poster

Zloději

  • Japonsko

    Manbiki kazoku

  • Japonsko

    万引き家族

  • Slovensko

    Zlodeji

  • Nizozemsko

    Shoplifters

  • USA

    Shoplifters

  • Velká Británie

    Shoplifters

  • Nový Zéland

    Shoplifters

  • Austrálie

    Shoplifters

Drama

Japonsko, 2018, 121 min

Komentáře uživatelů k filmu (20)

  • Matty
    *****

    Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90%(21.9.2018)

  • Enšpígl
    ****

    Podobný, prožitkově nevtíravě silný vypravěcí filamřský styl už na plátnech moc nenarazíš o to větší nadšení pak mám z každého takového setkání.(23.10.2018)

  • Marigold
    *****

    V něčem se Koreeda vrací k temnější, sociálně realistické notě svých starších filmů, ale mistrovsky ji mixuje s vřelou melancholií Naši malé sestry a Po bouři. Shoplifters jsou brilantním prolnutím Jaký otec, takový syn a Nobody Knows. Film o tom, že láska mezi rodičem a dítětem není předurčená a rodina je, jako téměř každý sociální útvar, věcí společenské dohody (nebo jejího radikálního porušení). Precizně vystavěné, emocionálně uměřené, vrstevnaté a v něčem strašně skličující i plné naděje. Koreeda totiž ukazuje, že rozpad tradičních rodinných modelů nemusí znamenat konec. Ve světě inklinujícím k úplně jiným hodnotám se může vztah dospělých a dětí přerodit v něco docela jiného. Víc než co jiného jsou Shoplifters oslavou empatie a bezpodmínečné lásky nezávislé na genetických vazbách. Mistr na vrcholu.(17.5.2018)

  • DaViD´82
    ****

    Nepřiznané volné pokračování Jaký otec, takový syn. A jakkoli se Koreeda věnuje shodnému tématu, tak nahlíženo je na něj ze zcela jiné, o nic méně zajímavé a nezvyklé, perspektivy. Jak již je u něj dobrým zvykem, tak opět platí, že navzdory tématu, které k tomu vyloženě vybízí, je to prosto jakéhokoli patosu či citového vydírání. Nikoli však emocionálního dopadu. V současné světové kinematografii stěží najít "lidumilštější" snímky než jaké točí s železnou pravidelností právě Koreeda; veškeré jeho postavy jsou ve své nedokonalosti dokonalé a živoucí jako málo jiných. Má je všechny rád, žádnou neodsuzuje. A divák s ním.(4.10.2018)

  • Tsuki
    ****

    Film zaobírající se podobnou tématikou jako Soshite chichi ni naru (tedy zda pouto mezi cizími lidmi dokáže být stejně silné nebo dokonce silnější než rodinná vazba), avšak atmosférou je mnohem blíže Koreedovu staršímu snímku Dare mo shiranai (včetně hlavní dětské klučičí postavy, který jakoby z oka vypadl hlavní postavě právě v Dare mo shiranai). Jak je u Koreedy zvykem, mísí se zde veselé i smutné životní momenty, ale závěr zanechává spíš tu smutnější, lehce melancholickou pachuť. Zůstává toho mnoho nevyřčeného, zamlčeného, či lží překrouceného, ale pouze divák je schopný vidět ten celek se vším všudy... a na rozdíl od zbytku společnosti zobrazené ve filmu je schopný vidět všechny postavy bez předsudků a s vědomím, že dělali věci ze správných důvodů. Právě z toho vzniká ta závěrečná atmosféra, která má hodně blízko k tak oceňovanému Dare mo shiranai. Koreeda zkrátka opět udeřil hřebík na hlavičku. Celkově zajímavý náhled na jednu nestandardní rodinu z okraje společnosti, včetně několika výmluvných a bravurně vyvedených scén, které přirozeně a s citem ukazují jejich pospolitost, vzájemnou náklonnost a pochopení. Radost pohledět. ~(4,4)~(5.11.2018)

