Obsahy(1)
V březnu 1948 katolická církev odmítla vydat prohlášení o loajalitě vůči státu. To odstartovalo přípravy na postupnou a dobře zinscenovanou likvidaci církví a klášterů v naší zemi. Jedni z prvních, kteří v padesátých letech pocítili, kam Československo směřuje, byla církev a církevní řády. Podle kroniky poúnorových osudů katolické církve Václava Vaška Neumlčená natočila v roce 1991 režisérka Angelika Hanauerová pozoruhodný dokument o této brutální době. Slovo v něm získali perzekvovaní kněží, jejichž řády byly po roce 1948 rušeny a jež čekala internace spojená s drsnými podmínkami. Řada opuštěných klášterů se proměnila v nové koncentrační tábory, na počátku 50. let rovněž započaly první monstrprocesy s církevními představiteli. Během několika let byly rozpuštěny řehole a církevní spolky. Někteří z církevních představitelů se však připojili na stranu vládnoucích komunistů, kteří zpočátku měli zájem převzít nad církví kontrolu a vyvázat ji z vlivu Vatikánu, nikoli zcela ochromit její činnost. Biskupové však partnerství odmítli a ostře zakročili proti tzv. „vlasteneckým kněžím“, kteří se přidali na druhou stranu. Katolická církev tak odolala politickým zájmům, zaplatila však za to tvrdými desetiletími, která její tradiční kořeny v naší společnosti naštěstí úplně nevyvrátila. (Česká televize)
(více)