poster

Takové krásné šaty

  • Velká Británie

    In Fabric

  • Slovensko

    Také krásne šaty

Horor / Komedie / Mysteriózní

Velká Británie, 2018, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Seabeast
    *****

    Petera Stricklanda je potřeba si dát do hledáčku. Zde přišel s úchvatným surrealistickým zážitkem, který se jen tak nevidí. Takové krásné šaty jsou totiž totální výmaz, který mě po celou dobu nepřestával fascinovat. Bizarní obraz, bizarní hudba, bizarní herci, bizarní... takřka všechno. Kdo by čekal, že hnacím motorem budou "šaty, co vraždí". Zní to vtipně a taky je místy film pěkně nadsazený, ale nepostrádá svoji vážnost a uměleckost. Nelze popřít, že se autor v několika scénách nechal inspirovat virálním mindfuckem I Feel Fantastic, který působí tak divně a děsivě a obdobně je tomu i zde. Takové krásné šaty jsou doslova hypnotickým, snově pojatým příběhem. A ona příběhová osa se dělí na dvě dějství. První s černošskou matkou mě bavila o něco více než s opravářem praček, ale propojujícím prvkem jsou vždy karmínové šaty a luxusní butik s prapodivnými zaměstnanci, který ukrývá mnoho tajemství. Musím vypětit, protože si takové hodnocení film plně zaslouží. Minimálně za tu perverzně okouzlující podívanou.(17.9.2019)

  • Vančura
    ***

    Pro mě osobně ještě nudnější než Pestrobarvec petrklíčový, respektive většinu těch výjevů, které se tam odehrávají, jsem sledoval dost nezúčastněně a prostě mě to nějak nebralo. Ve zmíněném Stricklandově starším filmu byl aspoň skvělý soundtrack a pěkné holky, ale tady koukat na tu starou černošku nebo na toho brýlatého hňupa, mi bylo dost nepříjemné, navíc mi vadilo, jak na ně v tom filmu byli všichni hrozně hnusní a dělali a říkali jim hrozné věci. Chápu, že Strickland tím něco konkrétního sleduje, ale mně prostě vadí na to koukat; navíc mě u tohoto filmu i dost irituje ta nekriticky opěvná anotace distributora, protože jsem silně alergický na tuhle filmařskou PR hantýrku operující s ohranými klišé jako "netrpělivě očekáván" či "hypnotický" - ukažte mi jedinýho člověka, který nemá nic lepšího na práci, než netrpělivě očekávat nějaký debilní film, nebo kterého nějaký film skutečně zhypnotizoval!(6.2.2020)

  • Filmmaniak
    **

    Umělecký brak, leč pořád brak. Vizuálně uhrančivá pocta osmdesátkovým béčkovým hororům o vraždících předmětech a italským giallo krvákům se i přes přítomnost několika pozoruhodných nápadů místy neskutečně vleče (dvě hodiny jsou vážně na tento typ filmu příliš, nějakých plus mínus 80 minut by bylo daleko schůdnějších) a celkově jde i kvůli triviálnímu příběhu, na nějž jsou následně navěšeny další nahodilé a nikam nevedoucí motivy, především o video-artovou retro přehlídku bizarních scén a momentů, které jsou sem tam natolik šílené a ujeté, že se jim zkrátka nedá nesmát (nebo alespoň kroutit hlavou, pochechtávat se a podivovat se, co se honí tomu Peteru Stricklandovi hlavou a na jakých drogách zrovna jel, když tohle vymýšlel).(4.7.2019)

  • Goldbeater
    ***

    Takový krásný bizár. Na výjevy z podivného světa Petera Stricklanda mě baví se dívat a rozhodně nemám nic proti téměř dvouhodinové délce, ale rozdělení do dvou různých oddílů mi moc nesedělo a docela mi to na poutavý zážitek pustilo studenou sprchu. Jinak ovšem panuje docela spokojenost a jsem nalákán na další Stricklandovy fantasmagorie.(19.1.2020)

  • Matty
    ***

    Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70%(17.7.2019)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 13. září 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (Stoka)