Studená válka
-
Zimna wojna
-
Cold War
-
Studená vojna
-
Cold War
-
Cold War
Drama / Romantický
Polsko / Francie / Velká Británie, 2018, 89 min
Česko-Slovenská filmová databáze
V kinech
od:
Vodnářka
On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí.(20.7.2018)
J.Connor
Audiovizuální lahoda, kde je problematické frázování příběhu, nebo jak to nazvat. Napřed jsem si zvolenou formu odmlk a nárazových výpadů do života hrdinů vyloženě užíval, nicméně po projekci mi začlo docházet, že emoční mělkost, kterou ve mě film i přes silně dramatický příběh zanechal, je způsobena právě tím, že nemáme čas se s hrdiny aspoň chvíli identifikovat, poznat je samotné, i jejich motivace. S ohledem na to, že film ve mě zůstává i dva dny po shlédnutí, je to ale, ať již chtěná či nikoli, rafinovaná taktika, kdy člověku dochází až zpětně, "co vlastně s hrdiny prožil". Lze si samozřejmě postesknout, proč tak sebevědomá filmařina nevzniká také u nás.(11.7.2018)
POMO
Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes](12.5.2018)
Enšpígl
A zatímco my do nekonečna vzpomínáme na "zlatá šedesátá" a velebíme Miloše Formana, Poláci si dávno vychovali další generaci nástupců svých kinematografických ikon. Studená válka je režisérský balzám, pro každýho kdo chce vnímat silný příběh lásky plný kotrmelců s perfektně drsně poetickým zakončením. Film má vždy nedovyprávěnou scénu, která se dokončí až v další scéně, ono to může působit zmatečně, ale ve filmu to má dobrou návaznost a vtahuje diváka do příběhu. Šetří se dialogy, ale vyprávění kamerou jede na plný plyn. Scény z baru budu mít v hlavě dlouho, bohémskost a touha po svobodě versus osudová láska. Je vyslovená radost sledovat tenhle film na plátně a užívat si mistrovské režie, kvalitních hereckých výkonů hlavních představitelů a skvělé hudební složky filmu. Hodnocení to tady má všelijaký, ale pro mě je tohle dlouho neviděná filmová dokonalost.(11.7.2018)
Matty
Polské lidové písničky nikdy nebyly tak sexy. Kromě nich mě Pawlikovského baladický průřez dějinami hudby a Evropy uhranul silně kontrastní černobílou kamerou a vysoce ekonomickým vyprávěním s ostrými střihy, náhlými skoky v čase a množstvím významů sdělovaných bez slovního dovysvětlování mizanscénou, díky čemuž může film za necelých devadesát minut pokrýt nějakých patnáct let historie. Atmosféra přitom zůstává konzistentní, mění se hudební styl a míra frustrace hrdinů, kteří stále nemají to, po čem touží. Zjevně jde o snímek okouzlený poválečnou evropskou kinematografií (což se vedle akademického formátu projevuje také množstvím zastoupených evropských zemí a jazyků) - nikoliv jenom muzikály sovětského typu jako Zítra se bude tančit všude, vůči nimž se kriticky vymezuje -, ke které má mnohdy blíže než k realitě. Zároveň jsou to ale právě dobové politické represe, jimiž museli nepohodlní umělci v komunistických zemích čelit, jež komplikují zápletku a oddělují milence od sebe. Velké zjednodušení sociopolitických souvislostí, psychologická plochost charakterů a výrazná stylizace sice dobře slouží nadčasovému fatalistickému příběhu nenaplnitelné lásky (u kterého tolik nevadí, že namísto plnokrevných hrdinů sledujeme pouze určité (arche)typy), ale jako výpověď o určité době a lidech určité doby, kterou chce být též, Studená válka ze stejného důvodu selhává. Jestli ale chcete vidět velmi vstřícný art, který divákům nestaví do cesty moc překážek, nic hezčího v kinech zřejmě jen tak neuvidíte. 75%(10.7.2018)