Stockholm
Stockholm
Štokholmský syndróm
Stockholm
Stockholm
The Captor
Režie:
Robert BudreauScénář:
Robert BudreauKamera:
Brendan SteacyHudba:
Steve LondonHrají:
Ethan Hawke, Noomi Rapace, Mark Strong, Christopher Heyerdahl, Bea Santos, Gustaf Hammarsten, Thorbjørn Harr, Mark Rendall, John Ralston, Shanti Roney (více)Obsahy(1)
Stockholm popisuje skutečné události z roku 1973, kdy byla za absurdních okolností přepadena Centrální stockholmská banka. Lars Nyström (Ethan Hawke) chce pomocí zajatých rukojmí vysvobodit z vězení svého parťáka Gunnara (Mark Strong). Jednání s policií a dokonce i se samotným premiérem však uvázne na mrtvém bodě a hodiny čekání se protahují na celé dny. Lars rukojmím střídavě vyhrožuje a starostlivě dbá o jejich blaho. Začíná se tak mezi nimi, obzvláště mezi Larsem a vdanou úřednicí Biancou (Noomi Rapace), vytvářet specifický vztah, který později vejde do všeobecného povědomí jako psychologický fenomén zvaný "stockholmský syndrom". (Magic Box)
(více)Recenze (93)
Vím asi nejlépe ze všech, a to z vlastní zkušenosti, co to ten štokholmský syndrom doopravdy je! Před pár lety jsem byl na ulici za bílého dne zasažen úchylnou deviantkou, říkejme ji třeba „Paní s motorovým pekáčem“. No představte si tu hrůzu! Totálně stará rakovina, zrovna jí bylo třicet, hnusně dlouhé nohy až na zem, odporně pevné čtyřky, prdel jak z těch nechutných katalogů Penthauzu a zásadně chodila naostro, takže při chůzi bylo slyšet zlověstné bublání přeplňovaného dvanáctiválce. A tahle brutální kriminálnice mě po té pouliční inzultaci zcela bezbranného odtáhla v kufru svého Maybachu do šeredně rozmařilého plážového bungalovu někde u Santropé, a tam mě skoro měsíc chlípně, divoce a zcela bezostyšně znásilňovala, přičemž anonymními telefonáty vyhrožovala hlubokým sametovým hlasem manželce, že jestli se se mnou okamžitě nerozvede, umrdá mě do bezvědomí, načež mě vrátí na věky ochablého a totálně bez libida. Bránil jsem se zuby nehty čuráky, škrábal, kousal, plácal ji po prdeli, až ji měla úplně červenou, častoval ji u toho těmi nejnechutnějšími žalostnými vulgarismy, cákal ji schválně do těch ohavně hustých vlasů, mlátil ji po xichtě přirozením a neúnavně drtivě přirážel s tím, že se unaví, usne a já konečně uteču. Nepomohlo nic! Jistě chápete, že po prožití takto strašlivého traumatu jednomu prostě musí hrknout v kukačkách, a tak, než aby mi totálně jeblo, jsem se do té zrůdy radši zamiloval. Když mě pak po tom třicetidenním martýriu konečně osvobodila Speciální jednotka pro boj s nenasytnými nymfomaniakálními MILFkami, dokonce jsem ji odhodlaně a zarputile bránil a zastával se jí i před manželkou, že je jen nemocná, žádná kurva! Tady vidíte, že tenhle štokholmský syndrom je vážná a nebezpečná věc, nikoliv přiblblá taškařice, jak to podali v tomto filmu. Tihle Švédové jsou na palici od přirození a lehce se zamilují i do kdejakého vymatlaného islamisty dokonce ještě před tím, než na ně vytasí šaríu. A tak se leklá Rampiča cvakla do totálního dementa, opravdu skvěle, uvolněně a s chutí střihnutého Uhlovodíkem Jestřábeem, a rozehráli skoro četnickou grotesku o tom, že když ve skutečnosti vykrádáte skandinávské banky a berete rukojmí, nejenže se řádně napakujete a solidně si zapícháte, ale ještě si i užijete spousty jakože legrace s impotentními policejními složkami. Každopádně to přes hranu trapnosti nedostali, tudíž takovýto rozverný sci-fi počin filmově teoretická věda přesně definuje odborným termínem „Snesitelná pičovinka“. ()
