Climax

Najlepšie nakrútené tanečné scény vo filme. Najlepšie ukázané ľudské správanie v skupine, ak sa kolektívne vymkne sebakontrole. Choreograficky dokonalé, noéovsky nadhľadovo i podhľadovo blikajúce, ľudsky úprimne kruté. Skvelá práca. 90% (20.07.2020)

Když skončila projekce Climaxu, měl jsem rozhodně pocit, že jsem přišel z flámu. Gaspar Noé totiž vytvořil naprostou halucinogenní šlehu, při jejímž sledování se člověk cítí takřka jako králíček Duracell. Nejvíce se bude asi vzpomínat na úvodní sekvenci, kde párty začala. Ten jeden asi 10 až 15 minut dlouhý záběr bez jediného střihu si zaslouží poklonu. Ona ostatně celá atmosféra filmu funguje přesně tak jak má, a nepůsobí ani v těch nejpodivnějších scénách nikterak groteskně, či humorně. Jako jednohubka super, ale musím souhlasit s komentářem J*A*S*M, protože to stejné jsem si říkal v kině. Doma bych ten film asi celkem protrpěl. (01.11.2018)

Velky plus za stopaz, kdyby byl Climax alespon trochu drogove relevantni, mohl by se poustet na skolach misto Katky. Smes kriku a sukani, kde neustale nekdo nekoho taha za ruku. Odnikud nikam. Na druhou stranu, kdyby to byl neci debut natoceny za 14 dni, byla bych z cvicneho prazdneho pozlatka vyrazne nadsenejsi. (24.10.2018)

Som stastny za vsetky istoty na svete. Takze Gaspar si nad sebou opat pohonil, publikum mu za to zatlieskalo a pepo sa na*ral 4/10 (16.09.2018)

Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek. (25.02.2019)

Uhrančivé taneční scény za doprovodu dunivé hudby 80. a 90. let. Pokec o sexu bez zábran, roznožky na parketu, močení, zvracení,LSD, krev, dlouhé záběry prostřídá sjetá kamera, co zapomíná, kde je nahoře a kde dole, flirtování, rudé světlo a peklo. V kinosále jsem seděl sám, pak dorazil nějaký pár, který naštěstí po půl hodině zase odešel. Nebylo nic lepšího, než si užít tenhle film samojediný, zejména když se vše zlomilo a nastoupila smršť. Děkuji všem příležitostným divákům, že do kina nedorazili. Stálo to zato. (20.11.2018)

na první pohled manýristický taneční horor s moralizujícím závěrem, na druhý pohled důmyslněji propracovaná významová hra, v níž sice forma ční, jako ostatně u Noého vždycky, ale nepožírá všechno ostatní; jinak ovšem obvyklý Noe: drogy, násilí, sex, transgrese, techno, rotující kamera (12.01.2019)

[Co tě nezabije, to tě posílí – a to platí dvojnásob, pakliže ti někdo hodil něco do pití – aneb "little party never killed nobody!"] _____________ A24, sangria, hudba, tanec, drogy, LSD, paranoia, chaos, Daft Punk, sex, klaustrofobie, incest, Rolling Stones, a CLIMAX. To vše nasnímaný takřka na jeden záběr pod precizní taktovkou kamerovýho mága Benoîta Debieho v jednom z nejvíc provokativních a nejvíc extravagantních filmových milníků (nebo spíš bad tripů?) evropský kinematografie za posledních několik let – přeci jen, kolikrát za život máte tu jedinečnou příležitost vidět na velkým plátně halucinogenní taneční horror o motivu života, smrti a nesnesitelné lehkosti bytí? Intenzivnější psychedelický bad-trip vaše instinkty v kině nikdy nezažijou – tvoje mysl a tvůj mozek totiž nechápou, a ani nechcou chápat, co se vlastně děje, jakej neuvěřitelnej bizár tvoje oči sledujou, až se ti z toho všeho motá hlava. Doopravdy neopakovatelný, experimentálně opulentní a neobyčejně pohlcující audiovizuální zážitek, hotová cinefilní extáze a nefalšovaná anarchie která radikálně bourá formální konvence filmovýho řemesla. O to větší haluz je fakt, že většina zvráceností co zde uvidíte je čistá improvizace – a o to víc pak člověka fascinuje, jak se tuhle šílenost podařilo natočit. Gaspar Noé není génius ani vizionář, Gaspar Noé je magor – jen on má totiž koule na to dát závěrečný titulky na začátek stopáže, úvod doprostřed, a finále natočit komplet vzhůru nohama. Diváka pak už jen provokuje relativně nevinná otázka: jaký sadistický myšlenky se mu skrývají v tý jeho zkurvený plešatý palici? ...... aneb za málo peněz hodně muziky. Můj nejoblíbenější film při stavu zvýšenosti (prostě se zhulte a čumte na tu nádheru). Život je doopravdy pomíjivé potěšení 💙🤍❤️ [#LSDJEKÁMOŠNÉŽRÁDLO!] (03.01.2020)

