Skleněný pokoj

Vám se to nelíbilo? To je škoda. Mně se Skleněný pokoj líbil moc. Je pravda, že předlohu jsem nečetla, takže v tomto kontextu nemohu soudit, ale jinak jsem spokojená. Miluji kameru Martina Štrby, okouzlila mě výprava, kostýmy, hudba, obsazení, herecké výkony, příběh rovněž. Nepohoršovalo mě zdánlivě pomalé tempo, ani velké posuny v čase... Je pravda, že film bych asi nedoporučila každému, chápu, že lidé mívají zálibu v jiném typu filmů, ale sama za sebe říkám, že se jedná o velmi krásný film. Jediná výtka, taková prkotina, poslední, doslova překrásný záběr bych nechala aspoň o deset vteřin delší. Rychlé utnutí mi vadilo, přestože tuším úmysl. Za to je ta srážka. Však nevylučuji, že hodnocení časem zvednu na plnou palbu. (17.03.2019)

Knihu jsem nečetl a tak nepolíben ničím, jen znalostí toho o jaký objekt s jedná jsem se včera podíval na tento film. Už od prvních záběrů mne zaujala hudba a nádherná až Malickovská kamera dávající důraz na detaily. Obě seveřanky mi svými obličeji zprvu nějak nevyhovovaly a chvilku mi trvalo, než mi jejich obličeje sedly. Film ve fiktivní rovině pojednává o samotném vzniku vily i o jejích obyvatelích napříč divokým dvacátým stoletím. Našim československým dvacátým stoletím. Stoletím první republiky (idealizované, protože ne každý byl pan továrník a bydlel ve vile), stoletím nacismu a druhé světové války, stoletím poválečných zmatků, stoletím nástupem komunismu, brutálními padesátými léty a uvolněným nádechem v letech šedesátých, stoletím ruské okupace v roce 1968 ... Stoletím, kdy se v zámcích chovali vepři, skladovala zemědělská technika a kdy se nechaly zchátrat objekty nedozírné umělecké hodnoty. Vila Tugendhat toto století naštěstí přežila, byť i ona si prošla tím vším a leckdy měla namále. Co říci k příběhu a samotným lidem ať už skutečným či filmovým? Myslím, že přes všechna příkoří dopadli ještě dobře. Ne každý měl možnost prchnout před hnědým morem a dočkat válku v pohodlí neutrální země. Většina našich Židů skončila v Terezíně a pak kdesi v Polsku, kde končily železniční tratě u vysokých komínů krematorií. Ani pro ty šťastné to ovšem nic nemění na bolesti s jako dotyční vzpomínali na vysněný dům tam za hranicí z ostnatého drátu a jak musel bolet návrat při deroucích se vzpomínkách na ty slunečné dny pohody před válkou, než se všechno zhroutilo. Vyprávění příběhu samotného mi úplně nesedlo. Jsou tam necitlivé střihy mezi jednotlivými klíčovými etapami děje tak jak šly dějinné události. Jako by někdo vyprávěl své dávné vzpomínky a pamatoval si jen významné úseky, vyhrocené okamžiky... Sledujeme hrdinku jak je schovaná před ,,osvobozujícími'' Rudoarmějci ve skříni a střih, jsme v padesátých letech... Jenže tenhle film je spíše o pocitech. Není to rodinná sága ani historický film... Je zvláštně melancholický, lehce smutný a zase mně u něj napadlo jak se tenkrát ve třicátých letech mohlo žít krásně kdyby se v Německu nedostal k moci ten knírkatý malíř. A jak se nám mohlo žít krásně dál, bez války, komunismu, morálního úpadku národa... Vila Tugendhat byla nákladně zrekonstruována a dnes se skví zase ve své téměř původní kráse. Morální stav tohoto národa se ani po 30 letech svobody doposud zrekonstruovat a obnovit nepodařilo... Dávám za 4 výkresy Me - 262 a divím se podhodnocení tohoto zajímavého filmu. * * * * * (27.11.2019)

Najchladnejší film široko ďaleko. Ten chlad som očakával už len preto, ako samotná funkcionalistická vila pôsobí. Ale ako to ide dokopy s postavami, ktoré prežívajú príbehy vášne, inými slovami každý spí s každým, ak tú vášeň nikde necítiť. Na sex ale zabudnite, ten je tu vyslovene smiešny. No a vzhľadom na ten extrémny dôraz na štylistiku nemôže fungovať ani finále, kde sme mali všetci v kinách hromadne plakať. Ale predpokladám, že polovica publika vtedy už spala. No a otravná vlezlá hudba situáciu ešte zhoršuje. Ak si chcete Carice užiť vo filme z druhej svetovej vojny, pozrite si omnoho záživnejšiu Čiernu knihu. Som presvedčený, že Ševčík nakrútil film presne tak, ako chcel, len rozprávanie príbehov vážne jeho silná stránka nie je. Tretia hviezda čisto za to, že som bol pred pár rokmi na prehliadke vily a navyše som sa tam skvelo najedol. Ale ani to nepomohlo k tomu, aby som si film užil. 50% (17.05.2020)

Vilu Tugendhat v Brně jsem dosud neměl příležitost navštívit, nicméně jako stavba z pohledu zvenčí mne vůbec neuchvátila. S filmem o osudech několika lidí, v jejichž životě tento "Skleněný pokoj" hrál významnou roli, to nakonec nebylo výrazně lepší. Filmu nelze upřít krásnou vizuální stránku, nápad vyprávět osudy postav na pozadí historie v několika dekádách se mi velice zamlouvá a vyprávění probíhalo osobitou formou. Zatímco jiné domácí filmy z poslední doby, zasazené do historického času, se snaží vyprávět s dokumentární přesností, uvádět pomalu v každé druhé scéně přesný datum, Ševčík sází spíše na záměr udělat silnou pocitovou záležitost, spoléhá na náročnějšího diváka. Celkem se mi zamlouvalo, že jsem bližší období, ve kterém se děj právě odehrával, mohl leckdy uhodnout na základě různých indicí (postavy pracovníků z StB, hudba ve stylu rock'n'rollu bigbeatu, hláška o "Rusácích" a pod.). Přesto mne ten příběh nijak více nedokázal oslovit, měl jsem občas pocit, že forma zvítězila nad obsahem. Pomalé a dlouhé scény střídaly pro změnu velmi rychlé skoky v čase a rozehrané vztahy v útržcích působily na mne chladně. 55% (20.05.2020)

Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). (25.03.2019)