Pan Jones

In USA, you can always find a party. In Soviet Russia, The Party always finds you… Ukrajinský hladomor je bohužel pouze jednou z mnoha kapitol v černé knize lidstva a tuze šerednou ilustraci k ní přikresluje chování řady politických a kulturních velikánů své doby (za všechny jmenujme George B. Shawa nebo H.G. Wellse), kteří sovětské potěmkiádě znamenitě posloužili potleskem užitečných idiotů (ano, vím, že nasadit si ohvězdičkované prýmky dávno potom, co utichla bitva, je jednoduché). Těm několika málo varovným hlasům, upozorňujícím, že za báťuškovým žoviálním knírem se v tomto případě skrývá třetí jezdec apokalypsy, co si přivlastní i poslední mírku pšenice, byl přisouzen úděl věštkyně Kassandry. Agnieszka Holland se žel s tématem poprala jen do polosyta, naštěstí se hluché pasáže střídají s putováním hrůzyplnou farmou zvířat, kde největší svině tloustnou a zbytek živých závidí mrtvým... (12.01.2021)

Až na pár výjevů z Ukrajiny je ten film studenej jak psí čumák. 145 minut, ale pocitově 300. (10.02.2019)

Netvrdím, že jde o nejlepší film Agnieszky Holland, ale stejně mě překvapují vlažné až odmítavé ohlasy v komentářích, ke kterým se nepřidám. Jako fanoušek historie jsem si trpkou cestu hrdiny snímku do země sovětů prošel s ním a neshledal jsem se s chybami, které by stály za větší výtku, ani jsem nenašel nezáživné pasáže. Snímek na mě nepůsobil jen v hrůzných momentech konfrontace s beznadějí zesláblých a umírajících lidí během hladomoru, ale i při vykreslování dusivé atmosféry stalinské Moskvy 30. let a dekadentního života tolerované (protože tak či onak potřebné) západní komunity. Nepřekáželo mi ani aristokratické prostředí britské smetánky, bylo pro mě zhmotněním reálných osobností oné éry a nevnímal jsem delší stopáž jako handicap, ba nemám ani pocit neaktuálnosti tématu. Potřeba nepokonklovat mocným, nebýt konformní a zbabělý platila v žurnalistice minulého století stejně, jako platí dnes. Celkový dojem: 80 %. (23.11.2021)

Viděl jsem delší verzi a nějak si nedovedu představit, oč (a proč) se ten film krátil, protože mi v něm všechno připadalo důležité. Agnieszka Holland má můj obdiv za to, jak se chopila víceméně neznámého příběhu a udělala z něj tak zajímavou dobovou podívanou s varovným a bohužel ryze současným poselstvím. Hledání pravdy, mluvení pravdy a cena, jakou za to je třeba platit... I když film samotný na plné hodnocení není (chyběl mi nějaký důraznější závěr), za to, co říká, si pátou hvězdičku zaslouží. (14.10.2019)

První půlka v pohodě, ale druhá se už hrozně táhla a nebyla vůbec zajímavá. Nicméně příběh super. (15.03.2020)

Hlavní hrdina Mr. Jones jako kronikář 20. století je ztracen v agonickém Stalinistickém Rusku a třese se v mrazivém klimatu. Není to moc soudržné, ale je zde zajímavý příběh. Filmová řemesla jsou zvládnuta výborně. Hlavním tématem filmu je pravda v žurnalistice. (18.10.2021)

Taká silná téma, ale prečo natočená tak slabo? Veď holodomor má zrejme viac obetí než celý Holocaust a tu sme okrem jednej silnejšej scény s kanibalizmom nevideli zhola nič, len zasnežené pustatinu a pár písacích strojov. Ešte aj toho pána Jonesa a jeho odchod zo sveta napísali len v záverečných titulkoch. Absolútne nevyužitý potenciál a pritom tak zaujímavý námet. (22.10.2021)

Je to velmi těžké téma. Agnieszka Holland však nesklouzává k drastickému líčení ukrajinského hladomoru, stačí jí pár scén, aby navodila atmosféru bezútěšné hrůzy. Staví proti sobě dekadentní večírky komunistické smetánky a téměř černobílou pustou krajinu, kde se potácí jen pár stínů vyhladovělých k smrti. Doslova. Mezi tím je nám průvodcem pan Jones, nejspíš naivní, ale taky odvážný a důsledný. Pointa vyprávění o osobní statečnosti a bezskrupulózním využívání nezasloužených výhod je hodně trpká. Ta krutá nespravedlivost až zabolí. SHRNUTÍ: Vždycky lhali, vždycky zabíjeli, nikdy se neohlíželi na životy jiných. To se taky nemění. (17.11.2022)

Gareth Jones měl nedávno úspěch v podobě interview s Hitlerem, a když je propuštěn ze své pozice v kanceláři ministerského předsedy Lloyda George, rozhodne se na vlastní pěst odcestovat do Moskvy a vydobýt si jako "ten Welšan, co mluvil s Hitlerem," rozhovor se Stalinem. V Moskvě jsou novináři drženi ve zlaté kleci, tak jako dnes při návštěvě Severní Koreje, a Gareth navrch zjistí, že jeho přítel, novinářská hvězda, byl zavražděn. Od mladé americké novinářky pak zjišťuje, že byl pravděpodobně odstraněn pro svoje reportování o něčem na Ukrajině. Gareth se tak pod záminkou kontroly sovětské obranyschopnosti západní hranice lstí dostane mimo dosah svých sovětských strážců a na vlastní oči (a žaludek) zažije stalinský hladomor. Agnieszka Holland zpracovala materiál slušně, ale téma filmu je pro někoho možná málo akční, a zdá se, že i proto byl v poslední době trochu prostříhán. Divák snese jen určité množství hladového Jamese Nortona brouzdajícího se sněhem a později čekajícího, zda mu někdo doma uvěří. Pro některé diváky byl očividně stěžejní až titulkový závěr, ve kterém se divák dozví o smutném Jonesově osudu, a který je dohnal k slzám. Já jsem viděl již jen 119 minutovou verzi... [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (01.10.2019)

Agnieszka Holland se v tomto případě nesoustředí pouze na samotný ukrajinský hladomor, ale dává nahlédnout do novinářského zákulisí, kdy zahraniční žurnalisté jsou na ruku jak Stalinovi, tak svým vládám, které cítí v SSSR možnosti investic a výdělků. Zavírání očí tu patří k jakémusi bontonu. To se mi líbilo. Svůj účel splnilo i vylíčení hrůz na Ukrajině. Film se sice spíš vyhýbá naturalistickým záběrům na vyhublá těla, ale o to otřesněji působí scény, které nabízí. O vozíku a plačícím dítěti se mi nejspíš bude zdát. A spokojený jsem i s herci s výborným Nortonem na čele. Nejspíš se tomu dá vyčíst určitá sterilita a někomu se může zdát, že samotné utrpení Ukrajinců působí až příliš decentně, ale z mého pohledu film svou sílu má a říká přesně to, co říkat má. Spokojenost a je ostuda, že naše kina film ingnorovala. 80% (13.03.2020)

Krásný, palčivý film s přesahem tak aktuálním, že z toho jednomu není dobře po těle... Příběh Garetha Jonese, jeho cesty cizince do srdce temnoty stalinské říše a zpět - do světa, který hrůznou pravdu o hladomoru na Ukrajině nechce slyšet nebo ji přizpůsobuje vlastním zájmům a ideologiím - má velkoformátový rozmach Leanova Doktora Živaga a naléhavost thrilleru. Při putování hladem umírající zemí pak přechází v čistokrevný horor (záhrobní koleda malých sirotků mi v hlavě doznívala hodně dlouho). Orwellovský rámec, do kterého Agnieszka Holland svůj film zasadila, je dnes, v době vzestupu totalitarismu a dezinformačních médií stejně mrazivý jako v roce 1933. Ve 141 min. verzi promítané v Lucerně v rámci festivalu 3kino nebyla, alespoň pro mě, jediná minuta, jediný záběr, navíc. (23.10.2019)

Působivé zobrazení tísnivé atmosféry v Moskvě a na Ukrajině v roce 1933. 1)  Film primárně není o ukrajinském hladomoru, ale o boji za pravdu a proti jejímu zamlžování a zkreslování. Dnes v době masově přijímaných fake news je to téma velmi aktuální. A i když můžeme mít různé připomínky k historické akurátnosti zobrazovaných skutečností (moje největší výhrada se vztahuje k nefunkční postavě George Orwella a jeho citacím z Farmy zvířat a 1984, knih, které napíše o více než deset let později), své poselství o významu pravdy a odpovědnosti médií za sdělované skutečnosti film říká na plné pecky._____ 2)  Konflikt mezi Jonesem a Durantym není konfliktem ideologickým, jak by se na první pohled mohlo zdát. Duranty není žádný sympatizant sovětského režimu, jde mu čistě jen o zachování svého postavení v Moskvě a přístupu k představitelům moci. Ani Jones není komunista. Jemu jde o pravdu. Povaha konfliktu je morální._____ 3)  Současně jde i o politiku. V souvislosti s navázáním diplomatických vztahů mezi USA a SSSR byl na večeři pořádané pro sovětského ministra zahraničí Litvinova v newyorském hotelu Waldorf-Astoria v listopadu 1933 Durantyho přínos oceněn hromovým potleskem. Vždyť se přece tak zasloužil o vzájemné dobré vztahy..._____ 4)  34letý James Norton (novinář Gareth Jones) zde s ohledem na povahu díla příliš sexy nepůsobí, ale výkon podává dobrý._____   5)  Přesný koment: Marze***. (06.01.2022)

Silný příběh, výborná kamera, boj pravdy o místo na slunci, Orwelův doprovod... (13.02.2021)

To sa nám tak jedno waleské trdlo vydalo do Ruska, lebo mu Stalin nedvíhal telefón. A keďže s Hitlerom už rozhovor urobil, nič iné mu neostávalo, len nasadnúť na vlak a pre skrátenie chvíle si pribaliť aj drumbľu, aby nám mal čím brnkať na nervy. Postupom času mu došlo, že čísla akosi nesedia a vôbec, že je to celé nejaké divné a tak sa vybral na strastiplnú cestu za hľadaním pravdy. Naivné a jednoduché ako sám hlavný hrdina, ale zopár zaujímavých momentov sa predsa len nájde. (16.09.2019)

Nechytil jsem to úplně od začátku, ale přikovalo mě to a už nepustilo. Zvláště ukrajinskou část asi jen tak nezapomenu. Až v titulcích jsem se dozvěděl, že je to práce paní Agnieszky - práce jistá, zralá, se zajímavým námětem, prostě důležitá. Proto mě překvapuje poměrně nízké hodnocení. (02.12.2022)

Tak to už áno! Oveľa lepšie ako som prvotne očakával. Životný príbeh Garetha Jonesa a jeho zvedavosť nám odkryla tajomstvo sovietskeho "úspechu" v čase globálnej hospodárskej krízy. Akosi nikomu nešlo do hlavy, že zatiaľ čo sa celý svet trápi v kríze, tak ZSSR sa prezentuje suverénnym progresom. To, čo sa dialo v tom čase na Ukrajine, bolo jedno z hnusných stalinistických zverstiev, ktoré ešte aj dnes dokážu priaznivci ZSSR pokojne obhajovať (resp. ignorovať). Ale späť k filmu. Kompozične výborné, a hoci bol dej pomerne priamočiary, tak si to držalo kvalitu takmer po celý čas (s výnimkou zopár hluchých fáz). Ukrajinské putovanie bola slušná depresia :( A čo sa mi veľmi páčilo, tak určite to, že sa vo filme objavil aj Eric Arthur Blair (alias George Orwell), ktorého Animal Farm patrí medzi literárne klenoty 20.storočia. Takže celkovo, super film, až na tie spomínané hluché fázy a občas až príliš strohé dialógy. Ale na 4* to určite bolo. (11.06.2021)

Dá se říct, že Gareth Jones byl takovým velšským předchůdcem Andrého Gideho, zdá se však, že netrpěl takovou levicovou naivitou jako tento francouzský prozaik ještě pár let po Jonesově svědectví. Námět filmu je zajímavý a nesmírně důležitý, nicméně nevím, zdali má Agnieszka Holland diváky za nevzdělance, nebo chtěla opravdu mermomocí připodobnit události ukrajinského hladomoru a sovětské zrůdnosti mainstreamovému západnímu publiku, ale některé scény byly až přehnaně polopatické; Orwellovy vstupy budiž toho nejzářnějším případem. Tam, kde se film stává už lehoulince natahovaným a nudným, tam se naštěstí pere se zajímavou dynamickou kmitající kamerou, která těkavě ostří a přibližuje některé scény na samou dřeň, aby zase na chvíli odcválala pryč a nabídla úplně jiný úhel. (21.03.2022)

Film do kina. Nebyl dokonalý, to úplně zabíjí závažnost tématu a to, že se film věnuje jedné z nejtemnějších chvil lidstva. Nedá se moc hodnotit, stačí aby jen chvíli hlava a srdce vnímaly, co ve skutečnosti vidí. Doporučil bych ke shlédnutí, ale nechválím, dal se natočit lépe, za mě vůbec nefunguje ta část v Moskvě. (05.09.2020)

James Norton se titulní role tohoto životopisného dramatu zhostil se ctí a musím připustit, že působil velmi věrohodně, obzvláště tedy v momentech, kdy na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Na celém příběhu britského novináře welšského původu Garetha Jonese nejvíce děsí to, že se skutečně udál... Chtělo by se zvolat po vzoru Husova hesla: „Pravda vítězí”! Ale kdy a kde? Nevítězila tenkrát ve stalinské Moskvě, natož pak na Ukrajině v období hladomoru a nevítězí ani dnes. A bohužel k naší velké smůle nepotřebujeme chodit za hranice naší země, ba ani do minulosti, abychom se o tom přesvědčili. Agnieszka Holland má můj velký obdiv a sympatie za to, jaká témata si vybírá a jak je následně dokáže předat těm, kdo umějí naslouchat. (80%) (14.02.2022)

Pod rudým nebem se rdí. Vynes´ věci, státní stíny, které světí. Okem visí za mrazivými závěsy. Brok odnesly si jeho kroky. (18.10.2021)