Arthdalská kronika

S blížícím se koncem seriálu mi došlo, že slušně vykradli řeckou mythologii a tou brutalitou i krapet hry o trůny. Tagon jako drsný Zeus, Taealha jako Hera a Eunsum jako nešťastný polobůh Herkules, kterému stejně jako Eunsumovi házeli klacky pod nohy. Tanyu bych viděl jako Athénu nebo Artemis a takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. Jinak jsem rád, že Korejci zkusily plavání v jiném rybníčku než doteď. Oceňuji kostýmy a masky, které v seriálu vidíme, ale na rekvizitách mečů a sekyr by měli trochu zapracovat. Příběh byl dobrý, ale někdy až neskutečně zdlouhavé pasáže některých mini příběhů hlavně uprostřed seriálu už nudili. Celkově bych pochválil odvahu tvůrců, že se do něčeho takového pustili a přeji jim, aby to případnou druhou sérií zdokonalily a výrazně nepokazili. (31.10.2019)

Trailer https://m.youtube.com/watch?v=etY96gAW0bA Má to dost slabších míst, ale současně je zajímavé, že se Korejci do něčeho podobného pustili. Nadechli se k rozsahu nad jejich kapacity, ale mnohé dílčí věci zvládli dobře. Příběh mohl být lépe zpracován, ale celková myšlenka s Neanthalci a jejich míšenci je dost cool. Pokus vytvářet nelidské jazyky nedopadl zle. Některé přístupy byly až směšné, ale při pohledu na vizuální celek nelze nevyjádřit uznání za pokus. Jsem zvědavý, jestli série bude pokračovat. Taealha byla dost sexy, její vývoj byl zajímavý a pokud bych mohl poprosit, tak trochu víc té zajímavé vůdkyně klanu Momo (obecně je v tomto seriálu spousta koukatelných ženských postav - vzhledově je zajímavá například zde v hercích neuvedená Elena An https://www.idntimes.com/hype/entertainment/trisnaynt/potret-elena-an-pemeran-nunbyeol-di-arthdal-chronicles-c1c2/full). (24.09.2019)

Príjemné oživenie, ktoré prichádza do nášho európskeho fantasy priestoru. Určite by som ho neporovnávala s GOT a už vôbec nesúhlasím s tvrdením, že z neho Arthdalské kroniky čerpajú. Znenávidené rody tu boli odnepamäti dávno pred Trónmi a sú motívom snáď v každej druhej veľkej ságe. Atrhdal prináša aj úplne nové motívy a zaujímavý dej s hrdinami, ktorí ma chytili za srdce. Občas mi prišla úsmevná tá teatrálnosť a doslovnosť, najmä pri monológoch postáv, ale keď som si zvykla na trochu odlišný štýl rozprávania, nevyrušilo ma nič. Celkom sa teším na pokračovanie, ktoré, dúfam, príde.. (12.02.2020)

Ano. Přiznejme si to - první dvě epizody se musí přetrpět, ale když to vydržíte, čeká vás podívaná jako už dlouho ne. Na korejských dramatech mám ráda hned několik věcí: způsob, jakým Korejci zobrazují city, zejména lásku, je možná až dětsky naivní, ale právě to je romantika (někdy se čeká 16 epizod na jeden letmý polibek, opravdu tam spolu neskočí do postele po prvním rande), politika a intriky nejen, že jsou scénáristicky vybroušené, ale dávají hlavu a patu, mezilidské vztahy mnohdy musíte vyčíst z pohledů a náznaků, přestože hýbou dokonale dějem a pak - nádherná příroda, věrné kostýmy, majestátní výprava... (15.07.2021)

Moje první dojmy z Arthdalské kroniky, když jsem si jí pustil poprvé, nebyly úplně dle mého očekávání a po polovině prvního dílu jsem jí na pár měsíců odložil, že možná někdy. Nutno ale říci, že nejsem konzument korejské tvorby a snímky s této části světa, které jsem shlédnul by jsem spočítal pravděpodobně rychlosti blesku. Protože mám ale potřebu vždy dokončit to s čím jsem začal a také pro velmi kladná hodnocení kroniky, jsem tomu dal druhou šanci. A pak se to stalo. Zažil jsem něco, co jsem opravdu nečekal! Trochu mě děsila stopáž jednotlivých epizod. Téměř 80min. na díl je opravdu hodně a při počtu osmnácti dílu, uff. První dva díly jsou v podstatě seznamovací a troufám si říci, že také nejslabší. Zprvu se mi to vše zdálo tak nějak přeemontované. Herecké projevy tlačené až na hranu a vůbec tak nějak jiné. Rychle mi ale docházelo, jak realistické to ve své podstatě je. Musel jsem se jen oprostit od západního a zde přirozeného hereckého projevu. A ono to fungovalo. Ona emotivní přímočarost mě dokonce okouzlila. Od třetího dílu už se děj pořádně rozjíždí, zamotává a začíná spanilá jízda. Nejsem schopen hodnotit jednotlivé herecké projevy, protože herce vůbec neznám a ani nevím, jestli bych je hodnotit chtěl. Ono to všechno totiž funguje jak má. Hra s emocemi mě doslova drtila. V jednu chvíli jsem se radoval, abych za pár minut zaraženě zíral na nečekané zvraty, nebo se slzou v oku prožíval brutalitu, která je zde dávkovaná v notné míře a způsobem, který je tak neuvěřitelně uvěřitelný. Nejde o přímočarou ukázku bezhlavé řežby, nebo rozsekaných těl. Mnohdy jen viditelné máchnutí mečem nad plačícím dítětem, panickou hrůzu v očích přihlížejících, hysterický pláč a bolest ve výrazu a mé podvědomí již pracovalo na plné obrátky. Takových scén a situací je zde nepřeberné množství. Radost, smutek, nenávist, radost, smutek. Některé postavy nenávidíte, aby jste po chvíli změnily názor v pochopení chování a začali soucítit, načež se utvrdíte v nenávisti, nebo naopak. Vývoj postav je nádherný, promyšlený. Lokace jsou překrásné a nemám pocit, že by se zde na něčem šetřilo. Opak mi přijde pravdou. A v neposlední řadě i souboje jsou realisticky přidržené u země. Nikdo zde nelétá a ani nekosí stovky válečníků svým bronzovým mečem. Dá se polemizovat, nakolik by jedna, byť cvičená, žena s dýkou obstála proti osmi strážným s meči. Ale to nějak patří ke koloritu. Jednodušeji řečeno, Arthdalská kronika je pro mě neuvěřitelným překvapením. Příběhově krásná, hudebně brilantní, soundtrack je zde více než jen kulisou. Nádherně rezonuje a dotváří atmosféru. Je součástí emotivní linky, tak jako přítomných rituálu a atmosferických nálad. Herecky čistá a příjemná. Možná jsem se právě stal fanouškem korejské tvorby v originálním znění. Už koukám po dalším seriálu. Uvidíme. Arthdalská kronika se ale právem vyšplhala na piedestal mého top žebříčku. (05.03.2020)