Nenávist

Doufal jsem, že dostanu povedenou duchařinku, jejíž zhlédnutí bych si někdy mile rád v budoucnu zopakoval. To jsem však očividně nedostal, nýbrž jsem se dočkal slabého mainstreamového kousku, který na mě místo příjemného gradování děje hodil zmateně sestavené po sobě jdoucí flashbacky. The Grudge mi však celkově příjde jako hrozně slabý snímek, od kterého jsem tedy alespoň já čekal trochu více. Pár nepříjemných scén se tam najde, ale žádná sláva to není. Nejvíc mi však stejně vadí ten storytelling, který je místy až tupý. Upřímně docela škoda. 2/5 (13.08.2022)

Na exkluzivní předpremiéru snímku The Grudge byl pozván každý, kdo v hororovém světě něco znamená, a já, coby zdejší žánrový expert, na této události pochopitelně nemohl chybět. Přestože filmy Nicolase Pesceho zřejmě nikdy nebudou atakovat čelní místa v žebříčku nejlepších hororů roku, tak mi jeho svébytný autorský přístup dosud velmi konvenoval. V případě snímku The Grudge však bohužel zůstalo u tupé mainstreamové zábavy, která žánr akorát devalvuje a činí ho široce přijatelným pro masové publikum. Režisér diváka nestraší, nýbrž pouze dosti předvídatelně leká prostřednictvím množství agresivních audiovizuálních podnětů. Navíc toto hororové torzo ještě rozmělňuje tím, že ho promíchává s prvky detektivky a psychologického dramatu, čímž nás vrací v čase někam hluboko do devadesátých let dvacátého století. Nalejme si čistého vína. Jedná se o ohromné fiasko, kterému mohu udělit nanejvýš jednu hvězdu. Nezbývá než doufat, že podobných "hororů" uvidíme v roce 2020 co nejméně. (02.01.2020)

K sérii "Ju-On" chovám kladný vztah již od svých deseti let, tudíž jsem si (i přes nízká očekávání) ani tento díl samozřejmě nemohl nechat ujít. Snaha dějově návázat na "The Grudge" z roku 2004 je naprosto zbytečná - snímek si nezachovává vizuální styl svého předchůdce, přechod z „šedého (ale živého)" filtru na „hnědo-černý" působí rušivě, což by samo o sobě tak nevadilo, ale pouze v případě, že by se tvůrci vydali cestou regulérního remaku, přišli alespoň s novými postavami a především do této srač*y nezatahovali nebohou Kayako (která má nevýrazný štěk hned v úvodu, jen aby se neřeklo)... Na chronologicky zpřeházený děj jsem v této sérii rovněž zvyklý (snad jediná "Smrtící nenávist 3" toto pravidlo porušila), ale abych se v dějových linkách a amerických hercích ztrácel a nevyznal víc než u jeho japonských předchůdců, to už opravdu o něčem vypovídá... Herecké výkony rovněž nikterak oslnivé nebyly a o lekačkách škoda mluvit, duchařiny už holt mají své nejlepší roky za sebou. Ta jedna hvězda je za těch několik málo slušných scén (které si už nepamatuji) a respektu k této sérii, která bohužel kvalitativně upadla stejně jako "Ring." (27.03.2020)

Bez nápadu a inovace. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych málem usnul. A to už něco o kvalitě filmu svědčí. Herci nenadchnou, horrorové prvky nevyděsí a film se snaží až moc odlišovat od dnešních horrorů za účelem být lepší než ony, jenže je to vlastně ještě horší. A to na to dohlížel Raimi! Nic moc... (07.01.2020)

Ono to není zase tak zlé. S původní sérií to má společné snad jen poněkud kostrbaté napojení na Japonsko a temné vrčení, ale jinak se víceméně jedná o klasickou duchařinu s prokletým barákem, jehož kletbě propadne každý, kdo do něj strčí nos. Zpočátku jsem měl problém se stylem vyprávění o několika časových rovinách, ale to si po chvíli sedlo a nakonec to dalo i nějaký smysl. Strašidly se tu nešetří a i když jejich masky nejsou kdovíco, jejich nástupy fungují, stejně jako lekačky. U herců jsem byl trošku na rozpacích. Andreu Riseborough mám rád, ale nejsem si úplně jist, že se pro podobnou roli hodí a ani John Cho není tím typem herce, kterého bych tady čekal. Naopak bez Lin Shaye by se to asi neobešlo. Výrazný problém jsem měl s vizuálem, který je protivný až hnusný a film dost sráží. Každopádně jsem nečekal nic, takže jsem nakonec docela spokojen. 60% (15.03.2020)