Řada známých má k tomuhle dílu velmi kladný vztah, takže se jim předem omlouvám. Já jsem trpěl. Totálně prázdná kamerová exhibice, u jejíhož sledování by bez vkládaných titulků nikdo neměl ani páru, o čem má být. Ten film musel být inscenačně náročný, o tom žádná, ale to je tak všechno, co na něm lze obdivovat - pustit někomu pouze zvukovou stopu, tak vás rovnou zažaluje za újmu na zdraví, a přesně tímhle agresivním povrchním způsobem se Noe snaží docílit zdeprimování a vyčerpanosti publika i po stránce čistě obrazové. A na tom nic k obdivování zkrátka nevidím, protože jinak jsem si z toho neodnesl do života ani hovno, snad kromě toho, že Boutella má vážně luxusní proporce i pohyby a na budoucích párty si budu pít pivíčko z vlastní skleničky. Obávám se že první a zároveň i poslední snímek, co jsem od Noeho viděl... (27.02.2019)

Party hard! (08.11.2018)

Prvých 50 minút nezmyselných tancov a rečí o sexe som nejako pretrpel a následne prišiel celkom napínavý, mierne chaotický nábeh na poriadne psycho zážitky po účinku drogy. S lepším scenárom zameraným na jednotlivé zážitky (nevedomých) užívateľov drog to mohla byť celkom zaujímavá weird jednohubka. Takto ide skôr o pozoruhodný priemer. Kvôli prvým pomerne nudným 50 minutám nemôžem ísť vyššie než na 3 hviezdy. Celé drogové divadlo jednoducho mohlo začať omnoho skôr a príbehy konkrétnych tanečníkov by tak boli určite lepšie zakončené. Škoda, v námete som cítil silný potenciál, spracovanie ale išlo silenou artovou formou, ktorej veľmi nefandím. (07.04.2019)

Je to jako taneční fever dream. Od zhruba prvních 20 minut až do konce se ten film nezastaví a postupně vás fyzicky smýká ze strany na stranu, až vás na konci úplně vyždímané vyplivne. Asi to není zase tak moc hluboké, ale jako zážitková jízda funguje na jedničku. Zejména, pokud máte rádi filmy, které s vámi fyzicky něco dělají a jste milovníci dlouhých záběrů. (14.07.2018)

Nejlepší taneční film od Dirty Dancing! Nasnímané je to neuvěřitelně. Kamera krouží kolem postav, dělá dlouhé nájezdy, kotrmelce, salta, plazí se vzhůru nohama, shlíží vertikálně dolů - až se vám z toho chvílemi točí hlava. Noé si hravě dělá z diváka srandu, ať už pomocí závěrečných titulků, co nejsou vůbec v závěru, nebo třeba díky střihu - v jednu chvíli ukazuje opravdu dlouhé scény na jeden záběr, aby poté kontrastně ukázal sled scének s velkým množstvím zcela okatých a agresivních střihů. Struktura tohoto snímku je zkrátka naprosto polymorfní a úplně se vymyká zažitým konvencím. A rozhodně to dokáže diváka strhnout, pobavit, znechutit, znepokojit a vyděsit - tedy jistě vše, co Noé zamýšlel. [KVIFF 2018] (07.07.2018)

Hodně se mi to líbilo, byť ne bezvýhradně. Vadil mi ten zdlouhavý úvod s nesnesitelně banálními interview se všemi protagonisty, nesedla mi tam ta Angie na konci (Stouny jsem nikdy moc nemusel a tato jejich notoricky ohraná skladba na mě v kontextu jinak bezchybného soundtracku působila jako pěst na oko) a konečně mi občas vadila chaotická kamera, která mi bránila vnímat, co se vlastně děje na scéně. Jinak za mě ale velké nadšení - ten film má strašně zajímavý výběr herců, ta dlouhá taneční scéna je naprosto geniální, dokonalá hudební a obrazová stránka je kapitola sama o sobě, a celkově jsem v kině u Climaxu prožíval pocit, že jsem takový film asi nikdy neviděl. Takže už jen za tu velkou porci filmařské invence palec nahoru. UPDATE 18. 2. 2019 - Na druhé zhlédnutí v telce byl můj dojem výrazně vlažnější. V kině si člověk aspoň užije pořádně nahlas tu hudbu (plus samozřejmě efekt velkého plátna) - v telce toto odpadá, a zůstane jen hodně divný úvod s TV interviews, následovaný slušnou (rozhodně však ne "geniální") taneční scénou bez jediného střihu, a desítkami dalších minut, zaplněných jalovým žvaněním a více či méně uvěřitelnými excesy, u nichž jsem už nějak nenacházel důvod, proč chtít něco takového vidět. Ty občasné mezititulky v obraze s jakýmisi kvazimoudry jsou pak jen iritujícím detailem navrch. Myslím, že v telce ten film vůbec nefunguje, a nově by se mi už asi nelíbil ani v kině. (02.11.2018)

