Ikari
Rage
Režie:
Sang-il LeeScénář:
Sang-il LeeKamera:
Norimiči KasamacuHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Ken Watanabe, Aoi Mijazaki, Ken'iči Macujama, Satoši Cumabuki, Gó Ajano, Suzu Hirose, Pierre Taki, Mirai Morijama, Takahiro Miura, Micuki Takahata (více)Obsahy(2)
Snímek se odehrává rok poté, co došlo v Tokiu k příšerné vraždě, kdy vrah utekl z místa činu a na zdi nechal krvavý nápis „zuřivost.” V průběhu následujícího roku mnohokrát změnil svůj vzhled, čímž podnítil představivost celého národa. V rybářské vesnici v Čibě začne otec podezírat úmysly mladíka s tajemnou minulostí, který chodí s jeho dcerou. V Tokiu si k sobě obchodník nastěhuje cizince, kterého potkal v sauně, kde se schází komunita gayů. V Okinawě narazí středoškolačka z Tokia na neznámého muže, který žije sám na odlehlém ostrově. Všichni se stávají podezřelými a důvěru rychle zastíní pochyby. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
Tak start na nové Challenge tour se vskutku přílíš nepoved a to jsem ještě slušnej. Já nevím, ale to co tvůrci předvedli v poslední fázi filmu, to bylo na přes držku. Všichni Japonci tam začali řvát jak krávy a já vůbec nechápal co se děje, do toho začala hrát hudba jak kdyby byl konec světa a to celý trvalo asi 20 minut. Mně už to bylo fakt všechno uplně jedno, jediný co jsem chtěl bylo přežít a zaplatit si několik hodin u psychologa abych se dal zase trošku do kupy po týhle Japonský rozkoši. Teď koukám, že to v San Sebastionu dostalo Zlatou mušli, tak to vysvětluje zdejší vysoké hodnocení, ale mně díky tomu přešla chuť na mušle i na zlato. ()
Vůbec jsem tady nepochopil ty zdejší chvály. Film mě na první pohled zaujal, takže jsem s výběrem zábavy na večer v podstatě ani neváhal. Co tu ale Japonci rozjeli, to by nepochopil ani těhotný tlustý lenochod z džungle kolem Zambezi. První momenty nebyly úplně špatné. Po chvíli ale tvůrci rozjeli tak nemotorný vyprávění, že 142 minut bylo celkově nestoudným utrpením. Ke konci jsem si přišel jak po lobotomii mozku a marně přemýšlel, co se na scéně vůbec děje. Kromě hektolitrů probrečených slz japonských herců a hereček jsem měl co dělat, abych se nezačal smát. ()
Ja to vidím úplne naopak, ako tunajší hodnotiaci. Záver filmu, ktorý má okolo štyridsať minút a v ktorom všetci revú viac, ako Frodo a jeho banda, sprznil celý film. Navyše sa mi zdalo, že sa postavy chovali ako úplní idioti, čo z hercov robilo nehercov. Alebo to kľudne mohlo byť aj tak, že toporné herecké výkony robili z účinkujúcich totálnych idiotov. V každom prípade mi posledná tretina filmu už pekelne liezla na nervy a neustále kvílenie Aiko ma takmer pripravilo o zmysly, že som dokonca váhal aj nad odpadom! Jedinou sympatickou postavou sa mi zdala baba v kaviarni so šatkou na hlave a ktorá mala taký pohodový a kľudný ton hlasu a na scéne bola tak dve minúty. Inak sa mi zdalo, že sa všetky postavy chovali totálne nelogicky. ()
Super herecké výkony, podpořené režií, která dovedla dostat maximum hlavně z ženské části týmu. Aoi Miyazaki v poloze, kterou jsem u ní dosud neviděl. Suzu Hirose použitá překvapivě málo, ale je to dobře. Potěšilo, že se mihla Micuki Takahata. K tématu a stylu: Netypické. Hodně. Vražda před rokem. Vrah po plastické operaci. Tři možnosti a tři příběhy vyprávěné očima lidí kolem potenciálních pachatelů. Prolínání "tělo na tělo". Podezřívavost, která ničí. Víc psychologie, než krimi. ■ Trailer https://www.youtube.com/watch?v=HhH9MUwv7AY ■ Negativum: Pro mě slabší srozumitelnost a možná až přílišná překombinovanost příběhu se samotným vrahem. ■ Lidem, co dali 1 nebo 2*: Hm. Rozumím proč, ale hloupé. ()
