Z hříček o královnách

Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát. (21.11.2017)

Úvahy těch, co nemají možnost volby. A přece si najdou čas přemýšlet o tom, zda se ne pro Řím, ale pro ně osobně něco změní, dodají-li obvinění, o kterém každý v Římě ví, že je falešné, na pravdivosti. Pro Aniketa bude lež znamenat, že si zachoval alespoň kousek cti. Bude se dívat na císaře a bude vědět, že božský Lucius, přezdívaný Nero, je prolhaný zbabělec. Navzdory Fortuně, která se nestará o to, zda je někdo čestný nebo nečestný, pro Aniketa to význam má. (20.11.2017)

"Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale jde o dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, jež ústí v konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová. (23.11.2017)