  • Slarque
    *****

    Neokázalý pohled na rodinu v dnešní moderní společnosti. Empatický film, jehož tvůrce ho ovšem má perfektně promyšlený a zcela pod kontrolou. Proto se spoustu informací dozvídáme postupně (vlastně až do úplného závěru), což nás nutí neustále přehodnocovat svůj postoj k jednotlivým postavám. Film, který mě přiměl přemýšlet nad tím, co všechno je špatně v mé rodině.(5.10.2018)

  • eLeR
    *****

    Niekedy sa vám viac lásky dostane od cudzích, ako od tých vlastných. Myslím, že som práve zhliadla doteraz najlepší Kore'edov film. Pre mňa určite. Skoro skutočný, veľmi prirodzený .. výborný.(27.9.2018)

  • Mulosz
    *****

    No hurá, Koreeda.(4.12.2018)

  • MikO_NR_1909
    ****

    Kore'eda možno nie je najinovatívnejším, ale vzácne miesi ľudovú úprimnosť, emócie a ťažké skúšky osudom. Je takým japonským Satyajit Rayom. Kladie dôraz na vyváženú psychologickú zložku aspektom prítomného momentu prežívania a spracovávania podnetov a je nekompromisný v dôsledkových rozuzleniach príčinnosti týchto sporov. Filmu dominuje minimalistický formalizmus, ale mimoriadne citlivo ho rozvetvuje do ďaleko dôslednejších detailov. Medziľudské väzby poníma ako istý ekvivalent bližšie nešpecifikovaného pocitu bezpečia napriek zlej sociálnej situácii, ale nevyvoláva v divákovi lacný efekt spolupatričnosti nižšej triedy "bojujúcej" o svoje šťastie. Ono to nie je vykalkulovaný efekt, ale proces širokospektrálneho pochopenia situácie. A to je dôležité vo filmoch, ktoré majú globálnu relevanciu.(30.9.2018)

  • Laxik
    ****

    Včera po projekci jsem byl ještě rozhodnutý, že dám plnou. Při psaní recenze jsem si tím už tak jistý nebyl a nakonec tedy jen 80 %, ale rozhodně Zloděje doporučuju, i když to ani náhodou není film pro masy. Více zde.(12.10.2018)

  • Mkqp
    *****

    PAN Koreeda je v mých očích bůh pro přirozená dramata. Zloději jsou další z mnoha jeho skvělých děl, na které se příjemně kouká, nenudí a mnoho scén v sobě ukrývá úžasné city, nad nimiž jen žasnu. Jednou z nich je např. komunikace mezi maličkou Rin a její novou mamčou, která ji vypráví o tom, že není její chyba, když jí pravá máma ubližuje. V těchto scénách jim prostě vše věříte. Hercům se nedá co vytknout, protože z nich Koreeda opět udělal žijící lidi a ne jen postavy v nějakém filmu. Za mě absolutní spokojenost a doporučuji všem kdo dramatům ze života holdují.(16.12.2018)

