Obsahy(1)
Vzpomínky československých vojáků, členů výcvikových jednotek v Sýrii a Palestině, kteří se účastnili bojů o Tobruk. Je to již dávno, co začala anabáze československých vojáků u severoafrického Tobruku. Skutečnost, že tento významný strategický přístav na pobřeží Středozemního moře svěřilo anglické vedení Čechoslovákům, bylo vyznamenáním a výrazem důvěry v jejich schopnosti... Osmimilimetrové unikátní filmové materiály, bezpočet fotografií a další cenná dokumentace provázejí vyprávění přímých účastníků – L. Snídala, dr. J. Sommra, K. Mathese a J. Flaga. Uslyšíte vážné i humornější historky o „rubu a líci“ života v poušti, dojmou vás vzpomínky na padlé kamarády, ale především na nezaslouženou „odměnu“ – několikaleté žalářování a ponižování gestapáckými metodami, které na hrdiny od Tobruku čekalo po roce 1948 v jejich domovině. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Nasadenie československých a poľských jednotiek v Tobruku, ako jediné jednotky, ktorých opodstatnenie v tomto boji bolo otázne. Všetci vieme prečo tu bojovali vojaci Spojeného kráľovstva Británie a Talianska. Nemci museli Talianom pomáhať, nakoľko išlo o jednu z najmenej schopných armád. A Británii pomáhali len vlastné kolónie Austrália, Britská India, Juhoafrická únia, Slobodné Francúzsko (zištné dôvody) a Nový Zéland. Takže mi s Poliakmi sme sa dostali do deja mocenských záujmov. Pre československý zahraničný odboj bolo nasadenie našich jednotiek v Tobruku, najväčšou vojnovou akciou v Severnej Afrike. Tieto naše útvary boli všetky zrušené v lete 1943 (11. peší prápor – Východný, respektíve 200. protilietadlový ľahký pluk pod velením plukovníka Klapálka Karola, ten odišiel na pomoc Svobodovi do Sovietskeho zväzu a velil 3. brigáde zboru v Karpatskom priesmyku). Vojaci mali byť presídlení do Anglicka. Nakoniec v Afrike ostali špecialisti a 100 vojakov z osobných dôvodov. Na cestu do Anglicka sa vydalo 1326 mužov, ktorí sa včlenili do 1. československej samostatnej obrnenej brigády vo Veľkej Británii. Táto brigáda bojovo vystupovala na jedinom úseku od októbra 1944 až do mája 1945 v prístave Dunkerque pod velením brigádneho generála Aloisa Lišku (v júni 1948 emigroval do americkej zóny a v Československu zanechal manželku s dcérou). Ale záverom aj tak veľká úcta všetkým československým veteránom a to je jedno či pôsobili na východnom alebo západnom fronte. Ale v žiadnom prípade nesmieme zabudnúť na hrdinov v domácom odboji, tí mali viac nepriateľov, ako tí vonku. ()