Vůbec jsem tu podstatu loupeže nepochopil. Přišlo mi to jako největší fušéřina na světě. No a on z ní vzejde Stockholmský syndrom. Pochopil bych, kdyby se jednalo o nějaký únos, kde by únosce skrýval ve sklepě nějakého člověka deset let a celé by to bylo brutální, drsné a smutné, ale tohle? Po shlédnutí se mi nechce věřit, že je film podle pravdy, ač uznávám, že kdyby v Evropě nějakej takovej nesmysl vznikl, tak by se to mohlo stát zrovna ve Stockholmu sedmdesátých let. V době nejvýraznějšího západní komunismu vůbec. Dělejme vše pro lidi a dělejme to pořádně. Tak proč by nemohl nějakej Amík vtrhnout do Centrální stockholmské banky a chtít po lidech nesmysly… ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $292,590║Tržby Celosvetovo $692,514▐ Taký pohľad na Stockholmský syndrómoví úlet s elitnými hercami. /60%/ ()
„…A PAK SE ZAMILUJEŠ DO SVÉHO ÚNOSCE...“ /// Historie jednoho syndromu. Lehce bizarní příběh, kterýmu, kdyby ho nenapsal život, neuvěřím. Perfektní obsazení, který hraje jak na divadle – jedna místnost, pár lidí… ale kromě těch herců, je jedinou přidanou hodnotou to, vo čem vypráví. Díky tomu si film zapamatujete. Jinak by šlo o obyčejnou filmovou událost… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Článek „The Bank Drama“, kterej pro New Yorker dne 25.11. 1974 napsal Daniel Lang jsem nečetl. 2.) Sleduju práci profesora Nilse Bejerota. 3.) Thx za titule ,,zandera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Na filmu je nejzajímavější hysterický Ethan Hawke a fakt, že díky téhle události vznikl termín Stockholmský syndrom, ale jinak se nejedná o nic zajímavého. Není to příliš napínavé ani vtipné, násilí se film vyhýbá a vyloženě zábavné to taky není, takže film poslouží max jako heist oddechovka ke spaní. 60% ()
"Američan se samopalem právě přepadl Kreditní banku." Stockholmskej syndrom vypadá jednoduše. Unesu ženu, trochu ji potýrám a ona se do mě zamiluje. Jenže v praxi to nefunguje. Už jsem jich unesl pět a ... no to je jedno. Lars byl zkrátka šťastnější. Hned první postřelená ho bránila do poslední dioptrie. A já se u toho celkem bavil. Zejména proto, že padouši se chovali jako dementi a policajti na tom byli úplně stejně. Tak to v praxi prostě bývá. A potěšil mě pan premiér Palme, kterej jako správnej politik velkohubě myslel na všechen švédskej lid, ale osudem konkrétní matky si nehodlal narušovat svý moudrý vládnutí. ()
Těžké zklamání. Film má potenciál být fakt skvělý, kdyby byl... no inu ve všem lepší. Rafinovaněji napsaný, cílevědoměji režírovaný, nuancovaněji zahraný. Ethan býval strašně dobrý herec, ale mám dojem, že jde tou "Pacino cestou" a už jenom řve a považuje to za intenzitu. Noomi ani Mark neměli doslova co jiného dělat než posedávat a čekat na konec. Nejzajímavější tak paradoxně byl Christopher Heyerdahl, protože právě jeho postavu policejního velitele bych označila za skutečnou hlavní postavu filmu. Jako jediný měl trochu navrch, udával tempo nečekanými zvraty v chování a taky se nesnažil být tak sveřepě nuceně komediální jako Ethan. Možná by "stačilo", kdyby měl režisér větší smysl/cit pro humor, protože kdyby ta zkratka byla absurdní a cílená, tak by si divák neměl čas všímat, že postavám a jejich proměně se nikdo nevěnuje. Možná jsem podvědomě nasadila laťku moc vysoko, když jsem čekala variaci na Psí odpoledne, ale i bez toho by byl film okamžitě zapomenutelný. ()
