poster

Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

  • Česko

    Surovost života a cynismus fantazie Vratislava Effenbergera

    (pracovní název)
  • anglický

    Vratislav Effenberger or Black Shark Hunting

    (festivalový název)

Dokumentární / Drama

Česko, 2018, 85 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    **

    Potenciál a ambice byly o tolik výš, že nedám ty smířlivé tři hvězdy. Nedokážu se vymanit tomu, jak moc normální ten film je, jak analogicky přímočaře přistupuje ke každé výzvě a uchopuje ji tím nejkonzervativnějším způsobem. Je to strašně strnulé, jakoby bez fantazie. Je to jako pozorovat na vesnickém divadle adaptaci nějaké Havlovy absurdní hry - parta nadšených důchodců a milých lidí simuluje, jak si představují subverzi. 5/10(8.11.2018)

  • zencitizen
    **

    Velké zklamání a zmařená příležitost. Film by chtěl být portrét Effenbergera jakožto nonkonformní a inspirativní osobnosti druhé vlny českého surrealismu, ale není ničím. Selhává po všech stránkách. Pro někoho, kdo nikdy neslyšel o Vratislavu Effenbergerovi jakožto tvůrci zcela výjimečného a nového pojetí surrealismu (tzv. kritika reality skrze důraz na konkrétní iracionalitu), bude film zcela nesrozumitelný a protivný. Dramaturgicky je tam špatně snad úplně všechno. Místo akcentu na osobnost Effenbergera se film spíš obsesivně zabývá jakousi meta-hrou, a to způsobem jak inscenovat Effenbergerovy pozoruhodné scénáře, které vyšly ve svazku Surovost života a cynismus fantasie. Kdyby se film jmenoval tak,možná by dával větší smysl. Režisér jakoby vůbec nevnímal, že nejzajímavější by bylo nechat proti sobě v konfrontaci zaznít vzpomínky autorů, kteří se podíleli na tvorbě okruhu UDS, a současných surrealistů, kteří ten Effenbergerův odkaz také nějak rozvíjejí. A ukázat, že byl VE inspirativní hned pro několik generací, byť v mnohém jinak a mnohdy i protikladně. Místo toho zapojuje do hry hloupé herce, kteří hrají v toporných inscenacích, ze kterých se ani nepozná, proč vlastně jsou ty scénáře tak zábavné a jasnozřivě popisují úpadkovou epochu po roce 48. Následně pak přihlížíme úmorným debatám o jiné knize Effenbergera - Republiku a varlata, kde si mimo jiné autor bere na paškál Palacha a Hepnarovou, ale divák vůbec netuší proč se proboha mluví o tomto. V čem je přínos toho záhadného Effenbergera? Film v sobě nemá elementární jasno o čem chce vlastně hovořit a Jařab je režisér bez fantazie. Jediné co má trochu smysl jsou archivy Ludvíka Švába a výpověď Effenbergerova syna Jakuba. Navíc začít jaksi pozpátku, aniž by se něco řeklo o českém surrealismu obecně o Nezvalovi, Teigovi, Štyrském - to prostě je proti smyslu surrealistické kontinuity.(15.11.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace