Setkání s hvězdou
Obsahy(1)
Tři úžasné herecké proměny, tři herecké úkoly vynikající české herečky Dagmar Havlové ve třech příbězích Klára, Tony a Tereza. 25. července 2012 začal režisér Jiří Strach natáčet dalšího dílu cyklus Setkání s hvězdou. Tentokráte je tou hvězdou paní Dagmar Havlová. Setkání s hvězdou je cyklus, který si předsevzal, že představí herecké hvězdy v extrémních podobách. Napsat takové texty pro hvězdu umí jen ti nejlepší. V případě Setkání s hvězdou Dagmar Havlovou je tou scenáristiskou „hvězdou“ Hana Cielová, což není jen zkušená televizní autorka, ale taky třeba programová ředitelka Febiofestu! Hana Cielová napsala dvě povídky a dala jim ženská jména: Tony a Tereza. Třetí povídku napsala scenáristka a režisérka Lenka Wimmerová a dala jí také ženské jméno – Klára.
Klára Starší manželé Klára a Jindřich jedou pobýt na chalupu se svým synem Davidem a jeho přítelkyní Mirou. Letní idylka těchto dvou párů ale skončí ve chvíli, kdy Klára náhodou zjistí, jaký vztah je mezi jejím manželem a Mirou.
Tony Hořká komedie o zapomenuté Tony Bránové, která propadla alkoholu a chátrá, ale přijme nabídku mladého novináře Karla Loužičky, že ji opět vrátí na výsluní. Až posupně Tony zjišťuje jeho původní záměr, který není tak nezištný, jak se původně zdálo.
Tereza Lektorku HAMU Terezu, která připravuje svého studenta Tomáše na prestižní soutěž, po letech kontaktuje její bývalá láska, světově proslulý klavírista, jenž v mládí utekl do Ameriky a přijel do Prahy koncertovat. Tomáš sice chodí s baletkou Elou, ale přitom vhlíží k Tereze, pro niž Tomáš představuje bolesntou vzpomínku na promarněnou šanci s klavírním mistrem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
První povídka je správně nabitá emocemi, ničí ji obyčejný závěr. Druhá povídka je obyčejná právě tím "bulvár je vůl", i když je to fakt, moc se neodvázala ani ona, ani Dagmar Havlová. Povídka třetí je jen tak lehce načrtnutá a na divácích je, aby si domýšleli, víc, než je zdrávo. Přesto je to pořád nadprůměr oproti 90% televizní tvorby. To chceš! ()
Klára: Něco takhle emocionální bych ani ve snu nečekal a co je ještě překvapivější, že to funguje, od tohohle tématu jsem to na tak malé ploše nečekal, v nějakém zvrhlejším anime o xy dílech možná, ale tady... Nu, velmi dobré, velmi dobré... Ale co já se vlastně divím? Vždyť to točil Jirka Strach! Tony: Nudnější povídka, která stojí jen a pouze na hercích a titulní Dagmar tu naštěstí kontruje Michal Novotný, který i přes štěněčí výrazy dokáže hrát, škoda nudnější zápletky. ´Tereza: klavír, klavír, klavír.. Nulová pointa, celá povídka jenom rozhodí kostky, ale figurkou netáhne ani jednou. Závěr: první povídka jasně nejlepší, ostatní bohužel hrozně strácí na scénáří, jako počest madame Dagmar to ale docela funguje, troufám si tvrdit. ()
Tři portréty žen, vyrovnávajících se každá jiným způsobem nepřízni svého lidského osudu (zrazená manželka - bývalá filmová hvězda, nyní alkoholička - opuštěná klavíristka), byly jistě očekávanou výzvou pro Dagmar Havlovou, přestože celku schází určitá forma a hlubší přesah. Sóla titulní představitelky jsou deformována především mizerným scénářem, užívajícího tradiční filmová klišé a schémata. Nehledě na fakt, že jednotlivé zápletky nemají v rámci striktně vymezeného času šanci na sebelepší realizaci. Přesto lze případná další setkání Dagmar Havlovou očekávat jako návrat velké herečky, která má stále co nabídnout. ()
