Studená válka

Pawlikowski natočil inverzní film k Amour fou – zatímco J. Hausner romantický ideál absolutní lásky dosažitelné jen skrze společnou smrt milenců dekonstruuje, Pawlikowski ji přesouvá do moderních noirových kulis, v nichž jej neironicky stvrzuje. Naivismus Studené války tak může fungovat jen za cenu žánrového potlačení psychologie. (07.08.2023)

"Hodně jsem přemýšlela o vašem textu k mé písni. 'Kyvadlo zabilo čas.' je pěkný, ale nerozumím tomu." "Je to metafora." "A co to znamená?" "Že když někoho milujete, nezáleží na čase." ___________ Ojojooooooj! Slovanský lidový písničky ještě nikdy nezněly tak sexy. Polský snímek Studená válka přitom není žádný muzikál, jelikož vypráví relativně jednoduchý melodramatický PŘÍBĚH. PŘÍBĚH lemující životní radosti i strasti romantického vztahu dvou osamocených duší, kteří si onu samotu kompenzují jazzem, folklorem, tancem, alkoholem, sexem, a časem, který tráví spolu. PŘÍBĚH dvou milenců, jež spolu nemohou být ať již z osobních či politických důvodů - a divák tak sleduje nejen pomyslnou studenou válku mezi oběma milenci, ale také dobové reálie skutečné studené války mezi Východem a Západem. PŘÍBĚH, který je velkou tragickou lovestory, rozklenutou v prostoru a čase na pozadí ideologického marasmu. PŘÍBĚH, který je narativně strukturován do častokrát atemporálních epizodických fragmentů jež symbolizují jakousi těžko definovatelnou mozaiku o pomíjivosti a disharmonii lásky........ Aneb slovy klasika: "Všechny filmové cesty vedou do Polska, kurwa mať!" Snímek Studená válka totiž dokazuje, že poláci točí nejlepší filmy v evropských končinách. Tak intenzivní cinefilní orgasmus jsem doopravdy nezažil dlouhý roky. Ta jemnost a unikátní pečlivost, s kterou Lukasz Źal vede kameru anebo na milimetr přesně rámuje dílčí kompoziční prvky mizanscény nemá sebemenší obdoby. Primární devizou snímku je tak VYPRÁVĚNÍ OBRAZEM a celkově absolutní výhra FORMY NAD OBSAHEM - což je aspekt, který se mi perfektně trefil do gusta. No a rejža Pawel Pawlikovski u mě má do budoucna blowjob zadara. Pawlikowski totiž příběhové peripetie nevysvětluje, pojednává o nich intertextuálně, v náznacích či jemných nuancích, a divák tak musí číst mezi řádky. Naprosto unikátní je zejména ta režijní sebejistota, s jakou Pawlikowski pracuje se syžetem a rozměrem filmového času – tedy skrze LEITMOVITY, jež jsou nejdůležitějším elementem celého příběhu, protože ačkoliv se děj odehrává v rozmezí cca 15 let, nezáleží, co se odehrálo mezi tím - záleží pouze na čase, který Viktor a Zula strávili spolu..... A přestože tenhle film nemá ani 90 minut, čím víc o něm přemýšlím, tím víc si uvědomuju, jak neuvěřitelně komplexní vlastně je. Fakt nekecám, ještě nikdy jsem nejen v rámci pranostik evropský artový filmotéky neviděl tak esteticky opojnou, emocionálně působivou, vizuálně jímavou, lyricky subtilní a formálně nekonvenční filmovou epopej.... Etalon středoevropský artový kinematografie, jeden z vizuálně/esteticky nejúchvatnějších filmů za poslední roky. A pakliže vznikne o stupínek kvalitnější, nejspíš vyletím do luftu blahem, takže si ihned předobjednávám sametem vystlanou rakev. Joanna Kulig je femme fatale těch nejpodmanivějších snů a fantazií. (02.01.2020)

Krásný film. Ale na své ambice současně hrozně poddajný a prázdný... Nejvíce art je dokonalá Joanna Kulig, repetitivní příběh s jasným poselstvím za srdce bohužel nechytí. 65% (23.01.2019)

Vizuální zpracování výrazně překonává obsahovou stránku, v takovémto podání to ale vůbec nevadí (09.10.2020)

Hezký film, romantika a životní peripetie napříč železnou oponou, až by se chtělo Pawlikowskimu hodit nějakou tu festivalovou cenu. Jen kdyby to nebylo tak zrychlené zběsilými zkratkami, že se ani nestačíte nadechnout a je konec, skutečný prožitek s postavami minimální, až v tom všem pobíhání působí tak trochu hloupě. On existuje důvod proč velké eposy rozkládající se na desítkách let trvají přes tři hodiny. Pak by byl možná k přežití i ten intenzivně melodramatický závěr. 7/10 (28.01.2019)

