Reklama

Reklama

Sumurun

(festivalový název)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Děj Sumurun je situovaný do exotického Bagdádu a splétá dva milostné příběhy, z nichž ani jeden neskýtá příslib příliš dobrého konce. Favoritka šejkova harému zamilovaná do mladého obchodníka s látkami má stejnou šanci na završení citového vytržení jako hrbáč, principál a šašek potulné divadelní skupiny, stravovaný láskou k přelétavé a muži obletované tanečnici. V období německé tvorby tvořil Lubitsch kromě žánru grotesky, v níž začínal jako komik etnicky vyhraněného židovského typu a teprve posléze se přesunul výhradně do pozice režiséra/scénáristy, také epicky pojatá historická dramata jako Carmen (1918), Madame Dubarry (1919) a Anna Boleynová (1920), která z něj učinila mezinárodně uznávaného filmového tvůrce. K nim lze volně řadit i tzv. filmy „orientální", představované tituly Muž beze jména (Die Augen der Mumie Ma, 1918), Žena faraónova (Das Weib des Pharao, 1922) a samozřejmě Sumurun. Především jejich velkolepá výprava a přítomnost davových scén vynesly Lubitschovi mistrovské renomé a notně napomohly vyvést německý film z poválečné izolace, zvláště díky úspěšnému uvedení v Americe. Podnět ke zfilmování Sumurun byl prozaický. V poraženém Německu se finanční hotovost stávala velkou vzácností i pro jinak obchodně pohotového Lubitschova producenta Paula Davidsona. Sumurun se nabízela levně včetně kostýmů, rekvizit a kulis, které Reinhardt filmařům ochotně přenechal. Navíc Lubitsch s Polou Negriovou v jeho divadelní inscenaci také už vystupovali. Pro Sumurun je příznačná, snad až příliš, žánrová nejednotnost. Svým vyzněním směřuje k vypjatému melodramatu, nicméně rezonuje i čistě tragickými momenty, jakož i komediálními tóny. Již zde je patrné Lubitschovo přesvědčení o neoddělitelnosti smutku a veselí. Po slavnostní premiéře znělo prestižním kinem UFA-Palast Am Zoo nadšené: Lubitsch! Lubitsch! On sám byl se sebou ovšem hluboce nespokojen a navždy se zapřísáhl, že už nikdy jako herec nevystoupí, i když herectví bylo jeho nejpůvodnější životní touhou. - Věroslav Hába (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (7)

Kass 

všechny recenze uživatele

Milostné tajtrlíkování v okázalých kulisách exotického orientu. Největšími klady filmu jsou úctyhodná výprava a dekorace a jednotlivé herecké výkony zúčastněných. Paul Wegener je v roli mocného Šejka impozantní, ale jeho postava je pohříchu upozaděná. Mnohem větší prostor má Ernst Lubitch ve vděčné roli nezdravě zamilovaného hrbáče. Šlo o jeho poslední významnou filmovou roli. Pozornost všech kolem, včetně diváka, poutá Pola Negri. Řada lidí jejímu půvabu nepodlehlo, a nebojí se to opakovaně zdůrazňovat. Možná nešlo o klasickou krásku od pohledu, ale charismatu měla na rozdávání a působila velmi moderně. Ne náhodou zde vedle ní bledne i první dáma harému, ústřední Sumurun. Film samotný sice nenudí, na to byl Lubitch-režisér dost nápaditý tvůrce, ale i přes dramatické finále vyznívá poněkud fádně a rozplizle. Viděl jsem úplnou 115 minutovou verzi. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Z úcty ke stáří snímku přidám jednu hvězdičku, druhou za výborný klavírní doprovod a ta jedna je za zajímavou práci s barevnými filtry. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Jsou zde prvky grotesky, což bylo pro Lubitsche charakteristické i když točil vážné filmy. Inflace a hyperinflace umožňovala v poválečném Německu levně filmy natáčet a levně prodávat. V polovině dvacátých let se ale měna stabilizovala a filmové společnosti musely tyto žánry točit ve skromnějších podmínkách. Pokud jde o tyto výpravné filmy, německé přicházely o mezinárodní význam, protože americká produkce na tom byla lépe. Film má pomalé tempo vyprávění, deformované stíny a vůbec hodně pracuje s geometrickými tvary a symetrií. ()

PetraMishka 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film se dvěma příběhy, které se odehrávají ve stejné době na jednom místě a na konci se prolnou. Stále se tu něco děje, přesto mě děj nezaujal natolik, aby udržel mou pozornost. Herecké výkony jsou velmi dobré, výprava skvělá, ale něco tomu chybělo. ()

Reklama

Reklama