  • silentname
    ****

    "Shoplifters" je pre mňa v jadre dobrým filmom. No súčasne mám pocit, že je to film, ktorý má bavil a nebavil súčasne. Ako to najlepšie vysvetliť? Miestami ma film trošku nudil svojim tempom, no súčasne som mal pocit, že som chcel týchto ľudí sledovať od začiatku do konca. Bol som zvedavý, kam sa film posunie, chcel som ich poznať a súčasne som mal pocit, že napriek všetkému kým sú, tak sú to v jadre šťastná rodina, kde srdce má svoje miesto. A mám pocit, že viacerí robili nesprávne rozhodnutia zo správnych dôvodov. Pre mnohých ten pojem síce neexistuje a nemá žiadny reálny význam, no to sú moje pocity. Keď do ich sveta vstúpi malá Juri (alebo Džuri), tak som mal pocit, že urobili dobre. Je dobré predsa zobrať dievča, ktoré sa hrá na balkóne vo februári ľahko oblečená a určite jej musí byť zima. Ja osobne by som nemal to srdce nechať také dievča zmrznúť. No keď ju chcú vrátiť domov a počujeme hádku rodičov, tak rozhodnutie, ktoré vykoná Osamuva žena je nesprávne. Nie je správne predsa dievča nevrátiť jej pravým rodičom. Lenže čo si má myslieť o žene, ktorá svoje dievča bije, a ktorá sa rozčuľuje, že ju vlastne ani nikdy nechcela a len ju dostala zo svojho tela von? To sú otázky, ktoré skutočne zapracujú a dajú filmu filmu svoj dej. A potom je fakt zaujímavé, že zmiznutie Juri sa ukáže až o 2 mesiace. A neurobia to oni, ale príde na to sociálka. Čo si človek môže myslieť o takých rodičoch? Sú tu skvelé scénky, na ktoré budem ešte nejaký čas spomínať, no nemyslím si, že by som si film niekedy pozrel znovu. Je dosť pomalý, plynutie času vo filme mi často unikalo a plus sú tam tie vypočúvacie scénky na konci, ktoré skutočne nemám v týchto filmoch rád. Hodnotím pozitívne, no rozhodne mám pocit, že som sledoval skutočne život tejto rodiny, ich problémy a ich radosti. Takže v tomto musím film pochváliť. Málokedy človek nadobudne pocit, že nepozerá film, ale skutočných ľudí. Hodnotenie: B(10.10.2018)

  • Azrael515
    ****

    Velmi prijemny(?) film. Postupne davkovanie informacii pomaly dekonstruuje zprvu idealizovany pohlad na netypicku rodinnu jednotku. Motivy vsetkych zucastnenych su s odkryvanim novych skutocnosti vystavovane novym otazkam a divak je nuteny prehodnocovat svoj postoj k jednotlivcom i rodinnemu celku. Na zaver potesi/zamrzi mierne pateticka koncovka. Vysledny dojem zavisi od divakovej oblube otvorenych koncov. V tomto pripade je narativna cast uzavreta. Nebyt zaverecnej, mierne moralizujucej sceny, ktora navadza k istej forme interpretacie s ktorou sa stotoznim, uzil by som si film viac. K zaverom dojdem radsej sam, nez sa k nim necham doviest za rucicku. Z tejto perspektivy je zavercena scena cisty patos a nikam film vo vyznamovej rovine neposuva. Nicmenej emocny efekt je devastujuci! Inymi slovami, wow(naracne) and aww(emocne)..(17.10.2018)

  • Tft
    ****

    Chodit do školy musí jenom ti, kdo se nemůžou učit doma a pokud člověk nepožaduje výkupné nejedná se o únos. Dvě z několika lží, kterými se ústřední rodina filmu uklidňuje, je na nich ovšem vidět, že jim upřímně nevěří – tyhle dvě lži představují v menším měřítku myšlenku celého filmu. Stejně jako si rodinka z předměstí Tokia něco nalhává, Hirokazu Koreeda nutí diváky dělat to samé. Odvážně, s přehledem, lehkostí a se zkušeností ostříleného režiséra dokáže manipulovat s publikem, ale ne nijak násilně, téhle manipulaci se podvolíte dobrovolně a právě díky tomu jsou Shoplifters jedním z nejvíce hořko-sladkých filmových zážitků letoška. Koreeda nechává diváky oblíbit si celou rodinku zlodějů co nejvíce a věnuje tomuhle úkolu většinu stopáže filmu, Shoplifters jsou tak překvapivě většinu času spíš veselou rodinnou dramedií, u které se budete dobře bavit a užívat si společnost téhle prazvláštní rodiny. Jenže by to nebyl Koreeda, aby v závěrečné části filmu neudeřil hluboko do pocitů diváka a nevznesl několik témat, nad kterými můžete po skončení filmu sáhodlouze přemýšlet. Ústředním tématem, které film rozebírá je rodina nebo spíš význam tohoto slova. Pěti členná rodina v úvodu filmu přijímá dalšího člena – malou holčičku, kterou si najdou hrát v mrazivém počasí samotnou před domem, cestou z jednoho z jejich „nákupů“. Koreeda používá „unesenou“ Yuri jako element, který naruší tradiční chod rodiny, zároveň ale i jako element, který rodinu ještě více spojí, aby poté došlo k jejímu úplnému rozpadu. Shoplifters jsou komplexním rodinným filmem, se skvělými hereckými výkony, režijní prací, která vypadá lehce, tak jak to u obtížných věcí, které když dělá mistr svého řemesla vypadají a jsou zároveň netradičním náhledem do Japonské kultury a jejích tradic. Koreeda potvrzuje svůj status jednoho z předních hlasů Japonské kinematografie a hlavní cena z Cannes mu opravdu nepřipadla náhodou. Natočil film, který vás naplní radostí a hřejivými pocity, následně vám tohle všechno vezme a na konci ve vás nechá prázdnotu, v téhle temné prázdnotě, ale nechává malou jiskru světla. Takhle nějak bych shrnul pocity, které Shoplifters vyvolávají, je pak jen na divákovi, jestli si z filmu odnese jen to pozitivní a tu hořkost vytěsní, nebo se nechá závěrem filmu strhnout. To je na Shoplifters to nejlepší, nechávají na divákovi, aby se rozhodl, sami o sobě jsou v jádru „jen“ příběhem o jedné zvláštní rodince zlodějů, které svedla dohromady jejich trnitá životní cesta. 89%(8.10.2018)

