České pohádky
Obsahy(2)
Dnešní Pohádka pro pamětníky vznikla v roce 1968 podle Boženy Němcové. Vypráví se v ní, jak dva muži – Ježíš (V. Šmeral) a svatý Petr (M. Stehlík) putovali světem. Na své cestě potkali bohatou selku (L. Havelková) a požádali ji o nocleh. Ale selka byla lakomá a dva cizí poutníky vyhnala. Když o totéž požádali u chudé chalupnice (J. Dítětová), byli vřele přivítáni. Žena se s nimi podělila i o to málo, co sama měla. A pak byly obě ženy poutníky po zásluze odměněny… A ještě poznámka, v pohádce, která vznikla v době, kdy se náboženské motivy nemohly v televizi objevovat, mají postavy poutníků jména – mistr a pomocník Petr. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Vladimír Šmeral je bez ohledu na své lidské souvislosti nadčasovým vynikajícím hercem; kdybych hledal paralelu, napadne mi Čeněk Šlégl. Pohádka sama je krásnou miniaturou sevřenou do úsporného rozsahu - ale ústrojně. Janu Dítětovou a Libuši Havelkovou nemůže nikdo považovat za zanedbatelnost české Thálie podobně jako režiséra Ludvíka Rážu. Spíš než Ježíš je Šmeral Bohem Otcem - viz trojjedinost boží, jak si to křesťané vymezili. Schopnost proměňovat se a měnit podoby je pro tyto nadpřirozené bytosti-principy typická a předpokládatelná. ()
Příběh téhle pohádky je tak prostinký, že mu stopáž deseti minut bohatě vystačí. Mladší verze s týmž příběhem je mnohem půvabnější a to nejenom neskonale lepším výběrem hlavních protagonistů. Politická orientace představitele Ježíše by mě nebrala, ostatně, než jsem se to tady dočetla, nevěděla jsem to, neb mě životní peripetie pana Šmerala zcela minuly. Vadí mi ale, když charismatického zdatného třicátníka hraje opelichaný rachitický dědek, když je Petr (pomíjím zcela to, že sv. Petr mi je nesympatický) líčen jako naprostý hlupák a totéž je napácháno na oné chudé prosté venkovské ženě. Prostý neznamená hloupý. Nejvíc mě ale nadzdvihla ta polévka u bohaté selky. Dobrá, to sádlo mohlo být klidně husí, i když mám pochybnosti. Ale ta smetana k sádlu? Ježíš i Petr byli věřící Židé, oni by to přeci vůbec nejedli! ()
Pěkné bylo, jak se soudruzi vyhnuli označení Ježíše. I když podle vzhledu - nebyl to spíš Bůh otec? :) ()
Můj oblíbený motiv. Jdeme spočítat mastná oka. :) ()
Jejda mane, takhle pitomě ztvárnit Pána Ježíše (komunista Šmeral!) a sv. Petra... Vlasty Janečkové "Poutníci" z roku 1995 byli podstatně lepší. ()
Opět velice chytře pojatý scénář - ale také kulisy, dřevěné lžíce, houně, kamna... Na televizní pohádku s levnou produkcí je to autentičtější než moderní pohádky z řekněme 17., 18. století, kde vše vypadá jako zrovna vytažené z fundusu a čisťounké jak slovo Boží. Čímž jsme zpátky u této pohádky, kde mi Bůh v podání Šmerala přijde velmi dobře zahraný, a jeho udivený apoštol Petr neméně. ()
"A teď znovu spočítej mastná oka na této polévce !!" ()
Tento příběh mám několikrát načten (moje nejoblíbenější je verze od Zdeňka Šmída). Šmeral skvěle vybrán jako Pán Bůh. :-) ()
Předloha Boženy Němcové o Pánu Ježíši a Petrovi, kteří putují společně světem, se mi velice líbí. Poněkud mi tu nesedl představitel Ježíše. Naopak bohatá selka Libuše Havelkové byla výborná. Pohádka určitě stojí za vidění. ()
Taková česká klasika. Variací na pohádku typu Bůh a Ježíš nebo Bůh a svatý Petr bylo napsáno opravdu moc. Četl jsem je v knížkách lidových pohádek a v mnoha dalších. Za deset minut se toho moc ukázat nemůže, ale i když je pohádka natočená ve studiu, není nejhorší. A snaží se být poučná. Taky Libuše Havelková nehrála často záporné postavy. ()
krásné a poučné. Moc se mi líbí :-) ()