Tři spory

V zfilmované historii kolem stavby Národního divadla a osudu architekta Zítka se odehrává příběh plný statečnosti a tvrdohlavosti. Profesor architekt Josef Zítek je prototypem postavy uznávaného člověka, který si pevně stojí za svým a svědomitě bojuje za prosazení svého konceptu práce s důrazem na kvalitu a honosnost bez podlehu komerčních záměrů "vyšších stran". A nebrání mu v tom ani meze rozhádání si některých přátel a kolegů. Poselství: i uznání prohry je vítězstvím... Řekl bych, že takových lidí v uměleckém a profesijním světě je snad stále dost i v reálním současném světe. // No a když v takovém příběhu se skvěle napsaným scénářem Jaroslava Dietla objeví celá řada vynikajících herců a volba hlavní role padla na Luďka Munzara (zase nádherný herecký koncert), tak to špatně dopadnout rozhodně nemůže. Za mě nejlepší díl této historicko-vzděláváci trilogie z historie Národního divadla. Trochu mi přijde, že pan Munzar tady hrál prakticky sám sebe. To ovšem v roce 1981 ještě nemohl tušit, že za pár let přijde politický převrat v podobě Něžné revoluce, kdy po neshodách s vedením sám dobrovolně milované divadlo opustí, i s řadou dalších kolegů. Podobně jako víc než 100 let dozadu Josef Zítek. (28.06.2017)

Existuje ve světě mnoho případů, kdy geniální umělecké dílo zůstává za života jeho autora odmítáno, nepochopeno a zatracováno (častokrát stejně jako autor samotný) a mnoho let po jeho smrti se stane klasikou daného žánru. Jedním z takových případů je i hra Naši furianti Ladislava Stroupežnického. První českou realistickou hru zobrazující mezilidské vztahy z domácého prostředí venkovské obce napsal Stroupežnický na základě slyšených historek i svých vlastních zážitků a zkušeností. Proto v ní mnozí diváci spoznávali sebe nebo své bližné, což se samozřejmě nemuselo líbit. Historie je holt někdy neúprosná, tak tady (jak sám žádal v tomhle filmu ředitel divadla F.A.Šubert) dopadla šťastně po neblahých chvilkách alespoň ta milostná linie příběhu... aneb pohádka jak se stal z cholerika a fanatika Stroupežnického zdvořilý, zamilovaný pán. :-) Vedle Jaromíra Hanzlíka v jedném z nejlepších svých hereckých výkonů si z hereckého obsazení zaslouží vyzdvihnout i Vladimír Brabec coby první ředitel ND František Alois Šubert. Dále potěšila celá řada herců v epizodních roličkách (včetně humorného stvárnění malíře - kumpána Mikoláše Alše v podání Rudolfa Jelínka) a zaujaly flashbacky v podobě ukázek z inscenací Macháčkovych Furiantů (celé natočené pro televizi o dva roky později). (28.06.2017)