Neznámý voják

Tříhodinový trek ugrofinským lesíkem, při němž se 7. rota venkovských tutenmantáků postupně zoceluje do 9. roty ostřílených porážkových Čuchonů. Tak po hodině a půl začne být to plazení se polomama a střílení na keře plné Rusáků, kterým jsou vidět akorát tak hvízdající kulky, sice kapku monotónní, nicméně i tak se jedná o prudce nadstandartní, výborně natočený, svižný a zcela bezpatosoidní počin, navíc s dokonalou postavou svérázného laponského guerillového sedláka Disciplinuu Jebujainena a roztomile přešťastným koncem. P.S.: Pokud si to nějaký přiteplený ufon dovolí srovnávat s mistrem znuděných proleženin, pánem audiovizuálních nekróz a věhlasným uspávačem hadů Terym Malíkem a jeho komatózními Žvanily z Guadalkanálu, měl by být ihned zabanánován pro bezprecedentní kokotismus, šíření paniky a mimózni kurvení rejtyngu kulantním filmům. (16.06.2018)

Tohle je válka, tohle je boj. Schválně jsem se díval, jestli jsem minimálně v evropským měřítku viděl, takhle dynamickou a akční druhou světovou válku a neviděl. Jde o to, že tady jako divák jdeš z jednoho střetu do druhýho. Válčí se fakt všude, v lese, na jezeře, na sněhu, na cestě, v zákopech, ve větších útvarech, v malých formacích, svištěný kulek tady má větší prostor než dialogy, ale co je tam skvělý, že to není nějaká bezduchá mlátička, jsou tam scény který tě posaděj k zemi i když toho máš na poli válečných filmů odkoukáno (masakr zranených, pohled do oka umírajícícho vojáka, opravdu vidíš jak mu vyhasíná život a příjemný pokuk to teda rozhodně není. ) . Vynikající kamera, střídá makro zaběry na obličeje i celek přesně tak jak má. Skvěle nasnímaný přechod finských vojáku přes ruský hranice, útok v lese, útok na jezeře. Jako jediný co mně mrzí, že na Febiu byla ta kratší alternativní verze, protože to je 45 minut minus a to u takovýho filmu fakt zabolí a bojím se bojím, že už nebudu mít šanci vidět dlouhou verzi. Za mně topkovej válečnák a finská filmová jednička . (15.03.2018)

Je pravda, že Finové jsou asi jediný evropský národ, který v rámci válečného velkofilmu dokázali epickou formou zfilmovat druhou světovou válku stejně tak, jako třeba Američani. Jedou si na nacionalistkou tóninu a tak, ač je na filmu skoro všechno dobré, nemůžu se zbavit některých nelogičností, které tam někteří vojáci předvádí. Jinak se ale jedná o neskutečný zážitek a asi to nejlepší, co Finové o bojích v Karelské šíji vůbec kdy natočili. A že těch filmů už pár bylo. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že jim na ty jejich válečné filmy nepřispívá finská vláda včetně samotných daňových poplatníků. Díky jejich válečným kouskům totiž vím, že Finové byli největší hrdinové za druhé světové války a nepodrobili se nikomu a ničemu. A myslím si, že to je přesně to, co těmito filmy Finové chtěli a chtějí předat světu...a přidat si trošku na nacionalistickém egu, které strádá a probouzí se v současnosti hlavně v momentě, kdy Evropou vládne Mistrovství světa v hokeji. (23.11.2020)

║Rozpočet EUR7,000,000 ($8miliónov)║Tržby Celosvetovo $15,717,000▐ Jednoznačne som čakal viac. Pre porovnanie podobné ruské filmy za posledné roky (Bitka o Sevastopoľ, prípadne aj ...a rána sú tu tiché) sú určite pútavejšie. V tomto prípade na danej 3 hodinovej ploche mi to príde dosť ploché, ničím zvlášť prevratné, niečo ako poľské filmy Wolyn, či Katyn. Okrem jednej zaujímavejšej postavy, sú ostatné akési nezáživne, proste len figúrky, ktoré občas v priebehu padnú v boji ale nič zvláštne k ním nepociťujeme. Technicky je aspoň dodržaný štandard. /60%/ (17.06.2018)

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Seveřané letos bodují a rozhodně se neflákají. Neznámý voják nám přibližuje konflikt mezi Ruskem a Finskem, o kterém se nikde příliš moc nemluvilo, takže jako tři hodiny dějepisu výborné. O postavách se sice divák příliš moc nedozví a poznává je až za pochodu, kde největší prostor dostává Antero Rokka, jakožto nejlepší drzý voják celého praporu a jeho sólíčko, kde sám vystřílí celou ruskou jednotku patří k nejlepší scéně filmu. Akce je zde celkem dost a to především v první hodině a poslední, ta prostřední část mi přišla občas roztahaná a zdlouhavá( takže directors cut na 2:20 mi příjde jako správná volba,ale dostupná je pouze tří hodinovka.) Válka je reálně natočená, hezky se střídají lokace- bojuje se na sněhu, na vodě, v zákopech a především v lesích, sice zamrzí, že na gore si režisér moc nepotrpěl ( V tomhle Mel Gibson měl navrch) a plusem je i vynikající vizuál doplněný krásnou Finskou přírodou,což je velmi oku lahodící. Solidní filmařina a slušný válečný film, kde jest mínusem snad jen jeho délka a únava, která nastane po skončení. Norský Den 12. mann se mi však líbil o kousek více. 80% (13.06.2018)

Já jsem vážně přemýšlela, jak bych měla vyjádřit své pocity jakožto žena, která ke zbrani ani nečuchla, na vojně nebyla a válku znám jen z filmů. Ne, nebyl to první film s touhle tématikou, ale co na mě opravdu zapůsobilo, byl fakt, že takhle nějak bych si to ve skutečnosti představovala. Jejich chuť zdrhnout, momentky, kdy se dívali jen tak na brouka s těmi, kde jim šlo o holý život a bylo jim ouvej. Chvíli klídek a pak zápřah a ne jen hrrrr do akce jak to ve válečných filmech bývá a já mám pocit, že snad ani nespí. Tady se dokázali i parádně zhulákat, když byla možnost a kdo by jim to měl za zlé, já tedy vůbec ne. Proto mě ani ta zdánlivá pomalost vůbec nevadila, ono to totiž přesně zapadalo do té atmosféry. Můj topkový Aku nevynechal nic z těch hrůz. Válčilo se všude a za všech možných podmínek, jak to bylo i v reálu. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, takže budu silně přemýšlet o plné palbě. (29.05.2018)

Autoritativní záležitost! V celkové stavbě Tenká červená linie (v záběrování, práci s postavami a hodně zimmerovském hudebním motivu), většinou však velmi surová, kontaktní ryanovsko-bratrskoneohrožená akce, kdy jste "tam s nimi". Klišé se najdou, ale velkotonážnímu patosu (a la Hacksaw Ridge) to zručně uhýbá. Velká radost z toho, že i malé kinematografie dokážou vyprodukovat takovýhle biják. Rozpačitý jsem jedině z prvních 20 zbrklých minut, kde mě to málem ztratilo. Prodloužená verze to snad zalátá. Eero Aho se doufám dostane do Hollywoodu - jeho masér Rakka mě bavil jako už dlouho žádná postava. (08.05.2018)

