Kafarnaum

Napsat, že je to krásnej film, vzhledem k jeho obsahu nejde. Film ze špinavejch ulic o vyřazenejch lidech, s dětským hercem v hlavní roli, to je už samo o sobě smutný jako prase. Ale ten kluk v hlavní roli, Zain, ten tomu dal takovej šarm a velký srdce, že film přežijí i starostlivý evropský mámy, kterejm budou z toho co uviděj vstávat vlasy hrůzou. 80% (14.04.2019)

V Libanonu máme fungující státní zřízení, spravedlivé a naslouchající soudy, nestrannou policii, rozvinutou charitu a nějaká vyšší třída  třá vykořisťujících zmrdů šejků tu vůbec , ale vůbec neexistuje. To mě Alláhu poser.. Jestli on náhodou není problém i  v tom vašem posraným systému paní Labaki, co říkáte?  Ale chápu, že  předestřít myšlenku o politice jednoho nebo žádného dítěte ( nebo možná i kastraci pro neposlušné?) je politicky mnohem průchodnější než tepat do bigotního systému nábožensky pomatených, zkorumpovaných  či jinak narušených zmrdů, kterým je blaho jejich národa, jemuž obvykle vládnou rukou Alláhovou,  jinak zcela u prdele.  Na stranu druhou  hodně nepříjemná připomínka toho,  jak v pokryteckém světě žijeme.  Ty špinavé ulice, bída, hlad, žebráci, to všechno je skutečné. Stejně jako sny, láska a lidskost, které se neohraničují rasou či náboženstvím.  A teď jak tohle ohodnotit? Hm, podobná dilemata, už mám vlastně vyřešená, morálně v mnoha ohledech odpad, citově za pět. Tři. (19.08.2022)

Chci zažalovat své rodiče. Za to, že mě zplodili. Filmů se sociální tematikou se primárně pro potřeby liberálního festivalového publika netočí málo. Jejich tematický záběr pokrývá celou škálu lidské mizerie. Diváci je ale vyhledávají spíš zřídka a hodně z nich s nimi zachází jako se sociální pornografií. Dopad jejich produkce je zvláštně dvousečný - na jednu stranu mohou představovat první krok k pokusu o zřízení nápravy (třeba čeští dokumentární Šmejdi), jindy poslouží jako šidítko - jakoby film samotný byl již řešením. Kafarnaum, film pojmenovaný podle vesnice, kterou proklel Ježíš (v přeneseném smyslu jde o metaforu nevídaného nepořádku, používanou ve frankofonním prostředí), zasluhuje uznání už jen za to, že úspěšně posouvá laťku zobrazené hrůzy a zároveň se vyhýbá samoúčelnosti, když nefabuluje, nýbrž limitně přibližuje diváka do bezprostředního sousedství nestvůrné skutečnosti. Hlavní hrdina Zain už nemůže mít život víc na hovno. Libanonská režisérka Nadine Labaki a její tým vyprodukovali životopis malého nešťastníka jakožto agregát všech představitelných protivenství, s nimiž se dítě svého věku může potýkat, když "bydlí" ve slumech Blízkého východu. Kdyby jeden nečetl Koukolíka a nevěděl o fenoménu tzv. odolných dětí, musel by odmávnout příběh jako nejčistší sci-fi. Nemá smysl jednotlivá vyjmenovávat, stačí být připraven na to, že zobrazuje propad již mizerného dětství do hlubin Tartaru, který se vymyká středoevropské představivosti. K tomu čemuž jí dopomáhá tým neherců, v čele se podvyživeným syrským uprchlíkem Zainem Alrafeeaou, mistrnou kamerou a foto[de]genickými kulisami zmaru, kam se na Blízkém východě podíváš. Kafarnaum vyčleňuje z řady běžně dobrých a angažovaných snímků s prostou edukativní hodnotou vypravěčská figura žaloby: Snímek začíná a končí soudem s rodiči chlapce, kteří se hrubě zpronevěřili všem myslitelným povinnostem. Jde o soud morální a s postupem času čím dál víc nejednoznačný, neboť film zobrazuje, jak sám Zain, vydaný všanc sebe-obživě, upadá nevyhnutelně do stejných pastí jako rodiče. Ve výsledku je film apelem nejen na milosrdenství člověka, ale též drze na jeho odpovědnost. Apelem o to silnějším, že mu nelze vytknout nic kromě strašidelné autenticity, která přesvědčivě zmizíkuje nejapné pokusy obviňovat autory z vydírání. Škoda, že lidé, kteří se pohledům na otevřené rány lidstva brání, aby se nemuseli zabývat otázkami odpovědnosti, pomoci a nápravy, se s tímto snímkem asi minou - buď doslova, nebo přeneseně. (12.04.2020)

Kde jsou ty časy, kdy Féničané vládly obchodům v celém Středozemním moři. Dnes na jejich místě vládne Libanon, který nabízí kvalitní filmové zážitky, ale kvalitní jsou proto, že jsou o lidech na okraji společnosti. Navíc během jejich filmů to kolikrát vypadá tak, že jinak to v této zemi ani nevypadá. Kafarnaum nabízí silný zážitek v podobě příběhu malého kluka, který přežívá na ulici, otrkává se a zažívá i momenty slávy. Ten námět je až klasický a právě proto nedávám pět hvězd. Poslední záběr na chlapce Vás ale donutí zamyslet se...jak stačí málo, aneb fotka snese vše, že? (22.10.2020)

Ach, Zaine, tys mi zlomil srdce. Svou nevinností, dospělostí a vytrvalostí. A to tě nikdo neučil. Režie, kamera, herecký výkon, uvěřitelnost příběhu, všechno je posazený přesně a tak, že vás to dojme, a zároveň "rozseká". Nepamatuju si, kdy mě naposledy film takhle emočně a nekontrolovatelně zasáhnul. Myslím, že za poslední rok to nebylo. Neumím lépe okomentovat něco tak křehkého. Smekám před Nadine za to, jak se dokázala popasovat s takovým obsahem, muselo to strašně bolet. 5* (07.04.2021)