Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát. ()
"Říkejte mi Roberte, je to hezčí a kratší." "Za 40 šilinků bych i já udělala leccos." Už ze samotné podstaty není možné, aby Královnina smečka psů byla stejně labužnická a rozkošnická jako Záskok pro Sissi, a proto si nyní vychutnáváme dávku intrik a hořký úděl dějinných hybatelů. ()
Tohle Oldřich Daněk umí dokonale. Najít v nekonečném množství příběhů dějin právě ten zajímavý uzlík, ze kterého vytvoří a dotvoří dech beroucí mini drama se zajímavou pointou. ()
I intriky mohou být zábavné, když je do televizní hry zpracuje Oldřich Daněk. Nejdříve spolu piklí duo Kostka, Vetchý, pak se přidá Němec. Jenže pak následuje zatmění slunce, hromobití, zemětřesení a na scénu vstupuje charizma. A to charisma jde setsakra dlouho a teprve po nějakém čase za ním přijde jeho majitelka Jana Štěpánková. A od té chvíle je před kamerou sama, byť jsou před ní ve skutečnosti čtyři. ()
Zdá se, že už i já sama začínám být postarší. Oldřich Daněk se ve svém dalším "královském" útržku, komorním, ironicky laděném příběhu o síle intriky, diplomatickém jednání a ovládání zaměřuje na okamžik, kdy je anglická královna postavena před rozhodnutí podepsat rozsudek smrti nad svým bývalým milencem. Essex je postavou, o níž se nejvíce jedná i mluví, aniž by se vůbec ukázala. I jeho zprostředkovaná tragédie vzestupu a pádu v sobě nese hlavní téma prosazování moci násilím. Autoritativní a inteligentní Alžběta Jany Štěpánkové je lovec, který dorazí to, co mu jeho psi nadeženou. Všichni zúčastnění z královniny smečky psů – Raleigh (Petr Kostka), Bacon (František Němec) a Cecil (Ondřej Vetchý) – právě skončeným soudem získali život, a přesto jim stále visí na vlásku, ostatně i na vlásku života královny. Obratný chytrý dialog plný sarkasmu a bonmotů spolu s královninými skvělými monology hýří hereckou příležitostí, kterou všichni jmenovaní beze zbytku využili. Přestože Daňkova inscenace chvílemi připomíná spíše strohou rozhlasovou hru, její síla spočívá právě v oné chladné a strnulé atmosféře, která tehdy obcházela celým Londýnem. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Úskoky, lsti, drobné lži, polopravdy, mlžení v duchaplném podání Oldřicha Daňka jsou velmi poutavé, jedna to sleduje a drží palce panu Kostkovi, neb ten je jí ze všech zúčastněných nejbližší. Nechtěla bych nikdy pozvednout ruku pro něčí ortel smrti, k tomu tedy paní Jana Štěpánková v roli královny Alžběty úžasná. ()
Nádhera. Ať už proboha zase začne divadelní sezóna! :) ()
Musím říct, že tyhle historické příběhy Oldřicha Daňka bych si někdy rád vychutnal na divadle. Ono je to totiž i tak vyzývavě natočeno a herci, kteří role hrají, naplno dokazují, že divadlo je pro ně základ herectví. ()
Nejsem příliš nadšený. Daněk to dělá vykonstruované, aktéři deklamují, leč evidentně necítí nic. Zajímavé to je, umělecky jen tak tak. --- Historické nepřesnosti bych Daňkovi nevyčítal. Je kvůli nim Shakespeare horší? ()
Pominu-li už samotnou volbu historického pozadí, zůstává nám ještě volba herců a jim do úst vložených dialogů. Vše vysoce převyšuje vše, co jsem doposud v televizní tvorbě viděl. Klobouk dolů nad tak propracovanou inscenací. Naposledy mne takhle dostala inscenace Španělé v Praze. Kdo má rád dialogy, kde jediné slovo není zbytečné a navíc ho lze vykládat různými způsoby, toto je ten správný film pro něho....100% ()
Daněk s tou historickou látkou prostě uměl...protnutí velkých dějin s rovinou komorního dramatu...dobré postavy, dobré dialogy, dobří herci...hutné a vtahující...zavání to divadlem, ale tady to spíš beru jako charakterizaci nějaký kategorie než kritiku...režijně je to vhodně uměřený a funkční...a Vetchý ukazuje, že nemá zas tak omezený rejstřík, jak by se mohlo na první pohled zdát...se zbytkemv pohodě drží krok...naopak veleslavná Jirásková mě trochu iritovala svou důležitostí....naštěstí je tam jen jako vypravěčka...mrzí mě, že tyhle inscenačky z televize vymizely...je to možná oldschool, ale pokud by se to udělalo dobře, svoje diváky by to určitě našlo... ()
Herci byli výborní. Ovšem podsouvat divákovi názor na Alžbětinu vládu takovým lehounce poťouchlým způsobem, je trochu nefér. Politika byla bojem o život i jindy a jinde. A Alžběta nebyla jenom zahořklá rozpolcená troska v síti intrik svých rádců. Byla silnou a dosti úspěšnou, byť kontroverzní, vládkyní. Svět je složitý a krutý. A my v něm. Všichni děláme, co můžeme... Nesuďme tudíž napříč staletími. Ani Alžbětu, ani její nevěrné věrné. ()
zajímavé, že u obou útržků vidíme královny, které pod tíhou moci vypadají zcela prosty jakýchkoli emocí - a to královna Alžběta zrovna vyslechne rozsudek smrti nad svým o mnoho mladším dlouholetým milencem. Na minimálním prostoru, s minimálním pohybem a v pouhé čtveřici se dá uhrát velmi mnoho. Bohužel, jako v každém dílu série útržků nechybí veledůležitá zcizující a zbytečná vypravěčka. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
Konverzačně nudný historický film, který připomíná divadelní představení. [242. hodnocení, 22. komentář, 81%] ()
Zase můj obl. O.Vetchý, ale jinak všichni dobří ()
Povedená konverzačka s pouhými čtyřmi herci plus vypravěčka. Ondřej Vetchý v netradiční roli vypočítavého intrikána-úředníka a všichni moc dobří. ()
Skvělé herecké výkony všech!! ()