Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Těžko říct, co je po tolika letech a omílání dokola nácků a komoušků otravnější. Tady se "naštěstí" vyskuje vše, k tomu pár děvek všech vyznání a to vše zamíchaný dohromady s historií jedný barabizny. Drama se nevyskuje, příběh neexistuje a výsledkem je tak jen nudná změť patetickejch výjevů a scének na řemeslný úrovni tý nejdementjší televizní inscenace. ()
Ševčíkův snímek Skleněný pokoj, který byl inspirován stejnojmenným románem britského spisovatele Simona Mawera, má nesporné klady, mezi něž patří především výborná hudba, krásná kamera či slušné kostýmy a masky. Pokud však chybí kvalitní scénář, ani tohle všechno nemůže pomoct, aby vznikl opravdu dobrý film. Samotný námět přitom skýtá poměrně velký potenciál. (45%) ()
Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). ()
Film plný nezvládnutých výpůjček, dívání se na něj přechází z lhostejnosti k podrážděnosti, a od podrážděnosti k úsměvu, při kterým se odchází z kina, mnohdy předčasně. A tak si to sečtěme (alespoň do první třetiny): lesbická láska 13%, nevěra 17%, vila Tugendhat 42%, točení a přehrávání šotu z tehdejší kamery 9%, dětičky hrající badminton přes neuvěřitelně vysokou síť 6%, tragické dějinné pozadí 13%. A máme tu 100% fim. Ale čeho? Tosim** hned v prvním příspěvku říká "uměníčka" - tak ho nechme přitom. ()
Tak toto sa mi bude písať ťažko. Väčšinou na české filmy s manželkou do kina nechodíme. Postupne sme akosi nadobudli pocit, že Česká kinematografia už nemá to svoje staré čaro a nevie vykúzliť žiadny reálne dobrý film. Občas to oľutujem, no väčšinou keď si filmy potom pozriem doma, tak som rád, že som nedal filmu peniaze. Tentokrát sme však urobili výnimku a na "Skleněný Pokoj" sme sa do kina pozrieť išli. A toto je pre mňa teda skutočne veľké sklamanie, na ktoré tak skoro asi nezabudnem. Tento film nemá dokopy jedinú postavu, o ktorú by som sa zaujímal, má veľmi plytkú a nezaujímavú hlavnú dejovú líniu a je tu veľké množstvo možných zaujímavých odbočiek, kde film ani jednu nevie rozobrať poriadne a sústrediť sa na ňu. Okrem toho mi to príde tak neskutočne rozbité skutočnosťou, že sa dostaneme cez obdobie prvého Československa do obdobia nacizmu, potom do obdobia po vojne a končíme až v auguste 1968. Nič nie je poriadne rozobraté, na nič sa film poriadne nesústredí a jednotlivé momentky vyznievajú absolútne do prázdna. Hoffmann tu toho moc nepredvedie. Je ho tu málo a skoro nemá ani čo povedať. Karel Roden je tu dobrý, ale tiež je ho tu málo. Alexandra Borbély hrá postavu, ktorá môže niečo priniesť, no nevieme o nej dokopy absolútne nič. A mohol by som pokračovať. Film sa nevie absolútne na nič poriadne sústrediť a miesto toho sledujeme príbeh dvoch kamarátiek, ktoré prepadnú zakázanej láske, ktorú im máme dokopy uveriť po dvoch scénkach, ktoré vôbec nepôsobia tak skutočne, aby som tomu dokázal vôbec fandiť, alebo bol aspoň zvedavý. Prvá tretina filmu je celkom okey, potom je to už všetko absolútna nuda a strata času. Viac by som sa chcel venovať tomu obrovskému domu, nechať filmu viac priestoru v tom období prvej republiky, išiel viac do hĺbky a pomaly to rozvinul. Takto človek z filmu odíde a nemá z neho absolútne nič. Hudba je príjemná a kamera je tiež dobrá, ale ak váš príbeh nedokáže absolútne zaháknuť a pôsobí viac ako umelecké dielo, na ktoré je síce pekné sa pozerať ale nič z neho nemáme, tak je to škoda. Najlepšia časť filmu je asi posledná minúta kde sledujeme dotyk slnka s krásnou onyxovou stenou ako srdce domu. Zvyšok mi skutočne nič nepridal. Sorry. Hodnotenie: D+ ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Kniha spisovatele Simona Mawera, podle které vznikl scénář filmu, vyšla v roce 2009 pod názvem „The Glass Room“ a ve stejném roce pak český překlad jako „Skleněný pokoj“. Román je fikce, v knize se píše, že všechny postavy románu jsou smyšlené, přesto se část rodiny Hammer-Tugendhat ohradila proti románu a zdálo se jim vyprávění skandální a nepravdivé. (sator)
- V originále knihy „Skleněný pokoj“ Simona Mawera používá autor pro Brno označení „Město“. (Robur888)
- Uvedení filmu Skleněný pokoj doprovázela výstava filmových kostýmů Kataríny Štrbové Bielikové, která byla umístěna v prostorách vily Tugendhat v Brně. [Zdroj: super.cz] (Duoscop)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Reklama