Jaké by měly být základní atributy jakéhokoli filmu? Měl by něčím zaujmout, v lepším případě být výjimečný, zvláštní, originální či nevídaný a v tom úplně nejlepším případě by měl v divákovi cosi zanechat. Climax rozhodně zanechává, věřím, že i v těch, kteří párty ukončili předčasně, v tomto případě to asi nebude nic pozitivního, nicméně film by měl také vyvolávat emoce, což v tomto případě nelze popřít. Celkový psychologický efekt filmu je pro mě velmi silný a způsob, jakým je zde předkládán žánr horor, což jsem osobně po projekci považoval trochu za spoiler, bez uvedení tohoto žánru by mi Gaspar nafackoval ještě víc, je přímo skvostný. Každodenní horor našeho zprvu rozjařeného světa, kde všichni vesele tančí, spojeni stejným zájmem a hnaní přirozenou, přátelskou rivalitou v rámci svého umění, aby nakonec zbyl jen dav a viník. Zde byl startovacím motorem bezpochyby hodně slušný matroš přímo z kapátka, lze se jen marně domýšlet, co (kdo) způsobuje podobné jednání mimo tento film...když třeba přepneš na zprávy. Maximální úlet, ze kterého může být po lehkém začátku, který ovšem zobrazuje jedny z nejlepších tanečních scén ve filmu vůbec, za chvilku fyzicky i psychicky nevolno, ovšem po překonání se jedná o ojedinělý filmový zážitek, ze kterého si lze ukusovat dle libosti a ne jen jednou, což by měla být ta nejhlavnější a nejkrásnější vlastnost filmu, potřeba (nutnost) minimálně ještě druhého zhlédnutí. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (21.11.2018)

Psycho jak kráva. Plná palba. (20.03.2020)

Jsem přesvědčena, že Noé pochází z jiné planety, planety, na níž muži žijí stále v prepubertálním věku a touží poznat sex, leč zatím pouze lačně okukují nahé ženské zadky v ošahaných časopisech. Climax je dalším důkazem, že Noé nedokáže na nic jiného myslet a o ničem jiném točit. Dělá to se zjevnou oplzlostí a značnou vulgaritou. Přesto mě Climax dokázal zhruba na hodinu pozřít. Bavilo mě taneční číslo, k smrti mě nudily úvodní kecy, ale jak začala fungovat droga, působila i na mě. Zajímavé je, že její postupné doznívání jsem pocítila též a závěr už mě tak moc nebavil. Zcela struhující je kamera. Je vlastně takovým opakem scénáře, nápaditá, vtipná, nebojácná, nenudící. (11.06.2022)

little party never killed nobody (22.03.2019)

Takhle nějak mohl vypadat poslední akt Sněženek a machrů, kdyby je točil Gaspar Noé. :-) Tentokrát žádné nesnesitelné explicitní násilí (z hasičáku ve Zvráceném mam dodnes lehké trauma), detailní záběry ejakulace (Love) a další podobné Noého typické šokantní chuťovky. A vlastně ani žádné (hlubší) významy. "Pouze" atmosféra. Zpočátku střídavě poklidná (představovací monology a dialogy) a opojná (choreograficky úžasné úvodní jednozáběrové taneční číslo, které chci co nejdříve vidět znovu), zhruba od poloviny čím dál tím více vyšinutá, halucinogenní, hororová, celkově po všech stránkách nepříjemná. "Rudé" finále s totálně "vykloubenou" kamerou už evokuje doslova peklo. Totální filmový trip, na který není snadné se dívat (natož, aby ho snad dokonce někdo chtěl zažít na vlastní kůži). Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl film, jenž by tak nekompromisně a přitom neškolometsky svým vyzněním odrazoval od braní drog. Noého je snadné osočovat z (vy)užívání samoúčelných a prvoplánových "uměleckých" propriet (závěrečné titulky na začátku filmu), ale já osobně mu nedokážu nepřiznat vysoce osobitý a specifický styl a obvykle i dotažené (někdy až přetažené) autorské vize. 70 % (07.11.2018)

Climax bude pre každého presne to, čím chce, aby bol. Bezobsažná totálna magorina, celkom slušná formalistická hračka, metaforická sonda do ľudskej prirodzenosti, prípadne alegória súčasnej prepnutej spoločnosti. Obávam sa ale, že pre väčšinu to prvé. Problém, či skôr výhoda, je v tom, že každý bude mať vo svojej interpretácii Noeovho diela pravdu a myslím, že je to tak aj dobre. Na čo sú nám koniec koncov kladne verzus negatívne prijímané diela, kontroverzné sú predsa zaujímavejšie. Osobne som ale očakával od formálnej stránky viac, najmä po skúsenosti s Enter the Void, ktorá mi z hlavy nikdy nevyfučí, čo pár minút po zhliadnutí Climaxu stopercentne tvrdiť nedokážem. (07.11.2018)