Na rozdíl od příběhů s Janou Hlaváčovou mi tyto přišly velmi průměrné, bez nadhledu, až příliš vážné. Třeba u věčně opilé herečky šlo určitě některé scény využít lépe, vtipněji. Nijak mne to nezasáhlo, přišlo mi to chladné a bez srdce. ()
Jiří Strach umí točit a evidentně mu velcí čeští herci a herečky neodmítají. Dagmar Havlová zase umí hrát a potvrzuje to ve všech třech (natolik) odlišných polohách. Příjemný nedělní večer u ČT. ()
Afektované, upjaté, studené, odtažité, místy nadmíru hysterické. Nebyl to Strach, koho jsem se obával, zalekl jsem se těch nelaskavých, neúprosných, zlostných a ledových hereckých očí, které probodávaly diváka skrz televizní obrazovku až do jeho domova. Místy jsem se na pohovce !! probodnut zlýma očima !! doslova krčil. S odchodem Václava Havla do politického ústraní a následně i do jiného světa vymizela z lidiček naší země laskavost, upřímnost, obětavost., ... prostě všechny pozitivní charakterové vlastnosti. Dnes vládne bezohlednost, chamtivost, závist, zlost a sobectví spolu v ruce s celkovým morálním úpadkem. Prostě taková ta dnešní doba nečasu. A některé z těchto aspektů se v tomto režisérsky skvěle natočeném snímku jakoby zrcadlí. Těch špatných příkladů v praktickém životě máme kolem sebe více než dost a proto jsem poněkud rozladěn tím, že mi nabízí ČT1 nedělní kulturní vyžití v tomtéž stylu, dokonce nyní v předvánočním čase. Copak už v našich životech není žádných pozitivních příkladů, ze kterých by se dalo čerpat při tvorbě filmového scénáře? Nepotřebuji pohádky, pouze psychické povzbuzení v té dnešní nemorální době. Mít jen alespoň pocit, že ne všechno už je definitivně zničeno (Klára - vztah otce a syna), zkorumpováno a zneužito (Tony Bránová) či promarněno (Tereza). O co větší potěšení bylo pro mě sledovat umění opravdu herecké hvězdy Jany Hlaváčové v cyklu Setkání s hvězdou, o to větší bylo mé zklamání z Dagmar Havlové v oněch nesympatických rolích. Rád bych ji jednou také viděl v pozitivnějších rolích, např. komediích, které tak úspěšně kdysi točila. Zvládla by to vůbec ještě? ()
Paní Havlová myslím nemusí dokazovat, že má publiku stále co nabídnout. Aspoň tak to na mě trochu působilo. Daleko víc by si mi líbila představa třetí povídky přepracované do podoby celevovečerního filmu... Ale každopádně slušná volba pro nedělní večer. ()
Já si naprosto vrním. Všechny tři povídky byly obsažné, věrohodné, skvěle napsané a natočené a samozřejmě i zahrané. Strašně moc dobře se mi na to koukalo, až mě mrzelo, že je to tak krátké. Ale i v krátké povídce se dá vyjádřit podmanivá myšlenka.... A když jsou k tomu skvělí herci i ve vedlejších rolích, tak není co řešit. Paní Dagmar předvedla opravdu skvělé a pro mne nezapomenutelné výkony. Obdivuji ji už dlouho, ale dnes večer mi opět dokázala, jaká je to skvělá herečka, dáma a krásná ženská. Velký obdiv. Je tam něco, co mě nepustí k úplně plnému hodnocení, protože tam přece jen směřují filmy jiného kalibru, ale na takový nedělně večerní TV film, tak to by u mě dalo jednoznačnou desítku. ()
Prva poviedka je s Janou Hlavacovou a ma emocie a nadhlad. Druha poviedka s Dagmar Havlovou je hroza. Zo vsetkych uhlov pohladu. 12 % ()
První povídka svělá...druhá slabší Dáša to hraje jak holku z porcelánu...pointa faj...třetí povídka průměr.... ()
