatý experiment s vynikajícím Menšíkem, který jen potvrzuje statut jednoho z nejlepších českých filmů a právoplatných členů zlatého fondu české kinematografie.(11.12.2010)

  • gudaulin
    ****

    Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %.(22.11.2013)

  • havLord
    ****

    Zvláštní film .. nemohu říct, že by se mi na něm všechno zamlouvalo, některý scény jsou dost podivný a ne vždy mi dávaly smysl, což je ale zároveň to, co mě na Happy endu asi nejvíc bavilo -- ta zmatečnost a absurdita v tom, jak lze vyložit Menšíkův voiceover v souvislosti s tim, co se děje v tý který scéně (: .. Nicméně závěrečná desetiminutovka ten guláš slušně uzavřela a taky doceňuju velmi suchý fóry typu dojení kojence, nebo topení avanta za aplaudu přihlížejících. Necelý čtyři puntiky.(16.1.2010)

  • kajda.l
    ***

    Okrádat zvířata není pěkné pane Ptáčku. A počínaje lachtaní scénou se mi ukázalo, že tvůrci přišli o zajímavé nápady a docházelo jen k prvoplánovým, místy nepříliš vtipným, návratům postav zpět na scénu. Vše stálo na teatrálnosti vražedných pokusů a opakovaných vtipech, samotné finále bylo krajně neuspokojivé. Šťastný konec? Jak pro koho... Marně jsem očekával nějakou hlubší a sofistikovanější kritiku hrdelního trestu. Český sebelítostivý humor mě prostě moc nebaví. A scény z jatek mi přišly nevkusné a zbytečné.(30.12.2016)

  • Matty
    ****

    Podstatná část hraných filmů v rámci nepsané dohody s divákem respektuje jistá narativní pravidla. Následku předchází příčina, odpovědi otázka, konci začátek. Happy End si zažitá pravidla uzpůsobuje svému vlastnímu, reverzibilnímu světu. ___ Herní rámování celého filmu je v Happy Endu zpřítomněno již úvodními titulky. První slovem je „konec.“ Po něm následuje oznámení „Ústřední půjčovna filmů v Praze uvedla.“ Tradiční titulky jsou od jistého okamžiku vystřídány textem psaným zrcadlově a následně převráceným. V pozadí textu je po celou dobu jako puzzle skládán úvodní záběr filmu. Výsledný obraz, od trupu oddělená hlava Vladimíra Menšíka, nás následně šibalským mrknutím žádá o spoluúčast. Tvůrci si hrají a zároveň nás vybízejí, abychom se připojili. ___ Tím, že celou historku s parametry mordýřské balady posuzuje dle své převrácené logiky, ospravedlňuje Bedřich veškeré zločiny, jichž se dopustil. Jako vypravěč celého příběhu nepřipouští alternativní výklad, který by z něj učinil viníka. Jeho komentář de facto není v přímém rozporu s viděným, popírá však obecně platná měřítka pro to, co je považováno za přípustné a správné. Stává se tudíž Bedřich automaticky vypravěčem nespolehlivým, který překrucuje pravdu dle svých osobních zájmů? Anebo v rámci svého univerza mluví pravdu? ___ Rozbíjí-li formální hrátky narativní koherenci vyprávění, objekty v mizanscéně vycházejí srozumitelnosti děje a charakterizaci postav vstříc. Nápaditě si tvůrci hrají i se zvukovou stopou. Slova někdy nesmyslně popisují to, co slyšíme („cvak“), a plní tak stejnou funkci jako mezititulky v němém filmu, případně to, co vidíme („ruka“, „hlava“, „noha“), čím je podtržen atrakční charakter některých scén. Ve všech příkladech jde o odlišné použití zvuků, než k jakému svádí obecné zvyklosti – zvuk informace nesené obrazem nedoplňuje, ale zdvojuje. Tyto diskrepance vyvolávají komický efekt a přispívají k posuzování Happy Endu jako filmu, jehož řídicím principem je cílené převrácení logiky, na jakou jsme z běžných hraných filmů zvyklí. ___ Filmového média je prostřednictvím Happy Endu stejně jako v prvních letech kinematografu využíváno na způsob pouťové atrakce k pobavení široké veřejnosti. Několikrát dochází k pomyslnému zastavení toku vyprávění a k narušení narativní integrity, aby nám byly nabídnuty podněty atrakčního charakteru, vzbuzující údiv nebo úžas nad možnostmi filmového média (názorně zachycené rozčtvrcení manželky, několikaminutové vytahování koláčků z úst, vyskakování z vody). Navzdory přítomnosti jednoduchého příběhu Happy End místy připomíná pásmo atrakcí, z nichž své programy sestavovali první provozovatelé kin. Nároky kladené na příjemce audiovizuálního obsahu jsou nicméně nesrovnatelně vyšší než éře kinematografie atrakcí. Střídání narativního a atrakčního organizujícího principu znemožňuje vnímat viděné výhradně skrze stimulaci smyslů. Vzhledem ke zpětnému chodu musíme obrazy a zvuky také neustále vyhodnocovat, aktivně nad nimi přemýšlet. Obdobně se film nespokojuje s prvoplánovým komickým efektem. Obraz i diegetický zvuk nás nutí myslet pozpátku, Bedřichův monolog naopak odpovídá chronologickému chápání věcí. Neustále přepínání mezi těmito dvěma módy recepce a zpětné přiřazování point dříve vyřčenému je relativně náročné na pozornost. Neustálé vracení se k provedeným hereckým akcím a vyřčeným slovům však zároveň neznemožňuje sledovat komedii, jejíž humor je srozumitelný okamžitě. Happy Endv jistém smyslu funguje obousměrně. Happy End představuje ojedinělý počin nejenom v rámci československé kinematografie. Zaváděním vlastních pravidel a současnou neochotou jakákoliv pravidla dodržovat, jde o ojedinělé převedení dadaistické poetiky do filmu. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Steffa.(5.5.2015)

  • - Snímka bola označená za najlepší film Medzinárodného týždňa fantastických filmov a hororov v Sitges 1969. (Raccoon.city)

  • - Tesne pred svadobnou scénou sa Bedřich (Vladimír Menšík) a Júlia (Jaroslava Obermaierová) zobudia s iným oblečením, než mali na sebe deň "po". (Marek1991)

  • - Poslednú klapku snímky si Jaroslava Obermaierová (Júlie) zobrala domov ako pamiatku na jej prvý film a dodnes ju má ako dekoráciu na stene svojho bytu. (Zdroj: prozeny.cz) (Raccoon.city)