Obsahy(1)
Jiřina Bohdalová v titulní roli komedie B. Ahlforse v Divadle Na Jezerce. Mezi hlavními hrdiny komedie vypukne boj o rodinné dědictví. Jejich představy, jak s ním naložit, se různí. Jinak se na to dívá svérázná vdova plná života, jinak to vidí mnohokrát rozvedená dcera, nezaměstnaný syn či jeho bývalá manželka. Přestože jde o příběh plný černého humoru, nechybí v něm životní optimismus a láska, která kvete v každém věku... Paní plukovníková je úspěšná komedie jednoho z nejpopulárnějších skandinávských dramatiků, která u nás není neznámá. V české premiéře ji v roce 2001 uvedlo Divadlo ABC pod titulem Popel a pálenka v hlavní roli s Jaroslavou Adamovou a v režii Jany Kališové. Inscenace Divadla Na Jezerce měla premiéru v prosinci roku 2008 a titulní roli v ní vytvořila v režii Vladimíra Strniska Jiřina Bohdalová. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Paní plukovníková v podání Jiřiny Bohdalové prostě neměla chybu. Je neuvěřitelné, s jakým nadšením se tahle úžasná herečka do role položila. Zvlášť, když si uvědomím její požehnaný věk. Zbytek ansáblu jí bohužel nesahal ani po kotníky, tak musím jít s hodnocením trochu níž, než jsem původně zamýšlela. ()
Asi bych nesměla vidět představení Popel a pálenka kde excelují všichni zúčastnění, je jim dán ze strany paní Adamové prostor. V Paní plukovníkové je to pouze o Jiřině Bohdalové, ostatní herci bohužel ten prostor nedostávají a působí jako kompars, Jiřinka je válcuje až moc. Z černé komedie je chvílemi fraška, což mi vadilo. ()
Popel a pálenku jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Jaroslava Adamová je totiž úplně jinou herečkou než Jiřina Bohdalová a upřímně řečeno si ji v roli moc neumím představit. Rozhodně ale doufám, že jednou o sedmnáct let mladší záznam uvidím. Naše nejlepší herečka exceluje, jak jinak. Podle mě je to výborná komedie, zasmál jsem. Černý humor mám navíc velice rád. Docela se navíc mísí i s vážnými věcmi. Já se bavil a Jiřinu Bohdalovou mám rád. Bohužel ostatní herci už tak výborní nebyli. Jaroslav Satoranský se objevil jen na chvíli, přesto body nahoru. Ovšem například Veronika Jeníková opět nic moc. ()
Jsem ráda, že existuje záznam této divadelní hry. Měla jsem možnost ji několikrát vidět v Divadle Na Jezerce a tam se mi hrozně líbila. Při prvním představení jsem ve ztichlém sále pronesla pořádně na hlas větu: "Ty vole, Angelika s hadrem." To bylo, když na jeviště vstoupila Libuše Švormová a uklízela prach. Tlustý chlapík vedle mě málem puknul i se sedačkou a moje maminka pak dělala, že mě vůbec nezná. Je ale na škodu, že televize nedokáže zprostředkovat tu krásnou divadelní atmosféru. Jiřina Bohdalová je v této hře výborná a Valérie Zawadská taky. ()
Většina divadelních her finskošvédského dramatika, režiséra a hudebního skladatele Bengta Ahlforse (1937) jsou zručně psané, laskavé komedie, pohybující se občas na hranicích sentimentality, poskytující vděčným divákům nejen příležitost k zasmání, ale i svým způsobem nenásilně podávaná a (ovšem) nepříliš složitá životní ponaučení. Na českých jevištích byla uvedena zatím jen jeho Divadelní komedie – a Popel a pálenka, hra, plná černého humoru i situačních zápletek, která především na scéně Městských divadel pražských (2001) získala nebývale silný ohlas díky vynikajícímu hereckému výkonu Jaroslavy Adamové v titulní roli. Na Jezerce Ahlforsovu hru znovu oprášili nedlouho poté (2008) s tím, že změnili název (bůhvíproč), jména některých postav i celkové pojetí. Výsledek je až překvapivě ubohý – hra se díky těmto polobulvárním inovacím proměnila v samoúčelnou, nicneříkající řachandu, kterou nadouvají jak laciné vulgarismy, používané přímo v ději, tak sami herci, jejichž postavy jako by náhodou vypadly z nějaké televizní estrády. Věra Matylda Malmgrenová, tedy paní plukovníková, tedy Tyrannosaurus rex, jak ji nazývá jedna z postav, je temperamentní stará dáma, která nešetří ironickými poznámkami na účet svých příbuzných, zároveň je to ale žena, která má svá tajemství, své skryté touhy i radosti. Jestliže Jaroslava Adamová této charakterizaci dostála, někdy ji dokonce na mnoha místech překonala, Jiřina Bohdalová se spokojila s obvyklou šarží, která bohužel nenabízí nic nového; je to stále stejný kostým, jaký používala v mnoha jiných postavách, zde navíc kostým nevhodný, lidový, tak, aby pobavil, rozesmál, možná i dojal, ale bez přítomnosti vnitřních emocí. Téměř se nabízí otázka, proč paní plukovníkovou hraje právě Bohdalová... Obludně tragických rozměrů ovšem dosahují herecké výkony zbývajících protagonistů (Jeníková, která je všechno, jen ne herečka), kteří v porovnání se svými předchůdci z Městských divadel pražských nemají šanci na ospravedlnění. Problém je možná v tom, že hra se na repertoáru Jezerky drží již neuvěřitelných deset let (!) a všechno to, co do ní bylo na začátku vloženo, pomalu, ale jistě mizí – podobně jako životadárný aquavit nebožtíka plukovníka Malmgrena. ()
Reklama