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Je s podivem, že jeden z nejvýraznějších válečných snímků této dekády natočený na starém kontinentě vyprodukovala malá kinematografie řídce osídleného Finska. Splatila tím dluh, který pociťovala vůči vojákům, kteří bojovali v tzv. pokračovací válce o území, které Finsko přes houževnatou obranu a mimořádný výkon svých branných sil ztratilo v Zimní válce roku 1940. Nutno říci, že finští filmaři si žádnou ostudu neudělali. Neznámý voják svou barvitostí, výpravností a pečlivostí za sebou s přehledem nechává produkce ze zemí, které mají nepoměrně větší možnosti, a např. náš Tobruk vypadá vedle Louhimiesova snímku jako květ podbělu vedle slunečnice. Mám nicméně tři dílčí výhrady. Příběh bojové jednotky se odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944 - tak široký záběr vede nevyhnutelně k výraznému zestručnění a epizodičnosti. Podstatně kratší válečné angažmá na západní frontě řešili tvůrci v případě Bratrstva neohrožených desetidílným seriálem. S tím je spojené i nedostatečné rozvinutí charakterů, větší prostor má pouze věčný rebel desátník Rokka v podání sympatického Eera Aha (předpokládám, že se díky téhle roli stal miláčkem finského publika). Pravda, viděl jsem na Febiofestu pouze okleštěnou verzi, ale nevěřím, že by třičtvrtě hodiny materiálu navíc mohlo zásadním způsobem tyhle nedostatky odstranit. Do třetice si myslím, že v prostřední části snímek ztrácí tempo, které opět nabírá v závěrečné třetině, kde líčí urputné ústupové boje z východní Karélie v horkém létě 1944. V téhle části ostatně snímek graduje. Celkový dojem: 85 %. Na závěr snad jen malá poznámka k obsahu na ČSFD. Boj Finska se Sovětským svazem byl pochopitelně vzhledem k velikosti, lidnatosti a ekonomické síle Sovětského svazu zápasem Davida s Goliášem, ale Finové rozhodně nebyli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Jednalo se o moderní armádu, která disponovala i vlastními obrněnci a v neposlední řadě si uměla obstarat významnou bojovou kořist od svého východního protivníka. Finsko se cítilo vůči Sovětskému svazu v podobném postavení, jaké cítila Československá republika vůči Německu, a to mělo podobný dopad na myšlení společnosti a logicky i na investice do ozbrojených složek. Finská armáda podala za 2. světové války a především za předchozího válečného střetnutí opravdu pozoruhodný výkon. (19.03.2018)

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)

Neznámy vojak má jeden veľký problém, prakticky vôbec v ničom nevyniká. Vojnový film môže vynikať napríklad zaujímavým scenárom, kvalitnou a rozmanitou akciou, surovosťou, hlavne pri pohľade dopadu vojny na civilné obyvateľstvo, sympatickými charaktermi, s ktorými sa dá stotožniť alebo emocionálnymi scénami, ale ani jedno z toho nie je prípad Neznámeho vojaka. Ale aj tak tu nehrozí priemerné alebo dokonca horšie hodnotenie, lebo ako celok to funguje až prekvapivo dobre. Videl som tú dlhšiu verziu, takže trojhodinový vojnový epos zaberajúci niekoľkoročný časový úsek a teda na moje veľké prekvapenie som sa ani na okamih nenudil, keďže tu sa vlastne stále niečo deje, celú prvú hodinu sa takmer neustále bojuje s úspechmi na fínskej strane, v druhej sa to trochu zvoľní, ale film si svoju úroveň udrží a v tej poslednej sa tiež zase neustále bojuje, ale tu už Fíni očakávane vlastne len ustupujú. Toto sa vlastne ani nedá nazvať plnohodnotným príbehom, film zobrazuje život vojenskej jednotky v priebehu dlhého obdobia, takmer iba v oblasti bojiska, mimo front sa dej presunie len málokedy a aj to iba na chvíľu a tak ako žánrovému fanúšikovi sa mi na to predsa len pozeralo dobre. Ale chcelo by to výraznejšie charaktery, medzi vojakmi sa nájdu vlastne len tri, štyri výraznejšie postavy a k tomu ešte pár dôstojníkov, ktorí sa pravidelne na chvíľu objavia a tým to končí, pričom aj tak som si k nim nedokázal vytvoriť silnejší vzťah. Ale ten najvýraznejší z nich ma predsa len bavil, v akcii síce pôsobí až moc neohrozene, ale inak bol nedisciplinovaný a tak som bol vždy zvedavý, ako sa k jeho správaniu postavia dôstojníci. Akcia pôsobí trochu rozporuplne, na jej nedostatok sa určite nedá sťažovať, je jej tu plno, hlavne v tej prvej a poslednej hodine, ale je dosť stereotypná. Neustále tie isté prestrelky v tých istých lesoch, ktoré občas ozvláštni aspoň nejaký ten tank alebo prechod cez rieku, inak sú úplne zameniteľné, ale aspoň sú veľmi dobre natočené, dokážu diváka vtiahnuť a páčilo sa mi aj to ich realistické pojatie, teda žiadne veľkolepé útoky, ale postupné ničenie pozícií nepriateľa, používanie granátov vždy, keď je to treba, streľba krátkymi dávkami a podobne, takéto detaily si ma vždy získajú. Ale mohla byť surovejšia, nejakých drsnejších momentov je tu úplne zanedbateľné množstvo. Režijne je film veľmi dobre zvládnutý, kvalitný vizuál, relatívne realistické pojatie, film pôsobí výpravnejšie, než v skutočnosti je a občas sa nájde aj nejaký moment, ktorý mi pripomenul moju obľúbenú Tenkú červenú líniu, vidno, že režisér je jej fanúšik a často sa ju snažil napodobovať, aj keď sa jej samozrejme nikdy nevyrovnal. A pripomenula mi ju aj hudba, ktorá sa vydarila. Takže celkovo som trochu sklamaný, žiadny kult sa rozhodne nekoná, ale ako fanúšik žánru som si tie tri hodiny aj tak celkom užil. 76% (29.05.2018)

