Judy

Nádherný film, při kterém se ke konci ozývaly kinem vzlyky. A není divu. Pohled na lidskou a z dětství těžce traumatizovanou Judy Garland, která i po desetiletích stále trpí nejistotou, nespavostí, depresemi atd. opravdu dojímal. Myslím, že každý, kdo se v něčem odlišuje, nebo vyrůstal pod hrozným tlakem, se ve snímku může zhlédnout. A ten celý stojí na naprosto úžasné Renée Zellweger (Judy je tu skutečně jediná hlavní role), která už předtím patřila mezi mé nejoblíbenější herečky hlavně díky své sympatické Bridget Jones, a zde ukázala, že sama utáhne i velmi závažné drama, navíc s několika skvěle zazpívanými písněmi. Komentář Arsenal83 ohledně vzhledu Renée je ohavně osobní a jedovatý, ale celkem v duchu přesně toho, co film taky zobrazuje. Pro většinu publika jsou umělci jen zdrojem pobavení a odreagování a to, že mají nějaký osobní emoční život, jako obyčejní lidé (a často mnohem náročnější), jim vůbec nedochází (ano, i herečky se mohou cítit nejistě ohledně svého vzezření, a podobné jízlivé komentáře tomu asi moc nepřidají, že...). V každém případě, Renée kamennou tvář ani náhodou nemá. Ve scénách se střídala euforie s hlubokou depresí a Renée to vždy naprosto přesně vyobrazila. Nedivil bych se, kdyby za tuto roli dostala po 15 letech dalšího Oscara. Film mě velmi mile překvapil, protože o Judy Garland se v Česku v podstatě neví, takže jsem k její postavě neměl žádný zvláštní vztah, ale po dnešku mám chuť si konečně pustit minimálně Čaroděje ze země Oz a Judy si rozhodně pustím rád znovu. (05.11.2019)

Forma přinesena Zellwegerovou naprosto vítězí nad obsahem, který nastolil scénárista Tom Edge. Nepochybuji, že osobnost formátu Garlandové mohla mít nesmírně zajímavý život, ale žel z filmu jsem se prakticky nic nedozvěděl. Obecně mě v umění zajímá víc výkon, než příběh interpreta, ale u biografických filmech příběh posiluje výkon - alespoň to tak je v klenotech, jakými jsou Ray nebo Walk the Line. (17.02.2021)

Judy Garland je legenda, ale byla také složitá osobnost, kterou hollywoodské pozlátko zničilo. A právě na tohle se film zaměřuje. Jenže to s sebou přináší fakt, že je vám titulní postava spíše protivná, protože sledovat trosku se vám zrovna moc nechce. Renée Zellweger ji však zahrála skvěle, to zase jo. (02.02.2022)

Než se Zellwegerová objeví, je to věčnost. Vyprávění se věnuje líčení zákulisí natáčení Čaroděje ze země Oz a 60. léta, kdy roli přebírá Zellwegerová coby vyhaslá až vyžilá troska, zkoušející návrat na výsluní sérií koncertů v britské metropoli. Úvod se hodně věnuje jejím dětem, které vychovává její manžel. Pak se objeví její pátá manžel a začne chlastat a litovat se. Následuje pískot publika. Největší zážitek je sledovat Zellwegerovou rozzářenou na pódiu a vzápětí zlomenou v zákulisí. V závěru dojímací finále s melodií, kterou u nás pod názvem S nádhernou duhou nazpívala nedávno zesnulá Eva Pilarová. (27.03.2020)

Renée Zellweger je úžasná, četla jsem pár komentářů, kde většina zmiňuje její kamenou plasticky upravenou tvář. Nesouhlasím. Pokud jste někdy viděli Judy Garland jakým způsobem mluvila, jakým způsobem zpívala, Renée zvládla každý její pohyb na jedničku. A ten zpěv? Úplně jsem čuměla, co ze sebe Bridget Jonesová uměla dostat. Flashbacky do její dětství byly zajímavé a hodně nám to osvětlilo její chování v budoucnu. Ale přišlo mi toho málo. Mrzelo mě, že se snímek věnuje pouze jedné části jejího života a to té v Anglii před smrtí. Věřím, že měla ještě další a zajímavější léta. Více bych se u soustředila na její začátky v Hollywoodu a ne jen tak zběžně jako je to tady. Trošku mě to mrzí, mohlo to mít větší potenciál, takhle jí vlastně film ukazuje v dost špatném světle, byť zároveň i ukáže proč tomu tak je, není to podle mě dost. (15.12.2019)