Scházel už jen Grimm v klaunském obleku, aby stříkal z kvítka na klopě vodu po policejním šéfovi, co má v plánu osvobodit rukojmí a zatknout idiota. Nutno poznamenat, že v tomto případě by to znamenalo i rozsáhlé zatýkaní ve vlastních řadách.. Bolestně tomu chyběl silnější scénář, který by v tom krátkém čase a uzavřeném prostoru lépe rozehrál interakce. Snaha o absurditu spojenou se vznikem známého syndromu se sice cení, ale vtipnější mi už přijde historka, jak proběhlo doposud neobjasněné zastřelení švédského ministerského předsedy. Prý když té zimní noci roku 1986 odcházel s manželkou z kina, šli proti nim po chodníku dva muži a když ho uviděli, řekli jen: „Olof. Palme..“ ()
Tak tohle se opravdu povedlo! Vtipné, Napínavé a hlavně city jsou zde zcela uvěřitelné. Hlavní ,,záporák" je zde skutečně sympatičtější než velitel policie 74% ()
Mno ... Nebudu zastírat, že jsem byla zklamaná. Těšila sjem se, že do dovím něco víc o Stockolském syndromu, že zažiju strahující drama, ae film mi připada spíš průměrný. Ocenila jsem hlavně herecký výkon Noomi Rapace. ()
Jestli se to opravdu zhruba takto odehrálo i ve skutečnosti, tak je to vskutku bizarní příběh. Každopádně musím pochválit E. Hawka, který táhne celý film, který je místy dost křečovitý a přečkat první půlhodinu je vyloženě utrpení. Posléze se to ale rozjede a finále je prostě jeden velký bláznivý cirkus, který stojí za to vidět. ()
K filmu jsem se dostal úplnou náhodou - a kdybych předem věděl, oč v něm jde, asi bych si ho s klidem nechal ujít, námět mi přijde filmařsky zcela nezajímavý. Jako asi by se to dalo natočit i tak, aby to člověka chytlo víc, ale to by pod tím musel být podepsaný někdo jiný - o režisérovi jsem v životě neslyšel a nejspíš už ani neuslyším. Co se týká castu, stárnoucí Ethan Hawke mi zde přišel spíše trapný, srdnatá Noomi Rapace je zde velice sexy a to ona mě tam bavila nejvíc, zbytek herců v podstatě nestojí za zmínku, stejně jako cokoli dalšího na tom filmu - není tam jediný moment, který by člověka nějak vytrhl z nudy, bylo mi lhostejné, jak to skončí, a na to, že to má jen hodinu a půl, se to subjektivně táhlo výrazně déle - na hodinky jsem koukal ke konci stále častěji. Nedivím se, že to u nás ani nešlo do distribuce, to by byl naprostý propadák. ()
Dva nešvédští herci v titulních rolích švédských kriminálníků ve švédském prostředí (banky). To je patrně největší absurdita příběhu přepadení stockholmské banky, k němuž došlo v sedmdesátých letech. Předpokládám, že film velmi volně operuje se skutečnými událostmi, neb zlodějíček Ethana Hawka opravdu nemá dokonalý plán jak zmizet z banky obtěžkán nepoctivým finančním obnosem, tudíž mnohým divákům bude jeho přepadení připomínat improvizovaný trénink hysterického zoufalce. A pokud na tohle devadesátiminutové cvičení s kriminálním (záb)leskem a příměsí sympatické absurdity (situace) přistoupíte, je možné, že se v dobré herecké společnosti budete obstojně bavit. V podstatě režisér i scenárista v jedné osobě Robert Budreau neudělal špatně, když se rozhodl vtěsnat do provařeného prostředí originalitu, která vychází jak z vyhrocené situace, tak i z postav samotných. Ethan Hawke není žádný násilnický hrdlořez, tudíž narůstající počet mrtvých rukojmích rozhodně nečekat. Tři rukojmí s ním začnou přátelsky spolupracovat a spřádat plány jak vyváznout se zdravou kůží a jeden z nich dokonce k němu přilne o něco málo víc, až je namístě vznik termínu "stockholmský syndrom", jenž zažívá zajímavě obsazená Noomi Rapace, též spoluproducentka filmu. Požadavek na propuštění vězněného parťáka je záhy policií vyslyšen, takže k Ethanovi tam do banky vrazí vlasatého Marka Stronga. Divák v podstatě nemá komu fandit. Takže těch emočních zásahů nebude tolik, to ale vůbec neznamená nudu. Prostředí banky je z filmového hlediska v zásadě statické, ovšem režisér je poměrně šikovný, takže se jal hýbat s herci, tudíž dva kriminálníci často vyjednávají až zoufalým způsobem s policií, vyjednávání se dostává do mrtvého bodu, do toho je k vidění nemálo scén, které se dají zařadit k těm neotřelým, a herci odvádějí spolehlivé výkony. Kdyby se ještě zapracovalo na závěrečném vyústění, určitě by to bylo jen ku prospěchu filmu. Celkový dojem z filmu mám smíšený. Film nedisponuje napětím, ani nesklouzává do přebujelého komična. Herecká garda obstarává příznivou stránku filmu. A absurdní ráz filmu, na který se víceméně sází, svoji funkčnost plní. K přepadení banky ve Švédsku, které je Švédskem, dochází ve filmovém světě spíše vzácně, tudíž si je lze prožít bez větší psychické újmy. 7/10 ()
Stockholmská parodie na drama s hvězdou Noomi. ()
Absurdní pravdivé kriminální melodrama. Je to až neuvěřitelné , podivně hloupé a přitom v srdci milé. A Hawke ve své roli je přesný. A vše prosycuje atmosféra 70. let. ()
Dobrý film pre tých, ktorí doteraz nevedeli, o čom vlastne ten štokholmský syndróm je. Trocha humoru, nadsádzky, ale vlastne vo vážnej veci. Ak by to napriek tomu niekto nepochopil, táto diagnóza sa dá vysvetliť aj na príklade súčasnej situácie. Je to napríklad vtedy, keď na vás psychopat Matovič alebo kazateľ Heger uvalia lockdown, zbavia vás živobytia, uvrhnú vás do stavu sociálnej núdze, ale vy stále s pohľadom ako na svätý obrázok vyrieknete: "Volím Oľano!" ()
Stockholm aneb jak to tehdy asi bylo (když stockholmský syndrom začal psát první stránku své historie)... Musím říct, že úvodní trailer mě strhnul a i většina filmu mě naladila na příjemnou vlnu "no nemuselo by to být špatné, pracovat v bance, kterou někdo přepadne", ale závěr, možná i kvůli tomu chování policie mě trochu rozladil, že nějak nemůžu jít do plných. Otázkou je, jak by to vypadalo, kdyby to natočili Švédové, každopádně USA se snažilo vrátit do roku 1973 se vší parádou. A i kdyby nic jiného, tak tu máme Noomi Rapace, která je jedním slovem nezabudnutelná, Ethan Hawke hraje troubu tak dobře, až si říkáte, jestli... (ne, nebudeme zlí!) no a Mark Strong mi přijde ne úplně využitý, ale hraje klasicky dobře. Za soundtrack taky půl hvězdy, sečteno podtrženo 4,5*. ()
Film podle skutečné události. Lars chce vysvobodit svého parťáka z vězení, a tak přepadne banku a vezme si rukojmí. No Lars na něčem jel, ale asi nebyl úplně špatný člověk, když nechtěl nikomu ublížit. Ale nechápal jsem toho šéfa policie, jak si byl jistý tím, že únosce nikomu neublíží. Tím svým chováním podle mě několikrát ohrozil bezpečí rukojmích. Každopádně zajímavý snímek. ()
Scénář mě sice dvakrát neohromil, situaci ale zachraňovalo velmi slušné obsazení. Mark Strong se opět ukázal s účesem vzor "princ Septimus" a spolu s Ethanem Hawkem na mě působili hodně přesvědčivě i Noomi Rapace tentokrát vypadala víc k světu a navíc jsem se zase jednou dočkal Christophera Heyerdahla, který si klaďase asi nezahraje. Tady byl tedy na straně zákona, ale že by to příliš pomohlo... Film má u mě maximálně na trochu lepší průměr a obávám se, že na něj velmi rychle zapomenu. // Teď úplně mimo hodnocení: Nevím, který "odborník" vytvořil titulky k mé kopii, chytře se nepodepsal a dobře udělal, protože za něj evidentně makal překladač Google. Tak moc jsem se snad ještě nikdy při čtení titulků nebavil:-) Příklad: "Až přejedeš most, zavěs levačku, jo?" Brutal. Kdyby to byl záměr filmařů, přihodil bych hvězdičku:-) ()
Ne moc zajímavý pohled na vloupání, ale budiž na jedno kouknuti. ()