Bum-bác ratatata a hurá! A trojhodinový, dobre vygradovaný, nenudiaci film s nacionalistickým podtónom, posilňujúci hrdosť fínskeho národa na vojakov, ktorí hrdinsky strieľali rusákov-hnusákov, oslobodzovali Karéliu, aby ku koncu vojny z nej pred presilou utekali, je tu. Vojaci zachraňovali seba, často bojovali len v mene svojej rodiny a záchrany rodinného statku. Neznášali buzeráciu, ponižujúcu vojenskú disciplínu a nezmyselné rozkazy naordinované z veliteľských stanovísk. Film obstojný, no nie výnimočný. 65% Poznámka: Rovnako by som uvítal film, velebiaci hrdinstvo vojakov armády Slovenskej republiky z rokov 1939-1945. Verím, že by sa stretol s rovnakou toleranciou protikomunisticky naladených liberálov, ako film ospevujúci fínsku armádu, spolupracujúcu časť vojny vedome s Nemeckou ríšou pod vedením Adolfa Hitlera. A útočiacu proti Červenej armáde. Podobne ako armáda slovenská. Hor sa do boja, hor sa za slovenskú vlasť, za fínsku vlasť, za Maďarsko, za Ukrajinu, Chorvátsko. Koľko doposiaľ nenakrútených ospevných filmov na vojakov samostatných štátov za druhej svetovej vojny, čo tak či onak spolupracovali s Treťou ríšou, pravicových liberálov, tradične protirusky naladených, do budúcna čaká! (09.04.2021)

Finsko se staví na odpor sovětskému Rusku. David a Goliáš. Síly ubývají, počty klesají, z nezkresleného pohledu na válku má divák radost. Bez přikrášlení, patosu a falešných nadějí sledujeme osudy kulometné roty uprostřed válečného běsnění, které je nám předkládáno přehledně, s výtečnou zvukovou stopou a dynamickou kamerou. Vnímáme každou kulku, fyzickou námahu vojáků, kteří jsou slušně prokreslení, zasmušilí i se závany humoru. Prodloužená verze, kterou jsem viděl, je už pro hodně trpělivé diváky. Poutavější dějová linie chyběla, bohužel stejně jako moment překvapení. (03.06.2018)

