Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životní a profesní příběh významného českého herce.  Když se vysloví jméno Jana Skopečka, pravděpodobně se nám vybaví jeden z prvních českých televizních seriálů Tři chlapi v chalupě anebo celá plejáda dokonale zahraných komorníků. Ale také potutelný úsměv a veselé oči, ve kterých to jen hraje a které dávají tušit, že všechno je ještě trochu jinak. Humor je také jedním z nejsilnějších receptů pana Skopečka, jak si udržet přes různé nepřízně osudu duševní i fyzickou svěžest. Většinu svého hereckého života působil v libeňském divadle, které se dnes jmenuje Divadlo pod Palmovkou.
To bylo filmových a televizních rolí! Horko těžko spočítat. Tou první redaktor ve filmu Únos (1952). Z dalších třeba dělník v Botostroji (1954), lékař posudkové komise v Dobrém vojáku švejkovi (1956), pak jako hospodský, tajný, pacient, strážný, muž s puškou, konstruktér, četník, popelář... už ze samotného výčtu je jasné, že to byly role menší, někdy dokonce hodně malé, ale do filmografie se samozřejmě počítají. Těch rolí i roliček je ke stodvaceti, pěkná porce... je dobré připomenout třeba ještě pohádky (jedna z posledních Peklo s princeznou), výtečné filmy Dobří holubi se vracejí, Signum laudis, Fandy ó fandy, Marečku podejte mi pero!, seriály Byl jednou jeden dům, Sňatky z rozumu, Život na zámku... ale jen jedna role byla opravdu hlavní, nebo jedna z hlavních, totiž Vašek Potůček v legendárním televizním seriálu Tři chlapi v chalupě (1953).
Jan Skopeček se narodil v roce 1925 v Litoměřicích, za německé okupace žil v Praze a koketoval s herectvím, byl totálně nasazen v Německu, konec války kvůli židovskému původu prožil v koncentrácích Kleinstein a Osterode... Po květnu 1945 se už definitivně upsal Thálii. Hrál v Brně, v Přerově, v Jihlavě (tam potkal svou životní lásku a manželku Věru Tichánkovou). V Praze začínal v žižkovské Akropoli, poté spoluzakládal divadlo v Libni (1949), dnešní Divadlo pod Palmovkou. Kus vojny si odsloužil na Vinohradech v tehdejším Divadle československé armády, no a pak už hrál napořád, a stále ještě hraje, v Libni. Kromě herecké profese se občas věnoval také literatuře. Napsal půltucet divadelních her (například „Záhadu červeného pudru“) a několik rozhlasových dramatizací.
Jak to, že je stále veselý, svěží, nápaditý, vtipný, a že přes nejrůznější životní peripetie a občasné rány osudu si drží svou duševní i fyzickou svěžest a rovněž esprit a noblesu gentlemana, se pokouší zjistit jeho dlouholetá herecké kolegyně a kamarádka Kateřina Macháčková. Právě ona jako jedna z mála ví snad nejlépe, jaký Honza Skopeček je. Proto se ujala role scenáristky a průvodkyně dalšího pokračování televizního cyklu Neobyčejné životy. V dokumentu, který ještě připravili dramaturg Ondřej Šrámek a režisér Václav Křístek, vystupují Věra Tichánková, Lubomír Lipský, režisér František Filip a šéf Divadla Pod Palmovkou Petr Kracík.
V Litoměřicích hledají Macháčková a Skopeček Janův rodný dům a také místo, kde pravidelně pobývaly cirkusy nebo kde hrávalo vojenské loutkové divadlo. Prahu doprovázejí vzpomínky na první herecké pokusy, na německou okupaci a posléze pobyt v koncentrácích. Kamera nahlédne samozřejmě do divadelních kaváren, ve Vršovicích se podívá do bytu Jana Skopečka a Věry Tichánkové, ale také na slávistický stadion, protože Jan je dlouholetým fandou „sešívaných“. Divák vícekrát navštíví divadelní zákulisí a poodhalí „genius loci“ šatny Jana Skopečka. Ale hlavně se hodně povídá, vypráví, glosuje... Dialogy jsou rozmanité, rytmické, zajímavé a hodně vtipné. Ostatně, životním krédem Jana Skopečka je jeho vlastní výrok... „Vesele za všech okolností.“ (Česká televize)

(více)

Reklama

Reklama