  • killerbean
    ****

    Veľmi dobre plynúci film, ktorého hlavná sila bola v rozporuplných charakteroch a zvláštnej štruktúre vzťahov. Postavy boli na jednu stranu sympatické, na druhú stranu nesúhlas s ich životným štýlom tieto sympatie búral. Možno to chcelo trochu väčší zvrat, plus záver bol predvídateľný - možno skôr neodvratný. Celkovo ale príjemný film, pri ktorom som si ani neuvedomil tie dve hodinky. 80% Be2Can 2018 - Kino Film Europe(3.10.2018)

  • InTerrre$
    *****

    Během dvou desetiletí byla pláž, rodinný dům a nemocnice fyzickými doménami filmů Hirokazu Kore-eda. Jeho styl by se dal popsat jako kinematografie drobnosti, zabývají se zároveň minulostí a přítomností, a kde Kore-eda zkoumá trnité přechodné stavy lidského života. Kinematografie, která zkoumá, jak neovladatelné vnější okolnosti ovlivňují naše pocity identity a příslušnosti. Japonský filmař Hirokazu Kore-eda tvoří esteticky vytříbené tiché filmy, v případě Naší malé sestry se zabývá rozpadlou rodinou, které schází otec - jako v jeho předešlých snímcích Nobody Know (2004), I Wish (2011) a Jaký otec, takový syn (2013). Vyprávěcí tempo Kore-eda je jedinečné (někdo by nazval minimalistické,ovšem): Konflikt mezi postavami trvá dlouhou dobu (i několik let), než se odhalí. Postavy jen málokdy mluví o sobě. Záběry plné detailů jemně poodkrývají čas a prostor - jedna se tak o velice intimní drama, které nikam nespěchá a kde režisér svoje postavy nesoudí. Koreeda je mnohými kritiky považován za tvůrce, který pokračuje v tradici humanistické kinematografie tvůrců jako Jasudžiro Ozu (Příběh z Tokia), či Mikio Naruse. Na Ozuv klasicismus Koreeda navazuje v mnoha případech: Zdůrazňuje nepatrné okamžiky každodenního života v jehož důsledku se postavy nepřetržitě projevují spánkem, hodováním u stolu a chůzí. Na tento způsob zachycení se vyjadřuje Donald Richie (odborník na Japonskou kinematografii, Jasudžira Ozu) pojmem vycházející z filozofie Zen-Buddhismu “mono no aware” (citlivost k pomíjivému) . Tímto pojmem častuje jak Ozua, tak i Hirokazu Koreeda. Demonstruje je pak na scénách projíždějících vlaků, letmě zaznamenanou přírodou. Rozjímání obou filmařů nad takovými okamžiky pak poukazuje na to, jaký význam dávají oba tvůrci času. Stejně jako v Ozuově kinematografie, tak i v případě Kore-eda, dobro a zlo tu není representováno absolutními termíny. Postavy jsou jak silné, tak i slabé, jako většina obyčejných lidí. Kore-eda se nechal slyšet, že nemá zájem na vytváření hrdinských, superhrdinských, či záporných postav. Chce jednoduše ukazovat lidi, jací jsou. Paradoxně Kore-eda odmítá jakoukoliv inspiraci od Ozu, či z filozofie Zenu.Tyto pojmy však můžeme pochopit jako dědictví hluboce usazené v kultuře japonska, který lze modernizovat. Pravděpodobně to je důvodem, proč je Koreeda schopen natočit filmy s japonským nádechem, ale současně takové, které vyjadřují univerzální hodnoty. Kore-eda pracoval na předešlých snímcích s Mikija Takimoto či Jutaka Jamazaki - Zloději jsou jeho první spoluprácí s kameramanem Ryuto Kondo. Natáčelo se na 35mm film, pro Kore-edu je to již tradiční postup, pro Ryuto Kondo to byla první práce s klasickým filmem. Kore-eda po každém natáčecím dnu sestříhal záznam podle asistenčních videí a připravil se tak na další natáčecí den. Na základě střihu z předešlého dne, tak mohl vložit záběry do rozpracovaného filmu, nebo vytvářet nové scény na základě sestřihu. Scénář byl tak často jen orientační náčrt. Tenhle perfekcionismus je velmi vzácný, zvlášť u režiséra, který si i sám stříhá svůj film.(19.10.2018)