Vzdoroval jsem, ale nakonec mě ten film stejně dostal. Některé záběry jsou prostě tak překrásné, že nelze jinak. Za mimořádně zdařilé zde považuji obsazení, herecké výkony, hudbu a úspornost dialogů; u Idy mi ta retro filmařina vadila, ale zde jsem tomu přišel na chuť a říkal si, že je až s podivem, jak moc ten film působí, jako by byl natočený v 60. letech. Velká obrazová nádhera, která podle mě zdaleka není tak chladná, jak někteří tvrdí. Nesednul mi akorát závěr, řekněme posledních 20 minut bych si z filmu odmyslel a zakončil ho zcela jinak - nechtěl jsem, aby to skončilo takto, ten konec se mi prostě nelíbil (ještě bych snesl, kdyby to skončilo třeba jako La La Land, ale takto fakt ne - kdo viděl, ví). UPDATE 26.12.2020 - Když jsem po necelých 2 letech dostal chuť vidět to znova, líbilo se mi to asi podobným způsobem jako minule, snad jen s tím rozdílem, že se mi tam lehce vkrádala jistá znuděnost. Nepřijde mi prostě, že by to dokázalo člověka vtáhnout tak dobře, aby na všechno zapomněl a hltal jen dění na obrazovce. Obrazově je to jistě krásné a to snoubení hudby a obrazu je zde úžasné a je snadné tomu všemu podlehnout, a navíc to mile doplňuje velmi decentní humor (nádherná replika Zuly "Miluju tě víc než svůj život, ale teď musím jít zvracet."), ale prostě těch vynechaných informací je tam podle mě už tolik, že to brání vytvořit si k těm postavám nějaký větší vztah, a trochu víc jim fandit. Takže mi vlastně nově asi ani nevadil ten závěr - prostě to dopadlo, jak to dopadlo, a ta finální replika "Pojď na druhou stranu. Tam bude lepší výhled." je vlastně podle mě hodně dobrá. Btw. překvapuje mě, že mezi hereckými představiteli Zuly a Wiktora je věkový rozdíl pouze 5 let, a nově mě tam nejvíc bavila Agata Kulesza a bylo mi líto, že tam nemá víc prostoru. (11.05.2019)

Vizuálně líbivé melodrama o osudové lásce dvou lidí za éry stalinistického Polska. Je to krásně natočené, scénář ale dostatečně neosvětluje motivace obou hlavních postav - zejména proč si oba neustále říkají, jak se moc milují, a přesto se pokaždé při chvilkovém soužití už téměř nemohou vystát a dělají neustále vše proto, aby spolu nemohli být. Ta „nepřízeň osudu“ tam byla dost chtěná. Připomnělo mi to staré finské drama Něco v člověku, kde se rovněž v rozpětí několika let odehrávala podivná romance dvou hlavních protagonistů, kteří si byly jakýmsi tragickým způsobem souzeni. (02.03.2019)

Montek a Kapuletová s novými problémy a hlavně v rozděleném světě bojují za zvuků téměř všech hudebních žánrů za svoji lásku. (24.04.2020)

On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí. (20.07.2018)

Pre hipsterov čistá extáza. Musia si však počkať až na Paríž. Pričom expozícia počas stalinizmu za zvuku a tancov ľudovej hudby bola dokonalá. Zároveň si počas nej zvyknete na silnú vizuálnu štylizáciu snímky a nakoniec aj štylizáciu samotných postáv. Chvíľami som myslel, že to bude za plný počet. Prečo si milenci veci nezariadili o niečo priechodnejšie, asi by to šlo, je lepšie sa nezamýšľať, o tom Studená vojna vážne nie je. Trochu škoda kratšej stopáže, film skončil pre mňa akosi pred tým najlepším, nejakou katarznou bodkou, respektíve pred tou bodkou vo filme by som si želal ešte niečo naviac. 70% (10.10.2018)

Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj. (03.07.2018)

Krásné, dojemné až poetické. (25.11.2018)