Bez zbytočných “rečí”, presne takto by mal vyzerať, no hlavne takýmto spôsobom na diváka pôsobiť - vojnový film, respektíve film o VOJNE. Keby som chcel (no nechce sa mi), napísal by som sem “milión” dôvodov, prečo je “Neznámy vojak” o 100 % lepší, než akýsi “Hacksaw Ridge”. Toto je na rozdiel od spomínaného, Gibsonovho gigantického krviprelievania, absolútne nevtieravá forma získavania pozornosti, kedy spočiatku divákovi na osudoch hlavných hrdinov (hrdinu), vlastne ani príliš nezáleží. Lenže odstupom času, mu čoraz viac začína dochádzať, že ide o viac ako len o úbohú propagandu, či velebenie samého seba, v ktorej sa bojuje za demokraciu či lepšie vyhliadky do budúcna na území inej krajiny, ale o späť vzatie "slobody" na vlastnom území, respektíve o rešpekte, jedného voči druhému, ktorí bojujú po svojom boku bez ohľadu na postavenie, i keď o zachovanie disciplíny v období vojny, snáď nemôže byť ani reč. A to je dosť podstatne odlišný pohľad na vec, na vojnu ako takú. Za mňa jeden výborný, aj keď zbytočne, extrémne dlhý počin, ktorý treba omnoho viac precítiť, než “vidieť”. (25.05.2018)

Asi tu bude spoiler, řekl bych. To se tak jednou národ Finů, který vytvořil civilizaci z mechu, kapradí a omrzlin, bránil národu Rusů, co vytvořili civilizaci z kreténů. Helsinští to nečekaně skoro uplichtili, aby při první příležitosti zkusili získat ztracené na agresorovi zpět. Proto se můžeme podívat, jak se sešel Koukal Chechtomen, Dvojnik Kylo Ren, Heikki Vodkokoski a Takki Pitkänen se strejdou, který umí bojovat. A ještě si k tomu přivedl na výchovu souseda, jehož hlava po celé dětství sloužila otci kováři střídavě jako buchar nebo kovadlina. Film pak sleduje jejich veselé trampoty ve smutné době, nebo tak něco. Vynikající válečné drama, ve kterém by Suomíkům fandil snad i Koněv. Patoplků pomálu, akce dosti, lidskosti pak do sytosti. Jen jedna věc se vymkla reálu. Takhle svobodomyslný voják by konce nikdy nedožil. O to by se jeho vlastní sbor degenerálů postaral, že. (14.01.2019)

Videl som všetky predchádzajúce verzie tohto filmu, ku ktorému sa Fíni tak radi vracajú. Zďaleka nie všetko nové musí byť automaticky lepšie, ale tu to našťastie vyšlo. Najnovšia verzia Neznámeho vojaka pôsobí naozaj kompaktne a má všetko, čo má dobrý vojnový film mať. V predošlých filmoch chýbala silnejšia postava. Postava Antera Rokku síce bola už aj vo verzii z roku 1955, ale nebola až tak výrazná ako je v najnovšej verzii, alebo presnejšie nedostala toľko priestoru. Antero Rokka je nezabudnuteľný vojak, výrazná postava, ktorý má salutovanie a vojenský poriadok v riti , ale keď ide do tuhého je ten pravý, ktorého chcete mať po svojom boku. Akčné scény sú premakané, má to grády a som fakt rád, že som videl dlhšiu verziu. Nemám čo vytknúť, super. 100%. (18.07.2018)

Možná nejlepší evropský válečný film? Pravděpodobně ano. (24.03.2021)

Nacistické vojská útočia na Sovietsky zväz. Toho využívajú Fíni, aby sa pokúsili dobyť časť svojej stratenej domoviny späť. A práve vtedy sa začína príbeh príhodne nazvaný Neznámy vojak. Poskytuje divákom realistický obraz vojny a okrem toho, že bravúrne líči rôznorodosť fínskej jednotky, ktorú spája túžba ucelit vlasť, tiež ponúka technicky zvládnutú prehliadku, od ktorej nie je ľahké sa odtrhnúť. Režisér umne preniesol na plátno príbeh, v ktorom ukázal, čoho sú schopní slobodní muži v ceste za slobodou svojou, svojich rodín a svojej vlasti. To všetko podporené suverénnymi hereckými výkonmi. Samotnú akciu vo filme hodnotím veľmi kladne a musím povedať, že je naozaj podarene spracovaná. Ďalšie kladné veci na filme sú bezpochyby kostýmy a použité zbrane. Scenár ma veľmi potešil, interakcia medzi charaktermi je skvele napísaná a uveriteľná. Prostredie zimných severských lesov som si zamiloval a pôsobí miestami a až rozprávkovo. Heil Suomi. (10.09.2019)