  • MoniKoloma
    *****

    Velmi smutný film a hezký příběh(23.10.2018)

  • teplic
    ***

    tento film mal skončiť asi o polhodinu skôr a bol by výborný. tých šesť citovo vydieračských a zle natočených koncov mu naozaj nebolo treba, len čo sa zbytočne domotal sám do seba a skomplikoval na úkor celkového vyznenia - všetky informácie odtiaľ sa dali hravo prepašovať do deja pred zatknutím. ale chápem všetky festivalové pohonky - je to predsa len japonská socdráma. a boli cecky.(30.9.2018)

  • gulista
    *****

    Vskutku výnimočné dielo po dosť dlhej dobe, ktoré ma po skončení rozobralo. Je pôsobivé ako dokáže Kore'eda čistou ľudskosťou a emočnou jemnosťou balancovať medzi smútkom a radosťou, nádejou a zúfalstvom, dojať a zároveň vyvolať úzkosť alebo dokonca úsmevný pocit. Dôkaz, že ide o jedného z najzručnejších japonských tvorcov súčasnosti. Dej sa z veľkej časti odohráva medzi stenami stiesneného priestoru domčeka, kde prevláda nastavenie vlastných morálnych hodnôt a pravidiel. Ani tentokrát nechýba symbolika mora, ku ktorému si celá rodina vyrazí na menší výlet. Myslím, že ide o jedinú scénu, kde ju máme možnosť vidieť spolu mimo obývaného priestranstva v exteriéri. Zlodeji si preto právom získali môj obdiv a srdce. Subtílny, osobitý, pokorný a zároveň mimoriadne komplexný triumf osobnejších rozmerov. Someone threw her away and we found her. 90%(4.10.2018)

  • Maximilianus
    ****

    Naturalistický film o chudobnejšej časti populácie Japonska, o tom, že rodina nie sú iba pokrvné putá ale niečo, čo jednotlivci zdieľajú spoločne. Film postupne odkrýva tajomstvá tejto „rodiny“ a ukazuje, že nie všetko je také, ako sa na prvý pohľad zdá. Majstrovská surovosť, úprimnosť, atmosféra. 8/10(30.10.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace