Angelo
Angelo
Angelo
Režie:
Markus SchleinzerKamera:
Gerald KerkletzHrají:
Makita Samba, Alba Rohrwacher, Larisa Faber, Kenny Nzogang, Christian Friedel, Gerti Drassl, Dominic Marcus Singer, Michael Rotschopf, Nilton Martins (více)Obsahy(1)
Historické drama se inspiruje životem Angela Solimana, který žil v 18. století na vídeňském dvoře. Angelova cesta začíná v dětství, kdy je vybraný mezi ostatními otroky, aby získal křesťanské vzdělání. O mnoho let později se Angelo stává prominentním členem vídeňské smetánky. Až do chvíle, kdy se ožení s bílou ženou. (Febiofest)
Videa (2)
Recenze (5)
Připadá mi, že toho černocha autor exploatuje nejvíc ze všech svým filmem sám, že to je vlastně taková povýšená artová exploatace přesně toho fenoménu, který se snaží filmem jakože kritizovat. To je vlastně na té zábavě to nejzvrácenější. ()
Film, který nás jen ojediněle pustí blíž k postavám. Nikdy zároveň nepřejímá jejich pohled, po celou dobu je sleduje hlediskově neutrálními záběry. Nejzřetelnější je to během dialogů, které zásadně nejsou řešené klasických stříháním z jednoho mluvčího na druhého. Díváme se pouze jedním směrem. Namísto toho, abychom byli záběry/protizáběry „všíváni“ do obrazu, zůstáváme v pozici nestranných pozorovatelů. Observační styl, s nímž Schleinzer pracoval již v Michaelovi, zde podtrhává ústřední téma objektivizace člověka. Angelo je zprvu vystavován. Později sice začíná sám vystupovat, ale ztvárňuje přitom naučenou roli, která není odrazem jeho skutečné identity, nýbrž zkreslených (stereotypních) představ bílého člověka o africké kultuře (který touto „kolonizací mysli“, podřízením cizích prvků vlastním způsobům reprezentace, stvrzuje svou dominanci - proto je protagonistovo osamostatnění nejhorším hříchem, jakého se může dopustit). Odosobněné statické záběry à la tableaux vivants (dobové výtvarné umění asociuje také přirozené svícení a promyšlená volba barev prostředí a kostýmů) sice činí film těžko přístupným, ale výrazně eliptické vyprávění s množstvím náznaků, které až zpětně dodávají určitým scénám smysl, nás zároveň nutí k maximální spoluúčasti. Z těchto dvou protichůdných pohybů, které film od diváka vyžaduje, vzniká zvláštní dynamika, přispívající společně s rozvratnými anachronismy v mizanscéně, striktním členěním do kapitol a velmi cynickým pointováním scén k tomu, že Angelo není přes pomalé tempo filmem nudným, ale naopak velice podnětným a lákajícím k dalšímu zhlédnutí. 90% ()
Zelená kniha mínus kýč a white savior. Film zlý vůči všem včetně protagonisty, jemuž dává neustále příležitosti stát se sympatickým, on je ale ignoruje. Zajímavě podvratné vůči filmovým zvykům a přitom neironicky výpovědní o svém tématu, které se daří nezpoštit. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. září 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)
Reklama