Nepředstavitelné

Až na tři čtyři wtf momenty spojené s činností Alexova otce, který by klidně mohl být angažován v hollywoodském akčním velkofilmu (dvacet takových by patrně ušetřilo práci švédské armádě a zahraniční invazi zastavilo samo), po zralé úvaze hodnotím snímek vysoko. Má nepopiratelnou atmosféru, pracuje s reálným scénářem vzniku válečného konfliktu v evropském prostoru 21. století a nemá ošizenou výpravu. Rafinovaně dávkuje informace, od popisu všední práce a lidských vztahů přes znepokojivé náznaky neznámé hrozby, aby posléze přešel v hektický boj o život. Disponuje i kvalitní kamerou, sugestivní temnou zvukovou stopou, režisér ví, co chce a jak toho dosáhnout. Pravda, otec je paranoidní magor (film konec konců dokazuje, že když jste paranoidní, rozhodně to neznamená, že po vás nejdou) a syn zakomplexovaný introvert, ale na první pohled těžko akceptovatelné hlavní postavy mi nepřekáží. Mainstreamová komerční filmařina by pochopitelně pracovala s hrdiny, které si snadno ztotožníte a zamilujete, ale tato sázka na outsidery jen vedle odvážného námětu zvýrazňuje netuctovost a nepředvídatelnost Danellova snímku. Mám přece jen připomínku k závěru filmu. Světová kinematografie obvykle řeší podobné simulace střetů ve stylu: v pátek nás napadli a dostali jsme nakládačku, v sobotu jsme odvrátili úder a splatili ztráty i s úroky, abychom v neděli chvatně zapojili elektřinu, obnovili televizní vysílání a večer usedli ke sledování oblíbené telenovely. Tady by to ale nefungovalo a znamenalo by to jen začátek velmi temného krvavého období. Celkový dojem: 85 %. (05.02.2022)

Jestli si Švédové za něco zaslouží pochvalu, tak jsou to efektní bouračky aut či vrtulníků a jistá měřítka snesou i nějaké ty přestřelky. Jenže všechno ostatní je špatně. Záměr přiblížit diváka co nejvíc postavám a nechávat ho společně s nimi v nevědomosti tady jistě vyšel, ale mě to občas strašně štvalo. Alespoň nějakou nápovědu bych uvítal. Nepovedly se ani osobní linky hlavního hrdiny. Pokud by se jednalo o rodinné a partnerské drama s katastrofou v pozadí, tak by to bylo OK, ale to by obě linie musely dostat větší prostor. No a nakonec mi lezl na nervy i Nordenrot v titulní roli, který buď čuměl jak vyoraná myš, nebo se tvářil jak kdyby mu uletěly včely. Zklamání. 30% (18.11.2018)

Těžko se to hodnotí, trochu nešťastné a nesourodé spojení rodinného / partnerského dramatu (který mne příliš nebavil) a katastrofického / válečného filmu (který mne naopak bavil dost). Navíc hlavní hrdina Alex byl opravdu nevšedně nesympatický a necharismatický, takže jsem k němu cestu hledal opravdu těžko. Geopoliticky je to ovšem naprosto mrazivé a reálné mene tekel! (16.11.2018)

Ojojoj! Když někdo náhodou zdejším satanžel většinovým, mentálně atrofovaným a neurovegetativně tolik komplikovaným homixovým funouškům vykloubí film z žánrových ramen, je zle. Tudíž toto chytře bizarní pyré, a chytře bizarním myslím přesný opak té právě tolik protěžované a přeceňované odporné, hloupé a perverzně přiteplené lysohlávkové smaženice Vybliju všechno, všude a najednou, končí v nezaslouženě v modrých číslech a LIVINGDEADKOVI dokonce zjevně způsobilo zánět plovacích blan. A ono asi není divu, když s palcem zabořeným v rozštěpu a s intelektuální výbavou na úrovni bakterie tetanu jdete do anotačně proklamovaného akčně - katastrofického napínače, a první hodinu musíte čumět na psychotýrání slizkého švédského retarda jeho zmrdce despotickým otcem. Psychotýrání sice parádní a dramaticky i odborně namakané, ale když já předtím přeslabikoval AK-ČŇÝ, na což jsem vyplýtval veškerou svoji míšní kapacitu, tak chci, kurva, AK-ČŇÝ, bo jinak jsem si místo toho mohl pustil třeba kovadlinu na nohu, nebo tak… A když na to AK-ČŇÝ ve druhé polovině přece jen dojde, a je to s minimálními prostředky AK-ČŇÝ opět skvělé, tísnivé a strhující, mám hlavu už tak hluboko zaraženou v prdeli, že vidím jen tmu. Opravdu svěží a příjemně divně originální kousek, který je nyní i docela aktuální, když už v roce 2018 hezky pranýřovitě predickoval, co by se dělo ve Švédsku, kdyby se car Vladimír vydal na sever místo na západ. Švédové by prostě okamžitě upadli do sluníčkového neomarxistického šoku, benevolentně lomili rukama, bezradně, avšak tolerantně! naráželi do nábytku z IKEA, polemizovali by, jestli si tu jejich rodnou hroudu ti Rusáci přeci jen náhodou nezaslouží, a pasivně levicově lkali, přičemž vlast by se vydala bránit pouze hrstka společensky vyšinutých, civilizačně nezhýčkaných nebolševických anomálií, autistů, zmrdů a jiných „charakterových hovad“. (25.05.2022)

Jednou za čas se prostě objeví dokonalej film, kterej dokáže prolínat všechny žánry, mísit ultimátní akci s romancí a do toho vyprávět příběh, kterej dává smysl. Letos se to povedlo ve Švédsku. Den blomstertid nu kommer je audiovizuální karneval, na kterej jsou všechny plátna kin malý. Intro napřed krásně načrtne hlavní postavy a vysvětlí jejich vztahy, abyste jim mohli fandit, až to bude třeba. A jakmile na to přijde, člověk je přilepenej k obrazovce a nestíhá, co se před nim děje. Tohle je soubor eye candy atrakcí, který přicházej každých pět minut a všechny téměř vyrážeji dech. Už dlouho jsem nezažil, abych si po skončení filmu pamatoval úplně všechny akční scény a chtěl je vidět znova. Jednozáběrová scéna na mostě, pády helikoptér, rvačka v elektrárně, finále v dešti. Všechno drží pohromadě zatraceně pevná režisérská ruka a nikdy nedojde na žádný přehnaný klišé nebo patos. Když se tady umírá, tak totálně nečekaně, nekompromisně a krvavě. A aby toho nebylo málo, má to asi nejlepší letošní soundtrack. Jako když smícháte Zimmerovo Interstellar a přidáte trochu Sigur Rós ... 10/10 (05.11.2018)