"Zimna Wojna" získal niekoľko nominácií na Oscara, tak som bol zvedavý na toto filmové dielo. A po dopozeraní som si povedal, že rozumiem prečo bol film nominovaný, no nemôžem povedať, že by na mňa urobil nejaký super vysoký dojem. Podľa mňa ide o dobrý film, ktorý si určite zaslúži pozornosť, no sú tu elementy, ktoré ma z neho vyťahovali von. Okey, pozrime sa na pozitívne stránky filmu. Čiernobiela a formát 4:3 tomu dodávajú väčšiu autenticitu. Keby sa film natočil v období, z ktorého bol, tak toto by určite bolo to, čo by sme videli. A vyzerá to super. Hudobné a tanečné čísla sú rovnako skvelé. Dobre sa na to pozerá. S manželkou sme si robili srandu, že to začína ako keby Poľsko hľadalo svoju superstar už v roku 1949. Lebo tak to na úvod pôsobí. A nakoniec zistíme, že dajú dokopy kvalitný folklórny súbor. No ako to už bývalo v tej dobe, musí sa do toho primiešať politika a všetko sa začne potom meniť. A v tom úvode to bolo ukázané veľmi dobre a fungovalo to. Úvodné časti filmu sú podľa mňa skvelé. Dobre ukazujú situáciu, v ktorej sa naši hrdinovia ocitli a súčasne sme videli, že láska medzi nimi fungovala. Lenže keď sa posunieme ďalej, tak musím priznať, že Zula na mňa pôsobila akosi zvláštne. A nie, že by od začiatku nebola trošku divná, no postupne som sledoval scénky a premýšľal čo sa odohráva v jej hlave... prečo robíš toto? Prečo to muselo dospieť k tomuto? A aj keď posledná scénka je silná, tak akosi som mal pocit, že reálne nebola po celý čas spokojná. A keby sa viac snažila, tak možno aj byť mohla. A mňa to rušilo. Za pozornosť film rozhodne stojí. Možno nebol úplne pre mňa, ale som rád, že som ho videl. Dokonca by som sa nebránil pozrieť si ho niekedy aj znovu. Hodnotenie: B+ (27.01.2019)

Tohle se asi mělo jmenovat Studená láska. Vizuálně je to opět parádní, i ta hudba se mi nakonec líbila, ale na příběhu autorovi zřejmě moc nezáleželo. Léta se v klidu potkávali na Východě i na Západě, až přišel čas na závěrečné titulky (70%). (09.07.2018)

Skoro dokonalé .. obaja aktéri nesmierne charizmatickí, príbeh vťahujúci s výbornou atmosférou a folklórne záležitosti skvelé. 4,5* (05.04.2020)

Studená vojna... navonok radostné budovanie socializmu verzus skutočné politické temno, to celé verzus sloboda v kapitalistickom západe, na pozadí hudby. Táto pozoruhodná artová snímka stavia viac na atmosfére než na príbehu, ale vynikajúcim spôsobom. Cestujeme naprieč štátmi Európy, tromi dekádami po 2. svetovej vojne i rôznymi hudobnými štýlmi, pričom dosť silný dojem vo mne vzbudili vystúpenia folklórneho súboru (v 50. rokoch odporne zneužitého pre politickú propagandu). Slabšou líniou je bohužiaľ romantický príbeh medzi speváčkou a skladateľom, odohrávajúci v často krátkych podivných útržkoch, ktoré v rámci vzťahu nejdú príliš do hĺbky. Zlomí sa to až v osudovom okamihu Wiktorovho zatknutia, kde z ničoho nič vzplanie po rokoch veľká láska. Veľmi prekvapivé... moderná história je ale asi príliš zložitá na to, aby sme niekedy pochopili motiváciu konania niektorých ľudí. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ]                                           // PS: V bulletinu k akcii "Projekt 100" nájdeme v rencenzii Přemysla Martinka zaujímavé porovnanie tohoto filmu s budovateľským dielom Vladimíra Vlčka a Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude, tematicky veľmi podobným. (08.10.2018)

Film co má styl. Nádherný obraz kreslený bw kamerou, úžasně ženská Joanna Kulig, která projde proměnou z copánkaté selky až do femme fatale. Což nemění nic na věci, že Studená válka je divácky velmi náročný film. Už jenom to věčné "ojojoj". (31.03.2019)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)

Milovat se tak, že se nedá žít ani spolu, ani bez sebe... Nádherný film o dvou charismatických Osobnostech, osudové Zuzany a božského Wiktora. Prolnutí z roviny folklórní do roviny jazzové bylo senzační, barová scéna nezapomenutelná, erotika by se dala krájet, Studená válka je vše, jenom ne film chladný. V úvodu se divák musí prokousat folklórní masáží, ale od castingu už to jede jedna radost. Kamera je nádherná, hudba - hrome, tu si budu muset sehnat..., Joanna je okouzlující snad v každém záběru a Kota prostě chci! ;) Polská kinematografie opět válí. Mimochodem Ida mě takto neokouzlila. (28.01.2019)