Obsahy(1)
B. Polívka, O. Vetchý, I. Chýlková, J. Dulava a M. Pavlata v groteskní komedii L. Smočka. Přímý přenos legendární inscenace Činoherního klubu k jeho 50. výročí a 2. narozeninám programu ČT art. Groteskní komedie Ladislava Smočka, jednoho ze zakladatelů Činoherního klubu, byla napsána v roce 1965 a na repertoáru divadla je s normalizačními přestávkami od roku 1966. Je proto zcela ideální inscenací k letošnímu půlstoletí jedné z nejprestižnějších českých scén. Přímý přenos se navíc stal příležitostí, jak oslavit také druhé narozeniny programu ČT art, který se pravidelně věnuje divadlu. O přestávce slavnostního představení uvidíte ještě dokument Aleše Kisila z cyklu Legendární inscenace, který představí tuto úspěšnou divadelní komedii, která byla přeložena do mnoha světových jazyků a neztratila za padesát let nic ze své přitažlivosti. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Tak jako chápu, že v divadle se musí přehrávat, nicméně vše má mít hranice, a né aby Vetchý a Chýlková působili jako kdyby se zrovna vrátili z kástingu na Teletubbies a nestihli se mentálně přepnout. Bolek Polívka sice hrál přirozenějc, ale ač ho mám rád, už v jeho relativním mládí jsem měl občas problém rozumět, co říká, a s přibývajícím věkem (Bolkovým!) a ubývajícími zuby (rovněž Bolkovými!) se jeho výslovnost rozhodně nezlepšila. Zkrátka, vydržel jsem do první přestávky, kterážto byla navíc vyplněna rozhovorem s režisérem Smočkem, který se ukázal coby zdatný spojlerista, a pak znechucen vypnul. ()
První verzi z roku 91 jsem pro porovnání neviděl. Boleslav Polívka a Ondřej Vetchý ji pamatují stejně jako režisér Smoček. Těžko tedy soudit. Pravd je, že celá hra je více než na dialozích stavěná na mimických a jiných projevech herců. Zde více než jinde jde hlavně o to, jak svou roli zahrají než o to, jak a co řeknou. Ivana Chýlková se výborně zeškaredila. Hra má výborné momenty a pak trochu slabší, ale celkově je to kvalitní divadelní podívaná. ()
Vydržel jsem asi 15 minut a potom si stáhl představení z r. 1991. Bolek v něm ještě tolik nehuhlá a nedrmolí a je mu docela rozumět. Nedávno jsem byl v jeho divadle na "Šašek a syn". Sice už trochu hůř slyším, ale všem hercům - mimo principála - jsem rozuměl. Začínám být na tu jeho hrdelní mluvu alergický. On to asi neví, že mu není rozumět... ()
Připravte se na rozjuchanou taškařici, ve které opravdu nejde o charakterní herectví, nýbrž o klauniádu, kde se záměrně přehrává a pitvoří až běda. Nečekejte intelektuální zážitek, ale nenáročnou (nikoliv přiblblou) komedii se silným hereckým obsazením - a nejspíš nebudete zklamáni. Záznam z počátku 90. let jsem neviděl a nemám tedy s čím srovnávat. Času stráveného v přítomnosti pana Burkeho, jeho svérázné paní domácí a její poněkud nevzhledné dcerušky rozhodně nelituji a za svůj smích se nestydím. Celkový dojem: 75 %. ()
Naprosto klidně bych sem mohl zkopírovat svůj názor na divadlo „Poslední leč“. Nebo názor na tutéž hru z roku 1991. A vlastně, proč ne, že jo. Tak viz níže. „Je to skvělá zábava, ale ne pro každého. Já jsem se bavil a hodně nasmál. Ale má to i slabší místečka“. Nu a zde bych chtěl jen dodat, paní Chýlková tu byla skvělá. Jen nevím, proč byla někdy Stázinou a někdy Svatavou zvána. ()
Reklama