Mementomori

Měl to být den jako každý jiný; plný pozitivního slunečního světla, těžkého olovnatého vzduchu a ulic plných smogu. Klasika. Jenže on to byl den úplně jiný. Po probuzení, po takovém tom všedním procitnutí, po němž následuje rozlepení očních víček a první zamžourání do denního světla, ale tentokrát následovalo něco úplně jiného. Následovalo syrové zjištění, že něco není tak, jak by mělo být. A stejného zjištění se dostává všem přítomným, tedy všem šesti neznámým lidem, kteří se ocitají - aniž by věděli jak - v tajemné místnosti. Škaredé a nevýrazné, fádní a chladně bezcitné; jako stvůra z nočních snů. Jeden by řekl, že se jedná jen o hloupý vtípek, ale po tom, co následuje, tak po tom si nikdo nic tak hloupého už víc nemyslí. Šestice docela neznámých lidí začíná svádět boj o vlastní přežití v neznámých podmínkách a v neznámé místnosti, která svoji skličující atmosférou dopadá na hlavy uvězněných stejně jako kladivo na hlavičku zatloukaných hřebíků. Přežije někdo? (Conspi)