Poměrně nízké hodnocení zde by mne překvapovalo, ale chápu, že pro evropského diváka tohle nemusí být úplně stravitelné. Každopádně film v nejlepším duchu navazuje na tradici velkých, spletitých příběhů, jejichž jednotlivé linie se jako drobné potůčky sbíhají do velké vodní plochy, kde se teprve celý obraz skládá dohromady (a obvykle odkrývá nějakou formu odlidštění, která dílu dodá patřičnou perspektivu a skrze kterou lze uchopit motivace postav). Řekl bych dokonce, že je vysloveně režisérovou poctou tomuto propracovanému typu tvorby a je dost možné, že ca od poloviny 80. let nikdo nic srovnatelného nenatočil. Zároveň jde podle mě jednoznačně o dosavadní vrchol Leeho tvorby. Pro pochopení toho, nač snímek filmařsky navazuje doporučuji mj. A Fugitive from the Past (Tomu Uchida, 1964), tvorbu Yoshitara Nomury (např. The Castle of Sand, 1974), či o něco lépe stravitelné Kurosawovo Nebe a peklo (1963). ()
Skvelé herecké výkony a atmosféra. To, že hľadáme vraha je až nejaký terciálny zámer. V centre diania koexistujú tri príbehy, ktorých v zásade nespája nič okrem lásky, túžby a smútku. Príbehy, ktoré sa nám postupne otvárajú a nevadí im, že sa nám pomaly, ale isto dostávajú pod kožu. Či už sa jedná o príbeh dcéry a otca, alebo príbeh homosexuálneho páru alebo príbeh mladých ľudí( kde inak kraľuje Our Little Sister - Suzu Hirose), ktorý čelia strašnej skúsenosti, film odkrýva to najlepšie a najhoršie z ľudskej povahy. Sang-il Lee využíva prostredie aj rozprávačské postupy umne a s precíznosťou. Film, aj napriek dĺžke nenudí a postupne odkrýva zaujímavé príbehové štruktúry. Jediný dôvod, prečo to odo mňa nemá plný počet je koniec. Žiadal sa mi údernejší, silnejší a menej otvorenejší ( minimálne v prípade dvoch dejových línií). Ale v zásade veľmi silné. ()
Celkem slušné nespolehlivé vyprávění. Jakkoliv lze mít k filmu spoustu výhrad, s tímto prvkem tvůrce pracoval poměrně hezky. ()
Před sledováním důkladně prostudujte obsah filmu, jinak budete za blbce. 1) Nejvíce úsilí mě stálo zorientovat se v tom, kdo je právě v obraze, ve kterém okamžiku kterého děje se nacházíme a co mají všechny postavy vlastně společného._____ 2) Spoiler. Po skončení jsem nahlédnutím do obsahu zde na ČSFD zjistil, že ve filmu běží souběžně tři příběhy: v rybářské vesnici Čibě, v Tokyu a na ostrově Okinawa. Společné mají to, že všude se vyskytuje podezřelý mladý muž (hrají ho tři různí herci). S touto informací, k níž jsem se sám nepropracoval, lze pak film pochopit a sledované začne dávat smysl._____ 3) Jak vidím z komentářů, nejsem sám, kdo měl potíže s porozuměním a jen bezradně čuměl jako puk._____ 4) Přihoďte hysterický řev zejména ženského osazenstva filmu, přeskakování v čase a prostoru a pro běžného Evropana hůře rozeznatelné japonské obličeje a je jasné, že vás čeká nezapomenutelný zážitek._____ 5) Velmi se mi líbili 36letý herec, zpěvák a baskytarista Satoši Cumabuki (dominantní gay Juma Fudžita) a 32letý Mirai Moriyama (Šingo Tanaka na Okinawě). No alespoň, že jsem mohl koukat na ně. ()
Vzhledem k zdravotním trablům mi shlédnutí tohoto snímku na velkém plátně v březnu nevyšlo, tudíž si v domácím prostředí musím vystačit s anglickými titulky - to ale žádný větší problém není, s průměrnou angličtinou se film dá bez problémů sledovat. Vzhledem ke stopáži je seznamovací začátek takový rozvláčnější a člověk dlouho příliš nechápe veškeré ty zdánlivě nesouvisející příběhy, ale ač to vypadá velmi komplikovaně, nakonec se vše hezky propojí a vysvětlí. Úplně slabým povahám bych sledování asi nedoporučil, přeci jen některé scény jsou poněkud drsnějšího rázu. Jak se události dávají do pohybu, atmosféra začne houstnout a kvalita filmu se průběžně zvyšuje, poslední hodinka už nabízí velmi působivou podívanou. Hudba se zdařila a po stránce hereckých výkonů absolutní spokojenost, má milovaná Aoi opět nezklamala - okouzlující v roli rozverné a poněkud zlobivé Aiko, ovšem naprosto exceluje v dramatických scénách. ()
Film je náročný na pozornost, ale to bych mu nevyčítal. Přepálenou stopáž trochu jo. Ale celkový dojem pozitivní. ()
Zajímavé, ale překombinované a příliš mnoho sentimentu.(max.50%) ()
Nejvíc tomu ubližuje přeťáplá stopáž. Kamera a herecké výkony parádní, ale občas by se k tomu hodil manuál. ()
Vhodnější název by byl patrně Nedůvěra, nebo Podezíravost. Jsou tu ale i další motivy, nízká sebedůvěra, pocity méněcenosti a bezmoci. Každopádně bez hlubšího pochopení japonské mentality, morálky a reálií bych tento snímek spíš nedoporučil. ()