Zdálo se mi to, nebo Dáša mírně přehrávala? Herečka je to samozřejmě výborná, to bez debat, ale tady v určitých polohách asi opravdu trochu ujela. Nicméně musím pochválit perfektní hudbu (kterou sloužil Ondřej Brzobohatý) a rovněž souhlasím, že z některých povídek by se dal vytvořit krásný celovečerní film. Jako nedělní večerní oddychovka je to ale povedené dílko... Především první povídka... ()
V daném formátu musí více vyniknout herectví herců, než kulisy, hudba atd. Ačkoliv to neurazí, tak ani nenadchne a málokdo si na to ještě někdy vzpomene... ()
Veskrnova hrat umi. Tri kratke filmove povidky, nic extra originalniho, ale neurazi. ()
Luxusní televizní záležitost... Místy slabší scénář obohacuje skvělá režie a samozřejmě dobří herci v čele s Dagmar. Ondřejova hudba tradiční, průměrná, ale zato nevyčnívající a zapadající do příběhu.... Jen ten mladý Donutil mi nějak nesedí, herecky mne zatím v žádné roli nepřesvědčil, že je syn svého otce... ()
Dagmar Havlovú nemám veľmi rada, ale dnes ma presvedčila, že je dobrá herečka. Hlavne v prvej poviedke ma úplne dostala, tie emócie boli veľmi silné a dokázala ma strhnúť a vzbudiť moju empatiu. Táto prvá poviedka bola z troch tá najlepšia a najzaujímavejšia. V druhej hrala taktiež výborne, celkom odlišnú úlohu, ale bola veľmi presvedčivá. Tá zápletka bola však postavená trochu na vode. A tretia, no čo ja viem, a o čom to vlastne bolo? Asi len o hre na klavír, ale hralo im to pekne:) Potešilo vidieť mladého a starého Brzobohatého, ale pán Radoslav dostal málo priestoru a syn Ondrej ho mal celkom dosť, ale samotná postava mu umožnila predviesť len muzické umenie, nie to herecké. ()
Dagmar Havlová ve třech povídkách s režií j.Stracha. Klára - zajímavá story , dobře vyprávěná a zahraná, ale naprosto nijakým koncem/ pointou, takže krom toho, že Stropnický stáhl podprsenku Anetě Vrzalové a Donutil se čím dál víc podobá Donutilovi nic moc. Tony - asi nejlepší story a pointa, herecky vděčné pro Dagmar i Novotného. Tereza - úplně mimo povídka bez pointy. Barbora Jánová jako ohebná tanečnice sexy, ale kdyby tam ta postava vůbec nehrála, tak se taky nic nestane. Preis supr, ale story bída. Podtrženo sečteno - dobré obsazení, celkem dobře vyprávěné,slabší story, průměrná tv zábava. ( mírně nadprůměrná) ()
To si doufám děláte srandu tady s tím hodnocením! Vždyť to bylo naprosto nekoukatelné. Kromě úplně debilních klišé (rozflákání auta?!?!) byly stupidní i scénáře jednotlivých příběhů. Herci, snad všichni do jednoho, příšerně přehrávali, v čele s Herečkou (H je velké záměrně) Dášou (u té jsme si na to přehrávání zvykli, takže nepřekvapí). No jestli to měl být nějaký tribut, tak už, prosím, další ne! Tu jednu hvězdu snad za Radoslava Brzobohatého... ()
První příběh byl příliš předvídatelný, druhý zoufale nepůvodní (něco takového jsme už viděli mockrát a lépe zvládnuté) a třetí scénáristicky totálně nedotažený až rozplizlý. Dagmar Havlová se evidentně snažila, ale místy jí z toho vyšla nepříjemná křeč, autentického a spontánního herectví, které jsme od ní znali z dřívějška, tu bylo jen minimum. Zakopaný pes bude hlavně ve scénáři,kterému chyběl původní nápad, a ve formátu. Hodnocení 67% je přehnané. ()
Scena, pri ktere se dvoutunove ML prevrati, je natocena tak naturalisticky, ze to musim popravu ocenit. A i cely dej je velmi zajimave a realisticky natocen.Za me rozhodne *****. ()
Pro mě film, ve kterém konečně Veškrnová předvedla herecké umění. Zvláště prostřední povídka o bulváru mě potěšila. ()